Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 41 - 50

Kapitola 48. PRAVDIVÉ SNY

Preklad: Chalibda

Betareader:  Chalibda

Záverečné beta: soraki


Zdálo se, že Snape nechá Harryho plakat do nekonečna. Nekáral ho za to, že se chová jako dítě, ani mu neříkal milosrdné lži, jako že všechno bude v pořádku. Prostě ho jen objímal a ruce, které ho tiskly, mu dávaly pocit tepla a bezpečí. Nechal Harryho vyplakat všechnu bolest a frustrace, které tak dlouho drásaly jeho duši.

Když bouře skončila, Harry zvedl uplakané oči, rozhlédl se a zamrkal: „Kde je Draco?“

Snape překazil Harryho pokus osvobodit se z jeho náruče a přitáhl si ho zpátky. „Před chvilkou odešel. Předpokládám, že se mu nezdálo vhodné být svědkem v takové osobní chvíle.“

Harry se zakabonil. „Předpokládám, že mě znovu nenávidí. Bože můj, po tom, co jsem řekl, by se mohl vrátit k...“

„K Voldemortovi?“ Zavrtěl Snape hlavou. „Musíš pochopit, že on už se k Voldemortovi nevrátí. Jsem o tom přesvědčen. A potom, on už dlouho ví, že tvá nenávist k Luciovi nemá hranice.“

Harry se zachvěl: „Jo, jenže říct, že zabiju jeho tátu... chci tím říct - přesto, že je Lucius skutečný bastard, bylo hrozné říct to před Dracem.“

„Proč jsi to tedy řekl?“

Harry ztuhl a odtáhl se a tentokrát Snapeův pokus o objetí ignoroval. Třel si studené ruce a prohlížel si je, protože očekával, že budou spálené, přestože v nich cítil chlad. Všechna ta zlost, ten oheň, který mnou prakticky prošel... ale ne, jeho ruce vypadaly v pořádku. I když někde hluboko v kostech cítil bolest. „Já... já nevím. Bylo to skoro jako vize, ale ne, že bych něco viděl. Prostě jsem si tím byl najednou jistý, pane profesore. Jednoho dne takhle zabiju Luciuse Malfoye.“

„Já upřímně doufám, že ne,“ řekl Snape naprosto vážně. Ta slova byla tak naprosto neočekávaná, že Harrymu chvíli trvalo, než mu došlo, proč to ten člověk vlastně řekl.

„Ale to já vím, že teď pro něj nejsem soupeř,“ připustil Harry a vrtěl hlavou. „Nemám v plánu přidělávat si potíže. A i kdyby se moje magie úplně vrátila, stejně si nejsem jistý, že bych ho porazil. Zameškal jsem hodně učení,“ namítal Harry a jeho hlas se třásl napětím. „Ale jednoho dne zaplatí za vše, co mi udělal...“

Snape ho popadl za ramena a zatřásl s ním tak silně, jakoby ho chtěl probudit ze snění, do kterého upadl. „Takhle nemluv, Harry. Udělal ti strašné věci a zaslouží si být potrestán, ale ty nejsi porota, soudce a kat v jednom. Je v pořádku, že ventiluješ svůj vztek, ale být posedlý mstou v pořádku není.“

„On a jemu podobní mě připravili o rodiče, o moje dětství a o šanci, mít někoho pro sebe!“ vztekal se Harry, objal se rukama a začal se kolíbat sem a tam.

Snape si ho přitáhl zpátky a pevně ho objal tak, jak se před chvílí Harry objímal sám. „Už máš někoho pro sebe,“ připomenul mu. „Já vím, že tě to všechno ještě pořád bolí a tohle... není totéž, co bys měl s Jamesem, ale už nejsi sám, Harry. Máš někoho, kdo tě m... opatruje a kdo tě nenechá, aby sis takhle ublížil!“

„Ublížil?“ zakřičel Harry, začal se zmítat tak, jakoby to chtěl udělat.

„Nesmíš dovolit vzteku, aby tě změnil v někoho, kým by sis nepřál být,“ řekl Snape a tón jeho hlasu byl upřímný, vážný a hluboký. „Stane se to po troškách, Harry, tak pomalu, že to ty sám neuvidíš, ale toto je začátek. Tahle žízeň po pomstě za každou cenu. Nebudu nic namítat, jestli si celým srdcem přeješ, aby byl mrtvý, nebo jestli všechny své síly vynaložíš na to, abys ho odevzdal spravedlnosti. Ale nebudu s tebou souhlasit, pokud se rozhodneš vzít spravedlnost do svých rukou.“

„Počkám, až budu dost starý na to s ním bojovat a zvítězit...“

Ne,“ Snape naléhal. „Ne, Harry. Jestli půjdeš touto cestou, jednoho dne se vzbudíš a aniž bys věděl jak, bude z tebe další Pán zla.“ Snapeovy drsné konečky prstů přejely přes Harryho jizvu tak opatrně, jako by chlapec byl ze skla. „Proč myslíš, že se Voldemort stal tím, kým je? Právě proto, že se toužil pomstít těm, kteří mu tolik ubližovali, a celému jejich druhu.“

„Ale předpokládá se, že zabiju Voldemorta!“ ječel Harry a vymanil se ze Snapeových rukou, aby na něj viděl. „Jaký je tedy rozdíl, jestli zabiju i Luciuse, toho zkurvenýho Malfoye? Být vrahem je můj osud!“

„Zabiješ Voldemorta, protože on sám ti nedá na výběr!“ rozkřičel se i Snape. „Vždyť to přece víš. Svědčí o tom proroctví. A jestliže stejně zabiješ Malfoye, myslím tím v sebeobraně, budeš mít mé požehnání! Ale zabít z pomstychtivosti je špatné!“

„Vždyť víte, co mi udělal,“ chraptěl Harry a jeho tváře byly znovu vlhké, přestože si nemohl vzpomenout, kdy se rozplakal. Bylo to už dost dlouho, co nepřemýšlel o Samhainu, ale maska a plášť mu připomněly minulost do detailů. „Byl jste tam!“ vyčetl Harry, přestože už z toho Snapea ve skutečnosti neobviňoval. „Ty jehly! Ach můj bože! Ty obrovské špičaté jehly všude, a pak ten oheň, kterým se mě pokoušeli spálit, jako bychom byli zpět ve středověku...“

„Já to vím,“ řekl Snape tiše, a když k němu Harry vzhlédl, viděl v jeho očích moře lítosti. „Ale také vím něco jiného, Harry. Pokud necháš nenávist, aby tě začala ovládat, zraníš sám sebe daleko hůř, než by to kdy Lucius dokázal.“

Harry se otočil, neschopen unést Snapeův ustaraný pohled. Tak tohle znamenalo mít otce? Uděláš to, co si myslíš, že bys dělat měl a nakonec to dopadne tak, že se cítíš hrozně, když ti otec řekne, žes to udělal špatně, a vysvětlí ti proč? Nechtěl se dívat na ten příšerný nepořádek na podlaze, ale jeho oči se tam pořád stáčely. Bylo to odporné. Bylo tak odporné to, co udělal. A pak ještě řekl, že by to chtěl udělat člověku, a jako by toho nebylo dost, otci svého přítele. Samozřejmě, že Lucius Malfoy je had... ne, to není pravda. Říct o Malfoyovi, že je had, by byla urážka malé roztomilé Salsy. Tahle myšlenka Harrymu něco připomněla.

Zdvihl ruku se zlatým náramkem: „Mohl byste?“

Snad cítil, že oba potřebují změnu tématu, ačkoli ani jeden z nich se ještě neuklidnil, jak bylo rozhodně vidět ve Snapeových očích. Učitel Lektvarů poklepal na malou kovovou hlavičku svou hůlkou a pak s ní objel celé Salsino tělo. „Vivicalus anovare,“ zašeptal a rychle chytil padajícího hada do dlaně a pak ustoupil, aby udělal Harrymu místo.

Harry si zdvihl Salsu k obličeji a pečlivě si prohlížel její zavřené oči. Říkal si, že vypadá v pořádku, i když bude potřebovat pořádně zahřát. Dal si ji do kapsy u košile a párkrát ji přes látku pohladil. „Možná byste se příště mohl zeptat, než něco takového uděláte,“ napomenul Harry svého otce. Snape se na něj dlouze zadíval. Harry měl na chvíli pocit, že zašel příliš daleko. Ale Snape mírně přikývl a protáhl: „Jistě.“

„Co to znamená?“ zeptal se Harry popuzeně.

Po krátké zaváhání Snape pokračoval: „Předpokládám, že by to mohlo znamenat, že přestože se neomlouvám tak snadno jako ti, co patří do Nebelvíru, uznávám, že máš pravdu.“

To bylo od někoho, jako je Snape, tak nezvyklé, že Harrymu téměř poklesla čelist. Snape, který se omluvil? Kvůli Samhainu to samozřejmě udělal, ale to byl úplně jiný případ. Harry to nechtěl dál rozebírat a tak slyšel sám sebe zamumlat: „Salsa vypadá v pořádku a nemá žádné zranění.“
Snape to přijal s nepatrným kývnutím.

„Tak…“ řekl Harry a letmo se podíval svému učiteli do očí. „Takže... je všechno v pořádku? Vypadal jste rozzlobeně.“

„A kdo by nebyl - vyhlídkou, že jeho syn se stane dalším Pánem zla?“ přistoupil k němu Snape opět blízko a mluvil smrtelně vážně. „Nemáš žádnou představu, jak rozzlobený mohu být.“

„Příští Pán zla? To je zatraceně směšné!“

„Je to zatraceně pravděpodobné, pokud budeš brát svou pomstu tak vážně, ty pitomé děcko!“ Snape si povzdychl a rukou si projel vlasy. „Harry, poslyš, kdybys byl kterýkoliv ze studentů, věřil bych, že všechny ty hrůzy povedou k tomu, že z tebe bude pokřivený dospělý. Ale ty nejsi kdokoliv. Máš sílu, kterou Pán zla nezná. A pokud se jím nechceš stát, měl bys dát přednost moudrosti a sebeovládání!“ Začal mluvit klidně, ale ke konci znovu křičel.

„Jo, jasně, chápu to.“

„Opravdu?“

„Ano!“

Snape se na něj podíval pohledem, který říkal - uvidíme. To Harryho potěšilo. Byl už z mluvení o tom všem unavený. Nenáviděl Luciuse Malfoye a chtěl se pomstít, ale nechtěl skončit jako pokřivený, zahořklý a nenávistí naplněný kretén, jako Voldemort. Takže, co mu zbývalo? Najednou měl pocit, jako by mu zmizely kosti z celého těla. Lehl si na záda a vzdychl. Možná, že nebyl zas tak unavený jen z celé té debaty. Pak zasténal. „Vždyť víte, je mi teprve šestnáct a nedokážu si to všechno představit. Nemyslím si, že bych věděl co dělat, kdybychom si povídali o dívkách a o schůzkách a podobně, jsem si ale zatraceně jistý, že mám představu co udělat, když mě ubodal téměř k smrti šílený maniak pracující pro dalšího šíleného maniaka, který si nepřeje nic jiného než moji smrt od okamžiku, kdy mi byl rok.

Snape se otočil na posteli na Harryho: „Já vím, co máš dělat. Poslouchat svého otce.“

Harry se zdvihl na jednom lokti a suše se zeptal: „Netoužit po pomstě?... Bez urážky, profesore, co jste to tedy dělal, když jste celému Zmijozelu oznámil, že chudák Remus je vlkodlak? A co minulý rok, když jste vytrvale Siriuse ponižoval a posmíval se mu?“

„Dychtil jsem po pomstě,“ připustil Snape a nadzdvihl obočí. „Proč si myslíš, že vím, jak to může být destruktivní? Bradavice ztratili toho nejlepšího učitele obrany proti černé magii v posledních letech. Moje akce otevřely dveře Skrkovi a potom Umbridgové. A co se týče Blacka...“ muž vzdychl. „Z části zemřel i kvůli mému posměchu.“

Harry byl notnou chvíli zticha. „On by mě v každém případě přišel zachránit,“ přiznal nakonec. „I Ronovi jsem říkal, že to není vaše chyba. Ale chtěl bych k té věci poslouchej-svého-otce něco dodat. Možná by mi pomohlo, kdybyste mi říkal, proč si myslíte, že mám něco udělat, místo toho, abyste mi prostě řekl, co mám udělat.“

„Pro teď,“ mírně odpověděl Snape, „myslím, že bys měl najít Draca.“

„Mám se ještě jednou omluvit?“ zamračil se Harry. „Pravděpodobně je příliš rozzlobený, než aby mě poslouchal. Já bych byl, kdyby mi někdo, s kým bych se přátelil jen krátce, řekl: Promiň, ale s největší pravděpodobností, jednoho dne tvého otce za živa upálím... Chci tím říct, to nevypadá jako omluva, že?“

„Uděláš, co ti tvůj otec radí nebo ne?“

„Ano, otče,“ řekl Harry, zkoušejíc, jak to zní. Nebyl si jistý, jestli se to hodí. Když to Snape uslyšel, vypadal docela nespokojeně, ale možná, že to bylo proto, že Harry to slovo vyslovil poněkud sarkastickým tónem. „Omlouvám se,“ zamumlal rychle. „Já teď prostě půjdu a podívám se po Dracovi. Šel ven, že jo? Jak daleko sahají nezakreslitelné pozemky? Strašně nerad bych se dočkal nějakého maléru za hranicemi.“

„Nepřekračuj nízkou kamennou zídku,“ doporučil Snape a potom, protože pravděpodobně nepochopil, za co se mu Harry omlouvá, přidal tichým napjatým hlasem. „Samozřejmě, že mi můžeš říkat otče, tedy jestli chceš, a nemusíš mi pořád vykat.“

„Skvěle,“ řekl Harry bez velkého nadšení. Cítil, že nebylo dobře, že se do toho namočil. „Budu, uhm, o tom přemýšlet.“

Snape přikývl a když se díval na Harryho, přes jeho oči přelétl stín. Chlapec raději rychle odešel, než stačí říct nějakou další fenomenální pitomost.

***

Draco nebyl v domě, ale zdálo se, že není ani na zelených pláních okolo.

Dokud se Harry nepodíval nahoru.

Zmijozelský chlapec seděl obkročmo na koštěti a kroužil v pomalých kruzích po obloze. Když uviděl Harryho stát dole, provedl ještě několik otoček a výkrutů, a pak pomalu doklouzal, zastavil jen pár stop nad zemí a seskočil. Když vyrazil k Nebelvírovi, koště ho následovalo.

„Cítíš se lépe?“ zeptal se a jeho hlas byl ostrý a napjatý.

Harry přikývl: „Poslouchej... Myslím, že bychom si měli promluvit.“

Draco se sehnul, utrhl stéblo trávy a přeměnil ho ve sněhově bílý kapesník s monogramem DM, vyšitým přepychovou stříbrnou nitkou. Pak si začal otírat zpocené čelo a Harrymu doporučil: „Měl bys jít dovnitř. Na tohle počasí nejsi oblečený.“

Teprve tehdy Harrymu došlo, že je venku pořádná zima. Nechápal, jak to, že si toho ještě nevšiml, ale pravděpodobně to bylo proto, že jeho mysl byla příliš zaměstnaná, než aby se věnoval takovým detailům. „Ne, já s tebou potřebuju mluvit,“ trval na svém Harry, ačkoli se roztřásl.

Draco se zamračil a vytáhl svou hůlku ze zimního famfrpálového dresu. „Tak dobře. Accio Harryho svetr!“

Tlustá vlněná věc vylétla zevnitř domu a přiřítila se přes louku k nim. Byl to jeden z těch svetrů s obrovským H vpředu, co pletla paní Weasleyová. Harry by si ho sám pro sebe nevybral, ale vzhledem k množství dárků, které dostával, oceňoval to, že na něj někdo myslel. To platilo i přes to, že se Draco na něj díval tak pohrdavě. Bylo jasné, že on by raději zmrzl, než by si tu věc oblékl. Možná to je prostě tím, že nemá rád nebelvírskou barvu, řekl si Harry. Spěšně se oblékl, ale pořád podupával, protože mu mrzly nohy.

„Předpokládám, že ti to Severus řekl,“ vzdychl Draco hluboce. „Když se mnou chceš mluvit.“ Sáhl za sebe, popadl své koště, postavil ho na štětiny a opřel se o ně plnou vahou. Ten postoj sám o sobě řekl Harrymu, jak mizerně se ten druhý chlapec musí cítit. Nikdo, kdo se zajímá o famfrpál, by se takhle k prvotřídnímu závodnímu koštěti nechoval.

„Co mi měl Snape říct?“ zeptal se Harry.

Draco se na něj podíval nevěřícně, ale rychle to zamaskoval svou obvyklou znuděností. „Hmm, no, však víš, nevzal jsem si s sebou moje učebnice na tenhle malý výlet. Potřebuji pauzu od studia. Ale máš představu, jak tu budeme trávit dny, tady v té divočině... Cornwallu?“ hádal.

„Jsme v Devonu,“ vysvětloval Harry, ohromený tím, že Draco byl jen o hrabství vedle. Jak dobře asi znal Draco Anglii? „Co sis myslel, že mi Snape řekl?“

Místo odpovědi přešel Draco do útoku: „Ty jsi se mnou chtěl mluvit, tak mluv.“

Harry se kousal do spodního rtu. „Vlastně doufám, že na mě nejsi příliš rozzuřený. Chci říct, Snape říkal, že jsi odešel, protože jsem tolik... brečel,“ zrudl Harry, ale pokračoval. „Já mám pocit, že za tím mohlo být i něco jiného.“

Draco vydal posměšný zvuk. „No, já jsem velmi dobře věděl, že Severus nakonec skončí u kázání pomsta-je-pro-tebe-špatná a upřímně... nechtělo se mi to poslouchat znovu.“

Harry musel vypadat poněkud zmateně, protože Draco zavrtěl hlavou a znuděně protáhl: „Předpokládám, že si nemyslíš, že byl Severus nadšen z toho incidentu, který jsem měl s Pansy?“

Harry svraštil obočí a řekl. „Ale to byla sebeobrana...“

„No, spíš takový nával zuřivosti,“ doplnil Draco. „Měl jsem se postarat o toho hada, kterého na mě poslala, a nemusel jsem s ní praštit o zeď, nebo ji pronásledovat s... no, nechme toho. Pointa je, že Severus mě za to potom nekonečně káral a dnes měl nasazený ten samý výraz.“

„Hmm, dobře...“ Harrymu poskočil ohryzek, zatím co se pokoušel najít ta správná slova. „Víš, to, co jsem říkal o tvém otci, to byl myslím také takový nával zuřivosti. V tu chvíli se mi to zdálo skutečně skutečné, ale po rozhovoru se Snapem?“ Harry pokrčil rameny a začal si třít ruce, aby si je zahřál.

„To je právě tím návalem zuřivosti,“ povzdechl si Draco. „V tu chvíli si nebyl schopen se ovládnout. Poslouchej, Harry. Je jedno, jestli mého otce chceš zabít nebo ne. Naprosto chápu, že se to jednou musí stát. V bitvě, při sebeobraně nebo...“ Draco se otřásl a díval se jinam, když to váhavě vyřkl.

„Jak to, že kvůli tomu nezuříš?“ vykřikl Harry. „Je to tvůj otec!“

„Vynechme fakt, že by mě s nadšením zabil,“ řekl Draco tiše. „Vím, že kdyby se to stalo, jsi příliš Nebelvír na to, aby sis to doopravdy užil.“

„S tím bych nepočítal,“ zamumlal temně Harry.

„Ne, jsi,“ řekl Draco s důvěrou a pak naléhavěji dodal, „nesniž se na jejich úroveň, Harry. Jsi lepší. A mimo to, taková pomalá, svinsky pomalá smrt, je opravdu...“

„Příšerná?“

Dracovi oči vypadaly díky soumraku jako vyleštěná ocel. „Neefektivní,“ opravil ho. „Hloupá. Už jsem to říkal mnohokrát. Mohl jsi být už desetkrát mrtvý, kdyby se Pán zla víc zajímal o vítězství, než jak ukojit svoji krutost. Tak se nechovej stejně, jo?“

Draco vypadal, jakoby chtěl říct ještě něco jiného, pak ale místo toho náhle zavrtěl hlavou: „Měl bych dovybalit. Proč se nejdeš podívat, jaké má Severus plány, co se týče jídla, tady, uprostřed ničeho?“ Trochu se zašklebil. „Nepředpokládám, že by přišel nějaký domácí skřítek a postaral se o to.“

„Taky myslím, že ne,“ zamumal Harry a vyrazil s Dracem zpět. Přemýšlel o Kráturovi a najednou věděl, že Snape určitě nemá v úmyslu pustit nějakého domácího skřítka do blízkosti chalupy. Bylo by to příliš riskantní. Samozřejmě, že bradavičtí skřítkové jsou důvěryhodní a hlavně Dobby by nikdy neudělal nic, čím by ho zranil. Harry za chůze nahlas uvažoval. „Myslím, že Snape musel pro nás tohle místo připravit osobně. Myslím tím, trochu to tu přerovnat a uklidit...“

Harry si všiml, že se na něj Draco dívá podivně. A nebylo to jen proto, aby si Harry uvědomil, že s magií takové práce nejsou zas tak složité. „Proč si myslíš, že tu uklízel?“ zeptal se a zamračil se.

„Sem mě přivezl po Samhainu,“ zamumlal Harry. „Pečoval tu o mě, dokud si všichni nebyli jisti, že smrtijedi neplánují přímý útok na Bradavice. Všechno si to nepamatuji, ale mám pocit, že byl pořád se mnou a neměl čas tu uklízet.“

Draco si zavrčel něco pod vousy, prodloužil krok a vykračoval si k chatě.

***

Vůně dušeného jehněčího praštila Harryho do nosu v momentě, kdy otevřel nahrubo opracované dveře chalupy a došlo mu, že jídlo nebylo vykouzleno z ničeho. Snape seděl s překříženýma nohama na koberečku před krbem, mírně nakloněn k ohni. V pravé ruce držel lžíci s dlouhou rukojetí a míchal něco v kotlíku, který se vznášel uprostřed krbu ve vzduchu. V druhé ruce držel hůlku.

Harry přemítal, že Severus Snape umí očividně vařit. Nebylo to zas až tak překvapující, protože ten člověk trávil celý život tím, že vařil lektvary. Ve srovnání s nimi, bylo podusit maso velmi jednoduché. Samozřejmě, kouzelnické vaření bylo trochu jiného druhu než mudlovské. Především proto, že obsahovalo mnoho zkratek. Stejně jako paní Weasleyová, kterou Harry jednou viděl lít sýrovou omáčku přímo z hůlky. Bylo docela fascinující sledovat ho. Pár snítek rozmarýnu se samo rozsekalo na prkýnku na stole předtím, než si zamířilo přes celou místnost a vrhlo se do kotlíku. O chvíli později vyskočil stroužek česneku z vývaru a zmizel.

Snape evidentně věděl, co dělá. Harry si nemyslel, že v Bradavicích Snape často vařil. Ale možná, že se to naučil, protože sem, do Devonu, jezdil v létě a nevozil si s sebou skřítka. Harry přemýšlel, jestli on tady také stráví léto. Za předpokladu, že by Snape byl stále přesvědčen, že je domek v bezpečí.

Dracovi očividně způsobilo obrovský šok, když zjistil, že Snape vaří. Zřejmě mu to nepřipadalo dost kouzelnické. Po tom příšerném faux pas, kdy Draco dal najevo, jak se mu nelíbí dům, Harry očekával, že bude zmijozleský hoch opatrný na to, co říká, ale nebyl. Byl neuvěřitelně hrubý, jako by se pokoušel Snapea vyprovokovat ke skutečné hádce.

Snape měl dostatek trpělivosti, aby ignoroval Dracovy kousavé komentáře. Všechno od: „Nemyslíš si, že je to pod tvojí úroveň,“ až k: „jsi příliš vysoký na to, aby sis tu hrál na domácího skřítka.“

Snape s ním mohl mít úžasné množství trpělivosti, ale Harry ne. „Přestaň,“ zasyčel na něj. „Co se to s tebou, do prdele, děje?“

„Slovník, Harry,“ mírně ho pokáral Snape, pravděpodobně, aby ukázal, že není hluchý.

„Snape ví, co je můj problém,“ vrčel Draco.

Snape? Draco mu takhle nikdy neříkal. Zmijozelský chlapec byl rozhodně naštvaný. Ale proč? Nemohl být přece takhle naštvaný jen proto, že chalupa je tak venkovská? Jediná další věc, která Harryho napadla, byla, že Draco není nadšený, že se našel smrtijedský hábit. Ale proč z toho obviňoval Snapea?

Harry počkal, až Snape trochu poodešel, a potom potichoučku řekl, i když nevěřil, že by ho Snape mohl neslyšet, protože tenhle chlap slyšel vždycky všechno: „Poslouchej, jsem si jist, že pan profesor tady ten plášť a masku jenom zapomněl.“

Draco se na něj posměšně podíval: „Neříkal jsem ti, že ve všem, co dělá jsou ukryty nějaké úmysly?“

„O čem to mluvíš?“ ptal se Harry naprosto zmatený.

„Ano,“ vstoupil do hovoru Snape a Harry měl pocit, že mu něco uniká. „Řekni to Harrymu, Draco. Řekni mu o mých plánech. Zřejmě si myslíš, že jsem tam ty věci nechal, abys je našel. Řekni Harrymu, proč bych tohle dělal.“

„Protože jsi naprostý kretén, proto!“ zaječel Draco a jak v něm narůstal vztek, rudl.

„Opatrně, Draco,“ zavrčel Snape a zář plamenů dávala jeho obličeji zlověstný vzhled. „Nemusíme být v Bradavicích, abych mohl odečítat body.“

„Jo, to můžeš,“ odsekl Draco. „Proč ne? Jsi celý nažhavený zničit všechno to, o co se snažím. Stejně tak můžeš zmijozelské donutit, aby mě nenáviděli! Všechno sabotuješ, tak proč ne?“

Harry se díval z jednoho Zmijozela na druhého, stáli proti sobě a vypadali připraveni k boji. „Co kdybychom se prostě najedli,“ navrhl. „Myslím, že je maso hotové. Máš přece rád jehněčí, Draco?“

„Mám rád gigot d'agneau á la provençale,“ zavrčel Draco, „a ne ten hnus, který nám Snape hodlá nacpat do krku!“

„Draco!“ zajíkl se Harry hrůzou.

„Klidně můžeš zůstat o hladu,“ poznamenal Snape mírně a jeho hlas dával najevo, že našel svoji vyrovnanost a nenechá se znovu vyprovokovat. „Harry, prostřeš, prosím? Vše, co potřebuješ, najdeš tamhle v té bedně.“ A mávnutím hůlky sundal z krabice víko, aby bylo jasné, kterou myslí.

Draco rychle dýchal, pěsti zaťaté. Vypadal, jakoby měl chuť do něčeho praštit. Nejspíš do Snapea.

Roztřesený z příšerného napětí v místnosti, Harry rychle prostřel misky a lžíce pro tři. Naštěstí nevzal Draco vážně Snapeovu nabídku, aby zůstal o hladu.

Snape několika mávnutím hůlkou přenesl porce masa z kotlíku, visícího v ohništi, do jejich misek. Draco si sedl neochotně, ale přece jen si sedl. Shromážděni kolem malého čtvercového stolu jedli mlčky, jediné světlo jim poskytovala vznášející se koule, kterou Snape vykouzlil.

Když dojedli, Snape rozdělil kouli ve dvě a tu novou odeslal do ložnice. Potom z kapsy u kalhot vyndal lahvičku s hustou hnědočernou kapalinou. „Pravdivé sny,“ připomenul Harrymu a podal mu ji přes stůl. „Myslím, že by bylo lepší, kdyby sis je vzal, protože je pravděpodobné, že se ti dnes v noci bude zdát o Samhainu.“

Harry přikývl, vděčný, že tenhle muž má vždycky ve všem, co dělá, skryty nějaké úmysly, jak říkal Draco. Nechtělo se mu čelit Samhainu bez lektvaru, který by mu tím pomohl projít.

Nicméně, takhle zděšeného Draca Harry ještě nikdy neviděl.

„Pravdivé sny?“ zopakoval a uprostřed sousta mu upadla lžíce.

„Hmm, ano,“ protáhl Snape zdánlivě mírným hlasem. Ale jeho oči říkaly pravdu. Temné a planoucí oči na Draca útočily. „Harry bude snít pravdu o Samhainu. Úplnou pravdu, každý poslední detail.“

Draco ztuhl a potom odpověděl hlasem, který měl znít bezstarostně, ale vyzněl dost křečovitě: „Ale prosím tě, kdo říká, že se mu bude zdát zrovna o Samhainu?“

Snapeův úsměv byl krutý: „Harry, řekni svému spolužákovi, jak tenhle lektvar funguje.“

Harry si nebyl zcela jistý, co se to vlastně děje, ale bylo jednoznačné, že se Snape pokouší dojít k rozuzlení a Harry by si býval přál vědět jak. „Dobře... budu snít o tom, čím se moje mysl nejvíce zaměstnává.“ Nemohl si pomoct a vzdychl: „Myslím, že mohu bezpečně říct, že dnes v noci to bude Samhain. Raději bych ani nešel spát...“

„Ale co dalšího to dělá?“ přerušil ho Snape, naklonil se dopředu a zíral na Draca.

Harry v tom stále ještě rozuzlení neviděl, ale neviděl ho ani v tom naštvat Snapea, který byl v neoddiskutovatelně příšerné náladě. „Způsobí to, že vidím věci, které se staly, včetně těch, které se neuložily do mého vědomí...“

Bez varování se Draco vrhl stranou a pokusil se vyrvat lektvar z Harryho rukou. Skončilo to tak, že ho shodil z křesla. Jak padal, lahvička mu vyklouzla z rukou.

Accio Pravdivé sny!“ vyštěkl Snape a nechal lahvičku doplachtit k sobě předtím, než se stačila rozbít o kamennou podlahu. „Vysvětli to!“ zařval Snape na Draca, který také upadl a teď vstal.

„Já... no... víš...“

Harry se oprášil a vstal. Viděl někdy předtím Draca takhle rozrušeného?

„Vysvětli to teď,“ řval Snape.

„Já... já jsem jen nechtěl, aby Harry prožil tu hrůzu ještě jednou!“ blekotal Draco, ačkoliv jeho tón zněl nějak jinak.. Jakoby byl k uzoufání ustaraný, ale přesto se zdálo, že to není Harry, o koho má starost. „Slyšel jsi ho, raději by nespal, než by tím ještě jednou prošel! Nevím, co si myslíš, že děláš, když mu uvaříš něco, aby to viděl znova! Není dost špatné, že už tím musel projít jednou?“

Harry si třel loket, který si natloukl. „Jo, tak díky. Jsem přesvědčený, že se mi bude zdát o Samhainu potom, co se stalo prve. Ale rozhodně se nebudu cítit stejně. Ten lektvar je plný vrbenky. Myslím, že se to tak jmenuje.“

„Mír a ochrana,“ zašklebil se Draco, i když podle toho, co říkal, by pro něj měla být dobrá zpráva, že Snape přidal do lektvaru složku, která ničí negativní emoce.

„Máš ještě nějaké námitky k tomu, aby Harry užil Pravdivé sny?“ ušklíbl se Snape.

Draco otevřel pusu a pak ji beze slova opět zavřel.

„Chtěl bys říci Harrymu ještě něco dalšího, než půjde spát?“

„Ne, ale je něco, co bych chtěl říct tobě,“ vztekal se Draco. „Jsi naprostý hajzl a já ti to nikdy neodpustím. Nikdy!“

Snape vzdychl a pak řekl docela trpělivě: „Omluv se Harrymu a pak mi jdi z očí.“

„Promiň, že jsem do tebe vrazil,“ řekl Draco strnule a pak s temným podtónem dodal. „Hezké sny.“

***

Výbuch světel a zvuku, zdi se hroutily.

Hrdelní vrčení, naleštěné černé boty kráčející prachem, dokud se nezastavily před ním. Nejprve viděl jen proud oslnivého světla, díval se do něj, třesoucí a nejistý. Jeho rameno explodovalo bolestí, když se mu do něj zaryly nehty a byl postaven na nohy. Cítil, jak jeden z nich zajel až do jeho masa.

Prskal a kašlal, plíce plné prachu, prsty se pokoušel sevřít hůlku. Lucius mu ji snadno sebral a řekl, že Pán zla nehodlá tentokrát s Harrym bojovat...

„Draco bude mít takovou radost, až tě uvidí na Samhainu,“ řekl Malfoy a jeho horký dech donutil Harryho se přikrčit.

Draco bude mít takovou radost, Draco bude mít takovou radost...

Náhle Harry vnímal spoustu Malfoyových slov, předtím je nevnímal, dokonce ani tu část o Dracovi. Byl příliš šokován výbuchem, příliš se bál o Salsu. Nyní je slyšel. Hrozba následovala hrozbu, zatímco byla Harryho tvář zatlačena do Malfoyova dusivého sametového hábitu, když se s ním násilně přemisťoval.

Byl v kamenné místnosti... a potom byl opět někam přenesen. Objevil se na holé zemi, která byla cítit lesním jílem. Předklonil se a zvracel, v puse příšernou chuť. Sžíravá bolest v jeho břiše mu nedovolovala postavit se.

Lucius Malfoy odešel stranou, pod jeho botami skřípal písek a kamení, když zaujal své místo v kruhu a postavil se těsně vedle smrtijeda, který byl o něco menší, než ti ostatní...

Harry cítil, jak dopadl na kolena, když se Voldemort pokusil dostat do jeho mysli a selhal. Oheňoheňoheňoheň. Planul v Harryho duši i mysli. Oheň chránil jeho myšlenky, chránil jeho, ačkoliv rudé oči nad ním se domáhaly jeho vědomostí, domáhaly se jeho...

Vodlemort se mu začal posmívat. Krutá, skřehotavá slova o tom, jak Harry ztratil svoji magii a někdo v kruhu smrtijedů prudce uskočil. Maskovaná postava zděšeně couvala a jeho napjatá ramena... Byl to ten menší, ten vedle Luciuse. Jeho hábit vlál ve větru a když se k němu přitiskl, odhalil štíhlou nedospělou siluetu...

Když Lucius ostře pokynul, ten mladší smrtijed ztuhl na místě...

Harry srazil ze sebe Voldemortovy ruce, postavil se na nohy a vdechoval vůni jehličí, které rozšlapal. Zaťal ruce v pěst, když se mu Voldemort začal znovu vysmívat a soustředil se na to, aby stál rovně, přestože omdléval žízní.

Borovicové jehličí znovu zaskřípalo, vůně zesílila, jak Lucius vedle něj poklekl před svým pánem a mluvil o mučení. Měsíční svit se odrážel od Malfoyových světlých vlasů, když mu Voldemort sundal kápi, aby si s nimi mohl hrát, při tom se vychloubal, jak každý Samhain někoho obětuje.

Každý Samhain?“ posmíval se Harry Voldemortovým slovům a silou vůle držel svoje kolena narovnaná. Rozhodl se neklečet, nekrčit se... Vypadalo to, že každé další slovo přetrhne jeho vysušené hlasivky, ale to ho nemohlo zadržet. „Ty neumíš moc počítat, co? Od té doby, co jsi se vyplazil z bahna a získal tělo, byl zatím jen jeden Samhain, Tome.“

Zástupem smrtijedů proběhla tichá vlna zděšení. Ten zvuk se smísil se šuměním stromů a zmizel. Byl to zvuk úžasu, že ten kluk takhle může mluvit s Pánem zla. Nagini to slyšela také. Náhle se začala plazit, třepotala jazykem a očichávala zemi a pak černé boty smrtijeda, kterého Lucius předtím pokáral.

Ten opět uskočil z kruhu, až téměř upadl, tak náhlý to byl pohyb. Harry viděl, jak se třese. Nezastavitelný třes ho ovládl od hlavy až po paty. Luciovy stříbrné oči zlověstně svítily příslibem strašné odplaty a malý smrtijed násilím sám sebe donutil stanout tak blízko tomu hroznému a obrovskému hadu. Udělal několik kroků dopředu a připojil se k ostatním smrtijedům okolo...

Vodlemortův úsměv byl krutý, jeho oči zlé, a když se natáhl, aby se dotkl Harryho jizvy, měl Harry pocit, že je jeho čelo v plamenech. Nedokázal ho zastavit, ale když ten ďábelský čaroděj mluvil o jizvě jako o odznaku cti, protože je to důkaz, že se Harryho dotkl sám Pán zla, Harry se nerozpakoval říct pravdu..

„Je šeredná a zohavující,“ řekl tvrdě a jeho slova na jazyku chutnala jako kov.

Malý smrtijed vydal podivný hrdelní zvuk, jakoby ho někdo škrtil. Jeho celé tělo strnulo pod tlakem emocí.

Na nedaleké mýtině, kde Lucius ležel po mukách, které mu způsobilo Cruciatus, se proplétalo syčení se šuměním listů, padajících všude do kola. Světlovlasý muž stěží mluvil. Jeho rty se pohybovaly, jako by se snažily rozpomenout na slova, kletba zanechala jeho rty nepoužitelné.

Ale nakonec promluvil.

Jedno slovo.

Slovo, které přetrhlo Harryho sen a rozštíplo jeho svět ve dví.

Slovo, naplněné hrůzou, obavami a strachem z toho, co ještě může přijít...

„Draku,“ Lucius stěží dýchal, ten zvuk se ztratil ve větru a zuřivé hádce Harryho s Voldemortem.

Draku...

Snový svět se rozplynul. Harryho mysl zastavila Pravdivé sny, aby mohl zvážit, co vlastně viděl. Jeho tělo se zkroutilo jako kreveta na úzké posteli, kterou mu Draco přeměnil. Harry si přitáhl kolena až k hrudníku, rukama si sevřel lýtka, oči pevně zavřené, když se sen změnil z popisu toho, co se stalo, na vysvětlování, co to vlastně znamenalo.

Stál na mýtině, kolem všichni smrtijedi, vedle něj zhroucený Lucius, stále ochromený následkem Voldemortovy silné kletby. Nic se nehýbalo. Nagini ležela strnulá uprostřed pohybu, Voldemort sám stál a z pusy mu tekly sliny, jak se zastavil uprostřed slova.

Svět zmrzl a vytvořil živý obraz. Obraz, který Harry mohl prozkoumat.

Na rozdíl od skutečnosti jej nesoužila žádná žízeň ani bolest. Byl sice ve snu, ale nesnil, tentokrát se stal pozorovatelem. Instinkt mu říkal, že může dělat, co si přeje.

Pravdivé sny, ale představovaly vzpomínky.

Harry natáhl ruku a celou dlaní zatlačil na Voldemorta. Temný čaroděj přepadl na záda, dopadl na zem jako strnulá socha. Škoda, že se nerozbil, pomyslel si Harry, když se s opovržením odvrátil.

Jeho oči zamířily ke smrtijedovi, o kterém se domníval, že to je Snape. Snape, který měl už dost hry a pokusil se vystoupit z kruhu, když Nagini lízala jeho boty. Jenže to byl nesmysl. Snape byl vyzvědačem roky a roky. Věděl, jak zamaskovat reakci, uměl zakrýt emoce a mimo to, Snape se hadů nebál. Vůbec ne, řekl.

Byl to Draco, kdo nesnáší hady. Draco, který nemůže vydržet blízko nich.

Draco, který nazval Harryho jizvu šerednou a zohavující...

Drak...

Aniž by nabral dech, Harry kráčel přes mýtinu ke smrtijedovi, na kterého se předtím díval. Přestože všechno zmrzlo silou Harryho snu, ten muž... ne... chlapec... se příšerně třásl a jeho oči pod maskou byly zosobněné zoufalství.

Ty oči byly stříbrné, ale ne tak nenávistné, jako Luciusovy. Ne teď.

Harry strhl tu masku, odhodil ji stranou a zíral do obličeje Draca Malfoye.

Harry se svinul ještě víc do klubíčka a do jeho spícího vědomí prorazila dvě slova.

Změna paradigmatu.

Celý svět se změnil a změnil i jeho.

Hluboko ve svém snu Harry stál a díval se do zářivých šedivých očí Draca Malfoye.

Poslední komentáře
13.12.2013 00:06:53: Musím říct, že jsem touhle povídkou vážně nadšený. Velmi se mi líbí Snape v otcovské roli a působivé...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.