Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 1 - 10

Kapitola 4. PLÁNY A INTRIKY

Preklad: Jana Hřebačková

Betareader: Pomponius

Záverečné beta: Sargo


„To je opravdu vážné, Harry,” poznamenal Albus Brumbál a neurčitým mávnutím ruky zahrnul i Severuse Snapea, který seděl se zkříženýma rukama a se silně ovládaným výrazem. „Samozřejmě budeš muset udělat, co Dursleyovi chtějí. V takové době by měli členové rodiny držet pohromadě.”

Harry seděl s kamenným výrazem, nechtěl dát průchod svým skutečným citům ohledně členů rodiny. To, že před pár minutami všechno vyžvanil Snapeovi, bylo už tak dost špatné. Ze všech lidí řekl právě Snapeovi, že ho rodina vždy nenáviděla a navždy bude. Tedy alespoň ho ten umaštěný grázl nebral vážně. Raději se rozhodl, že Harry hysterčí. Ale pro Harryho to bylo skvělé. Raději bude považován za přecitlivělého a nevyspělého, než aby dal Snapeovi náměty k urážkám založeným na pravdě. Bože, úplně si dokázal představit, jak ho Snape napadá a před celou třídou mluví o tom, jak nikdo nikdy nemiloval toho slabého, ubohého Harryho Pottera. Připomíná vám snad záchodová kabinka příliš přístěnek pod schody, Pottere? řekl by. Proto se celý připosraný vrháte dovnitř a zase ven, jelikož ani to, že jste slavný Harry Potter, vás nezbavilo strachu z těsných prostor? Trpíme tak trochu klaustrofobií, že, Pottere?

Tak dobře, Snape by patrně dřív zemřel, než by použil slovo jako 'připosraný', uznal Harry, ale snadno si mohl představit, jak ostatní zaznívá z těch odporných úst. Tohle a něco horšího.

No a proto byl rád, že Snape věří, že ty poznámky byly výplodem hysterie. Raději tak, než aby ze všech lidí zrovna tenhle hrozný člověk znal celou pravdu o tom, že nikdy neměl domov a zůstal bez rodiny, dokud nepřijel do Bradavic. Vybavil si, co říkala McGonagallová. Dokud jste zde, vaše kolej pro vás bude rodinou. A měla pravdu. Nebelvír byl jeho rodina, jediná rodina.

„Věnuješ mi pozornost, Harry?” vyrušil ho Brumbál ze zamyšlení.

„Jo,” odpověděl uraženě, pak si uvědomil, že nevnímal a přiznal nízkým hlasem. „Ve skutečnosti ne.”

„To je zcela pochopitelné,” opáčil Brumbál, nevšímaje si, jak Snape zasupěl. „Takové zprávy není lehké vstřebat, obzvláště když spory byly jediné chvíle, kdy jsi s rodinou mluvil. Přesto má Severus pravdu; nic z toho není důležité, v porovnání s tím, že tě potřebujeme udržet dobře chráněného. Další šálek čaje, Harry?”

Jelikož se Harry prvního šálku prozatím skoro netknul, zíral na ředitele značně nedůvěřivě.

„Tak citrónovou zmrzlinu?”

„Ne,” povzdechl si, unaven hrami starého muže. Myslel si snad, že je Harry pořád malé dítě, které uchlácholí sladkostmi? Ve skutečnosti to, že si odmítal přečíst ten dopis, nebylo zrovna známkou dospělosti, uvažoval Harry. A stěžovat si na to, že měl navštívit tetino smrtelné lože, bylo ještě víc dětinské, i kdyby tu nebyla ta věc s krví jeho matky, kterou mu vmetli do obličeje. Choval se jako dítě a byl rozhodnutý nechat toho.

„Takže jedu do Surrey?” smířil se s tím Harry a pustil se hned do dalšího logického problému. „Předpokládám, že Řád zase zavede celodenní hlídky, abych zůstal v bezpečí?”

Když Brumbál přikývl, Harry připustil. „Dobrá tedy. Jezdí Bradavický expres i v říjnu, nebo bych se měl pomocí letaxu přemístit k paní Figgové?”

„letax, řekl bych, pane řediteli,” přidal se Snape. „Ale ne sám. Není to jako v létě, kdy se zdržoval hlavně v okolí domu. Teta je v nemocnici; Pan Potter tam a taky na cestě bude muset strávit celkem dost času. Díky tomu se dostane z dosahu ochranného kouzla a na to stráž neviditelných členů Řádu nestačí.”

On sedí tady,” přerušil ho Harry. „Nemluvte o mně, jako bych tu nebyl!”

Snape mu věnoval letmý pohled. „Jestli tady chcete nadále sedět a poslouchat, tak mě znova nepřerušujte. Tak jak jsem řekl - Potter potřebuje, aby byl jeden z nás neustále na dosah. Viditelná stráž by byla lepší k tomu, aby odradila kohokoli, kdo by mu usiloval o život.”

Harry si nemohl pomoct a odfrknul si. „Myslel jsem, že jste ten dopis četl, profesore. Žádní kouzelníci, vzpomínáte si?” Sklapnul ale dřív, než stačil říct ještě něco jako: Nenávidí magii více než jed a mě ještě víc než oboje dvoje dohromady.

„Já jsem gramotný, pane Pottere,” šklebil se Snape „Jsem si plně vědom podmínek vašeho strýce.”

Až do teď si Harry nebyl jistý, zda si Snape přečetl celý dopis. Pohled, který mu věnoval, byl tak zběžný… Harry zatnul pěsti a přál si, aby mohl do něčeho praštit a trochu zaúpěl, když si jeho dlaň začala stěžovat. Podrážděný, odmotal obvaz, aby prozkoumal ránu. Hmm, není to moc zlé. Ani nebude potřebovat madam Pomfreyovou, i když to strašně bolelo.

Stále zuřil, ale rozhodnut dát tomu dospělý dojem, se Harry postavil čelem k řediteli. „Pane, předtím než půjdu, chtěl bych zapsat stížnost na člena učitelského sboru.”

Postava na židli za ním ztuhla, ale Brumbál zůstal uvolněný. „Ano?”

„Profesor Snape nemá žádné právo číst dopis adresovaný mně ani číst ho nahlas před třídou plnou smrtijedů ve výcviku.”

„Je to pravda, Severusi? Četl jste tohle nahlas?”

Harry si byl docela jistý, že záblesk ve Snapeově pohledu byl kvůli tomu, že slyšel své drahé Zmijozely označené tímhle výrazem, a ne proto, že by si myslel, že udělal něco špatně.

„Jedno slovo,” líně pronesl nízkým, posměšným tónem. „Jen abych naučil Pottera, aby se nezabýval poštou během vyučování. A co se celkově týče čtení dopisu? Někdo to udělat musel.”

„To je bohužel pravda,” souhlasil Brumbál, ale Harry to nechtěl nechat být jen tak. Možná, že za daných okolností nebyl schopen něco vytěžit z dopisu, ale byl rozhodnutý, že pracovnu neopustí, dokud Snapeovi neukáže, že učitelé nejsou jediní, kteří mají moc.

„Je tu ještě jedna záležitost,” pokračoval lehkovážně a ignoroval, že mu Snape pohledem vyvrtával z boku díru do hlavy. „Jelikož mi profesor Snape zabavil velmi osobní dopis, a protože jsem měl také nehodu s brkem hned na počátku hodiny, nebyl jsem schopen soustředit se na test. Zdvořile proto žádám, abyste po něm vyžadoval, aby mi dal nově sestavený test.”

„Rozhodně to zní čestně,” zamumlal Brumbál. „Také vzhledem k tomu, že jsi byl rozrušený kvůli tetě.”

„Albusi,” řekl sžíravě Snape, „o tetě neměl ani ponětí, dokud neskončil test. Nechtěl to vědět.”


„Ach, tak je to tedy. Stejně si myslím, Severusi, že byste alespoň pro jednou mohl ulevit ze svých přísných měřítek.”

„Dal jsem panu Potterovi možnost, aby šel na ošetřovnu, když se tak hloupě zranil.”

„Ne, to teda nedal,” trval na svém Harry, otočil se směrem k učiteli lektvarů a nevnímal, jak temný pohled provrtával. „Jízlivě jste se zeptal, zda máte poslat sovu madam Pomfreyové, aby mi vyhradila mé oblíbené lůžko. Zesměšnil jste mě kvůli tomu, že jsem se zranil. Když Hermiona řekla, že krvácím, odebral jste nám body a ani jste se neobtěžoval podívat, jestli to není vážné...“

„Což nebylo.”

Čím víc se Snape přel, tím víc byl Harry odhodlán prosadit si svou. Domníval se, že je to otázka hrdosti. Snape mu pravidelně všechno rozbíjel na kousky a Harry ho nebyl schopen zastavit. Předsevzal si, že alespoň jednou donutí učitele Lektvarů překousnout něco, o co dvakrát nestojí.


Harry natáhl ruku a rozvinul prsty, aby ukázal dlaň řediteli. „Ne, není to vážné a samozřejmě nepotřebuji madam Pomfreyovou. Ale o to tu nejde. Nebyl jsem v natolik psychicky ani fyzicky způsobilém stavu, abych zvládl test a profesor Snape může za to, že to bylo tak obtížné. Kdyby mě neurážel, nepřelomil bych svůj brk.”

„Neurážel bych vás, kdybyste používal svůj mozek na něco jiného, než je famfrpál a hraní si na hrdinu, pane Pottere. Jestli se vám nelíbí, jak vedu hodiny, tak navrhuji, abyste jich tedy zanechal, vzhledem k tomu, že šestý ročník Lektvarů v žádném případě není zapotřebí...“

„Je zapotřebí,” přerušil ho Harry. OVCE z Lektvarů byly nutné, aby mohl být bystrozorem, jenže Harry nechtěl zacházet do detailů, ne se Snapem. Ve skutečnosti ani s Brumbálem. Brumbálem, který vždy držel Harryho v nevědomosti. Jen jednou se zmínil McGonagallové o svých plánech do budoucna, ale to jen proto, že musel, aby ho umístila do tříd, kam potřeboval.

„Dost,” vložil se do toho ředitel. „Severusi, připravíte pro Harryho náhradní test; nemyslím si, že bych po vás žádal příliš. A Harry, ty na se oplátku budeš držet celou dobu u svého doprovodu, dohodnuto? Řád tě bude neustále sledovat, ale Severus má pravdu: to, co teď potřebujeme, je někdo, kdo tě může popadnout za ruku a přemístit se bezprostředně po znamení. Uděláš, co žádám, Harry?”

„Jistě,” souhlasil Harry.

Co jiného mohl udělat, poté, co Brumbál kvůli němu zatlačil Snapea do kouta? Pocit uspokojení, který zaplavil jeho hlavu, se šířil, až mohl cítit, jak mu brní v prstech na nohou. Jo, dobře tomu umaštěnému grázlovi tak, bude si muset najít čas, aby napsal výjimečný test, ze všech lidí jen pro Harryho Pottera.

„Takže koho navrhujete, Severusi?” mírně se zeptal Brumbál.

Snape potlačil něco, co vypadalo podezřele, něco jako odpor. Nejdřív si Harry myslel, že učitel Lektvarů se jen vyjadřoval ke skutečnosti, že prohrál bitvu s Harrym Potterem, ale když Snape odpovídal, usoudil, že šlo o něco jiného.

„Lupin,” odvětil Snape a ušklíbl se. „Jestli souhlasí.”

„Ó jistě, Remus se mnou bude rád,” řekl Harry bez vyzvání. „Vím, že byl můj profesor a tak, ale v podstatě jsme celkem dobří přátelé.”

„Jenže my se nebavíme o tom, že by ten prašivý vlkodlak měl být zodpovědný za vaši bezpečnost, Pottere...“

„Proč ne? Ve třeťáku mi zachránil život. Kdyby mě nenaučil kouzlo Patronus, tak by mě mozkomorové určitě dostali...“

„Ano, vás a Blacka,” zaskřípal Snape.

„Vždyť víte, že byl nevinný! Vím, že to víte!”

Snape se očividně pokusil nasměrovat rozhovor původním směrem. „Mluvíme o Mnoholičném lektvaru, Pottere. Budu vypadat jako Lupin, ale ten kdo bude neustále s vámi, budu já. Neustále, je to jasné?”

„Vy! Vy nemůžete,” prskal Harry, „Chci říct, co Voldemort...“

„Říkejte mu Pán zla!” vyštěkl Snape.

Harry přímočaře pokračoval. „Poslyšte, jestli uvidí, jak mě chráníte, tak to určitě neudělá s vaším postavením mezi smrtijedy nic dobrého...“

„Z toho důvodu Mnoholičný lektvar,” vysvětlil Snape hlasem, který měl vyhrazený pro prváky. „Za předpokladu, že váš drahý, milovaný vlkodlak daruje pár chomáčů srsti.”

„Ne,” protestoval Harry, ale když Brumbál pozvedl ruku, přestal.

„Opravdu je to nejlepší řešení, Harry. Jediný Severus má pozici, díky které zná Voldemortovy plány a úmysly týkající se tebe a z toho důvodu je jako jediný způsobilý k tomu, aby tě skutečně ochránil. Také mohu dodat, že profesor Snape je nejpřednější dostupný odborník na obranu proti černé magii, nebudu ani zmiňovat bojové taktiky. Budeš v dobrých rukou.”

„Jestli je tak dobrý na obranu, jak to, že jste mu nikdy tu práci nedal?” napadl ho Harry.

„Toto je záležitost jen mezi Severusem a mnou,” pokáral ho lehce ředitel. „Běž zpátky do společenské místnosti a sbal si vše, co bys mohl potřebovat, zatímco my se spojíme s Remusem Lupinem a požádáme ho o pomoc. Ó, ale Harry? Musím zmiňovat, že se musíš za každou cenu držet krycího příběhu, který jsme vymysleli? Chystáš se navštívit příbuzné a Lupin tě doprovodí. Vůbec bych se nezmiňoval o tom, že je tvá teta nemocná. Nechceme dát Voldemortovi žádnou představu o tom, na jakém principu jsou ta ochranná kouzla založená.”

„Jo,” souhlasil Harry. Ron a Hermiona by ho samozřejmě nikdy nezradili, tím si byl jistý, jenže zkuste o tom přesvědčit Snapea. Nemohl si pomoct, a tak se zeptal: „Jak to může být dobrý krycí příběh, jestli profesor Snape zmizí z Bradavic v tu samou dobu, co já?”

„Ale on nezmizí,” ujistil ho ředitel. „Já také použiji Mnoholičný lektvar a převezmu dohled nad jeho třídami, samozřejmě za předpokladu, že budete pryč ještě v pondělí.”

Tolik k tomuhle nápadu. Harry zkusil jiný. „Ale nemůžeme odejít teď,” poukázal. „Zabere to měsíc, než se Mnoholičný lektvar vyrobí. A tou dobou už má teta klidně může být mrtvá, pane.”
„Vážně si myslíte, že nemám základní lektvary vždy po ruce, Pottere?” tázal se Snape a nadzvedl jedno obočí.

„Nepřemění vás tedy Remusovy vlasy ve vlkodlaka?” uvažoval nahlas o existujícím nebezpečí.

„Kdybyste v hodinách Lektvarů dával aspoň nepatrně pozor, pane Pottere,” usmíval se pohrdavě Snape, shlížeje přes svůj dlouhý nos, jako by se díval na nějaký obzvláště ohavný druh slimáka, „tak byste znal odpověď. Ne, nezmění mě to, dokud by se nestalo, že bych jako přeměňující prvek použil zvířecí srst. A řekněte, kdo by probůh byl tak lehkovážný idiot, že by to udělal?”

Znělo to úplně tak, jako by věděl o Hermioně a kočičí srsti. Harry zalapal po dechu. „Tak tedy, půjdu se sbalit, jak řekl ředitel.”

„Vezměte si něco k učení. Doporučil bych vám učebnici Lektvarů,” poučil ho stroze Snape. „Pokud jste ovšem nezměnil názor na to, že chcete náhradní test?”

„Ne, myslím, že si to užijete, až ho budete psát,” vypálil Harry a vyrazil ke dveřím.

„Mám takový dojem, že užiji,” potvrdil Snape a temný smích zaduněl z jeho hrudníku. „Věděl jsem, že jste pošetilý, Pottere, ale tohle je nová krajní mez, dokonce i na vás. Požadovat ještě jeden test z Lektvarů? Ode mě? Ó ano, bude úžasná zábava vymýšlet otázky speciálně pro vás.”


Harry byl jako přimrazený, jak si uvědomoval, že na tohle měl opravdu pomyslet dříve.

Snape popošel blíž, tmavý hábit kolem něj vířil, než se usadil v záhybech, které zaplavily kamennou podlahu. „Ale něco může být ještě zábavnější,” zašeptal Harrymu do ucha. „Sledovat vás s vaším bratrancem. Sledovat, jak prosíte. Nedoprovázím vás jen kvůli ochraně, Pottere. Chci mít jistotu, že to uděláte. Chci to vidět.” Najednou poodstoupil a úplně změnil chování. „Teď jděte pryč, ať dospělí mohou udělat nějakou práci!”

„Běž, Harry,” řekl jemněji Brumbál. A Harry šel. Když se dveře zavíraly, zaslechl peskování. „Severusi, opravdu musíš kontrolovat svůj hněv. Je ještě chlapec...“

„Je to jen rozmazlený, sobecký spratek z Nebelvíru, který si nevidí ani na špičku nosu.”

Pak ho pohyblivé schodiště svezlo dokola a dolů a Harry namířil své kroky do nebelvírské věže.

Poslední komentáře
20.08.2011 20:53:49: Opravené, díky,
20.08.2011 16:04:17: Hezký plán. Opravdu hezký. Musím se zákeřně smát a radovat nad Harryho výletem s jeho "oblíbeným" uč...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.