Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 1 - 2

2. kapitola Úplný Zmijozel 2/2

Preklad: Tersa

Záverečné beta: Tersa, LadyF



Posl. verzia: 16.12.2009


Odpověď od ministra přišla, když byl Draco pryč, ale moc toho neříkala.

Drahý pane Pottere,
Jak už jste si uvědomil, zrcadla nejsou běžným oborem studia v Británii. Pokud vím, ministerstvo nemá žádný výzkumný program, který by se jich týkal, i když oficiálně prohlašuji, že nemůžu potvrdit ani vyvrátit žádnou z činností, které se mohou, ale nemusejí odehrávat na Odboru záhad.

Nicméně, potěšilo mě, že jste se se svým výzkumným projektem obrátil na mne. Nic není jisté, ale mohl bych být schopný Vám asistovat. Na začátku své bystrozorské kariéry, jsem strávil několik měsíců vyšetřováním bandy pašující zrcadla na kontinent. Mohl bych stále mít nějaké kontakty, které by se pro Vás mohly ukázat užitečnými.

Kontaktuji Vás, jakmile budu vědět něco určitějšího.

Se srdečným pozdravem,

Rufus Brousek

Ministr kouzel


„Měl by se podepsat jako prozatímní ministr,” okomentoval to Snape, když se Harry posadil ke stolu a ukázal mu dopis.

„Nenazýval jsi ho tak, když byl okolo.”

Snape si odfrkl, skutečně odfrkl. „Co bych mohl získat, kdybych tomu muži připomínal, že jeho vedoucí pozice je dočasná? Mé použití jeho plného titulu bylo zdvořilostí, ničím jiným. Ale bylo by lepší, kdyby se uvolnil ukázat špetku skromnosti místo toho, aby vypadal, že lační po ještě větším množství moci, než jaké už má.”

Harry pokrčil rameny. „Asi.”

Snape po něm vrhl kritický pohled. „Nemyslíš ani trochu jako Zmijozel.”

Harry to ignoroval. „Myslíš si, že vážně pracoval na případu pašeráků zrcadel? To zní jako neuvěřitelná shoda okolností. Hádám, že se možná kvůli mě chystá navázat pár nových kontaktů, ale chce mě udivit tím, jaké styky už má.”

„Možná občas přemýšlíš jako Zmijozel.”

„Páni, díky, tati.”

„Co jsi to říkal?” zeptal se Snape nevinným tónem.

„Jenom to, že bys byl radši, kdybych byl víc Zmijozelem než Nebelvírem!”

„To jsem neřekl.”

„To si stejně dobře mohl...”

Snapeovy rty se zkroutily do suchého úsměvu. „Harry... Věřím, že před tím, než ses stal plnoletým, jsi nikdy nebyl takhle drzý.”

Harry si myslel, že to bylo něčím jiným. „Ne, jen je mi teď s tebou příjemně. Opravdu příjemně. Tak, abych mohl říkat hloupé věci, jako třeba tohle.”

„Oh. No, předpokládám, že to je dobře.” Snape svraštil obočí. „Vlastně jsem trochu přemýšlel o problému tvých kolejí.”

„O problému!” Harry málem zaskřípal zuby. „Měl bys raději...”

„Tyto myšlenky k ničemu nevedou,” přerušil ho Snape. „Jsi to, co jsi, Harry, a já tě mám rád takového, jaký jsi. Což není to samé, jako říct, že jsi perfektní. Nicméně, v mnoha směrech jsi ostatním dobrým příkladem.”

Harry zauvažoval, jestli při těch slovech jeho otec myslel na Draca.

„A právě to mě znepokojuje.”

To nedávalo smysl. „Tebe trápí, že jsem dobrý příklad?”

„Ano, protože tě tví vrstevníci vidí jen jako Nebelvíra.”

Harry se naježil. „Nikdy, nikdy, jsem nezkoušel předstírat, že jsem jen Nebelvír, ne od doby, co jsi mě adoptoval. Odznak, který jsi navrhl, nosím s hrdostí. Stěžoval jsem si snad někdy na tu věc se dvěma kolejemi?

„Ne. Jsem na tebe opravdu velmi hrdý,” řekl Snape měkce.

„Pak je to v pořádku.” Harry se stále cítil naštvaný, ale snažil se nechat to být.

„Bohužel, ta záležitost tu zůstává.”

Jaká záležitost?”

Snape sepjal prsty, jeho oči potemněly, když přemýšlel. „Na mnoha místech je Zmijozel chápán jako personifikace zla a dokonce i odhalení skutečnosti, že už mnoho let sloužím Světlu, tuto reputaci nedokázalo rozptýlit. Studenti, kteří jsou zařazeni do Zmijozelu, často sami uvěří, že musí být temní. A to samotné je vede na cestu, které je lepší se vyhnout.”

„Jo,” řekl Harry ztěžka. Teď mu bylo jasné, co se může stát, obzvláště s vnímavými jedenáctiletými. „Nejsem si jistý, co to má společného se mnou, tati.”

Snape se mu zadíval do očí. „Nedávno jsi prohlásil, že jsi úplný Zmijozel, ale já se bojím, že jen velmi málo tvých spolužáků na tebe tak pohlíží. Všechny přednosti, které máš, jsou připisovány Nebelvíru.”

„Oh. Jakoby to lepší ze mě, nemohlo mít nic společného se Zmijozelem. Chápu.”

Snape přikývl, jeho rysy se staly ještě zachmuřenějšími. „Ať se ti to líbí nebo ne, Harry, tvá vlastní rozhodnutí jen posilňují představu, že členství ve Zmijozelu pro tebe jen odráží tvou pozici jakožto mého syna a není přirozenou součástí tvého charakteru.”

„Má vlastní rozhodnutí.” Harry udělal obličej. „Ach, bože. Myslíš si, že bych měl hrát za zmijozelský tým, ne?”

„Ne. Koneckonců, jsi chytač. To bych Dracovi neudělal.”

Takže jenom kvůli Dracovi jejich otec nechtěl, aby změnil tým! Harry se zprudka nadechl, už byl náležitě podrážděný. „Dobrá, co tedy chceš, abych udělal? Minulý rok jsem hodně navštěvoval Zmijozel, ukazoval jim, že jsem jedním z nich. Stál jsem s nimi během tvého duelu s Aranem. Ale nemůžu jít a... žít s nimi, Severusi. To by bylo šílené. Někdo by se mě mohl pokusit zabít ve spánku!”

„Faktem zůstává, že žiješ v Nebelvíru, létáš za Nebelvír a většinou jíš s nebelvírskými. A také jsi minulý rok měl nebelvírský rozvrh.”

„Jen jsem chodil do těch tříd, kde jsem byl, než jsem ztratil magii!”

„Harry,” řekl Snape pomalu. „Já tě za tuhle situaci nevinním, jen se s tebou o ní diskutuji. Tvé umístění ve dvou kolejích dává šanci ukázat ostatním studentům a samotným zmijozelským, že ve Zmijozelu jsou skutečně dobré prvky. Bojím se, že ta zpráva se na cestě ztrácí, což je opravdová škoda.”

Oh. Harrymu to došlo. Snape si nemyslel, že to byla Harryho chyba, ale ten problém ho znepokojoval, tak si o něm chtěl promluvit. Ve skutečnosti, mluvil s Harrym jako s dospělým... sdílel jeho zájmy a obavy, místo aby předstíral, že žádné nemá, protože to byl otec a Harry byl jeho syn.

Když o tom Harry přemýšlel takhle, ta konverzace mu tolik nevadila, i když stále byla nepříjemná. Jak by nemohla být? Trochu si to zasloužil, koneckonců. Chvástal se Brouskovi, že je úplný Zmijozel, ale většinu času, když přemýšlel o kolejích, bral sám sebe jako Nebelvíra. Byl to zvyk. Plus pět let jeho používání.

Nic z toho teď nepomůže, pomyslel si Harry nevrle.

„Možná, ehm...” Harry polkl. „Draco mě pravděpodobně vlastnoručně zabije, ale možná bych se s ním mohl v úloze chytače střídat? Mohl bych... mohl bych hrát polovinu času pro Zmijozel a...“

„To by ke Zmijozelu nebylo spravedlivé.”

„Ke Zmijozelu?” zalapal po dechu Harry a málem se nervózně rozesmál. Ne snad, že by čekal, že se Snape bude starat, co je fér k Nebelvíru, ale pořád...

„Ano. Famfrpálový tým hraje nejlépe, když má stálou sestavu.”

Dobrá. Tomu Harry rozuměl. „A to by nebylo fér k Dracovi. Nebo ke mně, zatraceně. Těšil jsem se, jak budu proti němu zase létat. Tentokrát jen přátelské zápolení, však víš.”

„Vím, že ty a Draco spolu vycházíte velmi dobře, ale to bys podcenil jeho zápal na hřišti. Nebude to přátelské zápolení, podle žádné definice toho výrazu,” prohlásil Snape otevřeně. „Tvůj bratr má co dokazovat.”

„Mně nebo Zmijozelu?”

„V první řadě sám sobě. Nebo sis nevšiml, jak žárlí na tvé kouzelnické schopnosti?”

No, to bylo položené bez obalu. Harry byl rád, že Draco zrovna nebyl v blízkosti. Ale samozřejmě, pokud by byl, Snape by nic takového neřekl.

Harrymu přeběhl mráz po zádech, protože jeho další myšlenka pochopitelně byla, co říká Snape o něm, když on není v doslechu.

„Dobrá, všichni něco mají,” řekl Harry zlehka, zkoušel to přejít. Nemohl nic dělat, pokud měl Draco výhrady k hadí řeči a podobně. „Jde tu o to, co budeme dělat ohledně Zmijozelu.”

„My nebudeme dělat nic. Já jsem hlavou zmijozelské koleje a zvládnu to sám.”

„Jak?” Což Harrymu připomnělo, „organizuješ mi rozvrh na další školní rok nebo to dělá McGonagallová?”

„Nesnažíš se, jen tak náhodou, vyhnout přetransponovávání?”

„Vyhnout se čemu?”

Snape se usmál. „Tak jsi to jednou nazval, když jsi se mnou mluvil.”

„To teda ne!”

„Byl jsi pod sedativy. A breptal jsi jako by sis myslel, že jsem kombinace tří tvých nejlepších přátel.”

„Tří?”

„Weasleyho, Grangerové a Lupina.”

„Oh,” Harrymu se rozsvítilo. „A vypadal jsi jako Remus, no jasně. Už si vzpomínám. Není moc milé dělat si legraci ze způsobu, jakým jsem blábolil.”

„A já se tak moc snažil, abych byl milý,” dobíral si ho Snape. Pak jeho hlas zvážněl. „Je to utkvělá vzpomínka, protože od té doby jsem se toho o tobě dozvěděl tolik, co bych jinak nikdy nezjistil. Dopřej mi to malé pobavení. Pokud jde o tvůj rozvrh, sestavím ho já, protože nejsem jen hlavou koleje, ale i tvým otcem. A jestli se mi Minerva pokusí odporovat, bude toho litovat.”

„Neměl bych ho sestavit sám, když už jsem naprosto dospělý?”

„Naprosto dospělý, ano?” Snape se usmál. „Ať je to jak chce, jsi pod bradavickou záštitou za účelem vzdělávání, což znamená, že tvůj vedoucí koleje drží žezlo.”

„Vedoucí kolejí,” připomněl mu Harry.

Snape obrátil oči v sloup. „Ano, Harry, jsi ve dvou kolejích. Věřím, že to už jsme si vyjasnili. A jen aby bylo jasno, budeš chodit na přeměňování.”

Harry se napřímil. „Nikdy jsem neřekl, že se z toho pokouším vykroutit!”

„Dobře.”

„I když se na to zrovna netěším.” Harry si povzdechl. „Není to můj nejlepší předmět. Ale potřebuju ho, abych se mohl stát bystrozorem.”

„Myslel bych si, že sedmý ročník pro tebe bude zajímavější, když uvážíme talent tvého otce.”

Pro jednou neměl Harry nutkání vypálit 'ty jsi můj otec'. Pocit, že je může mít oba, byl úžasný... potom mu Snapeova slova došla.

„Myslíš... zvěromágský trénink?”

„To téma je zahrnuto v sedmém ročníku, i když jen poměrně málo studentů na něj má talent.”

„Ha,” řekl Harry. „Myslím si, že zvěromágů existuje daleko víc, než o kolika ministerstvo ví. Chci říct, když to zvládli tři studenti v ročníku mého otce, tak ten talent nemůže být tak vzácný.”

„Možná ano.” Snape pokrčil rameny. „V každém případě bys nad svými spolužáky mohl mít výhodu. Zvěromágský talent se může přenášet po krvi.”

Harry málem výskl. Co kdyby se z něho stal zvěromág? To by bylo skvělé... oh, k čertu. Také by to mohla být další věc, na kterou by Draco mohl žárlit, za předpokladu, že on by se jím nestal. A mohlo by to být ještě horší... „Co kdybych na sebe vzal podobu jelena?!“

„A to jsem se až doteď nejvíce bál lva.”

„Myslíš tím, že by ti to nevadilo?”

„Ne, Harry, nevadilo by mi to. Řekl jsem ti, že se staré rány zacelily. A pokud...”

„Pokud co?”

Snape rozpletl prsty, položil otevřené dlaně na stůl a naklonil se dopředu. Jeho oči byly neuvěřitelně černé, když zabodl pohled do Harryho. „Pokud se ti náhodou podaří Zrcadlo všech duší zprovoznit a uvidíš tam své rodiče, nepustím se do hádky s Jamesem, ať už řekne cokoliv.”

„To je... docela slib,” zamumlal Harry, více než lehce překvapený. „Nemůžu říct, že ho znám zrovna dobře, ale z toho co jsem slyšel... a uhm, viděl, mohl by se s tebou chtít hádat.”

„Já ho znal,” řekl Snape. „A je to, jak jsem ti řekl: chtěl by, abys měl, co potřebuješ.”

„I když to, co potřebuju, jsi ty? A Malfoy jako můj bratr?”

Snape jako tvůj bratr, budu vděčný, když si to zapamatuješ. Ale, ano. Když James zemřel, dávno už to nebyl ten nedospělý kluk, kterého jsi viděl v myslánce. Tvůj kmotr na druhou stranu...“

„Vezme to hůř.”

„To bych řekl. Tvůj otec a já jsme se naučili spolupracovat v Řádu, ale s Blackem jsme nikdy nemohli být v jedné místnosti, aniž by věci nešly od špatných k horším.”

„Jo, to jsem si všiml,” řekl Harry zasmušile.

„I když pochopitelně vůbec není jisté, zda zrcadlo může být opraveno, ani jestli může dosáhnout i na ty, kteří propadli Závojem.” Snape si povzdychl. „Nevím, jestli je špatné dávat ti naději, ale v případě, že naše námaha bude přínosná, je lepší být připravený.”

Harry se zabořil do židle. „Nemyslím si, že je možné být na něco takového připravený. Možná... možná to pitomé zrcadlo přestalo pracovat z nějakého důvodu. Možná je špatný nápad, zkoušet mluvit s mrtvými. Ale pokud je to pravda, hádám, že bych se měl přestat bavit se Skoro Bezhlavým Nickem.”

„Ať už se stane, nebo nestane cokoliv, my si s tím poradíme,” řekl Snape jemně.

„Jo,” přikývl Harry a přál si, aby mu jeho hlava nepřipadala tak... těžká. Pětkrát těžší, přinejmenším. „Jo.”

 

 

***


„Ani ťuk,“ řekl Draco zachmuřeně, když se toho večera vrátil. „Pracovali jsme hodiny. Otročili jsme.”

„Ani ťuk?” zeptal se Snape.

„Mudlovský slang. Profesorka Burbagová říká, že není v učebnicích, ale ona sama tomu každý rok ve svých hodinách věnuje trochu času. Takže zatímco jsme zkoušeli začarovat tuhle... tuhle vymyšlenost,” Draco lehce strčil do přehrávače na stole, „rozhodla se, že udělá nejlépe, když se postará, abych látku dohonil. A ten nejlepší způsob, jak si obohatit svůj slovník,” napodobil holčičí hlas, „ je přijmout nová slova za svá vlastní.

„Co to má sakra znamenat?” zeptal se Harry.

„Oh, jen to, že pokaždé, když přišla s nějakou bizardní frází, jsem jí musel zapracovat do toho, co jsme právě probírali. Třikrát,” postěžoval si Draco.

Harry se zahihňal.

„A muselo to znít přirozeně!” Draco se také začal nepatrně usmívat. „Jen počkej. Bude hůř.”

„Povídej,” řekl Snape s pozdviženým obočím.

Draco se začal smát tolik, že mu trvalo minutu, než dořekl celou historku. „No, když jsme nemohli ten přehrávač nijak zprovoznit, byl jsem mimořádně zklamaný. Jak jinak. Ale ona nevěděla, že mi jde o to slyšet Rhiannon – myslela si, že jsem tak nešťastný, protože si nemůžu poslechnout B- B- Beatles...”

„Takže?”

Draco nasál obrovské množství vzduchu, jak se snažil udržet svůj smích pod kontrolou. „Bylo ji mě líto, řekl bych. Takže začala jejich písničky zpívat sama! Jednu za druhou a další a další, zatímco jsem se snažil vymyslet, jak se odtamtud k sakru dostanu nějak zdvořile...”

„Ó bože.” Harry si zakryl pusu, ale smíchu stejně nezabránil.

„A ona zpívá příšerně. Falešně, ječivě. Potom vytáhla otlučenou kytaru, na kterou neuměla ani pořádně hrát!” Draco polkl, znělo to, jako by měl na okamžik škytavku.

„Jinými slovy, opeře se to příliš nepodobalo,” protáhl Snape.

„Ještě jsem se nedostal k té nejhorší části!” Draco se zarazil, pak zčervenal. „Donutila mě zpívat s ní!”

Harry si pomyslel, že tohle by mohlo stát za to a zašklebil se. „Jakou písničku? Zazpívej ji!”

„To tak.”

„No tak, zazpívej ji!”

„Jen řeknu, že to byla naprostá blbost o nějaké bláznivce jménem Lucy. A ona mě nepustila dokud jsem jí nezazpíval naprosto celou!”

„Lucy in the Sky with Diamonds!“ vykřikl Harry smíchy. Teprve když se trochu zklidnil, byl schopen se zeptat, „stále ještě si chceš vzít její hodiny?”

Draco ze sebe setřásl plášť a pověsil ho ke dveřím. „No jistě. O jejím příšerném hudebním vkusu si říkej, co chceš, ale myslela to dobře.”

„Velmi dospělé, Draco.” Snape přešel k letaxu, pak se zarazil, jako kdyby něco zvažoval. „Chtěl bys zvolit menu?”

„Můžeš to udělat sám.” Draco zívl, sklouzl do židle a položil svůj přehrávač na zem. „Říkala, že ve svých třídách používá starý gramofon, takže bych mohl najít Beatles na LP, ať je to, co je to. Myslíš, že Rhiannony nahrávky bych na něm mohl sehnat taky?”

Harry si skousl ret. „Umh, to pochybuju. Ale pravděpodobně existuje nějaká společnost, která by ti to mohla převést.”

„Vypadá to, že budu muset požádat Hermionu o další laskavost,” řekl Draco suše.

„Mohlo by to být drahé...”

„Na tom nezáleží. Kolik si myslíš, že bych jí měl poslat galeonů?”

„Mohl bys jí urazit, kdybys poslal peníze!”

„Ach. Co teda navrhuješ?”

Harry si povzdechl. „Dobře, napíšu jí...”

„Ne, nenapíšeš. Je to také moje kamarádka,” řekl Draco se zdviženou bradou. „Já jí napíšu, pěkně děkuju.”

„Mně děkovat nemusíš,” zavtipkoval Harry, zatímco se k nim posadil otec a na stole se objevily talíře s jakousi přepychovou humří pochoutkou.

 

 

***


O pár dní později se Harry trochu vyděsil, když dostal přes letax formálně vypadající dopis. Byl napsán na něčem, co vyhlíželo jako dvojitý pergamen, převázaný jasně oranžovou stuhou a zapečetěný voskem. Když se Harry podíval blíže, zjistil, že vosk má podobu bradavického erbu.

Ale to nejzajímavější na tom bylo, že Draco dostal dopis, který vypadal naprosto identicky.

Harry si vzpomněl na Snapeovy lekce o stálé opatrnosti a zakouzlil pár kouzel na odhalování kleteb, uhranutí a podobně. Draco udělal to samé, a to ne jen kvůli tomu, co jim jejich otec říkal. Bylo to prostě... velmi divné, dostat dopis z Bradavic, když už jste tam skutečně studovali.

„Možná bychom měli počkat na tátu,” řekl Harry. „Tohle je trochu děsivý, nemyslíš?”

„Může se vrátit až za několik hodin. Ty víš, jak dlouhé jeho hovory s ředitelem občas bývají..”

„Pak bychom možná měli těch několik hodin počkat...”

„Nebuď takový hlupák. Zkontroloval jsem to já, není se čeho bát.” A bez dalšího váhání, strhl stuhu a porušil pečeť.

Harry ustoupil, téměř najisto očekával výbuch, ale nic se nestalo.

Nic, Draco jen pískl, dlouze a mezi zuby. „No, podívejme se na to. Evidentně jsem byl pozván do ředitelovy kanceláře na soukromý rozhovor.”

„Ne na soukromý,” zamumlal Harry. „Táta tam právě je.”

„Ty jsi pravděpodobně pozvaný taky.” Draco udělal netrpělivé gesto. „No tak!”

Na to Harry otevřel své psaní, a přečetl si:

Drahý Harry,

Prosím, dostav se okamžitě do mé kanceláře, neboť tvůj otec a já s Tebou chceme prodiskutovat důležitou záležitost.

S pozdravem,

Albus Percival Wulfric Brian Brumbál

Ředitel

Bradavická škola čar a kouzel


Když se podíval vedle na Dracův dopis, zjistil, že jsou naprosto stejné, až na jméno na začátku. „Divné.” Harry cítil, že se mu najednou začíná svírat hrdlo. „Myslíš, že jsme v nějakém maléru?”

„Neudělali jsme nic špatného! Alespoň poslední dobou, každopádně.”

Harry z toho stále měl špatný pocit, ale setřásl ho. „Píše se tu okamžitě. Předpokládám, že to znamená, že bychom měli použít letax.”

O jednu vířivou cestu později, Harry vystoupil z krbu doprostřed Brumbálovy kanceláře, nohy se mu trochu pletly. Alespoň úplně nevypadl, přesto se cítil nemotorně, obzvláště když Draco z krbu později vystoupil svižnou, elegantní a sebejistou chůzí.

„Přál jste si nás vidět, pane řediteli?”

„My jsme si přáli vás vidět, Draco. Tebe i Harryho,” odpověděl Snape, když si stoupl. Harry ho neviděl; to bylo jedním z nebezpečí židlí s vysokými zády, které měli zmijozelští v oblibě. Ne snad, že by ředitel byl Zmijozel, samozřejmě.

Ačkoli, zamyslel se Harry, tím si přece nemůže být jistý, že ano...

„Co pro vás můžeme udělat?” zeptal se Draco tónem, který zněl, jako by měl soukromou audienci se samotným ministrem. Tohle ale Harry už prohlédl. Draco tyhle své perfektní způsoby vždy používal, když byl nejistý nebo pod tlakem.

Což znamenalo, že Harry nebyl jediný, kdo uvažoval nad tím, o co tu k čertu může jít.

„Posaďte se, mí hoši.” Brumbál se usmál a pokynul Severusovi, aby se usadil také. Jakmile všichni seděli, ředitel třikrát rychle po sobě tleskl rukama. Objevil se lehce čínsky vypadající domácí skřítek. „Ach, Yozzi. Děkuji, že jsi se objevil tak rychle. Chtěli bychom nějaké menší osvěžení, pokud bys byl tak laskavý. Pro mě šálek čaje, talíř nakládaných okurek pro všechny. Ach ano, a sušenky máčené v čokoládě a... malý lok Galliana pro tebe, Severusi?”

Snape obrátil oči v sloup, ale s krátkým kývnutím souhlasil.

„Draco?”

„Sklenice máslového ležáku by byla milá, děkuji vám,” řekl Draco směrem k řediteli. Na skřítka ani nepohlédl.

„Limonádu, prosím,” řekl Harry Yozzimu.

„Něco dalšího, mí chlapci?”

Když Draco i Harry zavrtěli hlavami, skřítek s lehkým prásknutím zmizel.

„Chlapci...” řekl Draco. „Jsme plnoletí a vy o tom víte.”

Snape se lehce uchechtl. „Myslím, že tenhle argument nepadl na úrodnou půdu, vzhledem k tomu, že i mě stále oslovuje jako svého chlapce.”

„Ale vždyť ty jsi...” Ať už Draco chtěl říct cokoli, rozmyslel si to. Nedalo ale moc práce představit si, co by to mohlo být. Možná prastarý, pomyslel si Harry a snažil se, aby se nerozesmál.

Snape se zamračil, ale místo odpovědi, usrkl ze svého Galliana, které právě dorazilo.

„Severusi,” řekl ředitel, a položil stranou svůj šálek čaje, kterého už polovinu vyprázdnil, „mohl bys být tak laskav a provést ta vyznamenání?”

Vyznamenání?

Snape strnule přikývl, odložil svou malou sklenku na Brumbálův stůl, a na chvíli zalovil v kapse svého pláště. Když ruku vytáhl, držel v ní dva stříbrné odznaky ozdobené hadem, který se vinul kolem písmena P.

„Je mou privilegií, jakožto hlavy zmijozelské koleje, nabídnout každému z vás pozici prefekta,” řekl a postavil se. Jako první zamířil k Dracově hrudi. „Přijmeš tu poctu?”

Draco přikývl, jeho tvář byla vyrovnaná, jen trochu pobledlá. Ale ne od strachu. Pravděpodobně byl dojatý. Samozřejmě, že byl. Jeho perfektní status mu byl minulý rok odtrhnut, a od doby, co se vrátil do vyučování, ho ještě nezískal zpět.

„Děkuji, Severusi,” řekl Draco tiše, když Snape přišpendlil odznak na jeho oděv.

Teď byla řada na Harrym.

„Přijmeš tu poctu?” zeptal se Snape, jeho oči se blyštily, když je upíral na Harryho.

„Uhm...” Harry polkl. Nejprve ho napadlo, že by to místo něho měla dostat nějaká dívka, taková přece byla tradice, ne? Jeden chlapec a jedna dívka? Ale když si vzpomněl na Zmijozelské dívky ze sedmého ročníku... no, to jako odpověď stačilo. „Ano.”

Téměř řekl i děkuji, stejně jako Draco, ale podařilo se mu udržet to slovo na jazyku, a to i přes to, že za něj Snape jeho bratra nepokáral.

Brumbál si nalil další šálek čaje a pozvedl ho jako v přípitku. „Na dva skvělé chlapce... omlouvám se, Draco. Na dva skvělé mladé muže. A na skvělý nadcházející rok.”

Dracův úsměv byl ostrý jako břitva. „To bude. Pokud mě Zabini znovu vytočí s Malfujem, budu mu moct vzít body.”

„Tohle není Vyšetřovatelský sbor, Draco.”

„Prefekti ze sedmého ročníku mohou brát body!”

„Ty ale body ze Zmijozelu brát nebudeš,” řekl Snape vážně.

„Proč ne? Tys je bral.”

„Ne za něco tak bezvýznamného, jako jsou přezdívky.”

„Ha. Odečetl jsi mi body jenom, protože jsem ho nazval Potterem, což je jeho skutečné jméno!”

„To mělo hlubší účel a ty to víš.”

„Pravda, pravda.” Draco si uhladil oděv, v očích se mu přitom značila jasné pýcha na svůj odznak. Hmm... nikdy si na to nestěžoval, takže Harry netušil, že ztráta jeho prefektského odznaku pro něj tolik znamenala.

„Pochybuji, že by byl pan Zabini natolik hloupý, aby se s tebou znovu pouštěl do sporů,” řekl Snape a posadil se zpátky na své místo. „Závěrečná hostina nenechala nikoho na pochybách, jakou cenu máš pro Zmijozel, a ten odznak přesvědčí a ty nejzatvrzelejší studenty, že ti bylo vráceno tvé někdejší postavení.”

„A to je důvodem, proč jsi to udělal?” zeptal se Draco se zdviženým obočím.

„Mimo jiné.”

Draco se uchechtl a sklouzl zpátky do své židle. „Jak dlouho jsi zvažoval, zda mé místo nemáš přenechat Crabbemu nebo Goylovi?”

„No tak, no tak,” řekl ředitel mírně. „Škodolibost ti nesluší.”

„Ano, pane.”

Harry po odznaku přejel prstem, stěží věřil vlastním očím. On a prefekt! Zvedl pohled, aby se střetl s otcovým, nemohl zadržet slova, která se mu drala na jazyk. „Díky, tati. Já... víš, že jsem si zvykl na myšlenku, že nikdy jeden z nich nedostanu.”

Snape mu věnoval zamyšlený pohled. „To možná vysvětluje, proč jsem byl tak mimořádně neúspěšný ve vedení té konverzace o kolejích před několika dny.”

Vedení konverzace... Harry cítil, jako by se mu v hlavě rozsvítila malá žárovička. „Ty jsi celou tu dobu mluvil o tom, že ze mě uděláš prefekta? Proč jsi to prostě neřekl?”

„Byl bych raději, kdyby ten nápad vzešel od tebe.”

„Jako bych se já chystal požadovat, aby mě někdo udělal prefektem!”

Brumbál si odkašlal, což způsobilo, že se Harry začervenal. „Oh. Dobře, hádám, že jsem to jednou chtěl, ale to jsem byl pořádně vyvedený z míry...” Otočil se k řediteli. „Nemyslíte, že jsem si toho nahrabal už dost?”

„Teď máš otce,” řekl Brumbál velmi jemně. „Řekl bych, že tě zná lépe než já. A jeho napadlo, že by z tebe byl skutečně úžasný prefekt.”

„Ano, protože dávám tak skvělý příklad,” řekl Harry suše, skoro kousavě. Snapeův nápad byl ve skutečnosti velmi dobrý. „Teď už nikdo nebude moci zapomenout, že jsem Zmijozel.”

„Pokud si myslíš, že tě využívám...”

Blbost. „Ne, takhle jsem to nemyslel,” řekl Harry vážně. „Jsem poctěn, Severusi. Skutečně.”

„Je skutečně poctěn,” řekl Draco se smíchem.

„To jsem,” řekl Harry a krátce se na bratra zamračil. „Je v pořádku, pokud ten odznak slouží více účelům najednou. Koneckonců, o tom vlastně Zmijozel je, ne snad? Vidět věci na více než na jedné rovině?”

„Hezky řečeno, Harry, hezky řečeno.” Brumbál se rozzářil a pozvedl oba tácky, které se na jeho stole před chvilkou objevily. „Okurku? Sušenku?”

K Harryho překvapení si Snape skutečně jednu jednohubku vzal. Nekousl do ní, jen ji držel mezi palcem a ukazováčkem. „Na mnohem více, než jedné rovině. Například tvé přihlášce do bystrozorského studia jen prospěje, pokud budeš ve škole zastávat vedoucí pozici.”

„Omluv mě,” řekl Draco, „teď mluvíš o našich přihláškách, že?”

„O obou dvou, samozřejmě.”

Dracovi se rozzářily oči. „Hmm. To nás přivádí k zajímavé otázce. Co primus? Pokud mi bylo plně vráceno mé bývalé postavení, tak teď musím být jedním z kandidátů, ne snad?”

„Netlač na pilu,” řekl Harry.

„Byl jsi vyloučen nespravedlivě, Draco,” řekl ředitel, „ale minulý rok jsi napadl spolužáka. Ani nemluvě o jistém incidentu zahrnujícím pečivo, hmm?”

Draco trochu splaskl. „Nezasloužím si být prefektem, to myslíte.”

Brumbál si pohladil plnovous, prsty zapletl do drátovitých pramínků. „Ne, to není to, co jsem měl na mysli. Jsem velmi rád, že tě mohu přivítat zpět do malé společnosti prefektů. Minulý rok jsi udělal jisté příšerné omyly, ale přeci jen, musíš překonat mnohem horší výchovu, než by většina kouzelníků uvěřila. A konečně, už jsi se poměrně působivě vyznamenal, nezdůraznil jsem to snad dostatečně?”

„Ano, zdůraznil,” řekl Draco a posadil se rovněji, ta laskavá slova ho očividně potěšila.

„Takže, když jsme toto vyřešili...”

„Všichni pozdravme primuse,” přerušil ho Draco jen nepatrně otráveným hlasem, zatímco se otočil k Harrymu a dramaticky mu pokynul.

„Oh, jasně, protože já mám ty správné prefektské zkušenosti. Dělám to už celých pět minut...”

„Přesně tak, primus a primuska budou zvoleni z okruhu těch, kteří pečlivě plnili své prefektské povinnosti od pátého ročníku dál,” řekl Brumbál klidně.

„Ron a Hermiona,” řekl Harry dychtivě, chňapl po sušence a zakousl se do ní. „Správně? Ale, no tak! Mě to můžete říct! Nic neprozradím!”

Brumbál se na něj podíval přes vršek svých brýlí. „Ten výběr bude ve skutečnosti teprve proveden.”

Harryho nadšení opadlo. „Dobře. No, děkuji za tuto malou oslavu, i když hádám, že je tak trochu výjimečné zvolit prefekty ze sedmého ročníku místo toho, aby jednoduše pokračovali z předchozího roku.”

„Neměl jsi v té limonádě kapku Blábolícího lektvaru?” zeptal se Draco.

„Cože?” Harry se rozhlédl a zjistil, že jak jeho otec, tak bratr vypadají zmateně. Jen Brumbál působil, že chápe, co se snaží říct.

„Ach. Domnívám se, že Harry má na mysli nebelvírský obyčej. Profesorka McGonagallová studentům posílá dopisy, aby je vyrozuměla, že byli zvoleni prefekty.”

„Dopisy?” Dracův hlas zněl zděšeně. „Žádný osobní kontakt? Žádná oslava takové důležité chvíle? Co odznaky?”

„Myslím, že ty posílá spolu s dopisem.”

„Jak dokonale barbarské.” Draco se otřásl. „Ale koneckonců, co jiného by se dalo očekávat od Nebelvíru?”

Harry věděl, že McGonagallová má svůj vlastní styl vedení koleje – velmi rozdílný od toho Snapeova – ale to neznamenalo, že si za tím nebude stát. „Na Nebelvíru není nic špatného!”

„Řekl jsem snad něco takového?”

„Ano, Brouskovi!”

„Panu ministrovi Brouskovi, Harry,” pokáral ho Brumbál.

Harry si odfrkl. Myslel si, že na tohle už tu nikdo nekouká, pokud tedy zrovna není na vyučování. „Řekl jsi mu, že Nebelvír je velmi zvláštní kolej!”

„No, to taky je. Jen tak si posíláte odznaky!”

Harryho hněv najednou opadl. „Já jsem také Zmijozel, Draco,” řekl tiše.

Draco zkřížil ruce. „Na to občas zapomínám.”

Pokud na to zapomínal jeho vlastní bratr, zbytku studentů se už vůbec nemohl divit. „Dobrá, to teď přestane,” řekl Harry a nepatrně si upravil odznak. Skoro si přál, aby byl větší, takže by mohl své prohlášení zdůraznit. „Chystám se to tento školní rok zdůraznit, ukázat všem, že jsem Zmijozel stejně jako Nebelvír. Zmijozelský prefekt je skvělý začátek.”

„Zmijozelský prefekt ze sedmého ročníku,” dodal Snape. „Což znamená... vy dva budete, co se zmijozelských záležitostí týká, podřízeni jen mě a Albusovi.”

„Dobře,” příkývl Harry. „Více času ve Zmijozelu. Pomoct prvním ročníkům se zabydlet a tak. Kolejní porady.”

Teprve tehdy Harrymu došlo, jako blesk z čistého nebe, že se mu předtím nechtělo Zmijozel skutečně přijmout za svůj, tak jak by měl. Říkal si, že se jen chová rozumně, ale byly tu jisté věci, které mohl udělat... jen nechtěl, to je všechno.

Teď tomu bylo jinak.

„Potřebuju místo ve Zmijozelu, tati. V ložnici sedmých ročníků. Myslím, že by to neměl být problém, však víš, teď když už tu není Nott.”

Pro jednou si Draco nedělal legraci z jeho vyjadřování. „Nastěhuješ se? Opravdu?”

Harry zavrtěl hlavou. „Budu žít na obou místech. Podle nálady, řekl bych. Ale už jen to, že tam budu mít postel se jménem, vyšle jasnou zprávu – jsem skutečně Zmijozel. Není to jen věc, do které jsem spadnul. Je to má součást.”

Snape dopil své Galliano a položil sklenici stranou. „Nemáš už strach, že budeš ve své posteli ve spánku zavražděn?”

„Zabini,” vyplivl Draco. „Dveře můžeme zavřít tak silnými kouzly, jak se nám zamane, Harry, ale on s námi bude pořád v jedné místnosti.”

„Může mi dělat naschvály, ale nezabije mě,” zasmál se Harry, i když jeho smích zněl lehce nervózně. „Podívej, když jsem říkal, že by mě mohli zabít ve spánku, narážel jsem spíš na taková individua jako je Marcus Flint. Který je samozřejmě už dávno pryč. Nevím... ještě jsem si nezvykl, že jsme teď v sedmém ročníku.”

Draco se nad tím zamyslel a po chvíli přikývl. Pak se zašklebil. „Larrisa ti nedá ani na chvilku klid, je ti to jasné? Chci vidět Salsu. Chci, abys Salse ode mě něco vyřídil. Chci Salsu nakrmit!

„Nebude ji chtít nakrmit dlouho. Je tu nechutné sledovat, jak Sals jí.” Harry se natáhl a trochu do Draca strčil. „Možná ji místo toho začne zajímat tvoje fretka.”

„Ani náhodou. Já s Lokim mluvit nemůžu.”

„Harry,” řekl Snape a složil ruce v klíně, „Doufám, že se necítíš, jako bych tě do tohohle rozhodnutí vtlačil. Tvoje změna názorů je... poněkud náhlá.”

„Změna paradigmatu.” Harry pokrčil rameny. „Nejsem si jistý. Najednou mi došlo, že jsem obojí, ale jednu stranu jsem dost upřednostňoval. Je na čase to trochu lépe vyvážit. Tak dobře. Připiš mi Nottovu starou postel. Tedy... ehm, nemohl bych si zabrat jinou postel? Skutečně nechci spát na jeho matraci.”

„Zcela nové postele pro všechny chlapce ze sedmého ročníku!” vykřikl Draco. „Na můj účet! Ehm... nemyslíš si, že bych na tu Zabiniho mohl opomenout? A Crabbeho; ten ke mně minulý rok taky nebyl zrovna milý.”

„Co ti říkají tvé vynikající způsoby?” zeptal se Snape, oči vyzývavě zúžené.

„Nové postele pro všechny. Tak dobrá. Předpokládám, že to bude dobrá rozcvička před zařizováním mého domu.”

Jak si Harry všiml, Brumbál o novém nábytkovém uspořádání neřekl ani slovo. Jen seděl, poslouchal a ukusoval okurku za okurkou. Jeho výraz byl... no, ne tak docela vypočítavý, ale rozhodně pořádně zamyšlený. „Pane? Nevadilo by vám to snad, kdybych měl postel i ve Zmijozelu?”

Ředitelova hlava sebou trhla, jako by se probral z transu. Ale Harrymu ten pohyb připadal až příliš uvážený. „Cože? Oh... no, v rámci pokojového pořádku je to trochu neobvyklé, ale...” Krátce pohlédl na Snapea. „Mám vynikající důvěru v úsudek tvého otce, Harry. Pokud si o tom nápadu myslí, že bude prospěšný, nemohu nesouhlasit.”

Harry to pochopil tak, že Brumbál té myšlence sice není nakloněn, ale nechce kvůli ní Harryho se Snapem odcizit. Nebyl tu žádný důvod, proč by na sobě měl nechat znát, že četl mezi řádky. „Děkuji vám, pane.”

„Děkuji, Harry,” řekl Snape hlasem tak tichým, že byl téměř neslyšitelný. To samotné Harrymu ukázalo, jak dojatý ten člověk byl. Nechtěl, aby si toho Brumbál všiml, to mu Harry nemohl mít za zlé.

Přeci jen, Harry nechtěl, aby Brumbál poznal, jak moc je potěšený, že si to vyložil dobře. Snape už dříve narážel na to, že by měl přijít s něčím, díky čemu by vypadal více jako Zmijozel, a jemu ty narážky úplně unikly.

Ale tentokrát to pochopil správně.

„Prefektské heslo pro tento rok, pane?” zeptal se Draco. Ta otázka Harryho na chvilku podráždila. Nemohlo to počkat?

Potom mu ale došlo, že Snape pravděpodobně potřeboval změnu tématu, a Draco se toho chytil.

„Mollyniny mazánci,” řekl Brumbál, když mávl hůlkou.

Mollyniny mazánci?”

„Harry mi rozumí. Není to tak snad, můj chlapče?”

Harry přikývl. Brumbál chtěl, aby si připomněl, že je milovaný i v Nebelvíru. Trápilo ho, aby se ke Zmijozelu nepřiklonil až příliš...

„Tak pojď, Harry,” řekl Draco tahaje ho za ruku. „Ještě jsi neviděl prefektské koupelny! Budeš rád, že jsi se naučil plavat, ty vany jsou neuvěřitelně mohutné...“

Harry se rozhodl neničit Dracovo veselí tím, že by mu řekl, že to všechno už dávno zná. „Uvidíme se později, tati. Hádám, že Draco a já před sebou máme věci k udělání.”

„Věci k udělání, místa k navštívení, postele k objednání! Oh, tohle bude ten nejlepší rok vůbec!” Draco stále pokračoval v tlachání, zatímco se s nimi točité schodiště pohybovalo dokola a dolů. „Myslím, že ohledně barev bychom se měli držet stříbrné a zelené, ale se zbytkem si můžeme dělat, co budeme chtít. Líbí se ti tmavé dřevo, Harry? Nebo bychom si mohli nechat udělat postele z javoru, k poctě mé nové hůlky. To Zabinimu zacpe pusu, zaručeně...“

Harry se se smíchem nechal vést chodbou dolů... do Dracova zvláštního druhu šílenství.

Poslední komentáře
16.12.2009 09:19:02: Opravené tie koleje od hatifnatif.
09.12.2009 09:42:58: A soraki - nezabudni si stiahnuť poslednú verziu toho pdf. Nech hľadáš chyby v správnom.
09.12.2009 09:40:51: Ten nárast kreditov je neuveriteľný - 23070. Ale trojka sa ešte len pripravuje (tým dávam na známosť...
09.12.2009 08:07:04: Elsza má pravdu, ta Sals mě dostala, ale u kometování jsem si nevzpomnělasmiley a ti mázánci - je to p...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.