Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 25 - 28

26. Etika 1/2

Preklad: Janka
Beta-read: Tersa

 

Kapitola dvacátá šestá

Etika

---------------------------------------------------

“To,” zuřivě zašeptal Draco, když zatlačil Harryho proti kamenné zdi, ”bylo otřesné chování. Jak se opovažuješ tak se Severusem jednat?”

Harry pokrčil rameny a když to nezabralo, odstrčil Draca stranou, aby mohl pokračovat dál, pryč od Snapeových komnat. “Řekl jsem mu, že mi měl ten trest odpustit.”

“A proto jsi za celou dobu neřekl ani jedno zatracený slovo?”

“Nemůžu s ním mluvit,” řekl Harry a zrychlil. “Brumbál zadal tři z těch takzvaných večeřových trestů a Snape přidal čtvrtý. Kdybych zvládl zůstat zticha, nestalo by se to. Tak jsem se rozhodl, že bude lepší, když budu držet jazyk za zuby.”

“To je příklad té nejvyšinutější logiky za posl-... vůbec!” Draco prodloužil krok, aby mohl Harryho předběhnout a znovu jej zastavit. “Co jsi mu to řekl, Harry? Vím, vím, v minulosti se k tobě choval nerozumně, ale to už je minulost. Teď už se nerozumně nechová. Alespoň ne obvykle. Takže... co jsi řekl, že sis vysloužil čtvrtý trest?”

“Nadával jsem.”

Draco povytáhl obočí. “Na tom musí být něco víc. Já nadávám neustále a jediné, čeho jsem se kdy dočkal, bylo 'Jazyk, Draco.'”

“No, oba dva jste Zmijozelové, ne?”

“Ty jsi taky Zmijozel, spratku!”

To Harry nepoctil odpovědí, možná protože si díky tomu vzpomněl na množství Zmijozelských věcí, které udělal v minulém týdnu.

“Opravdu, Harry. Nevaroval tě nějak, ohledně tvého nadávání, než ti ten trest zadal?”

“Jo, dobře. Nejdřív mě varoval a stejně jsem znovu nadával, protože do toho, jak mluvím, když nejsem na hodině, mu kurva nic není, a pak mi přidal trest, takže jsem se rozhodl--”

“Rozhodl ses chovat jako děcko a už s ním nikdy nepromluvit.” Tentokrát byl Dracův hlas studený skrz naskrz. “Snape si to nezaslouží. Má tě rád a jen zkouší dělat, co je pro tebe nejlepší!”

“Nemůžu s ním mluvit, pokud mi to jen vynese další trest,” řekl Harry, obešel Draca a znovu se rozešel.

“Ale nepřidá,” pospíchal Draco, aby jej dohnal. “To je ta část, které nerozumíš, Harry.”

“Přidá.”

“Harry-”

Draco zmlkl, když Harry zvedl lehce třesoucí se ruku. Už nebyl rozlobený, opravdu ne. Jen se cítil vyčerpaný. Zůstat během večeře zticha bylo těžší, než očekával. Snapeovo uvítání … a pohled na jeho tvář... a to, jak nakonec začal mluvit s Dracem... to ho na tom vlastně nejvíc překvapilo. Harry by od těch dvou očekával, že jej mezi sebe nepustí; Draco vypadal dostatečně naštvaný na to, aby to udělal. Ale Snape zas a zas stáčel rozhovor zpátky k něčemu, na co by se Harryho mohl zeptat, aby jej zapojil.

Ale Harry se nechtěl zapojit. Jak by mohl? “To je ta část, které nerozumíš, Draco. Pokoušel jsem ti to říct. Nevzpomínáš si? Většinu času, když jsem v Snapeově blízkosti se prostě... zalykám zlostí. Skončí  to tak, že ho znovu pošlu do prdele. To nejlepší, co pro nás oba můžu udělat, je držet se od něj dál. A protože to už nepřipadá v úvahu, spokojím se s druhým nejlepším. Pokud vůbec nepomluvím, neztratím nervy a neskončím to tak, že s ním budu trávit jestě více času.”

Draco položil ruku na Harryho rukáv, aby jej na chvíli zastavil. “Ale... proč bys měl být na Severuse naštvaný? Nevidíš, že se ohledně tebe změnil? Není to stejný člověk, co tě vyvolal na první hodině, Harry. Není.”

“Není,” přiznal Harry. “To vidím. Musel bych být slepý, abych to neviděl. Ale nepomáhá to. Jsem pořád tak naštvaný, že se z toho skoro třesu.”

“Pro Merlina, proč? Co udělal?”

“Nevím,” zašeptal Harry. Draco nazval jeho chování u večeře otřesným, ale pokud šlo o Harryho, tohle na tom bylo to skutečně znepokojivé. “Nevím,” řekl znovu a polkl, takže se jeho hlas nemohl zlomit. “Všechno, co vím je... že mi lhal. Ačkoli nemůžu přijít na to, proč by mě zrovna to mělo rozčílit. Ne snad, že očekával, že bude pravdomluvný-”

Najednou jako by jej zevnitř osvítilo pořádné Lumos. O to tu šlo! Kdysi očekával, že Snape bude mluvit pravdu. Musel. Proč by jej jinak tak štvalo, že mu ten muž o něčem lhal?

To odhalení bylo ve svém rozměru děsivé, protože to Harrymu dokazovalo něco opravdového. Dopis z minulých Vánoc ukazoval, že se kdysi ohledně Snapea jako otce musel cítit jinak, ale toto... toto dokazovalo, jak moc pro něj kdysi Snape musel znamenat.

Harry polkl. Cítil se, jako by se téměř mohl natáhnout a dosáhnout hloubky toho citu znovu, kdyby chtěl.

Ale nechtěl, a pak ta chvíle pominula.

“Obvykle nám říkal pravdu,” řekl Draco tichým hlasem. “A když ne, měl pro to dobrý důvod Nevím o tom, že by ti lhal, Harry, ale vím, že si musel myslet, že to tak tehdy bylo správné. Proč se ho na to nezeptáš?”

“Protože s ním nemluvím.”

“Teď se jen chováš jako pitomý Nebelvír!”

“A ty jako ten kretén, na kterého si vzpomínám!” zakřičel Harry a jeho vztek vyrostl zpátky do plné síly a zabíjel každou známku vyčerpání. “Jsi na sebe tak posraně hrdý za to, že už nemáš žádný předsudky! Až na to, že pořád rýpeš do Nebelvíru a já ti řekl, co si o tom myslím. Jsem Nebelvír a jestli to ze mě podle tvého názoru dělá pitomce, pak si už nemáme co říct! A pokud jde o Snapea, nemám důvod se ho na něco ptát, když mi stejně nic neřekne!” Harry na chvíli vycenil zuby. “Ať už lhal o čemkoli, tak se to stalo během toho roku, na který si nepamatuji. Což znamená, že jestli to nebylo v novinách a ty o tom nevíš--”

“Zavři hubu, sklapni,” zasyčel Draco a zběsile se rozhlédl kolem.

Harry se také rozhlédl, ale nevypadalo, že by byl někdo poblíž. Střelil po Dracovi úšklebek, který byl zřejmě krutý, ale jeho to nezajímalo. “Říkal jsem ti, že  je lepší, abych s ním nemluvil. Třeba mi teď věříš.”

S tím se otočil směrem k věži.

“Tudy vede skratka-”

“Přijdu na BA s mými spolužáky,” řekl Harry upjatě.

“Ale říkal jsi--”

“Potom, co jsi ty řekl, se necítím na to, abych ti pomohl s přípravou. Ale to je v pohodě. Jak velkou pomoc by mohl nabídnout pitomý Nebelvír?”

Než se Draco mohl vzpamatovat z té poznámky na rozloučenou, zahnul Harry za další roh.

---------------------------------------------------

“Pohyb hůlkou by měl být vedený z vaší levé strany, pane Longbottome,” řekl Snape toho večera v komnatě nejvyšší potřeby.

Harry se zamračil a odsunul se stranou. Když Snape dostal zadáno dohlížet na tři schůze BA, Harry předpokládal, že ten muž bude sedět v rohu a známkovat eseje. Co Harry viděl, tak si ani žádné  nepřinesl. Nejdříve bez komentáře sledoval, jak dává Draco pokyny celé skupině. Pak, když začaly skupiny studentů zkoušet, co Draco předvedl, začal Snape procházet kolem a ostatním pomáhat.

Ačkoli, Harry si nemyslel, že pomůže Nevillovi. Křičet na něj, ano. Ale ne pomoct.

“Myslím, že si tvůj táta učení obrany opravdu užívá,” řekl Neville a pokrčil rameny, když později šli zpátky do věže.

“Nemáme dovoleno Harrymu říkat o loňském roce,” řekla Hermiona upjatě.

“Jo, tak s tím přestaň,” řekl Ron a upřel na ni pohled.

Hermiona zčervenala, posunula se dopředu jejich skupiny a uraženě hodila hlavou.

“Stejně jsem věděl o tom, že to Snape převzal od... no, Arana,” řekl Harry. “O tom jejich souboji se psalo v novinách.” To ano, ale Harry, díky Dracovi, věděl mnohem víc, než Věštec odhalil. Znovu promluvil k Nevillovi. “Ale... ale jak s ním můžeš vydržet, Neville? Myslím, že se k tobě choval ještě hůř než ke mně!”

“Možná. Ale byl ti opravdu dobrým tátou, Harry.” Nevillův hlas posmutněl. “A... no, víš. Chápu, jak důležité to může být.”

Harry přikývl, ale ne, aby souhlasil, že Snape byl dobrým tátou. Ačkoli, rozuměl, jak by po jednom Neville mohl toužil. Pamatoval, jak se sám cítil.

Neville to musel cítit jako výzvu k pokračování. Jak se ukázalo, měl toho na mysli hodně.

“Jsem z tebe zklamaný, Harry,” řekl Neville tiše. “Vím, že si nepamatuješ, jak jsi byl adoptovaný, ale tvůj táta se opravdu hodně snaží a když tu stojíš jako socha, zatímco s tebou mluví... nepodobá se ti, abys úmyslně zraňoval lidi.”

“Mně nepřipadá, že by Snape byl zraněný-”

“No, před učebnou plnou studentů to najevo nedá.. Na to je moc hrdý,” řekl Neville. “Ale jsem jsi jistý, že jsi jej zraňoval. A... no, prostě si to nezaslouží, Harry.”

“Mohl to očekávat,” řekl tvrdohlavě Harry. “Nemluvil jsem s ním ani dnes při večeři. Mohl tušit, čeho se ode mě dočká během BA.”

Neville na něj zíral s trochu sevřenými rty. “Měl by ses za sebe stydět.”

Ron čekal dokud Neville neodešel. “Má pravdu, víš.”

“Zdá se, že tu nikdo nechápe, že já se lépe nedokážu chovat lépe než teď,” řekl fustrovaně Harry. “A proč by to Nevilla mělo tak zajímat? Chci říct, není tady jediným, kdo nikdy neměl otce.”

“I když ty jsi jednoho měl. Pořád máš.” Ron si odkašlal. “Neville viděl, jak jsi byl loni šťastný. A... domnívám se, že bych ti to neměl říkat, ale jestli ti to zabrání dělat ze sebe takového idiota... Snape mu na léto našel soukromého učitele, někde v zahraničí. Někoho s jiným stylem vyučování, takže Neville mohl konečně zvládat lektvary, namísto toho, aby s nimi bojoval.”

“To udělal Snape,” řekl Harry naprázdno. “Pro Nevilla. Nevilla Longbottoma.”

“Zřejmě to udělal pro tebe, protože Neville je tvůj kamarád. Stejně tak, jako když Hermionu a mě zahrnul do některých věcech, u kterých by asi upředňostňoval, aby zůstaly mezi rodinou.”

“Myslím, že si jej pleteš s obřím žužu,” řekl Harry a odešel pryč.

---------------------------------------------------

Harry měl příštího dne etiku a těsně před ní přeměňování.

Sedět na něm a čekat, bylo jako mučení, když věděl, že etika bude následovat a pokud by se mu podařilo vymyslet něco dostatečně chytrého, mohl by z ní vyklouznout... ale byl bez nápadů.

Ne, Brumbálův nápad, že jej vyloučí z předmětu, pokud jej znovu vynechá... zničil každý Harryho plán, na který přišel.

“Přestaň sebou vrtět,” polohlasně řekl Draco.

Harry se zamračil. Nezapomněl na to, že byl nazván “pitomým Nebelvírem” a zkusil se posadit od Draca tak daleko, jak to jen šlo, ale v podstaně byl na to místo nahnán-- Ron a Hermiona sdíleli stůl za ním, Neville a Dean před ním a Draco na jeho straně.

To všechno, aby se musel zůčastnit etiky.

Což musím udělat tak či tak, pomyslel si rozmrzele Harry.

“Nemusel jsi znovu štípnout můj neviditelný plášť,” řekl a otočil se, aby se zlostně podíval na Rona. “Už jsem ti to řekl, že se o nic se pokoušet nebudu.”

“Kdepak už jsem tohle slyšel?”

“Sklapni--”

“Pane Pottere, máte nějaký problém s vaším přeměňováním?” zeptala se McGonagallová ze stupínku.

“Ne, paní profesorko,” řekl Harry a obrátil se zpátky k jablku, které se pokoušel přeměnit v knihu.

“Tohle už tu mudlovsou lekci žene moc daleko,” slyšel za sebou poznamenat Hermionu. “V Ráji se nejednalo o jablko. Bylo to ovoce ze stromu poznání dobra a zla.”

“Nicméně, běžné kulturní reference pracují s jablkem,” řekl klidně Draco.

“Ale ten příběh, který nám řekla, se nikdy nestal,” řekl Ron. “Je to mudlovská mytologie.”

“Ale vžitá v západní kultuře, takže pokud chceme porozumět nekouzelnickému světu, měli bychom s ním být dobře obeznámeni,” namítl Draco. “A v duchu tolerance ti doporučuji si vzpomenout, že někteří nemagičtí lidé považují slovo 'mudla' za urážlivé.”

“Neprotestoval jsi, když Hermiona to slovo použila,” ušklíbl se Ron.

“Rone,” řekla Hermiona varovným tónem.

Tehdy Harry přestal poslouchat. Bylo mu ze všeho toho na zvracení. Z vyhlídky, že půjde na etiku, z poslouchání hašteření jeho kamarádů, z toho, že by se asi, jak řekl Neville, měl za sebe stydět-

“Hmm, “ řekl Draco konverzačním tónem. “Říká se, že ve vaší věži nejsou věci v bezpečí. Musím říct, s radostí bych ti je ochránil ve Zmijozelu.”

Říká se, to tak. Špiclování to je. “Ach, jistě. A ve Zmijozelu budou naprosto v bezpečí.”

“Slyšel jsem tě dobře? Urazil jsi právě lidi na základě kolejní příslušnosti?” Draco předstíral posměšně udivený pohled.

“To je něco jiného,” řekl naštvaně Harry.

“Proč?”

“Prostě...” Harry si povzdechl. “Nechci o tom mluvit.”

“Mohli bychom mluvit o něčem jiném. Například, že tvoje postel ve Zmijozelu teď začíná být spíše zaprášená. Rozhodně vypadá opuštěně. Možná bys ji měl navštívit. Něco v tom smyslu jako strávit v ní noc.”

“Nezačíná být zaprášená. Domácí skřítci všechno čistí.”

“I když, možná jí chybíš.”

“Nestrávím noc ve Zmijozelu, abych se nechal ve spánku zabít.”

“Samozřejmě, že ne. Spal jsi tam už hodněkrát a vražda zatím žádná.”

“Ty víš, jak to myslím,” řekl naštvaně Harry.

“Ano. Tvoje odsudky na základě kolejí. Že se podíváš na mě a vidíš zmijozela, když bys měl vidět svého bratra.”

“No, ty se podíváš na mě a vidíš pitomého nebelvíra,” ušklíbl se Harry.

“Vidím tě tak, jen když se jako nějaký chováš, což je poslední dobou často-”

“Zavři hubu!” zakřičel Harry.

“To bude pět bodů z Nebelvíru a pět ze Zmijozelu, pane Pottere,” řekl McGonagallová s povzdechem. “Věnujte, prosím, pozornost vašemu úkolu.”

Harry se zamračil na své jablko. Jakmile se učitelka otočila zády, zakousl se do něj a spolkl pořádný kus.

Později se díky tomu ukázalo, že jeho knize chybí u několika tuctů stránek roh.

---------------------------------------------------

“Jo, my víme, že tvá kniha měla skutečně tabulku s obsahem namísto prázdných stránek, Hermiono,” řekl Ron útrpným tónem. “Už jsi to zmiňovala pětkrát.”

“Ale nemyslíš si, že je to úchvatné, že údaje byly vedené tak, jak jsem přemýšlela, zatímco jsem prováděla přeměnu?”

“Jen chci vědět, proč jsi přemýšlela tak moc o erotických představách!”

“Ne, to jsem nedělala! Přemýšlela jsem o případových studiích, které jsme s Dracem četli, abychom se připravili na naši roli--”

“Jeho roli, jeho!” křičel Ron. “Ty to nemusíš dělat! Nemáš studium mudlů. A ano, jmenuje se to studium mudlů,  protože je tu taková věc, jako jsou mudlové--”

“Taková věc,” řekl Draco. “Věc. Weasleyi, poslouchej se.”

“Ty jsi ten pravý, co k tomu má co říkat! Slovo 'mudla' ses naučil jenom proto, aby sis usmířil Harryho! Než jste se vy dva stali bratry, tak jsi jim pokaždé říkal mudlovští šmejdi!”

“Tomuhle prostě nemůžu věřit,” řekl Neville, když je dohonil a chytil Harryho za rukáv. “Teď záleží hlavně na tom, aby jsme se ujistili, že Harry znovu nezmizí nebo se nepřinutí zvracet.”

“Nepotřebuji se nutit do zvracení,” řekl Harry a vytrhl mu svou ruku. “Chce se mi zvracet jen z té představy, že budu muset být na hodině se Snapem! To je taky možná důvod, proč se mi z SKIVING SNACK udělalo tak špatně!”

O půl vteřiny později obešli roh a uviděli Snapea, který stál v otevřených dveřích, tvář bílou namísto obvyklého nažloutlého odstínu.

“Harry!” zasyčela Hermiona.

“Co?” zeptal se Harry útočně. Pravdou bylo, že jakmile tam uviděl Snapea stát, přál si, aby neříkal ten kousek o zvracení. Nebo, aby to aspoň neříkal tak hlasitě. Ale Snapeovi žádnou lítost neukáže.

“Ach, Harry.”

Tentokrát jen zněla smutně.

Harry to taky ignoroval, odpojil se od svých přátel a beze slova kolem Snapea prošel. Stačilo, že šel na tu posranou hodinu. Nemusel předstírat, že má radost z toho, že tady je.

A zatraceně taky nemusí sedět s nikým, kdo by čekal, že radost bude mít.

Harry zamířil na konec třídy, posadil se a shrbil se, tvář staženou do výrazu naprostého pohrdání. Ačkoli po chvíli ho napadlo, proč by měl vůbec Snapeovi ukazovat nějaké emoce.

S touto myšlenkou se narovnal a jeho tvář byla tak bezvýrazná, jak jen to bylo možné. Věděl, že to neznamená moc – měl sklon své pocity příliš projevovat, což byl důvod, proč se mu v nitroobraně tak nedařilo.

Nebo to tak asi jen bývalo. Od Snapea slyšel, že se naučil nitrobraně tak dobře, že ji dělal nevědomky. Takže tedy... možná byl jeho prázdný výraz lepší, než si myslel.

Draco popošel dopředu, aby Snapeovi něco řekl. He, zřejmě nahlásit, že se Harry skutečně ukázal. Ale teď už dodrbal a zamířil zpět k Harrymu.

“Odprejskni,” řekl Harry, jakmile byl Draco dost blízko, aby ho slyšel.

“Myslel jsem, že bych si sedl ke svému bratrovi.”

“Nemám náladu na společnost-”

“Pak budeš zřejmě zklamaný. Žádný stůl navíc tady není. Severus rád pobízí k diskuzi; v tomto předmětu má naprosto jiný způsob učení, než na lektvarech-”

“Pokud jste na hodině, budete o mně mluvit jako o 'profesorovi', pane Snape,” ozval se nezaměnitelný hlas od stupínku. “A zaujmete místa v prvních dvou řadách.”

Harry se zamračil. Nestál o žádné laskavosti od Snapea. Ale na druhou stranu, možná Snape poznal, že by se Harry prostě rozkřičel. A to se mu nehodilo, že? Možná by musel Harrymu sebrat nějaké body a polovina z nich by byla ze Zmijozelu!

Až na to... dalo by mu to výmluvu k udělení dalšího trestu.

Takže to nedávalo moc smysl.

Sakra, nic nedávalo smysl.

Jediné, co Harry věděl, bylo, že si uchová tvář tak bezvýraznou, jak jen to půjde a pokud by Snape  měl ty nervy na něj promluvit, když věděl, že tu Harry nechtěl být a nemluví s ním, tak...

Tak...

Do prdele. Neměl ponětí, co by udělal, krom toho, že by Snapea nenáviděl navěky.

Jak vyšlo najevo, jeho nebelvírští přátelé měli víc rozumu než Draco. Nikdo z nich se k němu nepokoušel posadit; možná věděli, že by to u něj mohla být poslední kapka. Ale Draco měl pravdu co se plných míst týkalo. Harry nakonec skončil vedle Terryho Boota, který se na něj podíval a rozhodl se věnovat svému.

“Dnes budeme uvažovat nad dalším hypotetickým studijním příkladem,” oznámil Snape,  který rozmotával jistý svitek. Ten modře zajiskřil, a Snape ho poněkud nuceně odložil na katedru v čele třídy. “Začneme otázkou. Je lepší zachránit jeden nebo pět životů?”

Harry si nemohl pomoci, ale nevěřícně vytřeštil oči, jeho předsevzetí nedat na sobě nic znát kompletně zapomenuto. Co to k čertu je za otázku?

“Vaše odpověď na tuto otázku, jakmile uslyšíte možný scénář, vám pomůže určit, zda vaše myšlení ovládá konsekventní etika nebo jestli v srdci dáváte přednost kategoričtější interpretaci správného a špatného.”

Harry o ničem z toho neměl ani páru, ale rozhodl se, že mu na tom nezáleží. Bylo lepší zachránit pět životů, než jeden- to byla jediná odpověď, na které záleželo. A jestli Snape tvrdí něco jiného, tak to jen dokáže, že žádnou etiku nemá, zrovna tak jako právo učit ten předmět!

“Ano, slečno Bulstrodeová?”

Millicent stáhla ruku dolů. “Ale nemá se každý spoléhat na směs konsekvenčních a kategoriálních etik, pane?”

“Samozřejmě. Pět bodů Zmijozelu. Nicméně, zjistíte, že máte tendenci upřednostňovat jednu před druhou. Nyní přejdeme k prvnímu scénáři...”

Harry zašmátral po pergamenu, ale ne proto, že by měl v úmyslu si něco poznamenat. Těchto pět bodů Zmijozelu mu vnuklo nápad.

Za použití zbytku tužky, kterou našel pohřbenou na dně své tašky, nakreslil tři vertikální řádky a rozškatulkoval je písmeny na vrcholu každého sloupku: Z, N, H, M. Pak do prvního sloupce zapsal 5(?), jelikož mu ty body přišly mírně pochybné.

Pak se znovu uhnízdil, trochu se uvolnil a přemýšlel, proč to neudělal už před lety. Nakonec, bylo by tak jednodušší sesbírat důkazy o tom, jak je Snape předpojatý. Možná, kdyby Harry mohl dokázat matematicky, že ten člověk nemá etiku, když přijde na koleje, mohl by být odvolán z učení tohoto předmětu a Harryho problém by se tak vyřešil.

“Zvažte následující situaci,” říkal Snape a jeho hábit šustil, když kráčel mezi řadami stolů. Při svém kolečku došel do Harryho blízkosti, ale nepokusil se o žádný oční kontakt. Harry měl svou tabulku pod knihou pokaždé, když na ni nic nepsal. Nechtěl, aby jej Snape chytil a začal se najednou chovat férověji. “Ztratili jste kontrolu nad svým koštětem a letíte do skupiny pěti lidí. Pro účel tohoto myšlenkového experimentu musíte přijmout předpoklad, že pokud narazíte do skupiny, tak to bude mít za následek smrt oněch lidí. V posledním okamžiku dostanete šanci velmi ostře zatočit doprava. Nemáte jinou možnost. Pokud zatočíte doprava, zasáhnete a zabijete jednoho člověka. V této situaci, letěli byste přímo do skupiny pěti nebo byste koště stočili a místo toho zasáhli jednoho člověka?”

“Možná, pokud byste zasáhl pět, účinek na každého z nich by byl menší a nemocniční křídlo by bylo schopné je zachránit,” nabídla Hannah Abbottová po té, co Snape pokynul k její zvednuté ruce.

“Musíte akceptovat, že způsobíte buď smrt pěti nebo jednoho,” trval na svém Snape. “Dva body z Mrzimoru za neposlouchání pokynů.”

Harry napsal -2 ve sloupečk u M. Tyto dva body byly určitě nespravedlivé. Harry chápal, že někdo zpochybňuje limity 'myšlenkových experimentů'. A kdo měl určovat, že všech pět lidí musí zemřít?

“Tak tedy, přihlaste se,” řekl Snape. “Kdo věří, že správný postup je namířit přímo do skupiny pěti lidí?”

K Harryho překvapení se pár rukou zvedlo.

“A kdo věří, že správný směr je vpravo?”

“'Správný směr', chytrá slovní hříčka,” zamumlal Terry, když zvedal svou ruku.

Harry pro tu možnost ruku nezvedl, o nic víc, než pro druhou. Se Snapem nemluvil.

Viděl, jak Snape v reakci na to pozvedl obočí. Na vteřinu dostal příšerný pocit, že udělal vše pro to, aby jej Snape vyvolal. I když, nic takového se nestalo.

“Kdo z těch, kteří zvedli ruku pro změnu směru, vysvětlí důvod, který je vedl k tomuto rozhodnutí?”

“Pokud někdo v každém případě zemře,” řekla Hermiona, “pak samozřejmě musíte zachránit pět životů za cenu jednoho.”

“Prosím, zvedněte ruku, pokud jsou vaše důvody shodné s odůvodněním slečny Grangerové,” nařídil Snape. “Velmi dobře... dva body Nebelvíru za vyhnutí se obšírnosti.”

Harry zamrkal, zarazil se a napsal 2(?) do sloupečku N. Nemohl se zcela určitě rozhodnout, jestli to bylo spravedlivé nebo ne, když k čertu nevěděl, co to ta obšírnost je.

“A kdo z vás, kteří jste si vybrali nezměnit trasu, to vysvětlí?”

No jasně, že možnost “zabít pět lidí” musí obhajovat zmijozel', pomyslel si Harry, když poslouchal Zabiniho. “Stočení koštěte na stranu je vražda z rozhodnutí, pane profesore. Osud už těch pět odsoudil k smrti. Nemorální výběr tu je ten, který vyžaduje, aby jste se rozhodl zabít spíše než ten, který umožňuje, aby se smrt sama přihodila.”

Teda, že ale dokázal, že vražda pěti lidí zní rozumně, pomyslel si Harry.

“Platná racionalizace,” zamumlal Snape. “Dva body pro Zmijozel.”

Harry si to zapsal do své tabulky.

“Takže, řekněme, že poupravíme myšlenkový experiment založený na pointě pana Zabiniho. Předpokládejme, že je pro vás nemožné letět rovně na vašem uhánějícím koštěti. Musíte buď zatáhnout vpravo nebo vlevo a výběr je na vás. Nalevo stojí pět lidí a napravo jeden. Není možné nechat 'rozhodnout osud'. Co uděláte teď, pane Zabini?”

“Zahnu vpravo,” řekl Zabini a pokrčil rameny. “Samozřejmě.”

“Všimněte si, že správná odpověď je vždy zahnout vpravo,” zamumlal Terry.

Harry se na něj rozmrzele podíval.

“Kdo další bude souhlasit s tou poupravenou možností, že etickou volbou je zahnout vpravo a ne vlevo?”

Všechny ruky ve třídě se zvedly. Dokonce i Harryho.

Rychle ji strhl dolů a připomněl si, že se nenechá vtáhnout do diskuse, a že zapomněl na své předsevzetí.

“Takže budete všichni souhlasit, že za rovných podmínek, určených například osudem, je bez pochyb lepší zabít jednoho člověka než pět?”

Ozval se zborový souhlas.

“A bude toto vždy pravdivé?”

Terry se vedle Harryho zašklebil. “O-ou...”

“Chcete něco dodat, pane Boote?”

Harry zpevnil svůj výraz, když Snapeův pohled projížděl zadní řadou.

“Ano,” řekl Terry. “Teď, když jste nás dostal k tomu, abychom souhlasili, že je vždy lepší zabít jednoho než pět, rozhodnete se to obrátit vzhůru naohama, že ano, pane?”

“Jak velmi vnímavé. Pět bodů Havraspáru za postřehnutí neodmyslitelné složitosti tématu.”

Harry si body se zamračením zapsal.

“Další zvrat,” oznámil Snape. “Namísto toho, abyste seděli na koštěti, jste na famfrpálových tribunách, pozorujete situaci a jste si vědomi toho, že jste nedávno vyvinuli velmi přesné vrhací kouzlo. Pro účel naší diskuse přijměme, že vaše kouzlo bude s jistotou fungovat a zachrání skupinu pěti lidí, ale jen, pokud dokážete najít dostatečně těžkým objekt, kterým byste odklonili řítící se koště ze směru. Neexistuje žádný jiný způsob, jak katastrofu odvrátit. Nicméně, cokoli hodíte bude zničeno nárazem koštěte. Dokázal by někdo předpovědět etické dilema, kterému tu budeme čelit?”

Ron zvedl ruku. “Jediný objekt dost velký, dost těžký... bude to člověk, správně?”

“Přesně tak. Pět bodů pro Nebelvír.”

Harry skousl ret, když z pod knihy vytáhl svou tabulku.

“Můžete zachránit pět lidí za cenu jednoho. V podstatě je to stejné rozhodnutí, jaké jste udělali před chvílí. Prosím, zvedněte ruku, jestli zůstanete u zásady, že je lepší zabít jednoho než pět..”

Několik váhavých rukou se zvedlo, některé z nich se houpaly jako korek v moři.

“A neopírejte se při vysvětlování svého rozhodnutí o osud,” řekl Snape lehce pohrdavým tónem. “Předpokládám, že stejný osud, který řídí koště směrem k pěti lidem, vás stejně tak vhodně obdařil objektem pro vaše vrhací kouzlo, ve formě jedné neobvykle velké osoby. Nejsme v pozici soudit, co je v tomto případě souzeno.”

Snape čekal, ale třída zůstávala tichá.

“Rozhodnutí tu přeci musí být jednoduché,” pobídl. “Pět nebo jeden? Kdo dokáže učinit rozhodnutí a obhájit ho?”

“Pět,” řekla silným hlasem Padma.

“Vy byste se rozhodla nechat zemřít pět lidí namísto jednoho?”

“Ano.”

“Obhajte své rozhodnutí.”

“Pět zemře, pokud neudělám nic.” Padma se rozhlédla, jako by čekala hádku. “Když sešlu své kouzlo, tak to bude má záměrná akce. Doslova bych zabila člověka. V případě pěti... nezabiji je. To udělá koště.”

“Takže, abyste zachránila své svědomí, nechala byste zemřít čtyři lidi navíc. To v důsledku znamená, že dáváte přednost etice samé před lidským životem. Je to etické?”

“Ne, nechtěla jsem-” Padma otevřela ústa, pak je zavřela a pak to znovu zkusila. “Tak přesně jsem to nemyslela-”

“Tři body Havraspáru za pokus, i když zamotaný.”

Harry si zapsal body a urážku.

“Pět nebo jeden?” řekl Snape znovu a projížděl třídu pohledem. Na chvíli se usadil i na Harrym, ale nezůstal tam.

“Pět, protože člověk vedle mě není můj, abych jím mohl házet,” řekl Draco.

“Ale pět je vašich k odsouzení?”

“Ne, ale já je neodsuzuji k smrti. To dělají okolnosti.”

“To nás pouze vrací k argumentu osudem. Tři body ze Zmijozelu za neposunutí debaty dál.”

Ze Zmijozelu?

“Musíte nechat těch pět zemřít,” řekla Susane Bonesová. “Prostě... prostě musíte.

“Slečno Bonesová,” řekl Snape tiše, ale s jednoznačným ostřím, “dobře víte, že v této hodině očekávám, že budete obhajovat své etické volby.”

“Musíte nechat zemřít pět lidí, protože na famrpálovém zápase je předvídatelným rizikem, že do vás narazí koště,” řekl Ernie Maxmillan a vysloužil si tak vděčný pohled od Susan. “Diváci, kteří se zápasu rozhodnou účastnit, si toho rizika jsou vědomi.. Není normální, abyste byli odhozeni jiným divákem. Jdete na hřiště a možná čekáte nehodu. Neočekáváte, že budete... zavražděn.”

“Přesně tak,” řekla Susan. “U toho jednoho člověka jde o vraždu. U těch pěti ne.”

“Některá rozhodnutí jsou vraždou a jiná nejsou?”

“Ano,” řekla Susan. “Můžete třeba zabít v sebeobraně, to není vražda. Možná neexistuje žádný rozumný způsob, jakým byste předešli nehodě, která vede ke smrti, jako ve scénáři, který jste nadnesl, pane. A v případě, že se rozhodnete smrti lidí nezabránit, pokud byste pro to museli učinil něco tak nesmyslného, jako je úmyslná vražda... no, pak ani to není vraždou.”

“Pět bodů za jasnou logiku, i když vyjadřování k dokonalosti chybí mnoho,” řekl rázně Snape. “Takže nyní se dostáváme k jádru věci. Některá rozhodnutí zabít jsou vraždou; v některých případech nemůžeme vyměnit jeden život za pět a cítit, že jsme na sebe vzali správné etické rozhodnutí. Nyní se spolužákem proberete, jak dnes zadané téma odráží rozdíly mezi konsekvenční a kategorickou etikou. Až téma vyčerpáte, vypracujte psaný koncept scénáře, který názorně ukáže oba typy etiky ve válečném období.”

Harry rychle vytáhl pergamen ukrytý pod knihou a napsal poslední vysloužené body. Když se na něj Terry podíval, pokrčil rameny. “Soukromý projekt.”

“Možná by sis to měl líp zašifrovat,” řekl suše Terry. “Z, N, H, M je na nic. A podle toho, jak to ukrýváš, hádám, že se to snažíš udržet před svým otcem.”

Harry se nad posledním slovem zamračil, pak iniciály smazal a nahradil je písmeny H, L, O, J.

“O něco lepší. Co tohle?” Terry popadl tužku, na vteřinu se zamyslel, a pak napsal K, N, Š, T. “Přece jen, je to ješte neintuitivnější.”

Harry se nad tím na chvíli zamyslel. “Jo, dobře.” Pustil se do mazání schématu, založeného na kolejních zvířatech, zatímco říkal: “Jen tak mimochodem, netuším, co to znamená konsekvenční a kategorická etika.”

“Jak bys také mohl, když jsi teď po tom famfrpálovém zápase poprvé na hodině.” Terry se na něj zkoumavě podíval, pak mu očividně došlo, že Harry mu sám od sebe nic neprozradí. “Konsekvenční etika je, když správné a špatné posuzuješ čistě podle následků, které tvé jednání přinese. Podle ní máš zabít jednoho místo pěti, pokud už zabít musíš. Kategorická etika je, když je něco ze své přirozenosti dobré nebo špatné, bez ohledu na okolnosti.”

“Jako například, že odsouzení nezúčastněného diváka k smrti je špatné, dokonce i kdyby to mohlo zachránil jiné lidi,” zamyslel se Harry. “Ha. No, myslím-”

Zazněl Snapeův hlas, naváděl studenty, aby vytvořili větší skupiny a sdíleli své válečné scénáře.

Harry neochotně opustil svou tabulku, když jej Terry odtáhl k dalším havraspárům. Od té chvíle, až do konce hodiny si musel v duchu pamatovat všechny odebrané a přidělené body. Samozřejmě, že nemohl slyšet všechno; Snape kroužil třídou, naslouchal debatám a kladl tak úsečné otázky, že  často byly na hranici hrubosti.

Harry si pamatoval, co zaslechl a byl víc než jen trochu zděšený, když body nepřibývaly kde očekával. Kde byla ta otevřená zaujatost vůči Zmijozelu a očividné zhnusení Nebelvírem?

Ne, že by to snad vypadalo, jako by Snape  miloval Nebelvír nebo Mrzimor či Havraspár.

Ale ani ohledně bodů se nechoval nerozumně. Podle Harryho propočtů upřednostňoval Zmijozel mnohem méně než dřív.

Na druhou stranu, věděl, že jeho počty nejsou úplné, to to možná vysvětlovalo.

“Napsané koncepty, prosím,” řekl Snape na konci sezení.

Harry se zamračil, když strčil všechny své věci do brašny. S Terrym se nedostali ani k tomu, aby vytvořili scénář.

Očekával nejhorší, ale když se Snape přiblížil, Terry rychle vytáhl list pergamenu a podal jej. Eh. Musel něco zapsat, zatímco se Harry soustředil na odposlouchávání a zapisování bodů.

“Večeře v sobotu v mých komnatách,” řekl Snape. “Vyřídíš to Dracovi?”

Poslední věta byla očividným pokusem přimět Harryho, aby s ním mluvil, ale Harry byl pevně rozhodnutý se nedat. Zíral přímo před sebe a na Snapea se ani nepodíval. Snape si po dlouhé chvíli tiše povzdechl.

“Dám Dracovi vědět.”

Harry odměřeně přikývl a odvrátil se. Nevěděl, jak se má cítit. Na jedné straně byla úleva mít několik dní odklad, než bude muset znovu Snapea vidět. Na druhé straně to Snape pravděpodobně na sobotu odložil proto, aby měl Harry čas změnit názor a začít s ním mluvit.

Ale to se nestane.

Harry rychle odešel ze třídy, chodbou skoro běžel.

“Večeře, hmm?” zeptal se Terry, který šel rychlým krokem vedle něj.

“Ne. Školní trest.”

“Jen proto, že ses k tátovi choval jako spratek,” zavrčel Draco, když je dohnal.

“Je tvým tátou, ne mým--”

“To by bylo k tomu,” zamumlal Terry. “Harry, myslím, že tě nechám, aby sis o tom promluvil se svým bratrem.”

Draco se zhluboka nadechl a výraz jeho tváře hovořil o tom, že se k Harrymu dostane, ať to stojí co to stojí. I když, se svou řečí počkal, dokud neodešli poslední studenti z etiky. “Co máš za problém?” zeptal se Draco, když byli sami. “Severus tě v hodině neponižuje a to mohl, když nevíš nic z toho, co učí.”

“Teda, to je ale výpověď o něčím charakteru! Dnes zatím neponížil žádného studenta. Neměl by za to dostat Merlinův řád první nebo druhé třídy?”

“Jsi nemožný-”

Harry pozvedl ruku. “Draco, musím dnes zrušit naše doučování.”

“Protože jsem ti řekl, co si myslím o tom, jak se chováš k tátovi?”

“Ne, protože jdeme s Ronem létat. Už jsem to měl domluvené,” řekl klidně Harry. Nechtěl být s Dracem na nože. Opravdu ne, i když Draco to tak možná necítil. “Musím se dostat přes svůj strach. To víš.”

Draco zamrkal a přes jeho tvář přelétl zvláštní výraz. “Strach,” řekl a to slovo z něj vyšlo tak pomalu, že se takřka zadrhlo. “O to tu jde, že? Strach. Bojíš se.”

“Jo, sám jsem ti říkal, že-”

“Ne, bojíš se toho, že se staneš závislým na Severusovi,” řekl Draco, hlas plný úžasu. “Samozřejmě, že jej vší silou odháníš. Bojíš se začít doufat v rodinu. Nevím, proč jsem to nespatřil dřív. Ze začátku jsem u své adopce dělal to samé...”

“Sklapni,” odsekl Harry. “Tak to není. Nebojím se. Vím, že na Snapeovi nemůžu být v ničem závislý. Přestal jsem na něj mluvit, tak ať přestane mluvit na mě a můžeme tuto frašku ukončit-”

Až na to, že té frašce nebude nikdy konec. Harry, nikdy tě nezavrhnu, nikdy...

“Zkoušíš ho,” řekl Draco a tentokrát mu hlas zvonil jistotou. “A zřejmě bych mohl být trošku tolerantnější, když uvážím mou poměrně poskrvrněnou minulost. Alespoň to neděláš s jedem.”

“Nikoho bych neotrávil!”

“Nemluvil jsem o tobě.”

Oh. Oh. Harrymu chvíli trvalo než ty kousky poskládat dohromady s tím, co slyšel během svého soukromého rozhovoru s Dracem. “Tak proto jsi...”

“Ano, ačkoli jsem si to v té době sotva uvědomoval. Není jednoduché být adoptovaný. Vím o tom všechno, Harry.”

“No, pro mě to jednoduché je.” Harry se na Draca chmurně usmál. “Jen to prostě není tak důležité.”

“Ta poznámka by mě před pěti minutami naštvala.” Dracův vlastní úsměv byl široký a jasný, ačkoli  jeho oči se stále třpytily odhodláním. “Teď to chápu. Ale dříve či později zjistíš, že Severuse nedokážeš odstrčit.”

Harry zaťal pěsti, když se přes něj přelila touha udeřit Draca. “Přestaň s tím. Prostě... s tím přestaň. Nech mě na pokoji.”

“Ne, a to ani pokud přestaneš mluvit i se mnou.”

“To bych klidně mohl!”

Draco se usmál, což jasně říkalo na to, že tomu neuvěřil ani na vteřinu. “Uvidíme se zítra na obraně:”

Harry se zamračil, ale Draco si toho zřejmě nevšiml; jenom mu přátelsky zamával a zamířil do chodby.

Poslední komentáře
26.11.2012 17:25:02: V tejto kapči zostali SKIVING SNACK namiesto ulievacích maškŕt (?), aspoň myslím.
26.01.2012 15:28:57: No ale Sevíček si to pokašlal sám, čo čakal, keď mu nepovedal pravdu? Že Harry bude nadšením skákať?...
25.01.2012 22:02:58: Nesnáším toho spratka s jizvou na čele za to, jak se k Severusovi chová. Ano, je mi jasné, že prožív...
02.12.2011 09:46:31: 8.16 Tie komentáre neovplyvním... problém webgardenu.Kapitola je vonku.
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.