Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 11 - 20

Kapitola 18. PAMÁTKA NA JAMESE

Preklad: Opätovný preklad Sargo

Záverečné beta: Sargo,
nová verzia: 7.9.2011 Alis


Snape ho našel později v salónu. Harry neměl ponětí, co Snape a Remus tak dlouho řeší. Napadlo ho, jestli mu dává profesor Lektvarů čas vychladnout. Podrážděný představou, že by to tak mohlo být, Harry ignoroval příchod svého učitele a dál se věnoval rozhovoru s hadem. 

Snape chvíli poslouchal, zatímco se opíral o výklenek u krbu, než to okomentoval. „Krásný had.” 

Harry usoudil, že ignorovat jasnou nabídku ke smíru by bylo dětinské, a přiměl se pohlédnout do Snapeových očí. „Našel jsem Salsu dole ve sklepě.” 

„Zajímavé jméno.” 

Harry sundal Salsu ze svých kolenou na podlahu a poslal ji pryč s nepatrným syčivým zvukem. Potom pohlédl zpět na profesora. „Dobře, původně jsem vlastně myslel Nebelvír. Víte… pro ty barvy… Rudá a zlatá, ale nakonec… jsem se spokojil se Salsou.” 

„Zkráceno ze Salazara?” 

Nachytaný ve chvíli, kdy nebyl připravený se bránit, Harry potlačil smích. „Ach, jako Zmijozel? Ne, to mě ani nenapadlo.“ Snape se posadil a Harry se začal cítit nervózně. Měl Moudrý klobouk pravdu? „Takže dnes další nitrobrana?” 

„Za chvíli. Nejdřív si musím odpočinout.” Nezmínil, že uvolnit se potřebuje i Harry, připadalo mu to zřejmé. 

„Whisky?” 

Snape na něj dlouze pohlédl. „Myslím, že ne. Popovídáme si. Přemýšlel jsi o tom, čeho všeho je předzvěstí to tvé zvíře?“ 

„Ehm. Vy máte na mysli hadí jazyk, že ano?” 

„Kouzelnický dar,“ odmlčel se Snape a pohlížel na něj přimhouřenýma očima. „Dokazuje, že tvoje moc není ztracená.“ 

„Hmm, také jsem to tak zpočátku bral. Jenže Brumbál si nemyslí, že hadí jazyk souvisí s mojí magickou silou. On si myslí, že tu schopnost jsem dostal spolu s tímhle,” vykládal Harry a přejel si prstem přes jizvu. 

„Dovolím si nesouhlasit,” informoval ho Snape, protáhl si nohy a opřel je o nízký stolek. Harry na to zíral, než si připomenul, že ten muž si chtěl koneckonců odpočinout. „Albus je skvělý a silný kouzelník,” pokračoval Snape, „ale jeho znalosti o černé magii nejsou úplné. Nadání mluvit hadí řečí nemůžeš jen tak získat, musí vycházet z tebe a ty musíš mít potřebnou magickou sílu, abys mohl dar využít.” 

„Takže hadí jazyk je odnož černé magie, tohle myslíte?” zděsil se Harry. 

„Jistě, ale neznepokojuj se. Černá magie je jen stěží podchytitelná běžnou etikou. Je to jen vhodný způsob, jak zahrnout druhy magie, které mohou přinést to nejtemnější, co si dovedeš představit. Ten samý proces může být použit i v neutrální magii nebo v magii vyššího stupně. Domníval jsem se, že tomu rozumíš. Byla kouzla, která jsem použil k odstranění toho příšerného portrétu, zlá?” 

Harry zavrtěl hlavou. 

„Uvažuješ o hadím jazyku jako o temném především proto, že byl užit k hrozným věcem,“ vysvětloval Snape. 

„Ano, Voldemort řekl Nagini, že mě může sníst, až on se mnou skončí,“ vzpomínal Harry a zachvěl se. 

Snape se pousmál, což byla odpověď, kterou Harry nepochopil do chvíle, než mu Mistr lektvarů objasnil: „Víš, Harry, není lehké brát tě jako normálního šestnáctiletého chlapce, když přicházíš s věcmi, jako je tato.” Odkašlal si. „Nicméně, já se snažím.” 

Harry to oceňoval, i když se nedokázal přimět, aby poděkoval. 

„Každopádně bych předpokládal, že jsi již zcela smířený se svou schopností hovořit hadím jazykem,” pokračoval Snape. „Víš to od druhého ročníku, že je to tak? Už by tě to nemělo znepokojovat.” 

„Ha, to byla legrace, všichni si mysleli, že jsem Zmijozelův dědic a chci očistit školu od mudlovských šmejdů.” 

„Nepravděpodobný scénář,” přikývnul zlehka Snape a s mírným úsměvem si založil ruce na prsou. 

„S výjimkou hada, se kterým jsem mluvil v ZOO, když mi bylo deset,” začal Harry, „jsem slyšel hadí jazyk jenom od Voldemortova hadího miláčka, Baziliška, a toho hada, co vyčaroval Malfoy tenkrát při souboji. Není to zrovna přehlídka potěšujících zážitků.” 

„Jistě, ale nyní si povídáš se Salsou,” nadhodil Snape. „Můžeš bez obav užívat svoje schopnosti, Harry, protože jsou součástí tebe samého, ať ředitel říká cokoliv.” 

„Nechme toho, pane profesore, začněme s lekcí,” povzdechl si Harry, unavený řečmi o takových věcech. 

„Za okamžik. Víš vůbec, čím se tvůj otec živil, Harry?” 

Harry si odfrknul, předpokládal, že Snape slyšel o moc víc, než přiznal. 

„On opravdu něco dělal?” odsekl. „Když vezmu v úvahu, že Potterovi mají více zlata, než aby to zbytek světa považoval za přiměřené.” 

„To zní, jako by to říkal Lupin. Nebudu popírat, že James byl bohatý, nebo oceňovat způsob, jakým se mnou zacházel během našich školních let. Fakt, že jsi na první pohled vypadal jako on, mě ovlivnil... na celé roky, Harry. Ale ten obraz, který sis vybudoval ve své mysli po té, co ses podíval do myslánky, není moc dobrý.” 

„Nemusíte mi nic říkat!” odmítal Harry ohnivě. Celý nesvůj si pospíšil na podlahu, na místo, kde spolu pracovali včerejší večer, a pobízel ho: „Nitrobrana, pane?” Snape vstal, přikročil k němu a pak se mírně naklonil, aby s ním byl tváří v tvář. 

„Já ti to opravdu musím říct,” řekl a znělo to jako zvláštní příslib. „Myslánka není objektivní, Harry. Spatřil jsi rekonstrukci mého vnímání toho dne. Bez pochyby pravdivou, ale myslánky mají i své chyby. To, co jsi viděl, byl jen jeden den z celého života tvého otce.“ 

„Ale Sirius mi řekl, že si na vás zasedli!” namítal Harry. 

„To byla pravda, ale ten den byl mimořádně mizerný,” informoval jej Snape. „James z toho nevycházel zrovna dobře, ale ty jsi se zjevně rozhodl, že byl opravdu špatný. To…” Profesor lektvarů si odkašlal. „To tak ale není.” 

Harry se rozzlobil. „Příště budete říkat, že ho jste ho přes to všechno začal mít rád!” 

„Neměl jsem ho rád,” popíral Snape. „Nikdy jsem ho neměl rád. V době, kdy jsme vyrůstali, bylo mezi námi příliš… už je to pryč.” Okamžik zaváhání… a Snape položil ruce na chlapcova ramena. „Harry, Jamesovi nebylo patnáct let navždy, stal se z něj ušlechtilý muž, a ačkoliv jsme nikdy nemohli být přátelé, respektoval jsem ho. On a Lily se mnohokrát vzepřeli Temnému pánu, ale to ty víš. James byl v Řádu, obětavý kouzelník, který dělal vše pro to, aby ochránil možné oběti a předával smrtijedy spravedlnosti. Dělal bystrozora, ale odmítl celý jeho plat. To nebylo jenom kvůli jeho rodinnému bohatství. Ministerstvo nebylo o moc schopnější než to dnešní; James dával přednost tomu, aby se nezapletl s oficiální vládou, jejíž postoje byly bohužel příliš... ohebné.” 

Harry nevěděl, co na to všechno říct. „Nikdo mi o něm tolik neřekl, profesore,” přiznal. 

„Když lidé říkají, že jsi jako James, mají na mysli muže, kterým se stal,“ odpověděl Snape, „ne toho, kterého jsi viděl v mojí myslánce.” 

Harry zhluboka vtáhl vzduch a po chvíli dlouze vydechl. Nemělo by mu záležet na tom, že Snape prakticky připustil, že nakonec Jamesovi odpustil. Nemělo by mu na tom záležet… ale záleželo. Cítil se lépe. Sice ne moc, ale v některých věcech se mu ulevilo. Harry se vymanil z rukou svého učitele a řekl: „Můžeme se dostat k nitrobraně, pane?” 

„Jsi ještě nervózní,” poznamenal Snape. 

„Budiž, ale já nemohu nebýt, že?” ptal se Harry. „Myslím tím… je to skvělé a vůbec… ale mít vás plnou hlavu s tím mým… nepořádkem tam... je to pořádně divné. Vážně, myslím, že trocha whisky by pomohla.” 

Snape se odměřeně stáhl. „Musíš být schopný dosáhnout čisté mysli i bez takových pomůcek. Dnes večer to uděláme trochu jinak. Budeme to zkoušet bez fyzického kontaktu.” 

„A potom dokonce i bez toho, abyste mi vstupoval do mysli, řekl bych,” hádal Harry. „Ano? Je to ono? Já myslím, že by mi pomohlo znát celý váš plán, jestli vám to nebude vadit? Chci říct… jestli mě to naopak nebude brzdit nebo tak něco.” 

„Nemělo by,“ konstatoval Snape. „Jsi schopný potlačit celou myšlenku a udělat to bez vnější pomoci, to je první kritický krok, ale v žádném případě poslední. Musíš být schopný zachovat klid dokonce i tváří v tvář útoku. A vyrovnat se s ním. Nicméně je fakt, že Pán zla je v nitrozpytu daleko zručnější než já. Co ty doopravdy potřebuješ, je schopnost přesvědčit ho, aby tě vůbec nenapadl celou svou silou.“ 

Pokynul Harrymu, aby si sedl, a pak klesl k podlaze a zůstal před ním. Jeho šaty se kolem něj vzdouvaly, jak klečel. 

„Jak mám o něčem takovém Voldemorta přesvědčit?” zeptal se Harry a objal si rukama kolena. „Nedokážu si představit, jak ustupuje na můj povel.” 

Snape nadzvedl obočí v nezaměnitelném gestu nesouhlasu a nadhodil: „Ale no tak, pane Pottere. Jistě vidíte i jiný způsob?” Když ale Harry jen mírně potřásl hlavou, Snapeův hlas zazněl poněkud jízlivě. „Jen část v tobě je čistý a čestný Nebelvír a ty to víš.” 

Mazaný… Zmijozel mazaný… „Och, vy mluvíte o… předstírání?” 

„Proč jsi tak vyděšený představou, že bys to nazýval pravým jménem?” 

Harry otevřel ústa, ale pak je zavřel, protože nevěděl, co na to říct. 

„Lhaní není žádné zlo v porovnání s nejtemnějším uměním, Harry,” poznamenal Snape konverzačním tónem, „ale všechno závisí na účelu, ke kterému bylo to předstírání využito.” 

„Dobrá,” odpověděl Harry s trochu větší sebedůvěrou. „Voldemort je silnější než já, tak musím být chytřejší než on...“ 

„Temný pán není silnější než ty. On tě označil za sobě rovného.” 

Harry zíral na svého učitele a měl pocit, že všechna krev v těle se obloukem vyhnula mozku, aby vypadal pozoruhodně hloupý. Snape nemohl myslet vážně to, co právě řekl. Určitě nemohl. To bylo absurdní. On nebyl schopen se rovnat dokonce ani Snapeovi, a co teprve Voldemortovi?! 

„Podívejte, vyprávěl jsem vám o tom,“ začal Harry. „Každý si myslí, že jsem ho přemohl, ale to není pravda. Měl jsem nějakou pomoc, pokaždé, říkal jsem vám to přeci!“ 

Snape mávl rukou, jako by to nebylo vůbec podstatné. „Přesto Temný pán nemá více sil než ty: proroctví o tom mluví. Mnohem lépe však chápe, jak usměrňovat svou magii. Což ty dosud nikoli.” 

„Já dosud nemám žádnou magii, pane profesore,” argumentoval Harry, hlavu plnou vířících myšlenek, „měl jsem poslechnut vás a Hermionu a držet se dál od mudlovských doktorů. To byla má vlastní hloupá chyba, která mě připravila o kouzelnické schopnosti. Měl jsem nechat tetu Petunii jejímu osudu, přesně jak jste říkal. A jestli nyní celý kouzelnický svět zanikne, bude to taky jenom moje chyba! Já budu zodpovědný za všechny hrozné věci, které ten hnusný bastard udělá...” 

„Jsem potěšen, že zasluhuji v něčem srovnání se slečnou Grangerovou,” přerušil ho Snape hladce, „ale neměl bys zapomínat, že tvým motivem bylo také zajistit si ochranu. Pokoušel jsi se krýt až do doby, než budeš připravený předstoupit před Pána zla. Vím to stejně jako Albus.” 

„Ano, moje čisté úmysly mě teď zdobí,” vyrazil ze sebe Harry a ze samého rozrušení se zakousl dovnitř tváře. „Měl jsem nechat ten zatracený klobouk, aby mě strčil do Zmijozelu.” 

„Alespoň jsi pojmenoval svou novou přítelkyni Salsa.” 

Poznámka trochu ulehčila napětí, které panovalo v místnosti, a Snape se začal lehce usmívat. „Pokud jde o minulost, Harry, nech ji být minulostí. Dokonce i ta nejméně šťastná rozhodnutí se mohou obrátit v dobro, když se na ně podíváme zpětně.“ 

Nejasná slova, ale Harry nějak věděl, že Snape mluví o temném Znamení na své paži. Jeho pohled se k němu stočil, ačkoliv bylo zakryté objemnými šaty a více než jedním rukávem. 

„Ano,” jenom zamumlal Snape, jediná slabika vyslovená tichým a hlubokým hlasem. „Ty mi rozumíš.” 

Harry přikývl. 

„Dobrá, můžeme začít,” rozhodl Snape. Přistoupil blíž k Harrymu, ale vyvaroval se jakéhokoli kontaktu, jen zvedl ruce před Harryho tvář a roztáhl prsty. 

„Napřáhni k mým rukám ty své, ale přesto se jich nedotýkej,” řekl melodicky, hlasem plným klidu. Když Harry udělal, co po něm bylo žádáno, ucítil mrazivou energii proudící vzduchem mezi jejich rukama. Bylo to, jako když byl malý a hrál si s Dudleym na magnety. Energie mezi nimi se stala skoro hmatatelnou pulsující sílou. 

 

***


Tentokrát trvalo Harrymu déle dosáhnout duševní vody a spojit se s ní, ale nakonec jí dosáhl a zdálo se mu, že tak může vydržet po dlouhý čas. 

Když se Snape nakonec stáhl, ruce mu vyčerpaně padly na kobereček. „Nakonec jsi tam byl sám, Harry,“ prozradil, „já jsem opustil tvoji mysl o něco dříve. Cítil jsi to?” 

„Ne,” zamumlal. Uzavírání bylo mnohem únavnější, když tu nebyl Snape, aby se o něj mohl mentálně nebo fyzicky opírat. 

„To znamená, že tvé uzavírání bylo zcela kompletní. Velmi dobře, pane Pottere.” 

Harry se musel bránit touze být na sebe pyšný. Kdy vůbec dostal kompliment od Snapea? To znamenalo víc, než by mělo, pomyslel si, ale byl příliš unavený, než aby se pokusil najít v tom smysl. 

„Zítra,” promluvil Snape, „strávíme nějaký čas přemýšlením nad různými obrazy, ve kterých se můžeš ztratit. Voda je totiž má, rozumíš? Já bych totiž rád věřil, že moje uzavírání je dost dobré na to, že Temný pán nikdy nevidí obrazy, které já používám k tomu, abych mu odolal. Ale já bych nerad riskoval život, když by zavětřil můj vliv ve tvých schopnostech.“ 

„Och...” Harry na to ani nepomyslel. Použití nitrobrany proti Voldemortovi by mohlo skutečně ohrozit Snapea? Co jestli Harry udělá něco špatně? 

„Jasné, pane profesore. Udělám, jak říkáte.” 

„Zaznamenání hodná slova.” Snape schoval své zívnutí do dlaně. „Nikdy bych nečekal, že je vyslovíš, natož že je budeš myslet vážně.” 

„Myslím to vážně!” 

„Ano, já vím, Harry,” promluvil Snape zvolna s nepochybně jízlivým nádechem. „Neměl jsem v úmyslu naznačovat nic jiného. Mimochodem, požádal jsem Lupina, aby se neobtěžoval tě neustále opravovat, jakkoli si mě přeješ nazývat.” 

Harry na něj doslova zíral. „Er… proč?” 

„Řekl jsem mu, že naše lekce nitrobrany vyžadují jistou úroveň duševní blízkosti a jeho naléhání na pozdvižení mé autority jako učitele by mohlo ohrozit pokrok, který jsme si pracně vybudovali.” 

Něco na Snapeově formulaci upoutalo Harryho pozornost. „Řekl jste mu to... a je to pravda?” 

„Uvažuješ jako Zmijozel,” přikývl Snape. 

„Je to pravda?” 

„To já nevím,” připustil Snape a těžce se zvedal z kleče. „Ouch.” Harry si byl jistý, že zaslechl křupání a skřípání kloubů. „Může to tak být; uvidíme. Každopádně je čas, abych šel.” 

„Vy jste schopný odejít tak brzy?” zeptal se Harry starostlivě. „Možná byste měl chvíli zůstat. Mohli bychom si ještě povídat, probralo by vás to.” 

„Potřebujete si o něčem promluvit?“ zeptal se Snape zlehka. Znělo to, jako by to opravdu chtěl vědět. 

Harry nejdřív pomyslel na svůj sen, ale pak potřásl hlavou. Nebylo toho mnoho. Jen scéna, jak Snape dokončoval Mnoholičný lektvar a pak prázdná mýtina v lese. Nic děsivého, na rozdíl od předchozího snu. 

„Ještě se vrátím,” oznámil a vkročil do prostorného krbu, který zabíral celou jednu stěnu pokoje. „Nezapomeň cvičit, Harry. Během zítřka si několikrát pročisti mysl a zkus v sobě najít jiný obraz, než je voda.” 

Než mohl Harry odpovědět, byl Snape pryč. 

„Ano, udělám to,” stejně odpověděl. „A díky, profesore. Za všechno.”

 

Poslední komentáře
07.09.2011 12:56:39: Vymenené, díky
01.09.2011 17:29:47: I když by se mohlo zdát, že každý pokrok je neskutečně titěrný a zabalený v haldě nepodstatných věcí...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.