Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 29 - 32

32. Společne 1/2

Preklad: Janka
Beta-read: Tersa, soraki


 

---------------------------------------------------

Kapitola třicátá druhá

Společně

1. část

---------------------------------------------------


“Ještě jednu věc?” V Harryho vnitřnostech se začala formovat tuhá hrudka. Když se ve svém sedadle předklonil, přešlo to ve spalující pocit. Sevřel nohy, ale znovu se neopřel. Nemohl. Byl příliš naštvaný. Jak teď věděl, neopodstatněně. Snape se s ním snažil vycházet, už od chvíle, co se probudil bez svých vzpomínek. Věděl, že to zkoušel ještě mnohem déle, ačkoli si to nemohl pamatovat. Nepotřeboval si to pamatovat, aby tomu věřil, ne, když teď měl v hlavě tolik Dracových historek ohledně minulého roku. Ledaže by Draco lhal...

To si Harry nemyslel, i když před pár týdny by se hlasitě zasmál, kdyby mu někdo předpovídal, že kdy, vůbec kdy, začne věřit Dracu Malfoyovi.

Nebo Dracu Snapeovi.

Ačkoli všechny ty vědomosti o tom, jak s ním Snape chtěl dobře vycházet, Harryho vzteku vůbec nepomohly. Jak by mohly? Snape mu stále odmítal říct o čemkoli, na čem opravdu záleželo. Nebyl Dracem, to bylo jisté.

Nemohl si pomoci, musel hned skákat k vlastním závěrům. Snášel od toho muže pět let tyranii a tu si pamatoval. Hluboko uvnitř, kde na tom záleželo, Snapeovi nevěřil.

“Ještě jednu věc?” zeptal se znovu, když mu Snape neodpověděl.

Nevěděl, že tajnosti a ticho mu nevyslouží Harryho důvěru? Ale ta mohla být ztracena v každém případě. Třeba to Snape i dokonce věděl.

“Ano.” Snape to slovo řekl bez jakéhokoli procítění, které by mohl Harry zaznamenat, ale neřekl také nic jiného.

Pálení v Harryho vnitřnostech mu v tu chvíli připadalo jako řeka kyseliny, prořezávající kaňon skrz jeho bránici. Zaťal pěsti a nějak se mu podařilo nezalapat po dechu bolestí. Jeho zlost znamenala víc. Vlastně to hraničilo s nenávistí, ačkoli se Harry opravdu hodně snažil, aby nenáviděl jen Voldemorta. Dobře, a Bellatrix. Snape ve spolku nebyl a on to věděl, ale přes to... “Mluvte, k čertu!”

Muž ostře přikývl. “Je to ohledně té místnosti, kam ses minulou noc přenesl přenášedlem.”

Ta místnost? Ta kruhová místnost? O tom to celé bylo?

Jeho zlost se rychle vytratila. Bylo divné, jak náhle zmizela, jako voda odtékající odtokem, a zanechala jej zvláštně prázdného. Ani si nebyl jistý, proč se tak rozzlobil. Na chvíli to vypadalo, jako kdyby mu chtěl Snape říct něco skoro otřesného, něco, po čem by křičel naprostým zoufalstvím. Ačkoli netušil, proč by něco takového měl předpokládat.

Na kruhové místnosti by nemohlo být nic tak šokujícího, ne?

Harry se trochu uvolnil a kyselost z jeho žaludku mizela. “Co je s ní?”

Byla to jeho představivost, nebo se Snape trochu ušklíbl? Těžko se to dalo říct, když jeho obvyklý výraz byl zosobněnou vážností. “Neřekl jsem ti nic, co by nebyla pravda, ale teď... myslím, že bych ti měl říci o něco více skutečné pravdy.”

To už bylo prostě otravné. “Více pravdy? Proč nezkusit celou pravdu?”

Není divu, že Snapeovi nevěřil. Kdo k sakru využívá částečných pravd ke svému vlastnímu…

Ne. Tímhle směrem se Harry nechtěl nechat svést, ani když to vypadalo, že jeho mysl chce.

Tak trochu. Někdy.

Byli jen přátelé, něco, co Harry musel mít na paměti. Něco, co mezi nimi musel udržovat. “Tak se přátelé chovají, ne? Že si navzájem říkají celou pravdu?”

Snape si povdechl. “Jsme přátelé, Harry?”

Jasně, že nebyli. Jak by mohli. Ale Harry slíbil, že to zkusí, tak jen pokrčil rameny. “Ještě úplně ne, ale slíbil jsem tě naučit jak, vzpomínáš?”

“To ano,” řekl Snape tiše.

Teď nezněl vyrovnaně, ale rozpolceně. Zraněně. Co by s tím udělal přítel? Tak... povzbuzení.

“No tak, buď statečný,” řekl. “Řekni mi to, ať už je to cokoli. Myslím teda, nemůže to být tak hrozné, ne?”

Harry netušil, jak by mohlo, ledaže by se Snape chtěl vyznat z používání toho pokoje k provádění temných rituálů, které by mohly Voldemortovi poskytnout více moci. A to zcela jasně nebylo ono. V tom mu Harry věřil. Ve skutečnosti, díky tomu, že věděl o Snapeově špionáži pro Brumbála, riskování jeho života, zdraví a příčetnosti, aby pomohl řádu, tak to najednou musel říct. Přítel by to řekl.

“Vím, že umíte být statečný, pane.”

Pro jednou ten muž nic neřekl ohledně onoho posledního slova. Místo toho zavřel oči alespoň na pět vteřin, jako kdyby sbíral odvahu. Nebo dělal rozhodnutí. To Harry s určitostí nemohl říct.

Pak je otevřel a začal hovořit: “Řekl jsem ti, že ta místnost byla součástí mých komnat. Potud je to pravda; ředitel to tak zařídil. Ale dokud sis nebyl vědom toho, že jsem chránil tvou mysl, bylo lepší vynechat každou drobnost, která by tě možná... rozrušila.”

“Zmijozelská lež. Znovu.”

Snape sklonil hlavu. “Ano. Abys věděl... ta místnost je umístěna docela blízko tvé vlastní ložnice v nebelvírské věži.”

“Jak blízko je docela blízko?”

Část Harryho si uvědomovala, že by neměl být schopný takto Snapea číst. Ne dostatečně dobře na to, aby zachytil drobné rozdíly v jeho řeči, aby věděl, že i nyní se snaží obejít hranici mezi pravdou a lží.

“Je na stejné úrovni, jako tvůj pokoj a je v jeho sousedství."

Proč nemohl pro jednou použít normální slova? “Myslíš tím, že je to vedlejší pokoj.”

“Ano.”

“A?”

Snape při té pobídce přimhouřil oči. “Dobře, tedy. Čistou pravdu, když ji tak moc dáváš přednost. Strávil jsem v té místnosti každou noc, Harry, v posteli pouhé tři stopy od tvé vlastní.”

Harry zíral. “Ta postel tam je jen na druhé straně zdi ode mě?”

“Ano.”

“To je...” Roztřeseně se zasmál, nejistý, co si má myslet. “To je poněkud děsivé. Ehm.. bez urážky.”

“Bylo jasné, že by ti to připadalo 'děsivé'. Konkrétně, když jsi zacházel do takových krajností, jen aby jsi nebyl v mé blízkosti.”

Nikde v jeho blízkosti... “Ale ty jsi potřeboval být blízko mě,” řekl Harry a pochopil. “Kvůli, ééé, aby fungoval přesun Nitrobrany.”

Snape sepnul ruce, ale ne tak napjatě jako před tím. Ne, že by i tak vypadal uvolněně. “Potřeboval jsem takovou blízkost, jaká jen byla možná. Kamenná zeď mezi námi nebyla ideální, ale bylo to o hodně lepší, než být na dvanáct hodin z každých čtyřiadvaceti oddělení polovinou hradu.”

“Tak tam jsi býval, když jsem tě šel navštívit do tvých komnat,” Harrymu zapadalo do skládačky stále víc kousků. “To ja ta záležitost Řádu, pro kterou jsi potřeboval mou mapu, že? Nepoužíval si ji jen abys mě sledoval, zkoušel si se dostat do mé blízkosti, jak jen to bylo možné. Aniž bych to věděl!”

“Nemohl jsi o tom vědět,” řekl jednoduše Snape. “Udělal bys opatření, aby ses mi ještě více vyhnul a to v době, kdy už jsem sotva zvládal udržet tě řádně zaštítěného od nežádoucích vniknutí. Ani jsem ti nemohl vysvětlit, proč ti byla odepřena mapa. Ne bez toho, abych ti pověděl o Nitrobraně, a v té době?”

“Dostal bych záchvat, že jsi na mě kdekoli v mé blízkosti, používal své mentální síly, jo.” Harry se zprudka nadechl. “Dobře. Chápu to. Ale, eh... můžu dostat teď svou mapu zpátky? Nemusíš se skrývat v mém okolí, abys se mnou strávil čas. Ne, když jsme přátelé.”

Přes Severusovy rysy přeletěl výraz nesmírné úlevy, ačkoli na druhou stranu, Harry si nemohl být jistý, jak to věděl. Mužův výraz se neměnil do té míry, že by to bylo viditelné. A přesto... bylo to očividné.

“Měl bych dnes večer napsat Albusovi a požádat jej, aby ti ji poslal. Přes prázdniny je v jeho péči, vzhledem k tomu, že zůstal v hradu.”

To dávalo dokonalý smysl, ale Harryho stále rozčilovalo, že jeho mapa takto putuje kolem. Měl by být tím, kdo rozhodne, kdo ji použije, kdo uvidí lidi, co se toulají po chodbách a sklepeních Bradavic...

“Hej,” vykřikl. “Proč jsi nebyl doma, když jsem se tě pokoušel navštívit? Můžeš se z toho pokoje přenést skrz krb do sklepení, a pokud jsi mě na té mapě celou dobu sledoval, tak bys měl vědět, že jsem se tě pokoušel navštívit!”

“Samozřejmě, že jsem tě nesledoval, když jsem spal.”

Ach. Takže Harrymu něco uniklo. “Myslel jsem, že jsi nespal. Že jsi byl vzhůru celou noc, abys udržel Nitrobranu.”

“Vidím, že slova vyčisti si svou mysl, než půjdeš spát pro tebe naprosto nic neznamenají,” řekl suše Severus.

“Nevysvětlils to!” vybuchl Harry a vzpomínky na nešťastný pátý ročník jej zavalily. “Jen jsi křičel a házel mě přes místnost a ječel, abych si vyčistil mysl a nikdy mi neřekl, do prdele,  jak a celou dobu mi někdo prostě mohl říct, že chce jen to proroctví! To byl důvod, proč jsem se Nitrobranu nechtěl učit, víš! Protože jsem si myslel, že se Voldemort snaží získat zbraň a že by se někdo o to měl starat!”

“Nevysvětlil jsem to,” řekl Snape a hlas se mu trochu třásl. “To bylo to, co jsem chtěl svou připomínkou sdělit, Harry. Přinejmenším by sis měl uvědomit, že se člověk může bránit během spánku. Byl jsem tvůj učitel a neučil jsem tě tak, abys to pochopil.”

“Neučil jsi mě vůbec,” Harry se nepokoušel být hnusný, ačkoli věděl, že tak jeho slova asi vyzněla.

“Učil jsem tě tak, jak jsem sám byl učen,” Snape se ušklíbl. “Což mě neomlouvá. Jako údajně zodpovědný dospělý bych se měl zaměřit na zlepšení mých metod vyučování, když jasně vyšlo najevo, že postrádají jakoukoli šanci na úspěch.”

“Jo, to bys měl,” odsekl Harry. Neměl chuť nechat Snapea být z obliga. “Ale proč bys to dělal? Byla to strašná zábava, dívat se, jak trpím, co? No? Nebyla?”

“Co chceš, abych řekl?” zeptal se unaveně Snape. “Už jsem se za tyto případy omluvil. Vlastně už několikrát.”

“Chci jen pravdu! Myslel sis, že je to velká sranda, postarat se o to, abych trpěl. Jen to řekni!”

“James mě šikanoval a já jsem na oplátku šikanoval tebe a s každou urážkou jsem doufal, že to slyší a trpí za tebe. To je pravda.”

“Já... “ Harry odvrátil hlavu. “Jo, dobře. Věřím, že to je pravda. Dělá to z tebe docela malicherného a pomstychtivého člověka. Doufám, že to víš.”

“To je všechno minulostí, Harry,” řekl Draco ze svého křesla. “Mně jsi odpustil horší věci, než tohle. Pro Merlina - snažil jsem se tě shodit z koštěte ve vysoké rychlosti!”

A Snape jednou zadržel Harryho od pádu.

Nějak to nezměnilo jeho zlost, která se vrátila v ještě větší míře. Chtěl Snapea zranit stejně, jako byl zraněn on sám. Vlastně to chtěl tak moc, že zapomněl na své odhodlání udržet soukromé věci soukromými. “Tak ty se můžeš bránit ve spánku. Chápu. Můžeš se bránit taky když jsi příšerně opilý? Protože jsem si toho jednoho večera všimnul, že ses moc o udržení svých smyslů nestaral!”

Draco napůl vstal ze svého křesla, ale švihnutí Snapeovy hůlky jej vrátilo zpátky.

“Bylo to proto, že jsem zrovna křičel, že tě už nikdy nechci znovu vidět?” pokračoval Harry přímo, “myslel jsem, že ses ožral ze zoufalství, ale bylo v tom víc než to, že? Rozhodl ses vysrat na Nitrobranu! Tu noc jsi byl ve svých komnatách! Ani ses nenamáhal jít do své speciální místnosti! Po tom, co jsem řekl, ses rozhodl, že ti může být ukradené, jestli mě Voldemort posedne-”

Harry si nebyl jistý, co se stalo pak, ale bylo to, jako by mu došla energie. Oči jej bolely, jako kdyby hodinu plakal, ale když natáhl ruku, aby si je otřel, jeho tváře suché jak troud.

Nepřišlo mu, že by se Snape pohnul, ale najednou byl před ním, klečel na podlaze, takže jejich oči byly na stejné úrovni. “Ne. Ne, Harry. Nic z toho není pravda. Ani jedno slovo.”

Tentokrát v jeho hlase nebyly žádné odstíny. Žádné vytáčky. Jen surová, upřímná pravda. Ne, že by si Harry myslel, že by si mohl být jistý, kdy Snape lže. I když tentokrát si myslel, že si může být jistý tím, že říká pravdu.

“Pak...” chtěl si znovu přejet tvář, ale nechtěl, aby si Snape myslel, že pláče, když neplakal. Tak si místo toho na ruce sedl. “Nechápu.”

“Hádali jsme se, protože jsem ten den už Lupina viděl a nedovolil jsem ti s ním mluvit,” řekl Snape a zůstával nehybně na kolenou. “Když Lupin uviděl, byl... znepokojený.” Snapeovy rysy se nad tou vzpomínkou zkřivily. “Stres z našich hádek, ze snahy o udržení tvých štítů Nitrobrany, i když jsi polovinu času nebyl blízko mě... řekl, že vypadám jako skořápka svého obvyklého já.”

“On věděl, co děláš s Nitrobranou?”

“Ne proto, že jsem mu to řekl,” odpověděl Snape a trochu se usmál. “Voldemort to ví, Harry. Mohu se bránit a ukrýt to, když bráním jen sebe, ale když bráním dva?” Snape potřásl hlavou. “Můj štít, který blokuje tvou mysl, je příliš očividný, než aby se dal přehlédnout. A tak ano, Lupin o tom ví. A když mě uviděl připraveného prasknout napětím, trval na tom, že si musím na jeden večer odpočinout.”

“Ale ty si odpočinout nemůžeš,” řekl Draco tiše. “Harry by byl napadený.”

Snape se zasmušile usmál. “Ne, pokud Lupin učinil kroky k tomu, aby svého pána na večer ochromil.”

“To neudělal,” vydechl Harry, zděšený tou představou. “Zabili by ho-”

“Ach, není tak hloupý, aby Pána zla napadl přímo,” řekl Snape a posadil se na paty, když zůstával před Harrym klečet. “A považoval jsem tu záležitost za tak nebezpečnou, že jsem bez obalu Lupinovi řekl, aby s tím nic nedělal. Ale tvůj přítel má svou vlastní hlavu.”

“Jako Nebelvíři,” řekl Draco.

“Sklapni ohledně Nebelvíru,” nařídil Harry. “To platí pro vás oba.”

Draco pokrčil rameny, jako by se ptal Ale co jsem řekl?

Harry si ho nevšímal. “Tak co tedy Remus udělal?”

Snape si povzdechl. “Minulé léto Voldemortovi asistoval při zotavování z jeho šíleném pokusu o získání temných sil skrze extrakci kostní dřeně. I teď občas nastávají období, během kterých trpí  následky z té procedury a Lupin, jako jeho momentálně nejcennější smrtijed, dostal odpovědnost za lektvary, na které je v tu chvíli Voldemort odkázán.”

“Zkazil lektvar?”

“Nic tak hloupého. Nicméně, oproti mým výslovným pokynům, si Lupin umanul té noci Voldemortovi doporučit doplňovač kostní dřeně. Velmi laskavě také Voldemortovi poskytl silné sedativum, takové, které potlačí dokonce i nevědomé pokusy o Nitrozpyt... ačkoli samozřejmě, údajný důvod pro sedativum byl, že Voldemorta ušetří ne nevýznamné bolesti z doplnění dřeně.”

“Takže jsi věděl, že nebudu v žádném nebezpečí útoku, ne té noci.”

“Ve chvíli, kdy se Lupin postaral o to, aby Voldemort byl bez smyslů, sdělil mi to, abych tak mohl 'mít volno'.” Snapeovy oči byly zastíněny. “Jen chvíli před tím jsi vyrazil z mých komnat. Vzhledem k okolnostem to vypadalo jako ideální chvíle na pár dvojitých drinků.”

“Jo,” přiznal Harry. “Řekl bych... ani nevím.”

“Víš. Myslel sis, že jsem to s tebou vzdal.”

Harry se ve svém sedadle zavrtěl. “Ehm... ano.”

“To neudělám.”

Harry to zaslechl jako velmi vzdálené zazvonění. Nemohl si být jistý, že je to skutečné. Také o tom nemohl přemýšlet. “Pokud je Remus pro Voldemorta tak důvěryhodný, proč mu prostě nemůže do těch lektvarů šoupnout dávku něčeho smrtelného?”

“Co je smrtelné pro kouzelníka Voldemortovy síly, to by bylo očividné po tom, co to ochutnala Nagini.”

“Takže Remus není považován za tak důvěryhodného.”

“Voldemort nevěří nikomu více než Nagini.”

“K čertu.”

“Také jej hlídá ve spánku, pro případ, že by si někdo usmyslel potulovat se poblíž s vytaženou hůlkou,” dodal Snape.

“Jinak řečeno, myslel na všechno,” řekl zasmušile Harry.

“Ne na všechno,” zamumlal Severus. “Skutečně vládneš mocí, kterou Pán zla nezná.”

Harry se nezatěžoval opravováním jej za použití toho pojmenování. Na jeho mysli toho měl mnohem víc. “Ne, nevládnu. Hádám, že to tak bylo, ale víš, jak na tom teď má magie je.”

“Bude to v pořádku.”

“Možná,” řekl Harry mrzutě.

“Samozřejmě, že bude,” řekl Draco. “Získáš své temné síly zpátky stejně, jako jsi získal světlé. Táta si nemyslí, že by se to vůbec stalo, ale-”

“Draco!”

Harry si povzdechl. Nechtěl znovu slyšet, jak mu nikdo nic nemohl říct. “Možná bychom prostě měli začít s hodinami Nitrobrany, Severusi. Kdo ví? Třeba to odemkne to něco v mé hlavě, co znovu vypustí mé temné síly, pokud je ještě vůbec mám.”

Snape se postavil ze svého kleku a trochu se protáhl. “Musíme sdílet myšlenky, alespoň na nějakém stupni. Nebude ti to vadit?”

Jasně že bude, ale když za to získá zpátky svou paměť, tak to bude stát za to. Cokoli, aby mohl znovu zprovoznit to zrcadlo. “Nebude,” řekl neochvějně Harry. “Jen - no, pokud můžeš, nedělej to, co dělal ten léčitel. Yatesborough? Bylo to, jako kdyby se do mě zařezávaly nože, když se snažil, abych si vzpomněl-”

“Zkoušel vynést na povrch tvůj ztracený rok,” řekl Snape a poklepával prstem o bradu. “Všichni jsme byli varováni, abychom to takto nenutili. Proto budu proplouvat jen mezi nedávnými vzpomínkami, když se ti budu snažit ukázat, jak je uzavřít. Bude to-”

“Jdu do Londýna!” oznámil najednou Draco, vyskočil ze svého křesla a strčil si ruce hluboko do kapes. “Musím vidět Rhiannon. Vezmu si koště, ale neboj se, můžu se zastřít na let a-”

Snape se na něj otočil. “Ty do Londýna nepůjdeš a tečka.”

“Ani tam nebude, ne?” zeptal se Harry. “Univerzita má také prázdniny-”

“Pak ji najdu, ať už je kdekoli!” Dracovy oči vypadaly divoce, když těkal pohledem z Harryho na Severuse a opačně. “Nemůžu tu tak stát, zatím co vy dva děláte tohle. Musím něco dělat!”

Accio koště Draca Snapea,” vyprskl Snape. "Limitato Fidelium et Hogwarts.”

Dracovi spadla brada. “To nemůžeš udělat!”

“Nemluv jako Mrzimor. Je to únavné.”

Harry se domníval, že tohle není ta nejlepší chvíle, říct jim oběma, aby si svoje opovržení pro jiné koleje strčili někam. “Bude moci létat jen tady a v Bradavicích?”

Draco se zamračil. “Pak půjdu pěšky. Nebo na mě taky uvalíš Incarcerous?”

“Nepokoušej mě.”

“Tak do toho! Znovu mě proklej!”

“Zmiňoval jsem se ti, že tvůj bratr má problémy se sebeovládáním?” zeptal se suše Snape. “Možná by sis s ním mohl jít zalétat a pomoci mu rozptýlit jeho myšlenky od jeho petite amie.”

“Jako kdyby to cokoli dokázalo!” Draco najednou ztuhl. “Ale... dobře, fajn.” Namašíroval si to ke Snapeovi, celkem surově popadl své koště, vyšel ze dveří a zavolal: “Pojď, Harry!”

Harry na Snapea pochybovačně pohlédl. “Možná bychom měli najít způsob, jak mu pomoct, aby tuhle Rhiannon viděl. Myslím... někdy mám dojem, že není tak úplně vyrovnaný.”

“Harry, pojď!”

Po té, co hodil poslední pohled na Snapea, který vypadal... hmm, spíše zamyšleně, než rozzlobeně,  Harry pokrčil rameny a šel si pro své koště.

 

Žádné komentáře
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.