Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 17 - 20

18. Ať se ti to líbí nebo ne 2/2

Preklad: Janka
Beta: Tersa, LadyF


Večeře byla zvláštní událostí. Harry zvládl dojít až ke stolu, ale v nohou měl stále podivný pocit. Byly až moc uvolněné. Nelíbilo se mu, že Snape jde napravo od něj, připravený jej zachytit, kdyby se začal kácet. Ale stejně tak se mu nelíbila představa, že by před ním měl padnout na zadek. Zvláště s ohledem na to, že se mu to dnes už jednou stalo. Malfoy se k nim u stolu připojil, popíjel víno, které bylo téměř čiré; mělo jen slabý nažloutlý nádech.

Jejich jídlo se objevilo, jakmile se oba, Harry i Snape, posadili. Z Harryho porce se vyklubal pořádný kus pastýřského koláče a vysoká sklenice pomerančového džusu s jablečným drobenkovým koláčem jako dezertem. Harry hned vypil džus a zkoušel nemlaskat, když se mu citrusová chuť rozprostřela po jazyku. Hmmm. Pomerančový džus vždycky byl jednou z věcí, které mu během školního roku chyběly.

Aneb jak zobrazit obraz jeho neveselého života. Když jiní studenti fňukali, jak jim chybí rodiče, Harrymu nejvíce vadilo, že dýňová šťáva, i když byla vynikající, se mu po měsících a měsících začala omrzovat.

Aby od sebe odehnal takové pochmurné myšlenky, zeptal se: "Opravdu dnes večer podávají ve Velké síni pomerančový džus?"

"Jasně, že ne," řekl Malfoy. Harry si nemohl být zcela jistý, ale vypadalo to, jako by druhý chlapec skrýval úšklebek. Ten výraz by mu, samozřejmě, naprosto seděl. Ale, skrývat ho? To se Malfoyovi vůbec nepodobalo. "Říkal jsem ti, že objednám cokoli vhodného."  

"Já myslel, že skřítci-"  

"Znamená to, cokoli vyhovuje tobě."

Snape vypadal, že chce říct něco kritického, ale změnil názor. Když promluvil, jeho hlas byl velmi klidný. "Draco. Proč mi nepovíš, jaký jsi měl den?"  

Možná, že ani Snape neovládal umění jemných náznaků. Harrymu neušlo, že Snape Dracovi položil stejnou otázku, na jakou se už dříve zeptal jeho. Jako by tím chtěl něco naznačit. Možná, že Malfoy a Harry jsou oba jeho syny. Nebo že se svými syny zachází stejně.  

Což by byla blbost, pokud by to byla pravda. Malfoy a Harry byli velmi, velmi odlišní, tak proč by s nimi měl zacházet stejně?

Malfoyovy rty se zkroutily do mazaného úsměvu. "No, všechny holky se daly do nehorázného poletování okolo Harryho. Ale samozřejmě, já jsem už dávno věděl, že sundání brýlí by mohlo mít přesně takový efekt-"

 

"Ptal jsem se tě na tvůj den, ne na den tvého bratra."  

Harrymu se zachtělo přikrčit se při slově bratr, které bylo prohozeno tak nenuceně. Zakryl reakci tím, že se ponořil do svého pastýřského koláče s větší vervou. Což nebylo těžké. Bylo to přesně to, o co by Harry požádal, kdyby si to víc promyslel. Což, jak se domníval, bylo smyslem ,čehokoli vhodného'.

Malfoy nad tím jen mávl rukou. "Zmínil jsem se o tom flirtování jenom proto, abych ti ukázal, že Kratiknot rozhodně neumí udržet stejný pořádek ve třídě jako ty, Severusi."  

Takovej řiťolezec. Dobře, to dokazovalo, že pravý Malfoy se pořád skrývá uvnitř toho kluka, co si nechává říkat ‚Draco Snape'...  

"Ano, to bylo dnes skutečně patrné," řekl Snape s postraním pohledem na Harryho.

Harry zrudl. Uvažoval, kdy se k tomuhle vrátí. Trocha mluvení po tom všem Snapeovi nemohla nahradit školní trest, který musel následovat po používání takových slov na jeho hodině. Ale vážně nechtěl vědět, co bude zbytkem jeho trestu. "Pořádek ve třídě s tím neměl nic společného," řekl rychle. "Kratiknot nebyl dokonce ani v místnosti, když Padma a Daphne začaly-"

Harry náhle zalapal po dechu. Co to dělá? Nechtěl se o tomhle nebo o čemkoli jiném bavit se Snapem! Nechtěl ani vědět, proč s tím začal, ledaže by to bylo proto, že se cítil trapně, že ze sebe udělal naprostého troubu během hodiny lektvarů. Že znova a znova vyrušoval a že řekl-

Bože. Hermiona ho zabije. A až to udělá, tak jej asi zkusí zabít znova.  

"Ví moji přátelé, kde teď jsem?" plácl najednou. O dvě sekundy později zjistil, jak pitomá ta otázka byla.  

I když, nikdo si z něho nedělal srandu. Snape jenom přikývl před tím, než obrátil svůj pohled zpátky k Dracovi. "Tvůj den?"  

"Ať už jsi řekl Morrighanové cokoli, vypadá to, že to fungovalo. Jediné, co mi během hodiny řekla, bylo, že potřebuji odkročit levou nohou, když vrhám dvojité Protego. Ale na druhou stranu, strávila pořádný kus hodiny hovorem s Harrym."

"Všichni učitelé byli poučeni, aby si tento týden našli čas k individuální práci s Harrym," řekl Snape.

Harry znovu zalapal po dechu. ‚Všichni učitelé' samozřejmě zahrnovalo Snapea. Individuální výuka lektvarů?

Léčivých lektvarů!

V tom okamžiku Harrymu ujely nervy, ale ne stejným způsobem jako na hodině. Začal se hystericky smát, protože jinak by se rozplakal a věděl, že to by nesnesl. Ne před Snapem a Malfoyem. Smál se tak moc, až dostal škytavku, a pak, k čertu s tím, začal taky plakat, byť jen trošku.

Harry zaťal zuby, aby se dostal pod kontrolu a zkoušel nepřemýšlet o tom, že mu asi bude na zvracení pokaždé, když si na tohle své ponížení vzpomene. Po pravdě, kdyby nebyl opatrný, mohl by pozvracet celý Snapeův stůl. Jeho žaludku rozhodně nesedl ten pastýřský koláč.

Harry prudce odstrčil svůj talíř.

Kdyby naproti němu seděl Ron, mohl by Harry říct něco jako ,do toho, klidně si vem můj dezert'. Ačkoli, Malfoy by se vysmál návrhu, aby dojídal cizí jídlo. Obzvláště to Harryho.

Ale to by mohlo být jedině dobře. Harry chtěl, aby se choval jako své normální, malfoyovsky nafoukané já.

"Do toho, Malfoyi. Klidně si vem můj dezert," prohlásil v pauzách mezi škytáním.

Pak čekal na nevyhnutelné urážky.

K Harryho překvapení vypadal blonďatý kluk jenom překvapeně. A pak nejistě. Podíval se na Snapea, jakoby se ho ptal na radu, ale nevypadalo to, že by nějakou dostal.  

"Jasně," řekl nakonec Malfoy. Obratně přeměnil solničku na vidličku a začal jíst. "Dík, Harry."

Harrymu znovu skoro ujely nervy. Zlost mu pomohla udržet se docela pod kontrolou. "Máš se mi vysmát!"

Malfoy zvedl obočí. "Skutečně?"  

"Jo! Měl jsi nakrčit ten svůj špičatý nos a říct mi, že jsi příliš dobrý na to, aby ses dotýkal talíře, z kterého jedl někdo poloviční krve!"  

Byla to jen Harryho představivost nebo si na to Malfoy vzal větší sousto než předtím? Tak jako tak jej důkladně přežvýkal a spolkl, než znovu promluvil.

"Jsem vděčný, že jsi poloviční krve, Harry."  

"Jo, protože tě to dělá lepším než jsem já!"  

"Ne," řekl velmi tiše Malfoy, jeho šedé oči upřeně hleděly na Harryho. "Protože, kdyby tvoje matka byla někým jiným, tak bys mohl zemřít, když jsi byl ještě dítě. A on by mohl vše ovládnout a my všichni bychom teď byli žili ve světě bolesti."

Harrymu se podařilo nevytřeštit oči.

"Jsem opravdu na tvé straně. Zeptej se ředitele, pokud mi nevěříš."  

"Pokud?" Harry položil otázku schválně posměšně.  

Draco odstrčil talíř s koláčem. "Nicméně, je znakem ubohých způsobů jíst cizí zbytky. Udělal jsem to navzdory tomu, protože jsem tě nechtěl urazit, ale když teď vidím, že nemáš žádné zábrany pokud jde o urážení -

"Sedni si," řekl Snape, když se Malfoy začal zvedat. "Nedořekl jsi, jak probíhal tvůj den."

"O čem se tu dá mluvit?" Malfoy se trochu zatřásl. "Zkoušel jsem dělat, co jsi řekl, ale nemohl jsem se soustředit, ne pořádně. Cvičení jsou lepší, ale během výkladu? Beznadějné."  

Snape si složil prsty do stříšky. "Jevil ses plně soustředěný během dnešní výkladové části lektvarů-"  

"No, ano, ale to bylo proto, že se Harry očividně rozhodl chovat se jako naprostý- naprostý-"

Wow. Možná ho Malfoy opravdu nechtěl urazit, když ani nedokončil tuhle větu.

"Ano, chápu, že to by mohlo odvést tvé myšlenky od tvé petite amie."

"Neříkej jí tak," zamumlal Malfoy.

K Harryho bezmeznému šoku, natáhl Snape ruku přes stůl, zakryl s ní jednu z Malfoyových dlaní a jednou ji stiskl, jako by mu chtěl dodat odvahu.  

"Co je petite amie?" vyhrkl Harry.  

Malfoy sklonil pohled na stůl a neodpověděl.  

Ale Snape ano. "Přítelkyně," řekl tiše.  

"Parkinsonová?"

Ve chvíli, kdy to Harry řekl, věděl, že udělal chybu. Hůře, pitomou chybu. Nebylo to jako s Ronem, kdy Harry opravdu nevěděl, že Percy je mrtvý. Bylo mu řečeno víckrát než jednou, že Pansy loni zemřela.

Není divu, že byl Malfoy tak rozrušený. Jestliže na ni nemohl přestat myslet-  

"Ne," řekl Malfoy, hlasem stejně tichým jako Snape. "Jmenuje se Rhiannon."  

"Draco-"

"Jmenuje se, ne jmenovala se!"odsekl Malfoy před tím, než se postavil. "Pokud mě teď oba omluvíte, myslím, že se tu osprchuji, než se vrátím do Zmijozelu na noc. Harry... to je jedno."  

V momentě, kdy se dveře ložnice zavřely, odsunul Harry svou židli. "No, asi bych už také měl jít-"  

"Za chvilku."  

"Můj trest ještě neskončil?"

Snape si povzdechl. "Jestli je to třeba. Harry... byl jsi před chvílí dost rozrušený. Myslel jsem, že nejlepší je to v ten moment nekomentovat, ale teď se tě musím zeptat, jestli by sis s sebou zpět do Nebelvíru nechtěl vzít ampulku uklidňujícího doušku."  

Harry si skousl ret. Ta nabídka se mu nezamlouvala asi z deseti různých důvodů. "Právě jste mi dal příliš mnoho nervového tonika a co já vím, mohl jste to udělat úmyslně, abych tu musel chvíli zůstat, takže ne. Neřekl bych."

"Jak si přeješ," zamumlal Snape. "Madam Pomfreyová ti také může nějaký dodat, kdyby ses rozhodl, že bys měl rád nějaký lektvar pro případ, že-" Odkašlal si. "Je tady další věc, která potřebuje probrat. Přemýšlel jsi trochu o nabídce, kterou jsem ti dal minulou noc?"

Na chvíli Harry nevěděl, o čem je řeč. Pak mu to došlo. "Oh. Vy myslíte Neporušitelný slib? Já... ehm... nemůžu vás nechat udělat něco takového."

Snape vydechl. "Mám dojem, že to je alespoň něco."  

Harry naklonil hlavu na stranu. "Nabídl jste to, protože jste věděl, že odmítnu?"  

Snapeův hábit se zatřepal, když mírně pokrčil rameny. "Nabídl jsem to, protože jsi potřeboval místo, kde bys cítil, že můžeš být upřímný ke své terapeutce."

Jeho terapeutka. Z nenuceného způsobu, jakým to Snape řekl, naskočila Harrymu husí kůže. Nechtěl být typem člověka, který se není schopný vypořádat s vlastními problémy, který potřebuje terapeuta...

"A pro to jste ochotný zemřít?" Otázka vyzněla trochu výsměšně, ale tentokrát ne naschvál. Bylo tak zvláštní si to pomyslet, natož říct nahlas. Celý ten nápad byl totálně mimo. Ale na druhou stranu, stejně tak byla mimo představa, že by Snapeovi na něm záleželo. Ale přesto... to očividně byla pravda.

"Jsem ochotný složit přísahu, která mne zabije, když ti neposkytnu soukromí, které potřebuješ," odpověděl Snape. "Není tu žádné riziko smrti, protože nemám v úmyslu tu přísahu porušit. Ani pražádnou chuť udělat něco takového. Diskuze s doktorkou Milou pro tebe bude... dobrá. A ať už se ti to líbí či ne, Harry, chci jen to, co je pro tebe dobré."

Tentokrát Harry neodpověděl ‚stěží'. Bylo by to příliš dětinské.

Nicméně cítil, že Snapeova představa o tom, co je ‚dobré pro Harryho' se s jeho vlastní dost rozchází.

"Je tu riziko smrti," poukázal. "Ron říkal, že nehody se stávají."  

"Malé riziko," uznal Snape s drobným přikývnutím. "Ale jestli je to to, co to stojí... dobře, postačí říct, že opravdu chci, abys měl místo, kde cítíš, že můžeš volně hovořit s doktorkou Milou."

"Ale vy byste mohl pronést tenhle neporušitelný slib a já bych se tak pořád necítil," řekl Harry a vydechl. "Tak to prostě je. Takže žádný slib nemá smysl. A i kdyby měl, nemohl bych vás nechat udělat něco takového. Tak... můžu už jít, pane?"

Snape jej chvíli pozoroval s přivřenýma očima a pak malinko přikývl.

Harry věděl, že by měl Snapeovi znovu poděkovat, že mu pomohl po tom útoku, ale podruhé už nemohl najít slova. Ale taky nemohl mlčky odejít. Ne po tom, jak se choval na hodině. "Dobrou noc, profesore," vymáčkl ze sebe.

Snape vzhlédl, očividně překvapený. "Dobrou noc, Harry."

---------------------------------------------------

"Harry," řekla Hermiona, která vyskočila z křesla, jakmile se odletaxoval do společenské místnosti. "Jsi v pořádku?"  

"Jo," řekl Harry a začal oprašovat popel ze svého hábitu. Jeho nohy byly stále trochu roztřesené, ale vše, co zřejmě potřeboval, byl dobrý noční spánek.

"Opravdu jsme se báli." Společenská místnost byla téměř prázdná, ale Hermiona ho přesto dotáhla do odlehlého rohu a mluvila tlumeně. "Byl to Voldemort, že ano?"  

"Jo." Harry víceméně odpadl do křesla. "Snape říká, že nebude schopný to zopakovat, ale..." Potřásl hlavou. Nechtěl mluvit o Snapeovi.

Ačkoli, na to bylo příliš pozdě.

"Jak jsi s ním mohl takhle zacházet? Takové vyjadřování! Na hodině! A pak jsi ho měl vidět, když tě srazil ten útok. Ani trochu ho nezajímalo, že jsi byl tak příšerně nezdvořilý. Snape se o tebe opravdu stará, Harry, a nezaslouží si-"

"Mohla bys ses do toho přestat motat?"  

"Harry!"  

"No, tohle se tě přece netýká, ne?"

Vystrčila bradu. Moc dobře věděl, co to znamená. Přemýšlel, jestli nemá říct, že ‚paličatá umíněnost' jí právě nesluší, ale jeho cílem opravdu nebylo nasrat všechny své kamarády.  

"Týká se mě to," řekla mu pak. "Protože nejsi ve stavu mysli, abys chápal, co děláš."  

"Stejně jako skřítci neví, co vlastně doopravdy chtějí."

Zamračila se, ale nepřestala s tím.

"A co chceš, Harry? Co jsi chtěl, když ses rozhodl takhle narušit Snapeovu hodinu?"  

Harry se otočil a skrze okno se zahleděl na noční oblohu. "Jen jsem chtěl, aby se začal chovat jako obvykle, to je všechno."  

Hermiona zamrkala. "Oh."  

"Hmm?"  

"No... byla jsem přesvědčená, že odpovíš, že jsi nevěděl, co jsi chtěl."

Harry pokrčil rameny, ten pohyb byl napjatý a nejistý. "Ty jsi ta, kdo to neví, Hermiono. Myslím tím, jaké to je pro mě. Věci budou správné teprve tehdy, až se Snape začne chovat, jak by měl. Ale to se nestane, pokud ho nenaštvu. Jinak je jen... jen..." Harry se zachvěl.  

Dlouho si natáčela pramen vlasů kolem prstu, než odpověděla: "To se stalo i po tom, co tě vzal domů? Snažil ses, aby na tebe zůstal naštvaný?"

 

Domů. K čertu. To slovo vracelo na povrch roky zanedbávání a marných tužeb z let dávno před tím, než se dověděl, že je čaroděj. A teď jsou lidi, kteří nazývají Snapeovy komnaty jeho domovem. To bylo jednoduše špatně skrz naskrz.

"Ne," řekl krátce Harry. "To jsem nemohl. Ne po tom, co jsem byl na hodině takový hajzlík. A už vůbec ne po tom, co se o mě postaral, jako by se nic z toho nestalo. Kromě toho mi dal jedno nervové tonikum, které mě až moc uvolnilo. Nebýt toho, odešel bych daleko dřív."

"Postaral se o tebe, jako by se nic z toho nestalo?"  

"Docela jo." Harry si zastínil oči, ačkoli světlo hvězd jej stěží mohlo bolet. "Řekl, že si můžu odbýt svůj trest rozhovorem s ním. Pořád jsem čekal na další kopanec, ale žádný nepřišel."

Její úsměv byl plný sympatií. "Popovídali jste si dobře?"

"Ne." Harryho dech byl drsný, jako by škrábal uvnitř plic a důkladně jím procházel. "Nedokážu si s ním dobře popovídat. Neznám ho. A ani nechci. Vždyť on... on..." Harry si protřel oči a znovu je zakryl. "Prakticky zabil Siriuse."  

"Ach, Harry," řekla Hermiona smutně. "To není pravda. Snape hrál svou roli, jak nejlépe mohl. Nemohl otevřeně pomoct Siriusovi, protože nemohl být spatřen, jak jedná proti Voldemortovi. Ale tak rychle, jak jen mohl, poslal Řádu zprávu o tom, co se stalo."

"Já vím-" Harry nenáviděl, jak se mu začínal lámat hlas. "Ale Snape byl šťastný, když Siriuse zabili, a já... já... já mu to nemůžu zapomenout a tak strašně mě to štve a vůbec mi nemusíš připomínat, že celá ta věc je vlastně moje pitomá chyba, protože jsem spěchal ho zachránit a- a-"

Sakra. Nebude plakat. Prostě ne.

Hermiona si přitáhla křeslo a zatímco se nakláněla blíže k Harrymu, zakouzlila tišící zaklínadlo. "Chtěl by sis o tom promluvit se Siriusem?" zašeptala Harrymu do ucha.

Harry na sekundu ztuhl, než ho zavalila vlna nejopravdovějšího štěstí. "On se přeci jen vrátil jako duch? Nick říkal, že to není pravděpodobné, ale... ach, Hermiono!"  

Potřásla hlavou a stále šeptala. "Ne, není duch. Ale ty jsi našel magické zrcadlo, které ti dovolilo mluvit se Siriusem za Závojem. Bylo umístěné v komoře na rozbité krámy tady v Bradavicích, protože bylo po desetiletí rozbité. Strávil jsi měsíce prací, abys ho opravil, a nakonec se ti to povedlo a stal ses jeho pánem. Poslouchá tebe a jenom tebe."

Harry na ni vyvalil oči. Na mysl mu přišla zřejmá souvislost se Zrcadlem z Erisedu. "Je to jen moje fantasie?"  

"Ne, ne. Opravdu jsi mluvil se Siriusem. Naneštěstí, něco brání tvým rodičům, aby přišli k zrcadlu, ale můžeš jim posílat zprávy skrze Siriuse."  

Harry vyskočil na nohy. "Kde je to?"  

Hermiona pokrčila rameny. "Vážně netuším. Nikdy jsem ho vlastně neviděla. Musíš se zeptat tvého otce."  

Harry se znovu posadil. "Věděl jsem, že v tom bude háček."

O sekundu později byl zase na nohách. Koho zajímá, že se bude muset dohodnout se Snapem, aby se dostal k tomu zrcadlu? Vidět znovu Siriuse za to stojí. Za to by žádná cena nebyla příliš vysoká. Vůbec žádná. "Hádám, že u sebe nemáš žádný letax?"  

"Harry, ty ho máš. Stejně jako všichni ostatní prefekti." Podívala se na něj dalším ze svých hodnotících pohledů. "I když, pokud jsi rozhodnutý už prefektem nebýt-"

"Sklapni," řekl Harry, ale ne zlým tónem. "Nechci strávit půlhodinu hledáním mé zásoby. Půjčíš mi

nějaký svůj?"  

"Použití je dovoleno jen ve stavu nouze."  

"Hermiono-"  

"A bez možnosti odvolání se na skutečnou krizi, potřebuješ povolení učitele k cestování skrz letaxovou síť ve všech-"  

"Hermiono-"

Její výraz zjemněl. "Dobrá. Počkej."

Trvalo jí to trochu déle, než kdyby jen vyběhla do ložnice a vrátila se zpátky s letaxem. Harry strávil každou sekundu čekání přemýšlením, co řekne, kdyby změnila názor. Ale když se Hermiona vrátila, nesla v dlani malý ždibec stříbřitého prášku. Opatrně jej přesypala do Harryho dlaně a pak se na něj vážně zahleděla.  

"Co je?"  

Namísto odpovědi potřásla hlavou.  

Zmatený, Harry minutku počkal, ale stále se na něj jen dívala.

"Dík," řekl a poslal jí krátký úsměv, než vykročil ke krbu. Zvláštní... zrovna dnes ráno by přísahal, že by nikdy nic takového neudělal. Jít dobrovolně do Snapeových komnat?  

Ačkoli popravdě, ta myšlenka byla o něco méně děsivější, když už tam jednou byl. A kromě toho, Sirius za to stál. Znovu ho spatřit, znovu s ním mluvit... to by stálo za každou oběť. I za tuhle.

Krátce mu přišla na mysl obava, aby se neodletaxoval přímo do žulové zdi – připadalo mu velmi nepravděpodobné, že si Snape nezabezpečil své komnaty proti studentům, kteří by se mohli pokoušet dostat dovnitř a dělat bordel. Ale pak Harry trochu zavrtěl hlavou. Jakkoli jej ta myšlenka trápila, věděl, že pro Snapea není pouze studentem.  

Ten muž o něm přemýšlel jako o svém synovi, své komnaty nazýval Harryho ‚domovem'. Určitě někdy během minulého roku změnil ochranná kouzla tak, aby zahrnovala i Harryho.

Zhluboka, velmi zhluboka se nadechl, vstoupil do krbu a hodil dolů letax, zatímco zakřičel:

"Komnaty Severuse Snapea!"

 
Poslední komentáře
14.12.2010 13:49:03: Já taky nejsem příznivce slashe, ale díky Alici (autorky klíče) a jejím odkazům už jsem našla i něko...
13.12.2010 14:04:31: Nesprávne pochopené. Môže si písať čo len chce. Mňa by len zaujímalo, koľko ľudí by dalo prednosť čo...
13.12.2010 13:17:24: Jimmi, to je hovadina. To je věc jen a jen autorky. Psát na objednávku nebývá příliš kvalitní....
13.12.2010 09:42:54: Baby, mali by tam vyhlásiť anketu, kto vôbec chce aby to bol slash. A tá poviedka tu má samostatný "...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.