Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 17 - 20

18. Ať se ti to líbí nebo ne 1/2

Preklad: Janka
Beta: Tersa, Niky


 Kapitola osmnáctá

Ať se ti to líbí nebo ne


Harry několikrát zamrkal, jeho ruka zatápala, aby našla brýle, které si odkládal na noční stolek. Nebyly tam, ale po chvíli si vzpomněl, že je nepotřebuje. Stejně by to brzo zjistil, protože strop, na který se díval, byl perfektně ostrý.

Byl kamenný, jako většina stropů v Bradavicích, ale něco na něm bylo tak jiné, že si Harry byl jistý, že není ve své ložnici v Nebelvíru. Nebo znovu v nemocničním křídle. A ještě si byl jistý v tom, že dostal nějaký uklidňující lektvar. Cítil se, jako by dostal silný lék proti bolesti nebo přinejmenším něco na uklidnění. Vlastně, jeho končetiny mu připadaly zvláštně lehké, skoro jako by mohly odplout z postele, kdyby nebyl opatrný.

Přemýšlení o lektvarech mu připomnělo vyučování a důvod, proč omdlel. Voldemort.
Prudce se posadil a téměř spadl z postele. Jeho smysl pro rovnováhu nebyl v nejlepší formě. S láteřením popadl konec matrace, znovu se vytáhl a padl na záda.

"Ach, vzbudil ses," ozval se Snapeův hluboký hlas, zatímco se zvuky jeho kroků odrážely od kamenné podlahy.

Skutečnost, že byl v pokoji, byla alarmující. Harry se od něj odtáhl, ačkoli po tom, co se právě stalo, měl dost rozumu, aby nedělal žádné ukvapené pohyby.

"Co jste mi dal?"

"Slabé nervové tonikum k zastavení křečí."

"Ne moc slabé," zamručel Harry.

Když vzhlédl, Snape seděl na židli tři stopy od postele, jeho tmavé oči znepokojené a obočí stažené dohromady. "Pak jsem ti možná dal až moc. Omlouvám se."

A bylo to tu zase, jako by se tady místo Snapea ocitl někdo cizí. "Pane-"

"Chtěl bys trochu vody?" Snape k němu natáhl jantarově zbarvenou sklenici.

Harry se opatrně posunul na posteli až z poloviny seděl a opíral záda o pár nadýchaných polštářů. I po té malé námaze byl tak malátný, že musel na pár sekund zavřít oči. Když je znovu otevřel, Snape stále nabízel sklenici. Harry byl dost žíznivý na to, aby si ji vzal, ale ne dost na to, aby vypil cokoli. "Je tam něco jiného než voda?"

"Ne."

I tak ji Harry sledoval s nedůvěrou. Snape čekal. Nakonec to Harry vzdal a celou sklenici vypil. Kdyby mu Snape chtěl dát něco podezřelého, tak to mohl namíchat do toho nervového tonika, které zmínil.

Jakmile byla voda vypitá, Harry nevěděl co říct. Možná nějakou pěknou omluvu za opakované vyrušování ve Snapeově třídě, nemluvě o tom, že mu řekl- dobrý Bože. Harry se cítil hrozně, když si vzpomněl, co řekl Snapeovi, aby udělal se svým mutáčkem. Co to do něj k čertu vjelo? Ve svých rozumnějších chvilkách věděl, že si Snape nezaslouží, aby se s ním takhle jednalo. Jo, jo, nebyl nejmilejším člověkem na světě a byl nechutně veselý z toho, že Sirius zemřel, ale nebylo to, jako by Siriuse zabil sám, nebo s tím Belatrix pomohl.

A nebyl Snapeův nápad, nalákat Harryho na Odbor záhad oné noci...

Což přivedlo Harryho zpátky k hlavní myšlence. Nechat to běžet bylo zřejmě hloupé. "Tak," řekl Harry pomalu, "Voldemort."

I když slyšel mistra lektvarů samotného používat to jméno, tak pro něj byl pořád šok, že ho teď neokřikl.

"Ano."

Harry si nebyl jistý, co jej přimělo začít mluvit. Možná to, že Snape neříkal nic, nevykládal mu, co si má myslet o tom, co se stalo na hodině. Možná to bylo lehkým motáním hlavy nebo skutečností, že tu není nikdo jiný, komu by tyhle věci mohl říct. A vyslovit je musel. "Myslel jsem... myslel jsem, že mě zabije."


"Vypadalo to tak."

Harry opět zajel do postele a čekal až se pokoj přestane točit.


Zůstat úplně nehybným bylo asi nejlepší. "Zkoušel jsem-- zkoušel jsem něco, aby mě nechal, ale nefungovalo to. Proč přestal?"

Snape dlouho neodpověděl. "Nitrobrana."

Harry opět zavřel oči, bylo mu na nic, když si vzpomněl na ta hrozná doučování. "Ale já ji neumím." Tehdy Snapeovo ticho trvalo tak dlouho, že to Harryho trklo jako znamení. "Umím?"

Muž si zdlouha povzdechl. "Doktorka Milá mne přísně upozorňovala na tento typ věcí."


"Jo, mě taky," připustil Harry a trochu pootevřel oči. "Ale myslím, že tohle je jedna z těch vyjímek, co se dotýkají kvality mého života, pane."

Snape odvrátil pohled, očividně to rozvažoval. Potom opět vyhledal Harryho oči.

"Ano, nitroobranu ovládáš, popravdě jsi se v ní minulý rok stal velmi zdatným. Více než velmi zdatným, mohl bych říct. Úspěšně jsi vzdoroval očnímu nitrozpytu od Voldemorta, když jsi byl zajat."

Harry si nebyl jistý tím, co jej šokovalo víc: pochvala, myšlenka, že je schopný se nitroobranu vůbec naučit, nebo ta lehkost s jakou Snape řekl ‚Voldemort'. Nikdy si nemyslel, že by byl schopný si na to takhle zvyknout.

Ale on si na to zvykat nechce, kvapně se napomenul, než se dostal zpátky k tomu, o čem byla řeč.

"Ale k tomu, co se stalo na hodině, pane... nemůžu si vzpomenout na to, že bych vytlačil Voldemorta ven."

"Tvoje podvědomí si je vědomo i věcí, ke kterým se tvoje vědomá paměť nemůže dostat, Harry."

Och. Fajn, to by to vysvětlovalo, připustil Harry. Ale i tak mu ta představa přišla praštěná. Byl tak hrozný v pročišťování své mysli... ale nemohl přijít na to, proč by Snape lhal o něčem takovém. Mnohem spíš by Harryho měl zesměšňovat pro jeho nezdary, než si vymýšlet domnělé úspěchy. Na druhou stranu, Voldemort jej přestal mučit. Což dokazovalo, že mu Snape říkal pravdu.

I tak se Harry musel zeptat, "Opravdu jsem se naučil nitroobranu?"


"Ano, opravdu."

"Myslíte si, že pokud Voldemort znovu něco zkusí, tak budu schopný... uhm, přinutit jej se stáhnout?" Harry se otřásl. "Protože jestli ne..."


Bylo hrozné o tom jen přemýšlet, takže to samozřejmě bylo přesně tím, co Harry začal dělat. Co by mu mohl Voldemort udělat, jestli by se jej příště Harry nedokázal zbavit? Držel by ho v tom hrozném stavu bolesti, dokud by neztratil rozum jako Nevillovi rodiče? Mučil by ho tak dlouho, dokud by mu samým vypětím neselhalo srdce a on by nezemřel?

"Kolem tvé mysli jsou teď štíty," řekl pevným hlasem Snape. Naklonil se dopředu a natáhl ruku, ale potom se zdálo, že si to rozmyslel a znovu ruku stáhl, aniž by se Harryho dotkl. "Vztyčené z jediného důvodu a to aby udržely Voldemorta od tvé mysli. Silné štíty, Harry. Znovu se přes ně nedostane."

Harry mohl slyšet důvěru v tom hlubokém hlase, ale nemohl ten pocit sdílet. "Jak můžete vědět, jestli vůbec nějaké štíty mám, natož pak jak jsou silné?"

Snape zkřížil nohy v kotnících a náznak úsměvu mu zahrál v koutcích úst. "No, tak. Vím, že jsi nezapomněl na to, že jsem nitrozpytec."


"Ale necítil jsem váš útok-" Harryho oči se rozšířily. "Jedině jestli jste nešťoural kolem, zatímco jsem byl v bezvědomí-"

"Nepotřebuji útočit, abych věděl, že jsi dobře chráněn. Ať se ti to líbí nebo ne, naše mysli jsou teď celkem dobře sladěné."


Harry se otřásl a odsunul se od Snapea pryč, přestože profesor byl zakloněný ve svém křesle a nesnažil se tentokrát ani trošku přiblížit. "Stěží," zamumlal.

Snape se nechápavě ohlédl po začarovaném rámu: "Sněží? Takhle brzy?"

Napůl hysterický smích se zkusil prodrat Harryho krkem, ale potlačil jej tak rázně, jak jen mohl. Nemohl ztratil sebeovládání, ne před Snapem.

"Ne, myslel jsem, jak jste řekl líbí nebo ne, tak jsem řekl, že stěží."

"Ach tak."

Ty oči. Jako by mohly vidět přímo skrze něj. A ten pocit neměl nic společného s Nitrozpytem. Odvrácení pohledu by nepomohlo... Harry věděl, co to musí znamenat, ale nemohl na to myslet. Rozhodně čas změnit téma. "Kde to jsem?"

Záblesk v Snapeových očích odpověděl na otázku dříve, než mohla slova.

"Oh. Vaše komnaty."

"Konkrétně, tvá ložnice v mých komnatách."

Což prakticky zaručilo, že se Harry kolem trochu rozhlédl. Naštěstí se už cítil méně malátný a byl schopen otočit hlavou, aniž by měl pocit, že se pokoj naklání. "Vy jste mi skutečně dovolil mít tady nebelvírské barvy?"

"Ano, a možná tě překvapí poznatek, že styl vybíral Draco."

"On ne-"

"Ale ano. Chtěl, aby ses cítil jako doma."

"Kdyby to chtěl, tak by odstranil všechnu stříbrnou a zelenou," zamručel Harry, i když se nestaral o něco tak hloupého, jako byly kolejní barvy. Ačkoli, Malfoy by se staral-"


"Hmm, ale on sám se tu také chtěl cítit jako doma."

Harry se posadil a přehodil nohy přes okraj postele. "Fajn, děkuji za to, že jste se o mne postaral, pane. Ačkoli se domnívám, že jste neměl moc na výběr. Teď půjdu-"


"Harry," přerušil jej Snape. "Prosím, nebuď tak hloupý."

Harry se pokusil postavit se a zjistil, že jeho nohy jsou pořádně nejisté. Nenáviděl prošení Snapea o cokoli, ale jít celou cestu do věže by bylo právě tak pitomé, jak Snape říkal. "É... nepředpokládám, že byste tu měl spojení krbem?"

"Mám a můžeš jej použít, až budeš v dostatečně dobrém stavu."

"A do té doby budeme dělat co?" zeptal se chabě Harry, když se posadil. Och, bože. Bude muset zůstat v Snapeových komnatách. Snapeových! "Hrát Scrabble?"

Snape po něm střelil pohledem, který byl ohnivý, prudký a velmi, velmi intensivní.

Harry polkl. Prostořekostí zjevně nezahrál na nejlepší notu. A žádný div. Během té hodiny lektvarů se choval jako naprostý parchant. Po tom všem si zasloužil něco mnohem horšího, než být uložen do postele, dokud se plně nezotaví. A to ve Snapeově vlastním domově! "Omlouvám se, pane," zamumlal. "Za vyrušování při hodině a za nadávání vám a za všechno ostatní. I když jsem nechtěl přijít pozdě. Opravdu."

"Ale chtěl jsi udělat ten zbytek." Způsob, jakým to Snape řekl, nebyla otázka. Ale pak, proč by se ptal?

"Ano," přiznal Harry. Pravda možná nebyla v tomto okamžiku nejlepším rozhodnutím, ale Harry si nedělal iluze. Snape se nenechá oblbnout lží, bez ohledu na to, jak chytrou. A Harry se teď v žádném případě necítil chytře. Cítil se jen unavený a zmatený a otrávený celým svým životem.

Sklonil pohled na své ruce a propletl prsty, zatímco čekal na Snapeův jekot.

Ačkoli, vřískot a urážky, které očekával, se nikdy nedostavily. Na místo toho se Snape suše zasmál. "Dobrá, alespoň teď vím, jaký jsi, když se rozhodneš být destruktivní, Harry. Což mnohé vysvětluje."

Harry letmo vzhlédl. "Mnohé, pane?"

"Mnoho z toho, co se odehrálo během pěti let. Ale teď už si nespletu tvé upřímné zmatení na hodině se vzdorem." Snape si odkašlal. "Já... velmi se omlouvám za způsob, jakým jsem s tebou jednal, Harry."


Minulý čas tu je na místě, pomyslel si Harry. Jinak by si nedokázal představit, že by se Snape omluvil. Vlastně si to nedokázal představit vůbec, ačkoli ty slova právě sám slyšel.

"Hm... jo," řekl pomalu. "Ale... tohle se asi nemůže počítat, jako školní trest, že ne? Vím, že nevydloubávám ropuší oči z důlků nebo..."

Snape se zaklonil v jeho křesle a složil prsty do stříšky. "No, řekl jsem okamžitě po hodině."

Harry se trošku rozzářil. "Ano, to jste řekl."

"Avšak nejsem nakloněný tomu, počítat to v čas, kdy jsi byl v bezvědomí."

Kruci.

"A ty budeš muset dělat něco, co považuji za užitečné."

Harry se znovu ztěžka postavil na nohy. "Máte někde v okolí stůl, jsem si jistý-"

"Sedni si," řekl Snape. "Vlastně si lehni. Potřebuješ odpočívat."

Harry se naježil, ale ve stejnou chvíli pocítil, že jeho nohy jsou čím dál méně schopny unést jeho váhu, takže po vteřině udělal, co mu Snape řekl. "Fajn, ale nechcete, aby byly vnitřnosti z tlustočerva po celé vaší posteli, nebo jo?"

"Je to tvoje postel, tvá-" Snape si odkašlal. "Nepotřebuji připravit žádné přísady do lektvarů. Myslel jsem, že bychom si mohli promluvit."


Harry si odfrknul, protože mu to došlo. "Vy mě hodláte donutit s vámi mluvit. Čímž si zajistíte, že si už nikdy nebudu ve vašich hodinách pouštět hubu na špacír."

"Proto s tebou mluvit nechci." Snapeovy vlasy se zhouply, když potřásl hlavou.

"Tak proč?"

"Myslím, že na to odpověď znáš."

Harry ucukl zpátky, i když z náhlého pohybu se mu zamotala hlava. "Řekl jsem vám, že to pro mne není skutečné."

"Ano. Rozumím." Snape si odhrnul vlasy z tváře. "Nicméně, pro mě to skutečné je."

Tentokrát už zpolahysterický smích nedokázal zadržet, protože Harry věděl, že ano, že ta adopce byla pro Snapea skutečná. Na zemi neexistoval žádný jiný důvod, proč by Snape mohl chtít trávit čas rozhovorem s Harry Potterem. "No, řekl bych, že... že chcete, abych vám řekl, proč jsem byl dnes na hodině tak sprostý-"


"To nebo cokoli jiného, co tě napadá."

"Ale já vám nechci nic říkat," řekl Harry a otočil tvář ke zdi. Zvláštní... povrch vypadal trochu roztekle. Ale co by mohlo roztavit kámen? Měl příšerný pocit, že to věděl. Neprostřelilo jeho lumos skrz kamenné zdi? Chtěl jenom, aby věci byly znovu takové, jako byly kdysi.

"Proč mi nepovíš, jaký jsi měl den?"

Co se od Harryho očekávalo, že by k tomu měl říct? Že už vůbec nerozuměl Malfoyovi? Že tři dívky v posledních čtyřiadvaceti hodinách zčistajasna nadhodily Vánoční ples? Že by Maura Morrighanová opravdu měla nosit něco přes své upnuté kožené oblečení? Že-

"Řekl jste profesorce Morrighanové, že jsme spolu vždycky vycházeli!"

Snape pozvedl obočí. "Takže si na něco vzpomínáš."

"Ne, nevzpomínám," řekl rozlobeně Harry. "Řekla mi to. Řekla, že jsem vás v tom tvrzení i podpořil. Je tu nějaký konkrétní důvod, proč jste jí lhal přímo do tváře?"

"Nechtěl jsem, aby zneužila mého vlastního chování k omlouvání své pomstychtivosti vůči Dracovi."

"Jo, no při dnešní hodině jsem zaručeně žádnou pomstychtivost neviděl-"

"Dobře."  

Harry nevěděl, co na to říct. Neměl žádný důvod, aby měl rád Malfoye, ale byl daleko od toho, aby mu přál Umbridgeovou, i kdyby si ji zasloužil.

Snape lehce naklonilhlavu, když se do ložnice donesl zvuk otvíraných a zavíraných dveří. "To bude Draco. Poslal jsem ho najíst se do Velké síně."

Samozřejmě, Malfoy se objevil ve dveřích o chvíli později. "Cítíš se líp, Harry? Docela jsi nás vyděsil."

"Jo, jsem v pořádku. Až na to, že nemůžu odejít, protože mě někdo předávkoval lektvarem-"

Malfoy se usmál. "Z tohohle vážně nemůžeš vinit tátu. Nervové tonikum je nechvalně známé obtížně odhadnutelným dávkováním a navíc posledním rokem byly tvé požadavky na lektvary poněkud-"

Slyšet Malfoye nazývat Snapea tátou bylo ještě mnohem víc alarmující než Snape pronášející ‚Voldemort', pomyslel si Harry.

"Draco," řekl Snape přísným tónem. "říkal jsem ti, co naše milá doktorka říkala o takovýchto poznámkách."

Malfoy strčil ruce do kapes. "Ano, říkal." Jeho pohled přejel po pokoji. "Vypadá to, žes ještě nejedl, Harry. Můžu ti něco přinést?"

Harry vytřeštil oči. "Nabízíš, že půjdeš celou cestu až do kuchyně. Kvůli mně."

"Vlastně, obvykle si objednáváme jídlo skrz krb-"

"Draco-"

"Co Severusi?" Malfoy přistoupil o krok blíže ke Snapeovi. "Říkám mu, jak je to teď, ne co se stalo minulý rok. Nezaznamenal jsi, že jsem použil přítomný čas?"

K Harryho zděšení si Snape protřel spánek a zamumlal, "Samozřejmě, máš pravdu. Tohle všechno je mnohem těžší, než jsem očekával."

"A vůbec, nemyslím si, že v tomhle má Marša pravdu. Měli bychom Harrymu říct všechno, co chce vědět. Jak jinak by se s námi znovu mohl cítit dobře?"

"Nechci se s vámi cítit dobře-"

Snape promluvil ve stejný čas a směřoval svou připomínku Malfoyovi. "Nikdo se tě neptal na tvůj názor."

Zmijozelský chlapec překřížil ruce a trochu rozšířil postoj. "Všiml jsem si. Stejně jako se nikdo neptal na můj názor ohledně jeho magie a v tom jsem měl pravdu, ne snad?"

"Ano, ale to neznamená, že máš pravdu i v tom-"

"Co s mojí magií?" zeptal se Harry.

Malfoy otevřel pusu, ale zase ji zavřel, když se na něj Snape zamračil . "Běž se podívat po večeři, Draco. Dám si doverský mořský jazyk vařený v bouillonu, rýžový pilaf a dušený chřest."

"A ty, Harry?"

Harry nemohl setřást pocit, že toto byl život někoho jiného. Aby se Snape omlouval a uznával, že nějaký student ví o čemsi víc než on? Aby Malfoy byl tak...tak přátelský? "Umm... asi cokoli, co budou skřítci chtít."

Malfoy se zasmál. "Harry, jsou to domácí skřítci. To co chtějí, je potěšit tě."

"Právě udělali večeři pro čtyřista lidí. Nechci je obtěžovat."

To Malfoye jenom rozveselilo ještě víc, jak si Harry všiml. Ale Malfoy neřekl nic víc než: "Nechám je připravit cokoli vhodného."

Poslední komentáře
20.11.2010 22:31:21: aMaja a JSark smileysmileysmiley Vaše vysvětlení záhady se mi opravdu líbí smiley i když Voldemortova naduto...
20.11.2010 14:57:53: Marša opravená.
20.11.2010 12:20:53: Natalica: Tak to máte dobré. My teďka na škole v Humpolci máme na fyziku a na matiku takého staršího...
20.11.2010 07:59:07: aMaja, v origináli je počul, nie videl. To som ti tým chcela povedať. A "tam" Harry pochopil na Mano...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.