Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 11 - 20

Kapitola 14. REMUS

Preklad: Jana Hřebačková

Betareader: Pomponius

Záverečné beta: Sargo, soraki,
, nová verzia: 29.8.2011 Alis

Harry se probral v pokoji, který mu byl děsivě povědomý, i když byl mnohem méně špinavý, než jak si ho pamatoval. Co dělal v Siriusově ložnici na Grimmauldově náměstí 12? Harry hlasitě vydechl, převalil se na bok a přitáhl si kolena pod bradu. Zavřel oči, ale zdálo se, že si stále dokázal vybavit pohled na pokoj, koupající se v matném světle vycházejícího slunce.

„Harry?“ zeptal se okamžitě Remusův dobře známý hlas.

Nechal oči pevně zavřené. „Dostaňte mě odsud, jasný? Nejsem si jistý, co jste si myslel, že děláte, když jste mě ze všech možných míst dopravil právě sem, ale dostaňte mě odsud!“

„Já jsem tě sem nepřinesl,“ odpověděl Remus. „To Severus.“

Severus?“ Harry se narovnal a neobratně se posadil na letiště, přičemž balancoval na pokrčené noze, kterou měl pod sebou a zíral na Remuse. „Jak to myslíte – Severus?!“

„Je v přízemí,“ vysvětlil Remus, „ale zavolám ho, jestli chceš...“

„Počkej,“ rozkázal mu Harry a začervenal se, když slyšel, jak hrubě ta slova vyzněla. „Chci říct, ty nejsi…“ Poněkud opožděně mu došlo, že za pomoci Mnoholičného lektvaru se mohl za Remuse vydávat kdokoli. „Um, když jsi byl v Bradavicích, kam jsi měl každý měsíc ve zvyku chodit, když nastalo určité období?“

„Oh, Harry,“ zasmál se Remus, ale když byl chlapcův výraz stále nehybný, zamumlal, „Do Chroptící chýše.“

Harry, stále s určitým podezřením, pokračoval: „Co znamenají slova Neplecha ukončena?“

„Smažou Pobertův plánek. Opravdu, Harry!“

„Oh, dobře,“ připustil Harry. „Hádám, že to jsi opravdu ty. Takže Severus… er, chci říct profesor Snape, je dole? Vypadá už jako obvykle?“

„To bych neřekl,“ odvětil Lupin. „Oh, účinky Mnoholičného lektvaru již pominuly, jestli ses ptal na tohle. Ale je… řekněme… poněkud neklidný.“

Harry se opět rozhlédl po pokoji. „Tak ho, prosím, dostaň sem nahoru. Uděláš to?“

„Harry,“ tiše řekl Remus a vstal z postele. „Vyřešíme to, jasný? Vyřešíme.

V ten moment si Harry vybavil hřbitov, strýce Vernona a jak zaklínadlo za zaklínadlem odmítalo skrze něj přejít do hůlky. Vzhlédl a zelené oči měl rozšířené a trochu divoké, jak mu zjištění pravdy sevřelo žaludek. „Přišel jsem o svou magii, že?“

„Vyřešíme to,“ zopakoval Remus. „Teď mě nech sehnat Severuse.“

 

***

Harrymu skoro vylezly oči z důlků, když přišel jeho druhý učitel; v životě by ho nenapadlo, že uvidí Snapea v mudlovském oblečení. Tedy, už ho viděl, když se v něj přeměnil bubák, ale to se nepočítá. Nyní před ním učitel Lektvarů stál v tmavě šedých kalhotách a zmijozelsky zeleném roláku. Ten vzhled by možná seděl, kdyby k tomu měl ještě hábit. Ale bez něj? To prostě nebyl Snape.

„Unáhlili jsme se, když jsme si mysleli, že ses zotavil,“ započal Snape rozhovor a prkenně se zastavil ve dveřích, jako by se zdráhal přiblížit k Harrymu. „Než jsi začal doopravdy spát, strávil jsi několik hodin v bezvědomí, což jasně naznačuje, že stále potřebuješ léčení.“

„Nemluvě o tom, že jsem na strýce Vernona vyzkoušel deset, dvanáct kouzel,“ zamručel Harry. „Ani ho nepolechtaly, natož aby ho zastavily. Bylo to, jako by věděl, že si už nadále nedokážu udržet magii!“

„Jednoduše byl rozzuřený.“

Harry vydal polohysterický smích. „Bere se to jako provinění proti Výnosu, když se kletby, které chcete seslat, nevytvoří? Ne že by teď záleželo na tom, jestli mi zlomí hůlku nebo ne. Teď ji asi moc nevyužiji, že?“

Remusův vlídný hlas se do toho vložil. „Harry, víš lépe než kdo jiný, že v sebeobraně můžeš magii použít.“

„Jo, vím,“ uznal Harry. „Prostě jen nemůžu uvěřit, že se mi to stalo. Chci říct, co je k čertu špatně? Kouzelníci jen tak neztratí své nadání!“

„Transplantace kostní dřeně zřejmě zasáhla úroveň ovládání tvé magie,“ energicky odpověděl Snape a po Harryho pátravém pohledu dodal, „Ano, ano, Lupin ví vše. Musí, protože s ním tady zůstaneš, dokud se situace nevyjasní.“

„Harry vyvalil oči. „Tady? Já tady nemůžu zůstat!“

„Kde jinde bychom tě měli zabezpečit?“ vyzvídal Snape a bylo evidentně slyšet trochu z jeho starého, dobíravého tónu. „Na Privet drive se už nikdy nevrátíš a Bradavice nepřichází v úvahu.“

„Bradavice by se mi líbily,“ zarytě odvětil Harry. „Musím se vrátit do svých hodin.“

Snape ze sebe vydal něco jako zavrčení, připomínající Remusovo, když byl ve vlčí podobě. „To jsi se úplně pomátl, Pottere? V tuhle chvíli, podle toho co víme, nemáš žádné schopnosti! Přesto navrhuješ, že budeš pokračovat v docházce do ústavu, kde téměř každá vyučovací hodina vyžaduje, abys užíval aktivní magii? Jak dlouho předpokládáš, že bys dokázal utajit svůj stav před spolužáky?“

„Ron a Hermiona by neřekli ani živáčkovi...“

„Merline, ušetři mě prostoduchých idiotů!“ zvolal Snape. „Ne všichni v Bradavicích jsou culící se, pochlebovační Nebelvíři přímo hořící touhou zachovat tvé tajemství! Několikrát do týdne sdílíš vyučování s Dracem Malfoyem, nebo ne? Očekáváš, že jeho pozornosti ujde, jak nezvládneš předvést nejjednodušší kouzlo?“

Harry si neuvědomoval, že zadržuje dech, dokud nevydechl. „Oh, myslím, že mi to už došlo. Máte obavy, aby si to Voldemort nedomyslel.“

„Brilantní dedukce, pane Pottere,“ ušklíbl se Snape.

„Teď vážně, Severusi. Ty a já jsme měli několik hodin na to, abychom to prodiskutovali.“ Přerušil ho Remus. „Buď spravedlivý.“

„Ah, Nebelvír a čestnost,“ zazněla opovržlivá odpověď. Přesto to vypadalo, že se po tom Snape uklidnil. Vkročil o něco více do pokoje a pokračoval v promluvě k Harrymu. „Pána zla by nic nepotěšilo více, než kdyby tě viděl mrtvého. Přemohl jsi ho, Pottere, což je fakt, který jen stěží snáší. Kdyby se dověděl, že jsi v současné době bezbranný, rozpoutal by učiněné peklo, aby se k tobě dostal. Bradavice i se všemi starodávnými ochranami pro tebe nebyly zdaleka bezpečné ani v minulosti. Vyvázl jsi jen díky svému obrovskému nadání pro magii a velké dávce štěstí.“

„Dobrá, dobrá, rozumím,“ kousavě pronesl Harry. Božíčku, tohle mohl zastavit už po první větě; nemusel s ním jednat jako s naprostým tupcem. „Nelíbí se mi to, v podstatě mi to pořádně leze na nervy, ale řekl bych, že máte pravdu. Grimmauldovo náměstí 12 je pro mě nejbezpečnější. Navíc umístění domu může prozradit pouze Strážce tajemství, kterým je čistě náhodou jediný kouzelník, kterého se kdy Voldemort bál! V pořádku, jasný? Došlo mi to!“

„Zní zoufale,“ komentoval Lupin polohlasem.

„Co jsi čekal?“ křikl Harry. „Sirius nemohl tohle místo vystát! Nenáviděl, že tu musí být zavřený, aniž by mu dělal společnost někdo jiný, než vřeštící portrét jeho matky, která jím opovrhovala a ten nejméně oddaný domácí skřítek, jakého kdy svět viděl!“ Harrymu nepříjemně zablesklo v očích, a když opět promluvil, byl jeho hlas chladný a vypočítavý. „Kde je vlastně Krátura?“

„Krátura je mrtvý,“ oznámil Remus.

„Je jeho hlava připevněná ke zdi?“ ušklíbl se Harry a zatnul pěsti zklamáním. Chtěl toho malého sráče zabít sám. Jo, chytnout ho pod krkem, až by mu oči vylezly z důlků a vypadly mu z lebky, pak by mu ji ukroutil a pořádně nakopl, pak znova a znova, dokud by z ní nezbylo nic než krvavá, kašovitá hmota.

Ponuré stíny mu pluly v očích, když to zvažoval.

„Ovládejte se, pane Pottere!“ zvolal nečekaně Snape a přistoupil blíž, aby chytl Harryho za ramena. Jenže s ním nezatřásl, jen ho chytil a snažil se s ním setkat pohledem. „Teď nejde o váš dům ani o domácího skřítka, kterého nenávidíte, či jakoukoli jinou nepodstatnou představu, která se mihne vaší roztěkanou myslí. Jde o vaši magii.

„Chtěl jste říct o její nedostatek,“ zamumlal Harry a pohlédl na Snapea. Dlouhé, černé vlasy mu zpola zastíraly obličej a ztemňovaly jeho výraz. Jo, Snape se rád skrýval… pak mu došlo, že učitelův sarkasmus a vztek také skrýval něco jiného, něco, co už předtím spatřil, i když to tehdy bylo na Remusově tváři. Ale Snape byl pod ní. Snape se o něj bál, v podstatě až přehnaně. Neklidný, tak to nazval Remus.

Tak jako tak, Harryho k smrti užíral hněv, díky čemuž se cítil… poražen. Protože dokonce ani Snapeovo znepokojení to nemohlo spravit, nebo snad ano? „Je to tak nějak ironické, že?“ řekl Harry a polknul, když ze sebe setřásl učitelovy ruce. „Roky jsem strávil tím, že jsem si přál, aby má magie zmizela. A teď, když se mnou Dursleyovi nadobro skončili, je pryč sama od sebe!“

Remusův laskavý hlas poskytoval ujištění a naději. „Domnívám se, že je to dočasná anomálie, Harry. Už jsme tě nechali prohlédnout léčitelkou.“

Harry si sundal brýle, promnul si oči a znovu si je nasadil. „A?“

„Prozkoumala tě pomocí kouzel od hlavy k patě,“ ploše oznamoval Snape, přičemž stále stál jen několik palců od Harryho kolen, „A došla k závěru, že z velké části je na vině ta dlouhotrvající horečka. V kombinaci s pofiderními mudlovskými lektvary v oběhu spálila tvé magické jádro na popel. Nepomohlo ani to, že mezitím, co to probíhalo, si tvé tělo uvědomovalo, že ztratilo kostní dřeň. Když se zaměříme na tohle místo toho, co je podstatné, zjistíme, že se tvá krev nebránila tomu problému. Aspoň tomu věří léčitelka Marjygoldová.“ 

„Vy věříte něčemu jinému?“ zeptal se Harry a obával se, že by odpověď mohla být ještě více nepříjemná než to, co doposud slyšel.

„Situace je příliš spletitá na to, aby byla Marjygoldová v pozici ji zhodnotit,“ objasnil Snape. Sedl si do noh postele, ale čelem se otočil k Harrymu. „Je členem Řádu a věřím jí, jinak bych ji sem nepřivolal, jenže v její teorii jsou nesrovnalosti.“

Harry se posadil o něco rovněji. „Jaké?“

„Rujovníkový elixír ti zmírnil bolesti. Kdyby tvé jádro bylo zcela spálené, jak Marjygoldová tvrdí, lektvar by byl buď neúčinný, nebo smrtelný, jak už jsem ti jednou říkal.“

„Nejprve to zabíralo,“ sdělil mu Harry. Svírání v hrudníku mu ztěžovalo dýchání. „Ale v den pohřbu byl k ničemu.“ Ještěže to nebyl jeden z těch smrtících.

„Měl jsi bolesti a nenapadlo tě říct mi to, Harry?“

„Hele, jsem dost zvyklý nestěžovat si, jasný?“

Snape přikývl, měl zadumaný výraz poté, co si vyměnil významný pohled s Remusem.

„Co je?“ pobízel je Harry, a když váhali, dodal, „No tak. Co je?“

Byl to Remus, kdo promluvil. „Severus se zmínil o pár věcech, které jsi v minulých dnech říkal, Harry. O… klamání sebe sama, o pocitu viny, když někdo zemře. Zajímá nás, jestli se nesnažíš potrestat. Máme podezření, že léčitelka neměla vůbec pravdu. Tvé jádro je bezpochyby popálené, minimálně horečkou, ale skutečný důvod by mohl být ten, že v první řadě toužíš trpět za to, že jsi tetě poskytl kostní dřeň.“

Harrymu bylo na zvracení. Tohle si o něm Remus vážně myslel?

„Nevěříte těmhle žvástům, že ne?“ dožadoval se odpovědi a odsunul se od Snapea. Pak ho napadlo, aby do svého pohledu zahrnul oba dva.

„Na hřbitově jsi se raději rozhodl trpět, než abys mi řekl o další lektvar,“ poukázal Snape.

„Jo, a udělal jsem dobře, protože jinak by mě kouzelný nápoj mohl zabít!“ Oh, počkat… ukázalo se, že lektvar byl jeden z neúčinných, ne smrtících. No, o to tady nejde. „A mám toho hodně na svědomí!“

„No právě,“ jemně tvrdil Remus. „Patrně nejde jen o tvou tetu, že? Obviňuješ se kvůli Siriusovi, Cedriku Diggorymu a nepochybně i za to, že má Voldemort zpět své tělo.“

„Vy dva jste měli příjemný, dlouhý rozhovor, že?“ navezl se do nich Harry. „Tak se na to podívejme. Hmm, jednal jsem jako totální pitomec a vystavil se nebezpečí, když jsem Siriuse donutil jít ven. Taky jsem trval na tom, přesně jako Nebelvír, kdybyste nevěděli, abychom se s Cedrikem o ten pitomý Pohár tří kouzelnických škol rozdělili a byla to má krev, co napomohlo vzkřísit toho vraždícího vymaštěnce. Tudíž si myslím, že to, jak to vnímám, je zcela na místě. Proč už jednoduše neuzavřeme ten seznam? Jestli chcete jít přímo na věc, tak je má vina taky to, že rodiče zemřeli! Voldemort šel po mně, to teď víme. Kdyby  nebylo, tak by tady Remus ještě měl svého nejlepšího přítele. Vlastně dva!“

„U Blacka jsem na vině i já,“ ujistil ho Snape.

„To vím,“ zaječel Harry a vyletěl na nohy. „A taky Brumbál, smrtijedi, Voldemort a když na to přijde, tak i sám Sirius! Nemyslím si, že všechno je moje vina. Sakra, měl byste se zčásti obviňovat i kvůli mým rodičům, ne? Tehdy jste byl taky špeh a tady jste neodvedl zrovna perfektní práci, že?“

„Harry...“ skočil mu do řeči Remus.

„Nech mě mluvit,“ pohotově jej přerušil Harry a chodil z jednoho konce místnosti na druhý, jak se snažil uspořádat si myšlenky. „Fajn. Je tady hodně viny a nejsem natolik blbý, abych předstíral, že ani jedna není má, bez ohledu na to, jakými otřepanými frázemi mě chcete zavalit. Ale co vás to napadlo dalšího?“ Zasmál se a ten zvuk byl tak pronikavý, až hraničil s chichotáním. „Že bych se týral? Co je to za snůšku keců? Vsadím se, že ani jeden z vás nemá diplom z psychologie, takže mě laskavě přestaňte analyzovat, ano? Zamyslete se nad tím! Oh, jistě, trestám se tím, že ztratím kontakt se svou magií! To dává smysl, že? Protože teď tady nebude nikdo, kdo by naplnil věštbu, nikdo, kdo by nadobro skončil s tím hadovitým sráčem. Takže hromady dalších lidí můžou umřít a já se budu moct cítit ještě více vinný. Díky za výborné zhodnocení mého charakteru, ale já nejsem tak natvrdlý!“

„On zní rozumně, Lupine,“ zareagoval po chvíli Severus.

„Jo, on zní,“ parodoval Harry. „Jak starý bych měl být, abyste přestal mluvit, jako bych tady nebyl?“

„Bav se s námi s určitým respektem,“ poznamenal Snape. „Lupin je zde, aby ti pomohl, stejně jako já.“

Budu si mluvit, jak se mi, k sakru, bude chtít, chtělo se Harrymu zakřičet, ale věděl, že jeho učitel má pravdu. Vylil si svůj hněv a všechno to ze sebe dostal a nyní bylo na čase zvážit situaci.

„Tak jaký je plán?“ klidně se jich zeptal Harry, opřel se o zeď a dost se bavil jejich ohromenými výrazy. Předpokládal, že počítali s tím, že se bude vztekat o něco déle. Možná že si vzpomněli na loňský incident, kdy se přestal natolik kontrolovat, že zdemoloval Brumbálovu pracovnu.

Věděl, že znova mohl udělat něco podobného. Dopálený byl na to dost. Momentálně se cítil, jako by si temná energie z přístěnku prorazila cestu přímo k jeho poraněné kostní dřeni. Ale nehrozilo, že by vybuchl – ne více než doposud. Měl v plánu udržet ji v sobě a vyřešit problém, jak řekl Remus.

Snape chvíli odhadoval Harryho uklidněnou tvář a pak objasnil plán, jak to nazval Harry. „Lupin tě bude školit, jak vyburcovat magii. Zůstane zde s tebou tak dlouho, jak bude třeba a během toho, co zde budete, nikdo z Řádu hlavní štáb nenavštíví. Čím méně se bude o tvém problému vědět, tím lépe. Musím se vrátit do Bradavic, abych pokračoval v učení a službách Řádu, ale dopravím se sem pomocí letaxu každý večer, co budu moci, abych ti pomohl zvládnout nitrobranu.“

Harry pozvedl ruku k jizvě. „Myslíte, že to bude stále propustná, i když jsem vy… vy… vyhořel?“

„Nevyhořel jsi, Harry,“ okamžitě popřel Snape. „Byl jsi zraněn, ale dostaneš se z toho.“ Odmlčel se, ale Harry nic neřekl. „A co se týče jizvy, nevidím žádný důvod, proč bych měl věřit, že se Pán zla napojuje na tvou magii, když k tobě vysílá sny. Proto se za každou cenu musíš naučit, jak si zaštítit mysl.“

„Ale jak to můžu udělat, když nemám žádnou magii?“

Snape vypadal zaskočeně. „K tomu abys vycvičil svou mysl, nepotřebuješ nutně čarodějnictví, Harry, ačkoli to samozřejmě pomáhá. V každém případě očekávám, že se den po dni, co budeš pracovat s Lupinem, začne magie znovu tvořit.“

„Tak nitrobrana,“ zamumlal Harry a pokyvoval. „Správně. Budu pěkně v prdeli, jestli Voldemort nahlédne do mé mysli a uvidí, že mé schopnosti zmizely.“

„Přesně tak.“

„Jenže Brumbál řekl, že mě měl učit on sám,“ vzpomněl si Harry. Ne že by chtěl pracovat s Brumbálem, ale domníval se, že by na tom ředitel mohl trvat. „Nemělo by to ještě platit?“

„Profesor Brumbál, Harry,“ pokáral ho Remus.

Snape trochu vysunul bradu. „Máš nějaké výhrady k tomu, abych tě učil? Jestli je tomu tak, rozhodně to Albusovi vyřídím.“ Odmlčel se a odvrátil pohled. „Vím, že tohle ráno není nejlehčí, ale myslel jsem, že jsme se už přes to přenesli, Harry.“

„To ano,“ zahuhlal Harry a připadal si poněkud trapně, že to musí připustit před Remusem. „Jen…“ Nevěděl, jak to říct; nechtěl Snapea podrazit nebo ztrapnit. Dokonce ani nechtěl ranit jeho city, i když měl za to, že by mohl, byť nechtěně. Ale bylo to příliš důležité, než aby to ignoroval, a tak se do toho vrhnul. „Máte v plánu mě tentokrát učit? To jediné, co jste dělal loni, bylo ječení a vyhrožování. Ó, ano a ještě napadání, dokud jsem dokázal aspoň trochu vnímat.“

Remus se lehce usmál. „Skoro jako starý Trutt z Kouzelných formulí, Severusi. Vzpomínáš? Byl jsi samozřejmě bystrý student, ale vybavuji si, že dokonce i ty jsi čas od času shledával jeho vystupování… jdoucím na nervy.“

„Nevyučoval jsem jako Trutt,“ Snape zalapal po dechu, byl očividně otřesený. „Ten člověk bylneschopný.

Harry o žádném Truttovi neslyšel, ale věděl, co si myslí o Snapeovu stylu výuky. „Pořád jste na mě naléhal ‚Uzavřete svou mysl, Pottere,‘ znova a znova. ‚Necháváte mě vyhrát, dáváte mi do rukou zbraně!‘“napodoboval ho. „Ale ani jednou jste mi neřekl, jak mám udělat, aby se to nedělo!“

„Jasně jsem ti řekl, aby sis každý večer, než půjdeš spát, pročistil mysl, ty nevděčný blbečku!“

„Jo, a já jsem se o to ani nepokusil,“ uznal Harry. Nechtěl přemýšlet o tom, proč si nedal tu práci. „Dobrá, vraťme se k obviňování: oba jsme udělali chybu a já to vím. Povedu si lépe, přísahám. Tentokrát odvedu svou část práce; chápu, že by to pro mě, pro nás všechny, znamenalo jistou prohru, kdyby teď do mě Voldemort pořádně nahlédl.“

„Severusi?“ pobídl ho Remus, jelikož se domníval, že Harryho nabídka je víc než fér.

 

Snape byl poněkud podrážděný. „Budu se snažit lépe objasnit všechny náležitosti a pomůžu ti s procvičováním.“

„Hotovo, vidíte, jak to bylo jednoduché?“ lehce ho popíchl Harry. „Řekněte, můžu psát svým přátelům během toho, co zde budu?“

Snapeovy zašpičatělé prsty odhrnuly dlouhý pramen černých vlasů z čela. „Ano, ale dávej pozor, co napíšeš. A ani neposílej dopisy po sovách. Vezmu je, když přijdu, a pošlu je ze Sovince v Bradavicích.

Harry to považoval za poněkud paranoidní, ale za předpokladu, že by je někdo sledoval, by nedělalo dobře, kdyby sovy létaly kolem Grimmauldova náměstí.

„Prostě nemůžete nechat mou poštu na pokoji, že?“ zavtipkoval.

Snapeovi se na tvář pomalu vloudil úsměv. „O co jde, Pottere?“

„Oh, kroťte se,“ slabě odvětil. „Nebo tady Remusovi povím, jak jste jednou v Lektvarech nahlas přečetl můj osobní dopis.“

„Severusi!“ zalapal Lupin po dechu.

„V klidu, nakonec se smiloval,“ Harry se začal smát. Proletělo mu hlavou, že to, co opravdu potřeboval, bylo od srdce se zasmát. Svým způsobem ho uspokojovalo, že si ho mohl dopřát se Snapem, který dýchal příliš zhluboka, jak se snažil nevyprsknout.

Navíc, co se týče pošty, byly by sovy vůbec schopné najít Grimmauldovo náměstí? Není pravděpodobné, že by jim Brumbál osobně řekl, že to místo existuje.

„Um, mohl byste mi prokázat laskavost?“ odvážil se. „Ron a Hermiona potřebují nějaký způsob, jak by mi mohli odepisovat. Hádám, že sovy nejsou dobrá volba. Smím jim říct, že vám můžou podstrčit dopisy do pojednání z Lektvarů? Víte, že by je připevnili ke svitku a vy byste je sem potom přinesl?“

„Myslím, že je to možné,“ Snape mluvil pomalu, pokoušel se o svůj zlověstný tón, ale nějak jej nemohl docílit. „Nezapomeň se zmínit, aby tví kamarádíčci neupustili nějaký dopis ve sklepení, ano?“

„Ano, profesore.“

Snape hbitě přikývl. „Teď už vážně musím jít, Harry. Budeš se tady cítit s Lupinem dobře?“

„No, jistě.“ Harryho by zajímalo, proč se vůbec ptal.

„Nepouštěj ho z domu,“ upozornil Snape Lupina. „Nyní je tam mnohem více temné magie, než když žil Krátura uvnitř. Je možné, že Pán zla nebude schopen komunikovat skrze jizvu, dokud Harry bude v tomto stavu. To by nám mohlo dát čas, který potřebujeme, abychom ho naučili nitrobranu.“

Tentokrát se Harry neobtěžoval poukázat, že stál hned vedle, i když Snape pokračoval, „Pořád je pobledlý, Lupine, a možná se mnou bude muset pracovat dlouho do noci. Ujisti se, že si během odpoledne dopřeje pár hodin spánku.“

„Hádám, že nedostanu Spící dryják?“ otázal se Harry. „Smrtelný nebo neúčinný, vsadím se.“

„Tyhle jsou neúčinné.“

„Um, co takhle něco, co můžeme dostat v lékárně? Víte, mudlovské léky.“

„Opravdu považuješ za moudré, vystavit se další zmršené substanci, která v první řadě zapříčinila tvůj stav?“ zeptal se povýšeně Snape.

Z tohohle úhlu pohledu? Ne, Harry si už nemyslel, že to byl až tak dobrý nápad. Povzdechl si.

„Je mi líto, víc pro tebe udělat nemůžu,“ zlehka přiznal Snape. Všechna povýšenost zmizela.

„Bezpochyby tě ta kyčel ještě bolí, ale to se bude muset zregenerovat.“

Harrymu v kyčli vystřelovala bodavá bolest, měl pocit, že ho zničí mnohem dřív, než bude odpoledne, ale řekl jen: „Je to dobrý. Zažil jsem horší.“

Snape přikývl. „V tom případě se uvidíme dnes večer,“ poznamenal k Harrymu předtím, než vykročil ke krbu a vytáhl trochu letaxu z kapsy.

Když učitel Lektvarů zmizel mezi zelenými plameny, obrátil se Harry k Remusovi. „ No, měl bych se obléct.“ Podíval se na neznámé, příliš velké pyžamo a nejasně zauvažoval, jestli patřilo Siriusovi. Ta myšlenka ho zneklidnila a utěšila zároveň. „Um, mám tady nějaké své věci?“

„Severus sem některé dopravil pomocí letaxu,“ vyložil Lupin a ukázal na otlučenou truhlu.

Harryho zajímalo, jak tohle dokázal získat. Patrně stejně jako Remuse. Prostě si nedokázal představit obávaného učitele Lektvarů, jak se potuluje nebelvírskou společenskou místností a uvolněně oznamuje, že potřebuje Harryho oblečení. Ale bylo tady. Úhledně složená souprava triček, svetrů a riflí. Dokonce i boty a ponožky. Žádné hábity, ale tady je stejně nebude potřebovat.

„Hej, kde jsou mé učebnice?“ zvolal Harry. Remus totiž opustil pokoj, aby se Harry mohl převléct.

„Severus říkal, že je nebudeš potřebovat,“ křikl Remus a Harry, který si zrovna oblékal džíny, se málem převrátil.

„To si myslí, že mám jako prázdniny, nebo co?“ zaječel Harry a trhaně otevřel dveře během toho, co si zapínal zip. Remus stál hned za nimi. Oops. „Promiň, nechtěl jsem tě zbavit sluchu.“

„Oba si myslíme, že v tomto sběhu událostí se potřebuješ soustředit jen na jedinou věc,“ jemně vysvětloval Remus.

„Jo, ale na mých OVCÍch taky záleží,“ odsekl Harry, než se zklidnil. „Ale řekl bych, že nejsou podstatné, pokud nebudu moci kouzlit. Dobrá, nejdříve to nejdůležitější. Tak co je tedy důležité, Remusi? Jak vůbec začneme?“

„Přines si hůlku; je dole v šuplíku,“ nařídil mu Remus. „A přijď dolů. Ale neměj strach, Harry. Nedokážu uvěřit tomu, že by tvé kouzelné jádro bylo zcela vypálené. Najdeme žhavý uhlík a vzkřísíme ho k životu.“

„Jo,“ řekl opět Harry, ale hluboko uvnitř si nebyl tak jistý.

 

Poslední komentáře
29.08.2011 16:53:39: Vymenené, díky a tipuješ správne.
24.08.2011 14:11:34: Chudák Harry! Ten to skutečně nemá zrovna jednoduché. No, on to NIKDY neměl jednoduché! Doufám, že s...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.