Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 5 - 6

5. kapitola Odrazy v zrcadle 1/2

Preklad:  Betty

Záverečné beta: Tersa, LadyF


Posledné úpravy: 27.12.2009

Tu noc se Harrymu zdál sen.

Stál se Severusem před Zrcadlem všech duší a volal na Siriuse. Nehledě na to jak se snažil, nikdo se v temnotě neobjevoval.

„Nemůže přijít,“ řekl Harry a zklamaně zatínal pěsti. „Musel zase jít za smrtijedy!“
Severus sebou trhnul, jeho bledé rysy zbledly snad ještě víc než obvykle, ale Harry to sotva zaznamenal. Jeho myšlenky patřily výhradě jenom Siriusovi.

„Možná že přijít může, ale nechce,“ pověděl Harry hořce a tloukl do zrcadla, dokud ho Severus nechytil za zápěstí a nezastavil ho. „Skoro jsem mu řekl, že jsem si tě vybral místo něho, a Sirius nikdy nebyl příliš vyrovnaný, že? Pravděpodobně mě teď nenávidí a nechce mě teď ani nikdy v budoucnu už znova vidět.“

„Možná jen nemůžeš zastihnout jeho pravého ducha, jeho skutečnou duši,“ řekl Severus jemně a položil ruku na Harryho rameno, odstraňoval napětí ve svalech. „Zkoušej volat to nevděčné psisko, můj synu.“

Harry přikývnul, napadlo ho, že otec má asi pravdu. Severus měl přece obvykle pravdu. Ve všem.

Zavřel oči a hluboce se soustředil. Myslel na všechno hrozné, co se týkalo Siriuse, na co mohl. Vylekaný Harry ten rok, co se vydával za Smrtonoše. Zesměšňování Severuse ve škole, jak si stěžoval na nudu, dokud James nezavěsil Severuse vzhůru nohama jen pro pobavení. Anebo tehdy, jak poslal Severuse do Chroptící chýše, i když dobře věděl, že ho tam čeká smrt z rukou vlkodlaka. Přehození rolí s Petrem Pettigrewem v poslední minutě, nenapadlo by ho, že Petr už pracuje pro Voldemorta a zradil by Potterovi při první příležitosti...

„Harry,“ řekl Severus vedle něj. „Zrcadlo. Koukej.“

Harry otevřel oči a uviděl obraz plující ve výhledu. „Siriusi,“pověděl poněkud chladně po všech těch vzpomínkách, kterými se zrovna probíral.

„Harry.“ Sirius šlehl pohledem po Snapeovi. „On. Proč on, Harry? Nemá ani tu slušnost obléknout si svůj nejlepší hábit.“

„Ale má!“

„Tenhle že je jeho nejlepší?“

Když Harry zmateně pohlédl letmo do strany, uviděl, že místo formálního černozeleného hábitu má na sobě Severus obnošené hadry, vedle kterých by Remusovo oblečení vypadalo elegantně.

„Proč jsi se převlékl?“ zalapal po dechu.

„Nepřevlékl,“ pronesl Snape lhostejně. „Nikdy hábit neměním. To ty si pouze myslíš, že ano.“

„Samozřejmě že ne,“ ohrnul rty Sirius a jeho hlas měl výraz největšího opovržení. „Jak mu můžeš věřit, že by vůbec mohl, Harry? Je to smrtijed, vždycky jím bude. Zeptej se ho, proč ti neřekl, že tvý rodiče k tobě nemohou. No, do toho, zeptej se ho! On byl tehdy ve Voldemortových službách.“

„Předstíral,“pronesl těžce Harry a odstoupil od Snapea směrem k zrcadlu. „Pouze předstíral, jen tak mohl špehovat Voldemorta.“

„Skutečně?“ Odfrknul si Sirius. „V tom případě se ho zeptej, jak to že tě přijal za svého milovaného syna a ani jednou ti nepověděl o své roli ve smrti tvých pravých rodičů!“

Harry se otočil na Snapea. Stihl zahlédnout ďábelský záblesk v mužových očích, když vytahoval smrtijedskou masku z kapsy otrhaného pláště a nasazoval si ji.


Harry se vzpřímeně posadil na své posteli, náhle úplně probuzený. Upřeným pohledem horečnatě prohledával pokoj, který ozařovalo mdlé světlo z nástěnných svícnů.

Jediné věci, na kterých spočinul jeho pohled, byly stěny samotné, kufry, šatníky a Draco převalující se pod svou přikrývkou na druhé straně pokoje.

O chvilku později se už jeho bratr ospale protahoval a posadil se. Mrkal, dokud neuviděl Harryho, který taky seděl. „Co je?“

„Nic.“

„To mi nepovídej. Vypadáš jako bys viděl někoho napíchnout na rožeň a opékat přímo před tvýma očima.“

„Zlý sen,“ řekl Harry krátce.

„Jak zlý?“

Harry chvíli uvažoval a pak letmo pohlédl bokem. „Táta byl pořád smrtijedem.“

I přes slabé světlo mohl Harry zahlédnout, jak Draco pevně sevřel přikrývku kolem svých nohou. Tón hlasu druhého chlapce, když konečně promluvil, byl schválně lehkovážný. „Vždyť víš, že jím není, tak se tomu vysměj.“

Harry se otočil a přišpendlil svého bratra planoucím pohledem. „Neslyším, že by ses smál. A víš proč? Není to legrační.“

„Dobrá, skutečně si nemyslím... neměl by sis dělat starosti, ne?“

„Samozřejmě že si nedělám starosti,“ procedil Harry skrz zuby. Sotva mohl uvěřit, že by se Draco potřeboval vůbec ptát. „Nejsem hlupák. Byl to jen Sirius, snažil se mě obrátit proti tátovi!“

„Ne, to teda nebyl.“ Zavrtěl Draco hlavou. „Ten sen je z tvojí vlastní hlavy.“

Jo, to Harry věděl. „Dobrá, pak tedy já sám jenom předpokládám, že je Sirius idiot.“

„To je tak hrozný člověk?“

„Ne!“ vykřiknul Harry. „Špatně jsem to vysvětlil. On je... no, je skvělý. A já ho mám rád. Hodně. Ale on a Snape jsou, ehm, v podstatě nepřátelé, to je všechno.“

Draco přikývnul. „Zjistil jsem toho dost. Není tu nic, co by si s tím mohl udělat, Harry.“

„Kromě snu,“ zamumlal Harry a odvrátil pohled.

„Myslím, že jsi jenom rozčílený, protože na to nejsi zvyklý.“ Když se na něj Harry bezvýrazně podíval, Draco pokračoval. „Jsi roztržený ve dvou směrech. Kdybys měl mámu s tátou, je oba, tak by to byla jen normální část dospívání. Ale pro tebe to nejsou normální věci, tak se nediv, že se ti zdá o jejich vzájemném boji o tebe.“

Když se nad tím Harry zamyslel, dávalo to smysl. „To bylo taky v té knížce?“

„V jaké knížce?“

„Ehm, Cesta k nápravě nebo tak něco?“

„Něco ano. Ale učebnice Studia mudlů pro šestý ročník taky pojednává o interpretaci snů, poslední dobou mě to trápilo.“ Draco se usmál. „Mám jít za Severusem a říct mu o lektvar pro tebe?“

To byla pozorná nabídka, ale Harry obrátil oči v sloup. „Co, hodláš mě tentokrát přimět, abych to udělal sám? Nemyslíš si, že si s ním potřebuju promluvit o tom snu?“

„Nemyslím si, že by Severus potřeboval slyšet, že se ti zdálo o tom, že je pořád smrtijed,“ odpověděl Draco vážně.

Harry spustil nohy dolů z postele a hledal své bačkory. „Budu se snažit nezmiňovat tuhle část. Ale musím se ho na něco zeptat.“

„Na co?“

„Na něco, co nemůže počkat,“ prohlásil Harry nekompromisně. „Jdi zase spát, Draco.“

Draco vypadal nejistě, ale znova si lehl a díval se přivřenýma očima, jak Harry pokrčil rameny, oblékl si noční hábit přes pyžamo a neslyšně vyšel ze dveří.

***

„Pane?“ Harry zaklepal trochu hlasitěji.

Dveře se najednou prudce otevřely a v nich stál bosý Snape v nočním hábitu. „Věděl jsem, že jsem ti měl dát Bezesný spánek. Byl to pro tebe náročný den. Pojď na chvilku dál, Harry.“

Vešel dovnitř. Snape přivolal lektvar a podal ho Harrymu. Ten se ale neměl k tomu ho vypít.

„Já jsem vlastně nepřišel pro lektvar, pane.“

„Pane,“ potřásl hlavou Snape. „Co tě trápí, Harry? Něco, co řekl Black?“

„Ehm... ano.“ Harry se skácel do křesla a pokusil se trošku si uspořádat myšlenky. „No, tak něco. To spoutání mých rodičů. Proč jste mi o tom neřekl? Tím chci říct, rozumím tomu, že jste mě nechtěl zranit, možná jste si ani nemyslel, že bych o tom měl vědět, když bych za normálních okolností stejně nemohl čekat, že se mi je podaří zavolat. Ale v okamžiku, kdy jsem začal mluvit o zprovoznění zrcadla a možnosti je tak opět vidět... měl jste mi přece říct, že nemám naději, že není žádná možnost.“

„Měl bych, samozřejmě.“ Zválená postel se prohnula, jak si Snape sedl naproti němu. „Blackovo prohlášení je pro mě naprostým překvapením, Harry.“

Harry přikývnul a polkl. Přesto se ještě musel na něco zeptat, „On... Voldemort, mám na mysli, nepožádal vás, abyste uvařil lektvar nebo... nebo...“

„Ne,“ řekl Snape a složil ruce v klíně. „Nevyčítám ti, že se divíš; je to logická dedukce, jelikož jsem byl špehem, když se to dělo. Přísahám ti, Harry, že jsem nevěděl o plánech proti tvým rodičům.“

„Oh.“ Harry zrudl a cítil se skutečně jako idiot. Samozřejmě, že to Snape nemohl vědět. Ten muž ho miloval. Řekl by mu o takové věci. „Er... promiňte, pane.“

„Tati. Nebo Severusi.“

„Jo.“ Harry polkl naprázdno. „Promiň, tati. Měl jsem ti věřit.“

„Ale ty jsi mi věřil. Přišel jsi a zeptal ses mě hned po noční můře.“

„Jak jsi věděl, že jsem měl zlý sen? Neřekl jsem to.“ Harry se zamračil a na chvilku se ponořil do ohně, který v posledních dnech udržoval okolo svých myšlenek. Sotva ho zaznamenal. Nitrobrana se stala jeho druhou přirozeností. Ačkoli když se snažil, mohl ty sálající plameny cítit.

„Ne, nepoužil jsem na tebe potají nitrozpyt,“ potřásl hlavou Snape. „Stačí se ti podívat do tváře a vím, na co myslíš.“

„Jen tak.“

„Ano.“

Harry si povzdech, zvedl se z křesla a sedl si místo toho vedla svého otce. Cítil se tu lépe a ještě lépe se cítil, když mu Severus dal ruku kolem ramen a přitáhl si ho na moment blíž. To bylo asi to, co Harryho přimělo připustit si pravdu. „Měl jsem noční můru. Příšernou. Já... mluvil jsem se Siriusem a on se mě snažil obrátit proti tobě.“

„Prorocký sen,“ řekl Snape úsečně.

„To nebyl prorocký sen. Nedržel se vzoru, nebylo tam žádné víření.“

„To byl pokus o ironii. Špatný, pokud mohu soudit.“

„Dobrá, dokonce i normální sny někdy tak nějak... poukazují na věci,“ řekl Harry.

„Ano, já vím.“

„Nepředpokládám, že můžeme zabránit Siriusovi, aby říkal něco strašného, jestliže to je to, co chce udělat.“ Harry si povzdechl. „Já... já nevím. Byl jsem nejdříve skutečně rozčílený, když jsem si myslel, že bys mohl být zapletený v udržování mých rodičů dál ode mě, ale teď si skoro přeju, abys byl, protože... no, v tom případě bys byl schopen mi pomoct to zvrátit, správně?“

„Špatně.“

Harry zamrkal. „Co? Ty bys mi nepomohl?“

Snapeovy černé oči se zúžily a upřely pohled na Harryho.

„Zaplést se do nekromancie?“

„To není nekromancie. Nezkoušeli bychom oživit jejich, ugh, mrtvá těla ani nic podobného.“

„Druh kouzel, která by měly dosáhnout až do záhrobí a působit na ty, kteří by měli být z dosahu jakékoli magie, Harry? To by se dalo klasifikovat jako nekromancie a to přinejmenším. A ne, za žádných okolností bych ti nepomáhal s tak temnou magií, jako je takhle.“

„Ale mohlo by to zničit zlá zaklínadla,“ zamumlal Harry. „Mohli bychom udělat něco dobrého.“

Snape si náhle poškrábal kořen nosu a povzdechl si. „Ne, jsem si jistý, že bychom nemohli.“ Na moment zaváhal, jak si probíral myšlenky. „Byl jsem ve Voldemortově vnitřním kruhu, Harry. Jedním z jeho rádců, kterým nejvíc věřil.“

„To si myslíš,“ zamumlal Harry, očekávaje výbuch. Jak mohl Snape říct, že to bylo špatné odstranit to strašné spoutání? Jak mohl Snape chtít držet ho dál od jeho rodičů? „Možná že ti vůbec nevěřil. Nepožádal tě o pomoc s tou záležitostí, že ne? Ani se ti nezmínil!“

„Odvažuji se tvrdit, že rozmlouval pouze s těmi, jichž se ta záležitost týkala,“ pronesl Snape ledovým hlasem, „a požadoval od nich absolutní mlčenlivost. Voldemort se rád chlubil, ale ne když si nebyl jistý výsledkem. A pochybuji, že tady si byl jistý účinkem. Teď by mohl. Může najít způsob, jak získat informace o tom, že tví rodiče se pokouší odpovědět na tvé volání a selhávají. Ale tobě unikla celá moje pointa. Proč by mě měl Voldemort vylučovat ze skupiny smrtijedů, kteří pracují s nekromancií?“

„Já... Já nevím. Nemyslel si, že můžeš být špion?“

„V tom případě by mi neřekl o jiných důležitých věcech. Zkus to znova. Proč mě nepožádal, abych tě zabil tady v Bradavicích? Měl jsem příležitostí víc než dost.“

Pak si Harry vzpomněl. „Oh. Tvoje ruce. Řekl jsi Voldemortovi, že musíš být opatrný, jestliže máš být schopen připravit lektvary z Bílé magie... nesmíš mít na rukou krev. Vážně je to tak doslovně? Pomáhal jsi mě držet během těch jehel, ale držel jsi se dál od krve.“

„Jak by to mohlo být tak doslovné, když to ani není pravda?“

„Tím myslím, že to Voldemort bere doslovně, ne?“

„Chtěl jsem, aby to bral tak všeobecně, jak jen bylo možné.“ Snape sebou trošku škubnul. „Možná to byla chyba. Spíš to byl jeho důvod, proč mě držet dál od obřadu spoutání tvých rodičů. Kdybych nebyl tak vybíravý v tom, co jsem ochotný dělat jako zvěd, mohl bych Albusovi poskytovat více informací.“

Tyhle řeči Harry nesnášel. „Ne, napadl tě správný způsob, jak omezit to, co jsi musel dělat na těch hrozných setkáních. Práce pro stranu Světla je správná věc, ale pokud tě přinutí zabíjet nebo mrzačit, jak jen to může být správné?“

Snape zkřížil ruce na prsou. „Chceš ignorovat fakt, že to všechno, i horší věci, jsem dělal, když jsem tenkrát vstoupil do služeb Temného Pána?“

Temný Pán. Harry se zachvěl.

„Ale to bylo dříve než... err, než jsi odčinil své prohřešky.“

„Nenapravil jsem své selhání, protože pochybuji o tom, že to jde,“ pronesl Snape a upíral pohled na zeď místo na Harryho. „A když nic jiného, Albus mě napravil. Nebo se o to alespoň pokusil. Nic nemůže doopravdy vymazat utrpení, které jsem způsobil, Harry. Nevíš... nevíš o věcech, které jsem udělal v jeho službách.“

Harry měl okolo žaludku nepříjemný pocit. Obvykle se mu to stávalo, když si zkoušel představit hořkou minulost svého otce. Což byl taky důvod, proč si to Harry raději nepředstavoval. Severus měl patrně pravdu o Harryho touze ignorovat celou tu věc, ale co jiného se s tím dalo dělat? Přesně, jak řekl sám Snape: co se stalo, nemůže se odestát.

„Nepotřebuji to vědět.“ Harry položil ruce na předloktí svého otce. „Vím, kdo jsi teď. To je důležité.“

„Pamatuj na to, jestliže někdy zjistíš, co musel Lupin dělat, aby se neprozradil. On nemá žádnou báchorku o vaření s neposkvrněnýma rukama, která by ho zachránila před splněním Voldemortových nejhorších úkolů.“

Další věc, o které Harry raději ani nepřemýšlel. Aby se rozptýlil, vypálil první otázku, která ho napadla. „Stejně, proč ti Voldemort věřil ohledně těch neposkvrněných rukou? Měl by přece vědět, že jsi to pro něho dělal při jeho prvním vzestupu!“

„Oh, nebylo obtížné ho přesvědčit, že ředitel trval na mém 'očištění' ve snaze odstranit mé Znamení zla. 'Brumbál se obával, že byste se mohl vrátit,' uculoval jsem se. Voldemort byl nadšen myšlenkou, že Albusův rituál selhal. Jenom jsem hrál na jeho ješitnost.“

Harry nad tím vším přemýšlel, než přikývnul. Nebyl si jistý, jestli by kdy použil takovou pečlivou strategii, ale předpokládal, že by mohla přijít vhod. „Takže... to kouzlo na spoutání mých rodičů... Sirius říkal, že to vyžaduje nějakou ohavnost, ale neřekl mi nic víc.“

„Jedna z mála inteligentních rozhodnutí, které učinil.“

„Tím chceš říct, že ty mi to taky neřekneš?“

Snape otočil hlavu a zadíval se na něj. „Poslouchal jsi vůbec, co jsem říkal? Nevím, co ten obřad zahrnuje!“

„Jen jsem myslel...“ Harry si propletl prsty v klíně. „Kdybych věděl s jistotou, jak to udělal, pak bych to možná mohl zvrátit.“

„Ty jsi neposlouchal.“ Snape mu najednou sevřel obě zápěstí a pevně stisknul. „Harry, neznám přesné detaily toho spoutání, ale vím, že nekromancie vyžaduje oběti. Lidské oběti. A čím černější magie, tím to musí být nevinnější oběti. Dosáhnout do posmrtného života, to je temné dost, ale držet rodiče dál od jejich vlastního dítěte, jejich jediného dítěte? Upřímně pochybuji, že by jedna oběť stačila.“

„Jedna oběť?“ Snapeova slova o nevinnosti k němu konečně pronikla a pravda udeřila Harryho jako blesk z čistého nebe. Myslel si, že jeho žaludek snad klesne přímo na podlahu. „Oh, bože. Děti, to je to, o čem mluvíš. Jedno dítě nebylo dost? Zavraždil nevinné malé děti, jen aby mohl...“

Snape ho prudce sevřel v objetí. „Pro jednou mohu proklínat tvůj cit, Harry. Pokoušel jsem se neříct ti to. Nemusíš vědět o takových věcech. A nedávej vinu sobě. To byla Voldemortova práce a ne tvá. Neneseš žádnou zodpovědnost...“

„Já vím.“ Harry se kousal do rtu, aby neplakal. Nevěděl jistě, proč by ho ta myšlenka měla tak zasáhnout. Po tom všem, kdy se Voldemort pokoušel ho zabít ještě jako malé dítě, to nevypadalo, že by ten muž nebyl schopen ublížit dítěti. Ale obětování... to bylo něco jiného. Harry měl být zamýšlenou obětí o posledním Samhainu a to zahrnovalo mnohem víc než jenom pouho pouhé zabíjení. Nejprve mučení...

„Přemýšlíš o tom, dokonce zrovna teď,“ řekl Snape, zatímco ho jemně hladil po zádech.

Harry si povzdechnul a uvolnil se v jeho sevření. Dokonce si opřel hlavu o otcovo rameno a cítil, jak se jeho vlasy letmo dotýkají jeho nosu. Mastné vlasy, ale v celém tom momentu bylo něco uklidňujícího.

„Dobře, tak teď to víme,“ řekl Harry tiše. „Je to příšerné, ale nejsem natolik blázen, abych se obviňoval. Nemůžu zabránit tomu, co už se stalo. Ale můžeme ty informace využít pro dobro, ne? Teď když tomu rozumíme, nemůžeme najít způsob jak to zvrátit? Já... promiň, že tak moc chci mluvit se svými rodiči. Vím, že s nimi nepotřebuju mluvit. Vlastně to ani není normální. Myslím, že Sirius měl v tomhle pravdu, ale... proč mi nechceš pomoct?“

Snape si odsedl stranou a otočil ho tak, aby mu viděl do očí. „Protože nekromancie je čiré zlo, Harry.“

„Nemusí být...“

„Ano, musí být. Kdysi jsem ji studoval, předtím než jsem se otočil ke Světlu. Jediný způsob jak zvrátit kouzla z černé magie, je obnovit rituál v každém sebemenším detailu až na jeden.“

„Žádná oběť?“ zeptal se Harry mdlým hlasem, protože výraz Snapeovy tváře mu napověděl, že tohle správně nebude.

„Dvojnásobná oběť.“

Harry zatnul zuby, aby nevykřikl. Nepomohlo to. „Do prdele, do prdele!“

Pro tentokrát ho Snape nepokáral za jeho mluvu. Dokonce ani pohledem.

„Není tu tedy žádný způsob?“

„Není. Věř mi.“

„Věřím.“ Cítil se poražen. Padl nazad na postel. Chtělo se mu začít metat kouzla. A to tak dlouho, dokud by neutišil vztek, který měl v sobě. „Jen bych si přál...“

„Samozřejmě. Stejná věc, kterou si vždycky přeješ.“ Snape se nadzvedl z postele, posadil se a položil ruku na Harryho hruď. „Máš ve svém srdci ránu, která se nikdy úplně nezahojí.“

Harry mrkal, jak se snažil neplakat, protože to, zatraceně, byla pravda. A neměla by. „Ty ji zahojíš, Severusi. Chci říct... jak bys nemohl? Mám tě rád. Tolik jako dosud... kruci. Mám tě rád víc, než jsem miloval je, protože jsem byl příliš malý na to, abych věděl, co je to láska.“

Snape zvedl ruku a svými dlouhými prsty jemně odhrnul Harrymu vlasy z obličeje, jako by mu chtěl něco smést z tváře. „Byl jsi příliš malý, abys to mohl vyslovit, Harry. Ale ne tak malý, abys to nedokázal cítit.“

Harry zhluboka nabral dech. Zastyděl se, že toužil po tom, aby ho Snape dál hladil po vlasech. „Ty ubohé děti...“

Snapeův hlas byl stejně uklidňující jako jeho prsty. „Dobrá, slyšel jsi Blacka. Setkají se s těmi, které mají rádi a jednou se opět setkají i se svými rodiči.“

„A to to má udělat lepší? Představa, že přišel jejich čas?“ Harry se drsně zasmál, jak tak ležel. „Stejně tomu nerozumím. Neměl bych si myslet, že opustí svoji kolíbku v ten samý den, aby je Voldemort nemohl ukrást? Neměl bych si myslet, že by stejně umřely a jedinou otázkou je kdy? A co vůbec všichni ti lidi na ministerstvu? Stovky lidí, kteří museli umřít na každý pád, jen protože přišel jejich čas?“

„Neřekl jsem, že přišel jejich čas,“ opravil ho Snape jemně. „Jenom říkám, že teď už mají klid a mír.“

„Já vím, ale Sirius říkal...“ Už to skoro vypadalo, že Snape dá ruku pryč, ale Harry se natočil, aby mu byl blíže. Snape vydal tichý zvuk pobavení a dál se probíral vlasy svého syna.

„Black ti řekl, čemu věří. Nic víc, nic míň,“ řekl Snape. „Možná tomu potřebuje věřit. Že to místo, kde je... má dovolit mrtvým odpočívat v pokoji. Nedivil bych se, kdyby tam většina duší věřila, že zemřeli, protože nadešel jejich čas. Předpokládám, že je lepší si to myslet, když už jsi mrtvý. To ale neznamená, že je to pravda.“

Harry si povzdechl a zadíval se na svého otce, který trpělivě seděl vedle něj. Pravděpodobně už byly tři hodiny ráno. Harry měl jít vážně dávno do postele a nechat Snapea spát. Přesto nemohl. Příliš mnoho věcí se mu honilo hlavou.

„Takže ty si myslíš, že se Sirius mýlil? Říkal, že ne. Že skutečně zná pravdu o životě a smrti.“

„Jsem si jistý, že si myslí, že ji zná.“ Snape pomalu položil ruku na Harryho tvář. „Měl tě moc rád a nechtěl tě tady tak nechat. Určitě ne uprostřed boje, tvoje bezpečí je pořád nejisté. Zpočátku musel cítit, že tě opustil.“

„To nebyla jeho chyba.“

„Ne, ale věřím, že ti není cizí pocit bezdůvodné viny“

„Pravda,“ připustil Harry a slabě se pousmál.

„Mám podezření, že jediný způsob, jak Black mohl dojít své smrti, bylo naplnit svůj osud. Obvyklá lidská reakce na tragédii.“

To Harryho rozveselilo už o něco víc. „Siriusova smrt že byla tragédií? Můžu to dostat písemně?“

„Nežertuj,“ řekl Snape stroze. „Pro tebe to byla tragédie. Byl bych idiot, kdybych si to neuvědomoval. A ten muž měl svoje schopnosti, takže to je vlastně neštěstí i pro Řád.“

„Správně,“ odpověděl Harry. „Takže... Sirius přesvědčil sám sebe, že to byl prostě jeho čas a nic se s tím nedalo dělat.“

„Všichni o tom mohou být přesvědčeni. Nicméně, já o tom stále pochybuji.“

„No, to já taky,“ zamumlal Harry. „Nevím, dokonce před tím, než jsem dneska usnul, jsem si tím lámal hlavu. Neber to špatně, ale ještě jsem uvažoval o výsledku boje s Voldemortem. Myslím teoreticky. Jestliže má zemřít v době, kdy se předpokládá, že zemře a nezáleží na tom, co kdo udělá, proč se pak namáháme ho zabít? Proč si prostě neudělat volno, zatímco budeme čekat, až uklouzne ve sprše.“

Nestávalo se často, že by se Severus zakřenil, ale tahle představa to způsobila. Široký úsměv se usadil na jeho tváři. Ihned sundal ruku z Harryho tváře a přikryl si vlastní pusu.

„Mohli bychom mu poslat kluzké mýdlo, abychom to uspíšili,“ dodal Harry.

Teď už se Severus doopravdy rozesmál.

„Doufám, že vidíš omyl ve svém argumentu,“ řekl po chvíli muž, i když se ještě pořád usmíval. „Předpokládáš, že Voldemort má předurčeno zemřít, i když proroctví samo mluví o nějakém druhu bitvy mezi vámi dvěma, ale nezmiňuje její výsledek.“

„To jo, ale pak mě napadlo, že pokud má Sirius pravdu a já mám odejít, až nadejde můj čas, bez ohledu na okolnosti, pokud je mi osudem předurčeno zemřít v boji s Voldemortem, pak nemá žádný význam se na něj připravovat, ne?“

„Ale Black nemá pravdu.“

„Ne, nemyslím si, že ji má,“ zašeptal Harry. „Nemůžu uvěřit, že by moji rodiče stejně zemřeli o tom Halloweenu, ať už by přišel nebo ne. Ne... On to zavinil. Jestliže by nebylo jeho, byli by tu se mnou. A... a Lucius Malfoy... Udělal jsem to. V každém případě nemusel zemřít, kdybych se zachoval jinak. Já jsem ten, který měl být v tomhle případě mrtvý, ať už to byl můj čas nebo ne.“

„To všechno je pravda.“

„A jestliže smrtí Sirius zmoudřel, pak by měl přijmout adopci místo toho, aby vybuchl vzteky jako malé děcko!“

„Ta shoda nebude náhodná,“ poznamenal Severus stroze. „Klidně i uvěřím, že se choval jako vzteklý pes.“

Harry šáhl za sebe, popadl polštář a hodil ho po otci, který ho s dušeným smíchem odrazil. „Když už jsme u toho, možná by ses měl vrátit do své vlastní postele.“

Harry se se zívnutím posadil. Tak nějak by raději zůstal tady a bavil se celou noc, ale to by vážně nebylo moc rozumné. „Můžu si zítra přispat? Prosím?“

„Tak dlouho, jak jen budeš chtít.“

Harry zamrkal překvapením nad tím, jak snadno Snape kapituloval. A vůbec. Kromě narozenin, byl poměrně přísný ve výchově svých synů, aby nebyli „leniví a k ničemu“, jak říkal. „Skutečně?“

„Samozřejmě. Čím déle budeš spát, tím později budu muset znovu vidět Blacka.“

„Vážně vtipné, tati.“

„Taky myslím.“

Harry se postavil na nohy. Vlastně se necítil o nic lépe; nikdy nebude moci vidět své rodiče v Zrcadle, pořád bylo děsivě prázdné. A pomyšlení na to, co Voldemort udělal, aby je spoutal... to bylo skutečně odporné.

Ale alespoň už nepřemítal nad tím, zda život není nic jiného než scénář, který už někdo dávno napsal. Tak to nemohlo být. V tom se Sirius mýlí, ale pokud mu ta idea pomáhá... dobrá, v pořádku. Harry ho mohl nechat myslet si, že zemřel, protože přišel jeho čas.

Na druhou stranu, nemohl ho nechat si myslet, že ho může přimět, aby přestal milovat Severuse. To by nemohlo nic, řekl si Harry pro sebe.

Nic

Nikdy.

***

Poslední komentáře
21.12.2009 00:09:14: Na setkání Severuse a Siriuse jsem zvědavá smiley${1}
20.12.2009 22:24:37: Dík za kapču.
20.12.2009 21:25:38: Všechny kapitoly RJŽJ jsou skvělé, jen si pomalu začínám uvědomovat, že čím rychleji přidáváte, tím ...
20.12.2009 18:56:11: Ne, ne, ne smileysmileysmiley Voldy ve sprše! Merline, to je teda představa.smiley a zpívá si Jingle bells ...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.