Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 91 - 96

Kapitola 95. KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ II. část

Preklad: Chalibda

Betareader:   Kapitola neprošla rukou betareadera

Záverečné úpravy: Beruška


Sobotní ráno se vylouplo jasné a zářivé, alespoň podle toho co Harry viděl v kouzelném rámu. Ještě pořád ukazoval jen vrbu mlátičku, ale teď alespoň i skutečné počasí.

„Hezký den,“ řekl, když se posadil, aby se s bratrem a otcem rychle nasnídal. „Tak co, jsi připravený?“

Snape se na něj podíval pohledem, ve kterém bylo vepsané. A co bys tak řekl?

„No, jen se ptám,“ řekl Harry a zasmál se. Pak si vzpomněl na něco, na co se chtěl zeptat už včera. Chtěl si s otcem promluvit už večer, ale Snape byl zabraný do nějakého papírování. Harry netušil, čeho se to týká, ale vzhledem k tomu, jak zuřivě psal se svraštělým obočím, neměl odvahu ptát se ho na cokoli.

„Takže k souboji. Předpokládám, že už to máš naplánované. Nějakou strategii. Tedy ne, že by ses musel nějak snažit být lepší než Aran. Ale co máš v plánu mu udělat?“

Snapeův hlas potemněl. „Donutím ho litovat toho, jak s tebou zacházel.“

„Jak?“

„Proč nepřijdeš a nepodíváš se?“

Harry se zarazil a protestoval. „Chceš říct, že mi neřekneš, co máš v plánu?“

„Mluvit o tom dopředu přináší smůlu,“ vykřikl Draco a mazal si chleba dýňovou marmeládu.

„I s vlastními syny?“ Harry si povzdychl. „No dobře, správné kouzelnické chování.“

„Myslím, že nebudeš zklamán,“ protáhl Snape.

Pořád ten zlověstný tón. „Tak mi prostě slib, že ho nezabiješ.“

„Nic takového ti neslíbím,“ prohlásil Snape. „Ačkoli do záznamu bych rád uvedl, že jsou horší věci, než smrt.“

Když to Harry slyšel, otřásl se. Skutečně věřil otci, že udělá správnou věc, jenže tenhle člověk býval smrtijed. Zná hrozná kouzla a kletby. Tím si byl Harry jistý.

Cesta k famfrpálovému hřišti proběhla v tichosti. Harrymu to nebylo příjemné a tak se několikrát pokoušel začít hovor, ale Draco mu pošeptal, že by měli nechat Snapea, aby se soustředil.

Všechno školní osazenstvo už bylo shromážděno pod brankami. Studenti postávali v neuspořádaných řadách seřazení podle kolejí. Když se Harry, Snape a Draco objevili před studenty, zvládlo ticho, ale jakmile prošli, dav se znovu rozšuměl.

O pár metrů dál, čelem ke studentům, se nacházela druhá řada složená z profesorů a ostatního personálu. Na rozdíl od studentů byly posazeni v křeslech. Pomfreyová se dívala na Snapea nevlídně, jako by tím chtěla říct, že ona už se o Arana starat nechce. Harry si povšiml, že v očích jeho otce se také zablesklo. Ale většina učitelů vypadala uvolněně. McGonagallová rozkládala s Hoochovou o sukni, kterou viděla v Prasinkách. Obě ženy ale zmlkly, když kolem prošel Snape.

A když už tak mluvíme o uvolnění - Harry by byl přísahal, že profesorka Vectorová na ně mrkla, když procházeli mezi řadami.

„Co to má znamenat?“ zašeptal Harry.

Draco promluvil koutkem úst. „To ti řeknu potom.“

Harry si všiml, že Snape se podíval na Draca poněkud popuzeně.

Celé to Harrymu připadalo podivné, ale neměl čas nad tím dumat. Právě v tu chvíli došli na vzdálený konec soubojového prostoru. Snape se postavil na místo, otočil se a prohlédl si nedávno ostříhaný trávník. Očima pozdravil nejprve své studenty, potom učitele, zůstal klidně stát a lehký vítr mu nadzdvihával hábit. Vlál méně, než jeho obvyklé oblečení, takže byl očividně vytvořen právě kvůli soubojům.

„Co to má znamenat?“ Zeptal se zachmuřeně Draco, když došel ke zmijozelským studentům, kteří stály shluknutí po Snapeovi levici. „Stojíte stejně, jako mrzimorští. Čí to byl nápad? Ukažte, že máte trochu respektu k hlavě své koleje. Sedmáci dozadu. První ročníky dopředu a druháci za ně. Tak, bude to? Přesně takhle. Dobře...“

„Kdo tě pověřil velením?“ Zeptal se Zabini a zůstal stát na svém místě v přední řadě. Vypadal směšně mezi prvňáky.

„Já sám,“ klidně odpověděl Draco. „Mohl jsi to udělat ty, ale neudělal, takže teď jdi na své místo.“

Chlapec udělal opovržlivé gesto, ale musel uznat, že teď není čas, diskutovat tu o Dracově autoritě. Harryho ohromilo, že nikdo další Dracovým příkazům nevzdoroval. Dokonce ani sedmáci. Připadalo mu, že jeho bratr získal zpátky většinu ze svého bývalého postavení. A to je dobře, že. Možná, že spolu dokáží zachránit většinu zmijozelských, aby neudělali tu samou chybu, jako udělal Snape, když byl v jejich věku.

Harry se necítil moc dobře, když beze slova prošel kolem Nebelvírských, ale nemohl se k nim postavit. Možná, že je Nebelvír a zároveň Zmijozel, ale ze všeho nejvíc je Severusův syn. Takže jeho místo je jasné. Protlačil se dozadu mezi Zmijozely.

„Ne, my budeme vepředu,“ řekl Draco, vzal ho za loket a dokormidloval ho vedle zmijozelských prváků jen kousek od místa, kde stál Snape. „Jako poškození. Ten článek nepoškodil jen Severuse.“

Tentokrát byl Harry rád, že bratr toho ví tolik o tradicích čistokrevných kouzelníků.

Harryho pohled sklouzl dolů a do strany a uviděl povědomou zrzavou holčičku, nicméně předtím, než se stačil s Larissou přivítat, vstoupil mezi ně Draco. „Jdi tam, kde jsi byla,“ řekl jí, když se k ní sklonil. Pak vzhlédl a promluvil ke všem prvákům. „Harry nemá rád, když kolem něj lidé poskakují jen proto, že je Chlapec, který přežil, takže ukažte trochu zmijozelského dekora.“

Larissa nakrabatila bradu. Nevypadalo to, že se rozpláče, ale taky nevypadala nijak šťastná. „Ale Drakouši...“

„Řekl jsem ti, abys mi tak neříkala!“

„Draco, já nepotřebuji, abys mě chránil před prváky,“ řekl Harry. Alespoň teď věděl, proč za ním Larissa už nikdy nepřišla. Byl kvůli tomu na bratra trochu naštvaný, jenže je těžké být naštvaný na Drakouše... „Larisso, pojď si stoupnout ke mně.“

Když Larissa prošla kolem Draca, podívala se na něj povýšeně, ale dlouho jí to nevydrželo. Když se podívala do míst, kde se měl odehrát souboj a prohlédla si nejprve Snapea a potom prázdný prostor, kde měl stát Aran, její obličejík začal vypadat ustaraně. Zakabonila se a pevně stiskla rty.

A nebylo divu. Snape přece dal všem jasně najevo, že má v plánu Arana zabít. A ať je Larissa Zmijozel, nebo ne, pořád je to jen prvačka. Její jedenáct, nebo dvanáct. V tomhle věku dokonce ani Harry ještě neviděl nikoho zemřít. Teda až na matku. Ale tuhle vzpomínku měl velmi zamlženou. A většinu svého dětství si na to nedokázal vzpomenout. Larissa byla dost stará na to, aby chápala co možná dnes uvidí.

Harry se k ní sklonil. „To bude v pořádku, uvidíš...“

Larisse se třásl hlas, když schovávala ručky do kapes a šeptala. „Proč mě Drakouš nenechá stát vzadu? Nechci, aby na mě cákala krev.“

„Hlava tvé koleje nepochybně umí lepší věci.“ Pokáral jí Draco.

„Draco!“ otočil se na něj Harry. „Je vyděšená!“

Larissa zatahala Harryho za hábit. „Nejsem vyděšená!“ namítala třesoucím se hlasem.

„To je ten správný zmijozelský duch,“ přikývl Draco.

„Nejsem vyděšená,“ zopakovala. „Já jen že dneska ráno všichni mluvili o všech možných hrozných kletbách...“

„Hele, řekl bych, že by sis ráda pochovala Salsu,“ řekl Harry a vylovil z kapsy hádka.

Draco strnul. „Harry, nemůžeš si během souboje hrát s mazlíčkem,“ řekl potichu.

„Dám ji pryč, než to začne. Chci jí jen zabavit.“

Draco děvčátko zpražil pohledem, ale potom pokrčil rameny.

Larissa, která držela hada, se rozzářila. „Řekni mi ještě jednou, jak zní moje jméno v hadí řeči.“ Když ho Harry na ní zasyčel, pokoušela se ho zopakovat. Harry neměl pocit, že by jí Salsa rozuměla, ale i přesto hádek vypadal šťastný a otáčel se děvčeti kolem zápěstí. Larissa se začala Harryho vyptávat: co Salsa ráda jí, o čem Harry se Salsou mluví, jestli Harry chce ještě nějaké hady...

A tak dál, a dál, a dál.

„Aran má zpoždění,“ vstoupil po chvíli Draco do jejich klábosení.

Harry pokrčil rameny. „Možná, že ten idiot raději utekl, než by tátovi čelil.“

„Severus ho, ale v tom případě může zabít!“

„Tišeji,“ řekl Harry, když pomyslel na Larissu. Ta naštěstí vypadala, že je ještě zabraná do hry se Salsou. Harry jí trochu záviděl. Nevzpomínal si, že by kdy ve svém životě byl schopný zapomenout na své starosti. Dokonce ani, když byl v jejím věku. A tak se šeptem zeptal Draca. „A nemůže ho Severus zabít zrovna tak během souboje?“

„Jo, jenže jestli ten souboj nezačne do 24 hodin, Aran přijde o všechnu magii. Ale chápu, kam míříš. Možná, že si myslí, že se před Severusem schová a nevadí mu, že přijde o magii, což je podle mě dost hloupé.“

„No, mluvíme o Aranovi...“

Harryho přerušil zvučný hlas.

„Profesore Brumbále,“ zvolal Hagrid, který se objevil a za sebou vlekl vzpírajícího se Arana. Obrovská ruka držela učitele Obrany vzadu za límec a Hagrid se nezastavil, dokud ho neupustil přímo před ředitele, který vstal ze svého křesla a došel do středu prostoru vyhrazeného pro souboje.

Brumbál se rychle dotkl hůlkou svého krku. „Dobré ráno, Arane,“ řekl mile a v jeho očích se lesklo tak, že to Harry viděl i na tuhle vzdálenost. „No tedy, vy vypadáte, copak se vám stalo?“

„Chyt sem ho v Zapovězeným lese,“ řekl Hagrid, jehož hlas lehce překonal celou vzdálenost soubojového prostoru. „Pokoušel se zdrhnout, tenhle darebák a nejni divu, potom, co tady řek vo mladym pánu Harrym! Jakoby k tomu tady táta toho kluka neměl co říct nebo třeba já. Japa se ti to líbí, Arane? Čestnej souboj, chlap proti chlapovi? Já bych tě vzal...?“

„Děkuji ti, Hagride, ale řekl bych, že to stačí,“ řekl Brumbál vlídně a pak se obrátil k Aranovi. „Tedy, pane profesore, vždyť učíte děti, které jsou tak snadno ovlivnitelné. Nemyslíte si, že tím, že se pokoušíte vyhnout oficiálně ustanovenému souboji jim dáváte špatný příklad?“

„Tak to vy jste všechno zajistil,“ ječel Aran. „Krby, přenášecí hranice, a já myslel, že to byl ten ďábel Snape...“

„To je velmi rozumné,“ zavrčel Snape nahlas. „Urážet mě těsně předtím, než začneme bojovat. Výborně, Árone.“

Aran se otočil na patě. „Pro vás jsem vždycky je Aran!“

Snape výmluvně pokrčil rameny, jako by chtěl říct, Áron, Aran, jaký je v tom vlastně rozdíl?

„Ano, já jsem vše zajistil,“ přikývl Brumbál a pohladil se po vousech. „Tedy všechno až na Zapovězený les. Takže jste se jím pokusil prchnout a chytil vás... podle toho jak vypadáte, pravděpodobně rozzuřený jilm. Ale teď jste tady, takže je vše v pořádku. Můžeme začít?“

„Já s ním bojovat nebudu!“ zakřičel Aran. „A vy mě nemůžete donutit!“

„Ale můžu,“ řekl ředitel, který se usmíval, jako bezelstný stařec. „Jste zaměstnán v Bradavické škole čar a kouzel a podle § 19065, odst. D, mám plnou moc...“

„Dávám výpověď!“

„Pak to ale potřebuji písemně,“ řekl Brumbál o poznání tišeji, i když díky kouzlu Sonorus se jeho hlas nesl široko a daleko. „Jsem si jistý, že to chápete. To je škoda, že teď nemáte čas něco napsat, že pane profesore?“

„Ale stejně mě nemůžete donutit bojovat,“ řekl Aran, i když teď už to znělo spíš vzdorovitě, než přesvědčeně.

„Profesore Arane, opravdu chcete přijít o všechny své magické schopnosti? Pokud vás má Severus zabít, udělá to, ať už budete bojovat, nebo ne. A troufám si říct, že jedna z mála věcí, kterou jste mohl zvýšit svou šanci na rychlou smrt je útěk. Nic nenaštve Severuse tolik, jako čiročirá zbabělost.“

„No,“ řekl Harry potichoučku. „Řekl bych, že Severuse nenaštve nic víc, než čiročirá nebelvírská statečnost.“

Dracovi zacukalo v koutcích úst.

Aran zíral na Snapea, který stál opodál v naprostém klidu. „To je přece zmijozelské, vybrat si bitvu, ve které chceme bojovat. Zrovna vy byste to Snape měl chápat.“

„Nemít volbu není zmijozelské,“ opáčil Snape medovým hlasem. „A přestaneš už fňukat, Árone? mám dnes na práce ještě i jiné věci.“

„Dobře!“ Aran zamířil na své místo.

Snape opovržlivě ohrnul spodní ret. „No konečně.“

„Tak a teď mi vrať Salsu,“ řekl Harry Larisse. tedy, popravdě by byl radši, kdyby si hrála s hadem, když jí to těší, ale Draco měl pravděpodobně pravdu, co se týče dekora a věděl, jak moc si ho Snape cení.

Larissa zamračeně podala Harrymu Salsu a dívala se, jak ji strká do kapsy.

Aran vypadal připravený k boji. „Jen abys nebyl překvapený!“ Zvolal. „Nevíš, jaké triky mám schované v rukávu!“

„Za to vím,“ zavrčel Snape, „že máš ty rukávy pořádně roztrhané. Škoda, že jsi neměl čas pořádně se obléct, Árone. Nechceš si před soubojem sundat tu trosku svého hábitu?“

Harry si pomyslel, že nikdy předtím neviděl Arana tak naštvaného, jako teď, když si sundával svůj plášť. V tom se objevil domácí skřítek, popadl roztrhaný plášť a zmizel.

S hůlkou před sebou se Aran strnule a vzdorovitě poklonil. Snape mu odpověděl poklonou, která vypadala spíš jen jako trhnutí hlavy, což vypovídalo o tom, že k tomu muži nemá vůbec žádný respekt, stejně jako k Lockhartovi.

„Hůlky připravit,“ řekl Brumbál hlasem, který byl víc, než cokoli jiného radostný. Za ním Harry viděl McGonagallovou, jak se natahuje, aby viděla Snapea s Aranem, kteří drželi své hůlky jako meče. „Začnete, až napočítám do tří. Jedna – dvě...“

Expeliarmus!“ zaječel Aran a divoce mávl hůlkou.

„Podvodník!“ zakřičela většina studentů.

„No, to bych nikdy,“ řekl Draco podrážděným hlasem.

Harry zpražil bratra pohledem. „Ale udělal.“

„Sklapni Pottere, bylo mi dvanáct.“

Mezi tím z Aranovi hůlky vylétl záblesk fialového světla, Snape jen stál a přihlížel, jak s tichým syčením zcela neškodně sjel do země celý metr vedle jeho pravice.

Aran vyjekl a mávl hůlkou, jakoby chtěl zakouzlit něco dalšího, jenže byl tak rozrušený, že se mu to nepodařilo.

Snape protočil svou hůlkou téměř líně. „Rictusempra!“

„To je divné,“ řekl Draco potichu. „Proč kouzlí zrovna tohle?“

Harry přemýšlel nad tím samým, když sledoval proužek stříbrného světla, jak narazil do Aranova žaludku. Muž vyskočil, zasmál se jako hyena a pokoušel se zastavit neviditelné ruce, které ho lechtaly.

„Možná má táta hravou náladu,“ řekl Harry, i když si to nemyslel.

„Vypadá vražedně,“ řekl Draco.

Larissa vypískla a přitiskla se k Harrymu. „Slyšela jsem, že můžeš někoho Rictusemprou klidně zabít, když se směje tak, že se nedokáže nadechnout.“

Harry pochyboval, že by tohle měl Snape v plánu. I když by to byla jistě ponižující smrt. „Nemusíš se dívat,“ zašeptal. „chceš se mě držet za ruku?“

„Nejsem dítě!“

Ale přesto, když Snape znovu zdvihl hůlku, podívala se Larissa na Harryho prosebně.

Tentokrát už jí neznemožnil tím, že by se jí zeptal nahlas. Popadl ji za ruku, přitiskl ji k sobě a hábit nastavil tak, aby si když bude chtít, mohla schovat obličej.

Ale jediné, co Snape udělal bylo, že ukončil kouzlo.

Aran se přetočil na všechny čtyři, nejistě vstal, v obličeji celý rudý. Harry si nemyslel, že je to jen z toho všeho lechtání. Nepochybně se cítil i ponížený tím, že ho skolilo takovéhle naprosto hloupé kouzlo. Možná, že právě o tohle Snapeovi jde. Pokořit ho.

Ale ať už Aran cítil cokoli, byl zároveň tak vzteklý, jak ho Harry ještě nikdy neviděl. „Blasphemo Totalus!“ zařval vztekle, když konečně popadl dech a popoběhl pár kroků s hůlkou ve vzduchu.

Draco stojící vedle Harryho zalapal po dechu. „Dobrý Merline. On svolává pekelný oheň!“

Larissa vykřikla a celá se přitiskla k Harrymu, který s hrůzou sledoval, jak plamen, který vylétl z Aranovi hůlky, míří ke Snapovi.

Ten zvolal: „Helare“ a máchl rukou ve velkém oblouku.

Aranův plamen uprostřed cesty zmrznul, spadl a roztříštil se na několik kousků.

„Povětrnostní kouzlo,“ řekl Draco moudře, jako by to celou dobu věděl. „No, Blasphemo byla velká chyba. To už teď Aran taky ví.“

No otázka, jestli si to stihl uvědomit. Po tomhle nenechal Snape svého protivníka popadnut dech. Několik omračujících kouzel a klopýtavých kleteb posadilo Arana na zadek. Ale přestože byla kouzlená bleskově, pořád to všechno byla jen dětská kouzla. Taková, která na Harryho někdo kouzlil celé týdny při hodinách Obrany.

„To je směšné,“ stěžoval si Draco.

Harry s ním musel souhlasit. Co má otec za lubem?

Právě v tu chvíli vylétl ze Snapeovy hůlky modrý obláček, omotal se kolem Arana, který si kecl na trávník a začal se kývat ze strany na stranu.

Mozek jako ze želé,“ řekl Draco a evidentně to neschvaloval. „Co tím ten Severus myslí?“

Ale Harrymu to náhle došlo, a málem začal poskakovat. „On myslí na mě! Táta dělá Aranovi všechny ty věci, které ten idiot nechal dělat ostatní studenty mně, když jsem se nemohl bránit, protože mě nenechal používat hadí jazyk! Hned první den, když jsme se učili blokovat, na mě Ron zakouzlil Rictusempra, a pak všechny ty kletby dokud mi nebylo špatně! A pak ten den, kdy jsme nacvičovali Canniae, mě Zabini zasáhl kouzlem Mozek jako ze želé...“

Draco se zakřenil. „No jasně, vzpomínám si. Takže teď by mělo přijít na řadu Difindo. To by mě zajímalo, jak se bude Aranovi líbit, až bude mít roztrhané šaty.“

Larissa zalapala po dechu. Harry ji objal a přitáhl k sobě, ale viděl, jak Draco zavrtěl hlavou. „Harry, je ze Zmijozelu. Nepotřebuje konejšit.“

„Je to malá holka. Rozhodně nepotřebuje vidět Arana bez oblečení.“

„Chápu.“

Aran seděl na trávníku, kolébal se a mumlal si něco pro sebe. Harry neslyšel přesně o čem mluví, ale z toho, co zaslechl, to bylo něco o kachničkách.

Snape kouzlo zrušil a pak se s opovržením díval, jak se Aran vzpamatovává. Byla to nejméně minuta. Harry si nebyl jistý, jestli to bylo kvůli dekoru, nebo jestli se chtěl otec jenom vytáhnout, ale v každém případě Snape čekal, dokud na něj Aran znovu nezaútočil. Tentokrát to bylo kouzlo, které Harry nikdy předtím neslyšel. Zaříkávání znělo příliš komplikovaně. Popravdě tak komplikovaně, že ho Aran nebyl momentálně schopný zakouzlit. S tichým zasyčením se z konce jeho hůlky vynořil obláček kouře a zmizel.

Všichni studenti kolem Harryho vybuchli smíchy. Dokonce i učitelé se chechtali.

Diffindo!“ zvolal Snape a jeho hlas prořízl vzduch.

Aranova košile se rozpůlila ve dví, od límečku až tam, kde byla zastrčená do kalhot.

Diffindo!“ vykřikl Snape znovu a Aranovi odpadly rukávy. Zjevil se tu náhle ten samý skřítek, jako předtím, popadl kusy oblečení, které dopadly na zem a zmizel.

Když se na jeho kalhotách objevili velké díry, Aran s údivem otevřel pusu. Snapeova hůlka kmitala vzduchem a stříhala látku. Nepřestal, dokud na sobě Aran neměl jen kraťasy, sotva zakrývající spodky.

Harry vybuchl smíchy. Znovu ho zaplavil ten pocit, který měl včera. Má někoho, kdo stojí za ním. Někoho, kdo ho nikdy nenechá upadnout. S úsměvem k sobě přitiskl Larissu ještě o něco víc.

Aran teď vypadal, že neví, kam by utekl, aby se schoval před rychlou palbou Snapeových kouzel.

Furnunculus!” zaječel Snape nemilosrdně.

Když se na Aranově těle objevili boláky, řekl Draco znechuceně. „No fuj. To jsem si předtím myslel, že vypadá hnusně.“

Harry musel připustit, že na skoro nahého Arana byl hrozný pohled, ale když byl teď pokrytý boláky, bylo to příšerné.

Larissa vykoukla, vyjekla a zabořila obličej zpátky do Harryho pláště.

Skřítek objal rukama hromadu roztrhaného oblečení a s poněkud mučednickým výrazem opět zmizel.

Hned jak uzdravil Furnuculus, vrhl Snape na Arana vybuchující kletbu.

„Hele, ale tohle Zabini udělal mě, a ne tobě!“ namítal Draco.

„Možná se táta mstí za tebe, stejně jako za mě,“ namítl Harry. Ačkoli to vyvolávalo otázky. Naklonil se blíž k Dracovi a ztišil hlas. „Hele, jak to, že ví o všech těch detailech? Ty jsi tátovi řekl o všech těch věcech, kterého se toho dne děly?“

Draco zavrtěl hlavou. „Předpokládám, že se to dozvěděl od Brumbála, během jednoho z těch jejich čajů. Ten chlap ví všechno. Pamatuješ, jak to vypadalo, že ví, o...“ neřekl Venetimorice, ale Harry věděl, o čem mluvit. „Je to děsivé.“ Draco se otřásl.

„Škoda, že se Aran nikdy nedozví, proč se stal obětí zrovna těchto kouzel,“ řekl Harry a kousal se do rtu.

„No, já jsem si jistý, že mu to Brumbál řekne,“ zakřenil se Draco. „Chtěl bych ho teď slyšet. Vsadím se, že používá ten svůj dědečkovský tón.“

„Citronový šerbet?“ posmíval se Harry.

Jakmile Snape odstranil bolákové kouzlo, pokusil se Aran vstát z trávy, ve které ležel. Ale nedařilo se mu to. Harry viděl, jak se Aranovi svaly napínají. No fuj, Aran by měl opravdu začít cvičit.

Lepící kouzlo!“ jásal Draco. „Ha ha! Tak, a máš to, ty budižkničemu!“

Ale Harry už myslel dopředu. „Bocalavare,“ řekl a otočil se na Draca se širokým úsměvem. „to je úžasné.“

A opravdu to bylo další kouzlo, které vylétlo z Snapeovi hůlky. Z Aranovi pusy se vyvalila spousta mýdlové pěny. Prskal a plival, třásl hlavou, jako mokrý pes, který se pokouší usušit. Stále přilepený k zemi, nemohl, zatím co mu šli od pusy i od nosu bubliny, dělat nic jiného.

„O bože,“ řekl Harry, jehož smích náhle odumřel. „Možná to není zas tak skvělé. Jestli táta ví o tom, jak mi Aran umyl pusu mýdlem, tak asi taky ví proč.“

„Jestli o tom s tebou zatím nemluvil, tak už to neudělá.“ Draco se otočil na Harryho. „Když zvážíme, co všechno se stalo, jsem si jistý, že Severus pokládá všechno, co jsi řekl, za ospraveditelné.“

Harry s úlevou přikývl.

Když Snape zakouzlil ještě jednou Finite, ukončil hned dvě kouzla najednou. Aran roztřeseně vstal na nohy. Poražený, ani nezdvihl hůlku.

„Tak a teď,“ zašeptal Draco. „Velké finále.“

Harry věděl, co to znamená. Jedna kletba přece schází. Petrificus, které Aran seslal na Harryho a zanechal ho bezmocného právě během souboje s Luciusem Malfoyem.

Petrifikus je příšerné. Harry to věděl z první ruky. Ale přesto to vypadalo docela mírné ve srovnání s tím, čím ho Aran nechal projít. To kouzlo nebyl jeho nejhorší zločin. Nejhorší bylo, že ho použil tak, že zanechala Harryho zranitelného, před jeho nejhorším nepřítelem. Ale co dalšího může Snape udělat? Teď už Harry věděl, že otec Arana nezabije.

Petrificus Totalus!“ zakřičel Snape.

Pro Harryho docela těžké i se na to jenom dívat. Když Aran strnul, zešednul, zavrávoral a s žuchnutím dopadl na záda, nemohl nemyslet na to, co se stalo ve Francii. Nelitoval toho, že je Malfoy mrtvý. Samozřejmě, že ne, A necítil se provinile, dokonce ani za to, že se necítí provinile. Nebo alespoň ne tak, jako předtím.

Ale připomínka toho, jakou sílu má doslovně ve svých rukách, byla děsivá.

Draco změnu jeho nálady postřehl. „Nemáš po kapsách nic ostrého?“ zašeptal téměř neslyšně.

Harry slyšel v té otázce starostlivost, ale stejně bratra zpražil pohledem.

Snape došel k Aranovu tělu, díval se na něj se zlověstným výrazem. Mezi učiteli zavládlo napětí, jako by očekávali, že Snape má v plánu udělat něco neočekávaného. Nikdo nevydal ani hlásku.

Tedy až do chvíle, kdy Draco zašeptal. „Jejda,“ zastrčil ruce do kapes. „Mám pocit, že jsem se mýlil, co se týče velkého finále.“

„On ho prostě osvobodí a bude po všem,“ odvětil Harry, ale hlas se mu nejistě zatřásl.

Larissa vykoukla a začala se třást.

Finite incantatem,“ řekl Snape a jeho hůlka zůstala namířená na muže, který začal rychle mrkat a posadil se. „Takže hadí jazyk je ďábelský, co, Árone?“

Aran se evidentně pokoušel odpovědět způsobem, který by ho nestál život. „Já... podívejte, Snape. Já vím, že máte toho kluka rád, ale já nejsem jediný, kdo si myslí, že je to trochu nepřirozené...“

Snape se zatvářil zlověstně a hlubokým hrdelním tónem pronesl inkantaci.

„Sladký Merline,“ řekl Draco šokovaně. Udělal krok dozadu a otřásl se. „Myslel jsem, že je to jen legenda.“

Harry nerozuměl, ale pohled na Arana, který se začal měnit, mu poskytl nezbytné vysvětlení. Mužovo tělo se protáhlo a zúžilo, jeho ruce a nohy se scvrkly a pak zmizely úplně. Hlava změnila tvar a tam, kde měly být nohy se objevil ocas.

„Je z něj... je z něj had.“ vydechl Harry fascinovaně a zaskočeně.

Larissa začala poskakovat, to jak se pokoušela o překot vymotat z Harryho pláště. „Nech mě dívat, nech mě dívat. „Jéé ten je hezký.“

A měla pravdu. Z Arana byl pěkný had. Dlouhý a štíhlý, mléčně bílý pruh v trávě, ale Harryho pozornost neupoutalo to, jak vypadá, ale co říká.

„Vrať mě zpátky,“ prosil plačtivě Aranův hlas, který ale vycházel z hada.

Harry se podíval na Draca a na Larissu a pochopil, že ani jeden z nich žádný hlas neslyší. No samozřejmě, oni slyší jen syčení.

„Mluví hadím jazykem,“ řekl Harry. Cítil, jak se Salsa začala v jeho kapse vrtět, tak jí trochu pohladil, a ona se přestala hýbat. Asi si myslela, že jí Harry varuje před jiným hadem.

„Je odsouzený mluvit hadím jazykem,“ řekl Draco třesoucím se hlasem.

Poslední komentáře
18.03.2010 18:52:37: Začínam sa červenať. smiley${1} Meniť asi nie, to záleží na tebe. smiley${1}
18.03.2010 13:56:04: Ty si neskutočná, díky. Myslíš, že kvôli tomu prerábať aj pdf?
18.03.2010 13:46:37: Jimmi, vedela som, že mi niečo behá po rozume a už viem: v tejto kapitole bolo kúzlo Mozek jako ze ž...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.