Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Kapitoly 91 - 96

Kapitola 95. KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ I. část

Preklad: Chalibda

Betareader:   Kapitola neprošla rukou betareadera

Záverečné úpravy: Beruška


Snape za majestátního vlání pláště odrázoval z Velké síně a Harry s Dracem se po sobě zděšeně podívali.

„Tolik k nemsti se, je to špatné,“ zašeptal nakonec obdivně zmijozelský chlapec.

Harry se krátce podíval do míst, kde ležel v bezvědomí Aran. „Jo, ale pomysli si, co mu táta mohl udělat.“

„No, spíš si pomysli na to, co mu udělá“ zamnul si ruce Ron.

Draco potichu zavrčel, „No jestli udělá to, čím vyhrožuje, nebudu muset už nikdy poslouchat jeho kázání o pomstychtivosti.“

Harry si pomyslel, že právě to možná zastaví Snapeovy ruce. I když na druhou stranu, ten člověk přece už udělal ve svém životě dost hrozivých věcí. Ale litoval jich. Harry si dobře pamatoval na to, jak byl otcův hlas naplněný úzkostí, když s ním před několika měsíci mluvil.

Nemohl jsem je zachránit Harry.

Takže jak moc je pravděpodobné, že Snape Arana chladnokrevně zabije před zraky všech dětí ze školy a navíc i svých vlastních synů? Harry si sám pro sebe přikývl. To by vysvětlovalo i tu ránu, které byli před chvílí svědky. Snape byl naštvaný a musel něco udělat s tím novinovým článkem.

„Jsem rád, že mám konečně někoho, kdo za mnou stojí,“ řekl Harry „Je to příjemná změna.“

„No počkej, já jsem přece za tebou vždycky stál!“ Vyhrkl Ron a zčervenaly mu tváře.

V tu chvíli se na Harryho otočil Draco. „Serpensortia,“ vydechl tiše přes Harryho slova.

Harry se na ně na oba usmál. „Já vím. Myslel jsem někoho dospělého.“

„Aha.“ prohlásili Draco s Ronem unisono. A oba vypadali, že je to poněkud popudilo. Nebo lépe řečeno Ron vypadal popuzeně a Draco otráveně.

„A hele začínáte spolu souhlasit,“ smál se Harry. „A to je taky příjemná změna.“

Osazenstvo učitelského stolu, které až na Brumbála, který souboj stvrdil svou autoritou, mělo před chvílí oči na vrch hlavy se začalo uklidňovat. Pomfreyová si pospíšila k Aranovi a po té co si učitele v bezvědomí prohlédla, zakouzlila Mobilicorpus aby s ním mohla pohnout.

Harry měl co dělat, aby se znovu nerozesmál při pohledu na Arana, jehož tělo se jako bezvládná loutka vznášelo mezi mrzimorským a nebelvírským stolem ven ze dveří Velké síně. Pomfreyová šla za ním s poplašenými zvuky a Harry doufal, že to není předzvěst toho, že má v plánu dát Snapeovi kázání o tom, že kolegové z učitelského sboru se nemlátí.

Ron zamířil zpátky ke svému místu a prohlásil, že si musí před tím než zamíří na hodinu Kouzel, ještě do něčeho párkrát kousnout.

„Doženu vás,“ řekl Harry rychle. Najednou to přestala být legrace. Během Kouzel se často používá hůlka, mohl by se mu shrnout rukáv a to poslední, co potřebuje po tom otřesném článku je, aby lidé začali přemýšlet, kde přišel k těm jizvám na ruce.

„No, to ani náhodou,“ otočil se na něj zakaboněný Ron. „Nenechám se od tvého otce znovu seřvat za to, že jsem tě nechal jít samotného.“

„Kdy o tom s tebou mluvil?“

„Nemluvil, poslal Huláka. Mně a Hermioně. Krbem do společenské místnosti. Myslím, že by učitelé neměli smět dělat takovéhle věci!“

Huláka. Harry tušil, že je od něj není pěkné to, že ho to docela pobavilo. Bylo příjemné mít dospělého na své straně. Otce, opravdového otce. „Hm. A co v něm bylo?“

Ron se zaškaredil. „Že jsme prefekti a že by nám mělo víc záležet na ostatních, než na nás samých. Že jsi neměl být na chodbě sám a že to dobře víme. A že jestli tě ještě jednou necháme o samotě, abychom se mohli miliskovat, tak že zná kouzlo, která nám nacpe jazyk hluboko do krku a přilepí ho tam.“

Harry jen zapal po dechu. „To by neudělal!“

„Ale jasně, že udělal. Takže, my tě teď s Hermionou doprovodíme do hodiny a konec řečí.“

„Draco mě může doprovodit předtím, než půjde na hodinu Přeměňování. Stejně si s ním potřebuji o něčem promluvit.“

Ron chvíli váhal. „No, dobře.“ zavrčel nakonec.

Draco nadzdvihl obočí, ale neřekl nic, dokud s Harrym nevyšli z Velké síně dolů do chodby. „Co je?“

„Jen minutku.“ Harry otevřel dveře a podíval se do zaprášeného skladu plného pavučin. U zadní stěny stálo osamocené zrcadlo špinavé tak, že Harry téměř neviděl svůj odraz. Chvíli přemýšlel, jestli je stejné, nebo podobné, nebo jestli umí podobné věci, jako zrcadlo z Erisedu, ale v tom za ním vešel Draco a jeho mysl zaujal naléhavější problém.

Harry s povzdechem zajistil místnost, a pak si vyhrnul rukáv hábitu. Bylo mu líto, že zrovna dnes nemá košili s dlouhým rukávem, pak by bylo daleko těžší dostat se pod látku přímo na kůži.

Draco bolestně sykl, když uviděl Harryho předloktí pokrytá rudými šrámy. Dlouhé linky rozdrbané kůže vypadly jako fialové šrámy a sem tam na nich byly kapky krve. Jedna ranka ještě pořád krvácela.

„Nemůžu takhle jít do Kouzel. Hodně tam kouzlíme. Takže... mohl bys?“

„Mohl bych co?“

„No... uzdravit je? Moje kouzla... no prostě já to sám pro sebe udělat nemůžu.“

Harry si povšiml, že Draco má ruce založené na hrudi. „A čím to asi tak bude? Přemýšlel jsi nad tím někdy?“

O Bože, proč to ten Draco musí takhle komplikovat? „Podívej, já vím, proč to tak je. Dlouho jsme o tom s tátou mluvili.“

„To je dobře. Protože jestli si myslíš, že já budu tvůj spoluviník, tak to se teda...“

„Spoluviník!“

Draco zdvihl hlavu. „Marša to slovo používá často a myslí tím lidi, kteří ti pomáhají dělat věci, které pro tebe nejsou dobré.“

„Já nechci, abys mi pomohl – podívej, já prostě jen nechci, aby to všichni viděli, chápeš?“

„Měl bych tě donutit jít za Severusem.“

„Draco...“

„No dobře,“ zavrčel chlapec. „Pro jednou.“

Harry s úlevou zašeptal. „No hurá.“

Ale Draco ještě neskončil. „Ale řeknu to Severusovi hned, jakmile budu moct.“

Harry cítil, jak se mu zatínají pěsti. Byl by raději, kdyby si otec myslel, že se už se svým problémem vyrovnal. Už je to skoro týden, co se za ním přenesl domů, aby si s ním promluvil a za tu dobu ani jednou nevykouzlil jehlu. A Snape byl kvůli tomu na něj hrdý. Harry to věděl. A Draco to teď chce zničit! „To je od tebe hnusné.“

„Není. Musím to udělat. A kdybys letěl na mém koštěti, věděl bys proč.“

„Jo, prostě chceš být pro jednou ten hodný syn ty!“

„Jako bych měl šanci.“ řekl Draco potichu. A když se podíval na Harryho, leskly se mu oči. „Nepokouším se přidělat ti potíže, takže se nechovej jako blbec. Jen nechci, aby sis myslel, že si budeš ubližovat a já ti to pomůžu skrýt.“

„Tak už se do toho pusť,“ řekl Harry a natáhl ruce a jen doufal, že Draco mezitím nezměnil názor.

Draco se velmi jemně dotkl ošklivých červených jizev hůlkou. A pak zakouzlil čistící kouzlo kolem Harryho prstů. Krev zachycená pod nehty zmizela. Stejně byl pořád naštvaný, měl chuť říct díky za nic, jenže to by nebyla pravda a tak jen práskl dveřmi od skladu a vyrazil do chodby.

Draco ho doběhl, šli bok po boku, ale Harry nepromluvil, dokud nebyli u učebny Kouzel. A i pak to bylo jen zašeptané ahoj.

Toho dne v kouzlech dělali to, čemu Kratiknot tak rád říkal otevřené opakování, což znamenalo, že se směli dát do dvojice s kým chtěli a kouzlit co chtěli, cokoliv z toho, co se naučili. A nebo si jen povídat, pokud u toho alespoň občas mávli hůlkou.

Ale netrvalo to ani deset minut, otevřely se dveře a objevil se Snape. „Mohl bych si promluvit se synem?“ zeptal se bez okolků.

Harryho začaly svrbět paže. Takže Draco už si se Snapem promluvil, co? Skvěle!

Havraspárští i nebelvírští se na Snapea, který vešel do třídy, dívali obdivně a s úctou. A vzhledem k tomu, čemu byli u snídaně svědky nebylo divu.

Kratiknot zuřivě přikývl hlavou a zhoupl se na patách. „Skutečný souboj tady v Bradavicích. To je doopravdy vzrušující, že? Jsem si jistý, že předvedete skvělou show!“

Snape sevřel rty. „Budu se snažit,“ řekl suše, „a mohu si tedy teď promluvit s Harrym?“

„Samozřejmě, samozřejmě.“ Kratiknot mávl na Harryho aby šel.

Snape mlčel po celou dobu, co se vraceli do Velké síně, aby se přenesli krbem do jeho kanceláře. A Harry byl příliš naštvaný na to, aby jen tak něco rozkládal. Když pak osaměli v kabinetě Lektvarů, byl to Snape, kdo zahájil rozhovor.

„Chtěl jsem si s tebou promluvit dřív, než skoční snídaně. Ale pak jsem si říkal, že nejlepší bude počkat, až budeme mít trochu soukromí. Ten článek byl skutečně odporný. Nebereš ho příliš vážně, že ne?“

Ne, samozřejmě, že ne, chtělo se Harrymu říct.

Jenže to přece nemůže tvrdit, že ne? Ne když ví, že Draco řekne Snapeovi o tom, co provedl se svýma rukama. A že to Snape ještě neví, už teď bylo jasné. Draco tedy ještě nežaloval.

Ale bude. O tom neměl Harry nejmenší pochybnost. Takže nejlepší bude, když to Snapeovi řekne sám, dřív, než to udělá Draco. „No, popravdě, trochu ano.“

Snape se k němu naklonil přes stůl. „Harry,“ řekl temně káravým hlasem. „Ty nejsi zlý. Aran je.“

Harry zamrkal. „Je malicherný a úzkoprsý, ale neřekl bych, že je zlý.“

„Je přízemní a zajímá se jen sám o sebe. A to ho činí zlým.“ Snape rozpřáhl ruce. „Urazil jsem ho a on mi to vrátil tím, že zaútočil na mé děti. Bezpochyby neočekával, že ho kvůli tomu vyzvu na souboj.“

Harry se nedokázal ovládnout a odfrkl si. Přemýšlel, jestli Snape v celé téhle situaci nevidí jeho pokání zato, jak se celé ty roky k Harrymu choval. Téměř to řekl nahlas, ale vzhledem k tomu, že se v Devonu víceméně domluvili, že už tuhle záležitost nechají být, udržel jazyk na uzdě a věnoval se svému dalšímu zjištění. „Ty jsi ten souboj s Aranem celou dobu plánovat!“ Řekl a samotného ho překvapilo, že v jeho hlase bylo slyšet obvinění. „To proto jsi byl tak nesnesitelný, když jsi dohlížel na jeho hodiny!“

„Proč si myslíš, že jsem asi tak navrhl, že budu dohlížet na jeho hodiny,“ zajiskřilo Snapeovi v očích. „Albus ho chtěl prostě vyhodit, ale já jsem chtěl dostat zadostiučinění. Chtěl jsem, aby mě Aran vyzval.“

„Vždyť se tě k smrti bojí!“

„Jo, toho jsem si všiml,“ zavrčel Snape. „A tak se mi pomstil jako zbabělec a svou zášť ventiloval před Holoubkovou. Ale dost už o Aranovi Harry. O něj se postarám zítra. To co mě teď zajímá jsi ty. Jak moc tě ten článek rozrušil?“

Harry přesně věděl, kam tahle otázka míří. „No, jehly jsem nevyčaroval, ale...“ hlasitě a zhluboka si vzdychl. „Bojím se, aby si teď všichni nemysleli, že jsem opravdu temný. O hadím jazyku si málokdo myslí něco dobrého. Nepokoušel jsem se zranit, ale... no docela dost jsem si rozdrásal ruce.“

„Čím?“

„Co? No nehty.“

„Ukaž mi ruce.“

„No když chceš. Ale Draco už mi je před vyučováním uzdravil, takže na nich není nic moc vidět...“

Snape se zatvářil zlověstně. „To udělal? Opravdu?“

Harry se zamračil, jen když si na to vzpomněl. „Jo.“

Snape si ho chvíli prohlížel. „Ty se na bratra zlobíš. Proč?“

„Protože mi slíbil, že hned jak bude moct, za tebou půjde a řekne ti všechno o tom, jak jsem si ty ruce rozdrbal i že mi je uzdravil!“

„A ty jsi neměl v pláne se mi o tom zmínit?“

„Já...“ Harry polkl, nechtělo se mu otci lhát. „Nejsem si jistý, pane.“

„Pak to bylo od Draca chvályhodné,“ řekl Snape klidně. „Nemá příliš mnoho zkušeností s tím, jak být přítelem a už vůbec ne bratrem, ale to, že mi to chtěl říct, byla správná věc. Doufám, že tomu rozumíš.“

„Já...“ Harry se znovu zamračil, ale tentokrát už ne vzteky. Chápal, jak to otec myslí. „No, předpokládám, že se budu muset Dracovi omluvit.“

„Jsem si jistý, že vy dva to nějak vyřešíte.“ Řekl Snape po chvíli ticha. „To co mě zajímá je, proč si nejsi jistý, jestli bys mi řekl o tom, že jsi se opět zranil. Myslel jsem, že máme dohodu.“

„Máme dohodu, že přijdu dřív, než se mi vymkne z rukou potřeba vykouzlit si jehlu. Ale tohle tak nebylo. Prostě mě jen rozhodil ten článek. Myslel jsem, že se ke mně zase všichni otočí zády.“

„To se nestane,“ řekl Snape přesvědčeně. „Dneska ráno ve Velké síni se všichni postavili na tvou stranu.“

„No, asi pomohlo, že jsem tentokrát měl na své straně vítěze.“

Snape se zakabonil. „Harry ty bys tuhle bouři přečkal i sám. To je jeden z tvých velkých talentů.“

„Já vím.“ Harry se natáhl, aby se dotkl otcovy ruky. „Jen se ti pokouším poděkovat bez toho, abych to řekl.“

„Aha. Zmijozel.“

„Tak nějak.“

„A teď k tomu škrábání,“ Harry měl pocit, že se Snapeovy oči do něj zaryly. „Máš pocit, že se tvé nutkání zhoršuje?“

Nutkání. Harrymu se tohle slovo nelíbilo. A tak pustil otcovu ruku. „No, občas mě ruce svrbí, ale nemám chuť je drápat. Není to stejné, jako když jsem toužil po jehlách. Tohle byla výjimečná situace. Protože ten článek byl tak zlý a já jsem neměl žádnou jehlu.“ Harry polkl. Chtěl si ten článek přečíst, aby se dozvěděl to nejhorší. ale když se na to teď zpětně podíval, byla tohle ta situace, kdy měl jít za otcem. Hned.

„Už se to nestane, pane.“ Řekl potichu. „Slibuju. Přijdu za tebou dřív, než se něco stane. A to co se stalo dnes... Lituji toho.“

„Nechci, aby ti něco bylo líto,“ řekl Snape a naklonil se dopředu. „To, co chci je, aby ti bylo líp.“

„Ale to mně je!“ Harry si rukou prohrábl vlasy a došlo mu, že zrovna před chvílí to samé gesto viděl u Snapea. Zvláštní. „Podívej, bylo to jen tím článkem. Prostě mě dostal.“

„Bohužel se budeš muset naučit od Věštce tyhle události očekávat.“

„Já vím.“

Snape najednou zněl trpce. „Doufám, že chápeš, co to udělá s Dracovými přehnaně ochranitelskými tendencemi.“

Harry se zakřenil. „Jo, bude chtít, abych si okamžitě ostříhal nehty.“

„Bez pochyby, bez použití něčeho ostrého.“

„Možná by mě mohl naučit některé z těch manikúrních kouzel, které má tak rád,“ žertoval Harry.

„Můj syn, který má rád manikúrní kouzlo,“ Snape obrátil oči v sloup.

Harry se rozesmál. „Hele, slyšel jsem, že v září při praktikách Bylinkářství, pořád otravoval, že ho rukavice z dračí kůže dřou do rukou!“

„A chtěl poslat domácího skřítka, aby mu koupil nové. Hned, během hodiny.“ Snape se ušklíbl. „A pokud si pamatuji, byl dost bez sebe, když mu profesorka Prýtová půjčila jiný, použitý pár.“

„Tak to se asi Dracovi nelíbilo.“

„No, samozřejmě, že ne. Ale když se vrátíme k tobě. Měl bych ti říct, že se mě dnes ráno tvůj bratr pokoušel přesvědčit, abych kouzlem zamkl šuplík ve tvém stole, na kterém připravuješ lektvary.“

„Cože?“

„Má pocit, že je tam, jak řekl, prostě příliš mnoho snadno dostupných ostrých věcí.“

„No skvěle, nebudu moct pracovat.“

„No, říkal, že na výrobu zmrzliny ty nástroje nepotřebuješ.“

Harry podrážděně zahučel, ale pak se rychle uklidnil při myšlence na ochutnávku, která je čeká v úterý. „Jsem si jistý, že to nerad uslyšíš, ale Lektvary jsou teď doopravdy zábavné, bez urážky.“

„Předpokládám, že výroba sladkostí může být zábavná,“ zavrčel Snape. A jeho hlas zněl dost zlověstně na to, že před nedávnem nevypadal tímto tématem nijak znepokojeně. „Předpokládám, že ministerstvo, to sídlo vší moudrosti, by s tím souhlasilo z celého srdce. Bez ohledu na to, že byste potom všichni potřebovali inzulín...“

Harry zamrkal. „Tati, je něco špatně?“

Snape mávl rukou. „Možná jsem jen nervózní z toho souboje.“

„Ne ze souboje, s Aranem.“ řekl Harry pobaveně. „Ale stejně. Mám otázku. Kdo bude tvůj sekundant? Ředitel?“

„Nepotřebuji sekundanta.“

„Myslel jsem, že je to tradice.“

„Ale není to nutné, a v tomto případě tu mimo Abuse není nikdo, komu bych tuto úlohu svěřil. A ten se jí, díky svému postavení tady, zhostit nemůže.“ Snape vstal. lehce se dotkl Harryho ramene a zamířil ke dveřím. „Domnívám se, že by ses měl vrátit do třídy. A kdyby se někdo ptal, co jsem chtěl, řekni, že jsme probírali, co uděláme se slečnou Holoubkovou. No, víš co? Nezapomeň to říct.“ V očích se mu zablesklo povědomým způsobem.

„Co s ní uděláš?“

„Zatím nemám žádný plán.“

„Tak proč...“ Harrymu to došlo dřív, než dokončil otázku. „Aha, ty jí chceš vyděsit. A budeš trousit narážky, abys ji přivedl k šílenství a chceš, abych ti pomohl.“

Snapeovy oči jen zářily. „Výborně Harry, a teď jdi, zpátky do Kouzel, abys mohl začít.“

***

Na obědě se Harry posadil vedle Draca, aby se mu mohl omluvit. Ne, že by se mu do toho úplně chtělo. Ne, před ostatními Zmijozely. Ale věděl, že to takhle bude nejlepší. Draco se musel vykašlat na Zmijozel, aby mohl Harrymu pomoct, Takže teď potřeboval dostat šanci upevnit svou pozici v koleji, a jestli zmijozelští zaslechnout, jak se mu Harry za něco omlouvá, možná to pomůže Dracovi zachovat si tvář.

Když si sedal, Draco se na něj ani nepodíval. Harry věděl, že je to špatné Znamení, přestože byl Draco zabraný do rozhovoru s Crabem. O pár míst dál Zabini pracoval na svém trestu a sledoval přitom, jak si Draco s Crabbem povídají a nevypadal, že by ho to příliš těšilo. Harry by si býval přál sedět tak blízko, aby viděl, u kterého čísla Zabini je.

„Draco,“ řekl Harry trochu hlasitěji, když se v hovoru objevila pauza.

„Hmm?“ Jeho oči vypadaly chladné a bez zájmu, ale hned sklouzly k Harryho prstům, jako by se chtěl přesvědčit, zda si Harry znovu neubližoval.

„Choval jsem se předtím jako pitomec, je mi to líto.“ řekl Harry. „Přijmeš mou omluvu?“

Draco zdvihl obočí. „Pitomec, říkáš?“

Harry měl pocit, že je v tom nějaký záměr a tak přikývl. „Jo, úplný pitomec. Přesně, jak jsi řekl. Měl jsem ti radši za to všechno poděkovat.“

„Dobře,“ protáhl Draco. „Z mých zkušeností vyplývá, že nebelvírští jsou často úplní pitomci. Je dobře, žes na to přišel.“

Harry si pomyslel, že je to Dracův způsob, jak přijmout omluvu, aniž by před ostatními Zmijozeli připustil, že se dopustil něčeho tak laskavého, jako je odpuštění.

„No a konec konců, ty jsi zčásti Zmijozel,“ pokračoval Draco, jako by byl pán, udělující milost. „A to tě činí docela snesitelným.“

Ale zakřenil se u toho tak, že ho Harry nemohl brát vážně.

„Co si myslíte, že Snape při souboji Aranovi udělá?“ Zeptal se Goyle s plnou pusou.

„Netuším,“ řekl Draco.

„A co ty, Harry?“

Harry se téměř udusil na svém vajíčkovém salátu, když slyšel, jak ho Goyle oslovuje křestním jménem. Hm, pravděpodobně do něj Hermiona ryla, když ho doučovala.

„Taky nevím,“ a na dotvrzení svých slov pokrčil rameny.

Goyle ztišil hlas. „Měl ten článek pravdu? Učil vás váš otec nějaké temné umění?“

Draco se pokusil odpovědět tak, aby nemusel říct ani ano, ani ne, ale to vypustil džina z lahve. Díky Holoubkové. Ta možnost, že by Snape učil Harryho a Draca temnému umění Zmijozel zřejmě fascinovala. Draco se je pokoušel utišit, ale bezúspěšně.

Harrymu se podařilo zůstat s Dracem o samotě teprve kdy zamířili do sklepení na Lektvary. Šli před Ronem s Hermionou a tak se zmínil, že už se se Snapem viděl a všechno mu řekl.

„Dobře.“ řekl Draco a přikývl. „Ale já mu to stejně musím říct. A ne proto, že bych si myslel, že lžeš. Prostě z principu.“

No, asi je dobře, když Draco lpí na svých principech. Nebo alespoň na tomhle. Má na mysli Harryho dobro.

„Tak co? jak se vám daří ta zmrzlina?“

„Hermiona tam chce dát moc cukru,“ stěžoval si Draco mrzutě. „Jako by nevěděla, že správná citronová zmrzlina musí být kyselá. To snad musí být nějaký mudlovský zvyk, chtít všechno tak sladké je otravné.“

„Musíš vyvážit sladkou a kyselou, aby ta chuť byla příjemná,“ ozvala se zezadu Hermiona a Harry přemýšlel, jak dlouho naslouchá jejich rozhovoru. „A není to vůbec žádná mudlovská záležitost!“

Draco se pootočil dozadu. „Harryho vychovávaly mudlové. Tak ať to rozhodne on...“

„Ani náhodou,“ řekl Harry a zůstal trochu pozadu, aby srovnal krok s Ronem. „To si vy dva vyřiďte sami.“

Žádné komentáře
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.