Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

10. kapitola Touhy 1/3

Preklad:  Katy
Záverečné beta: Tersa, soraki


„Vypadá to, že svému předmětu rozumí,“ řekla Hermiona, když odešli ze třídy obrany. „Ale způsob, jakým se k tobě chová, Draco! A zákaz knih--“

Ron nemotorně popadl Hermioninu školní tašku a hodil si ji přes rameno. „Oh, no tak. Harry nám v B.A. taky nedává eseje a podívej se, jak to funguje.“

„To je mimoškolní klub určený na doplnění nedostatku praxe v našich základních hodinách. A teď se máme v základních hodinách naprosto zbavit učení z knih? To je otřesné - můžete pochytit tolik užitečných kouzel, jenom tím, že si o nich přečtete!“

„Ty to dokážeš, Hermiono,“ řekl Harry. „Ale někteří z nás se naučí mnohem více ze zkušeností, jak s oblibou říká můj otec.“

„Ano, ale vyvážený přístup, má-“

„Můžeš si číst tak dlouho, jak se ti jen líbí,“ přerušil ji Ron. „Můžeš dokonce i sama sobě zadat eseje, o.k.? Ale pro zbytek z nás je dobře, že máme hodiny obrany zaměřené na praktickou výuku.“

Harry si náhle všiml, že Draco je pozoruhodně zticha. Trochu přidal do kroku, aby mohl jít vedle svého bratra. „Jsi v pořádku?“

Dracovy rysy byly napnuté a jeho pokrčení rameny trochu připomínalo křeč. „Ano, samozřejmě.“

Harry se nedal oklamat. „Co chceš udělat s Morrighanovou?“

Dracova ramena sebou opět škubla. „Udělat, Harry? Tady není nic k udělání. Není to poprvé, co někdo uslyšel moje jméno, nebo si všiml mé podoby s Luciusem a rozhodl se, že mě bude nenávidět.“

„I když se jedná o učitele?“

„Mimo jiné.“

„Čau, Harry,“ zavolali Ron s Hermionou, když se otočili, aby zamířili na další hodinu.

Draco a Harry pokračovali na formule, které měli letos s Havraspárem.

„Ale byla nestydatě nespravedlivá, Draco.“

„Pravda.“

„Musíme ji zastavit.“

„Hodně štěstí.“

Harry zmlkl, dokud se neposadili v zadní části Kratiknotovy třídy. „Myslím, že bychom to měli říct tátovi.“

Draco se opřel o opěradlo a založil ruce, na tváři znuděný pohled. „Samozřejmě, že si to myslíš. Jak zvláštní, když si vzpomenu, že jsi zdaleka nebyl tak dychtivý říct otci o svých problémech s Aranem.“

Harry ignoroval jeho sarkasmus. „Měl jsem pro to svoje důvody-“

„Stejně jako teď mám já svoje.“

„A ty jsou?“

„Hádám, že jiné než byly tvé,“ řekl Draco nejasně. „Můžeš teď být zticha? Neslyším profesora a víš, že letos máme OVCE.“

To bylo trochu nespravedlivé, vzhledem k tomu,  Kratiknot začal mluvit teprve před chvílí. Harry stiskl rty a zkusil poslouchat, ale vydržel jen pár minut, než ze školní tašky vytáhl pergamen, aby mohl Dracovi napsat zprávu.

Jaké důvody?  

Draco se zamračil na tu neúhlednou čmáranici a vypadalo to, že ji bude ignorovat, ale pak si snad uvědomil, že na něj Harry nepřestajně dotíral. Povzdechl si, posunul pergamen na svoji polovinu stolu, potřásl hlavou a dal se do delšího psaní.

Utíkal jsem si Luciusovi stěžovat s každým problémem, napsal Draco a dvakrát podtrhnul slova 's každým'. Chci mít se Severusem odlišný vztah. Zdravější, jak by řekla Marsha. A měla by pravdu; když se dívám zpět, vidím, že způsob jakým jsme jednali jeden s druhým, byl téměř patologický.

Harry to více než minutu zvažoval, zatímco Kratiknot mumlal o důležitosti správného zařazení kouzla během písemné části OVCE. Draco se zkouší distancovat od Luciuse, pamatoval si, co mu Severus řekl. Tohle znělo podobně, což Harryho přimělo k přesvědčení, že by to měl podpořit. Ačkoli, zároveň nechtěl, aby Draco trpěl pod Morrighanovou stejným způsobem jako on pod Aranem. Měl by jít za otcem o něco dříve.

Ale táta by ti chtěl pomoct, konečně odepsal. Nesmýšlel by kvůli tomu o tobě hůř. Nemyslel by si, že s ním zacházíš stejně jako s Luciusem.

Nemyslím, že bychom měli podporovat tátu k boji s každým učitelem, který nás dráždí, odepsal Draco. Ačkoli musím připustit, že by to mělo svoje výhody.

Nebojoval by s ní. Udělal to pouze s Aranem, protože ten do toho zapletl noviny!

Ale no tak. Nerozumíš vtipu? Myslel jsem na Divestio a na to, jak svůdně by Maura Morrighanová vypadala, kdyby jen tak bez ničeho stála na hřišti. Pravděpodobně by jí to odhalení ani nevadilo, když uvážíme, jak se obléká normálně. Nemyslím si, že by potom v obraně vůbec někdo byl schopen dávat pozor!

Harry spěšně zničil pergamen, než ho mohl spatřit někdo jiný. Přesně tohle ještě potřebovali – aby se k Morrighanové dostalo, že Draco klábosil o tom vidět ji nahou!

„Problém, pane Pottere?“ zeptal se Kratiknot pisklavým, ale vážným hlasem z přední části třídy. „Vypadá to, že vaše lavice doutná.“

„Uh, jen si procvičuji ohňová kouzla, pane profesore.“

„Během hodiny? No tohle. Myslím, že vy a pan Snape byste se mohli přestěhovat více dopředu.“

Harry ignoroval úsměšky Havraspárských, a udělal, jak učitel řekl.

---------------------------------------------------

Harryho poslední dnešní hodina byla dvouhodinovka lektvarů. Protože po rozhodnutí ministerstva, že pět ročníků lektvarů se Snapem se vyrovná sedmi ročníkům normálních lektvarů v Krásnohůlkách nebo Kruvalu, přihlášených ubylo, šesté a sedmé ročníky byly spojeny do jediné skupiny zahrnující všechny čtyři koleje.

Dokonce i tak byl počet studentů ve třídě malý. Ze sedmáků tu byli pouze Harry, Draco, Hermiona, Neville, Ernie, Padma a Terry.

Účast v šestém ročníku byla ještě tragičtější: Ginny a dvě další děvčata, která Harry neznal. Vůbec nikdo jiný.

Pro jednou Harry chápal, proč Snape mluvil tak tvrdě, když začal přednášku. Ačkoli po pravdě to bylo docela nespravedlivé být naštvaný na studenty, kteří byli přítomni než na ty, kteří si předmět nezapsali.

Snape byl v půlce probírání studijního programu, když se dveře třídy s hlasitým zaskřípěním otevřely. Lenka protančila uličkou. Doslova. Dokonce se i zatočila jako baletka, když se zastavila před Snapem.

„Vyrušujete, slečno Laskorádová,“ takřka vyštěkl Snape. „Loni jsem vám říkal, že nebudu tolerovat tento váš zvyk poletovat dovnitř a ven ze třídy, podle toho, jak vám to zrovna vyhovuje. Copak nejste schopná prostudovat svůj studijní program, abyste zjistila, kde byste měla být?“

Ouch. Harry dobře věděl, jaké to je, být tím, na koho Snape zaměří proud svých štiplavých poznámek.

Lenka nevypadala zneklidněně. „Oh! Nehýbejte se, pane,“ vykřikla a postavila se na špičky. „Myslím, že tu máte hejnotočivce, přímo-“

„Ven!“

Tentokrát Snape to slovo skutečně vyštěkl.

Lenčinou odpovědí byl pouze zasněný úsměv.

Místo toho, aby se ještě víc rozzlobil, se Snape zřejmě rozhodl vyrovnat skóre. „Školní trest,“ pronesl líným, hedvábným hlasem s nezaměnitelným potěšením. „S panem Filchem, každý večer v tomto týdnu. Co kdybychom začali se dvěma hodinama? Koneckonců, vždy můžu přidat více, pokud mi okamžitě nezmizíte z očí.“

„Oh, ale já jsem zapsána do vaší třídy,“ zamrkala Lenka. „Nezmínila jsem se o tom?“

„Podejte mi svůj rozvrh.“ Snape přimhouřil oči, když ho zkoumal. „Dobře, ačkoli v budoucnosti vám radím přijít včas, slečno Laskorádová. Sedněte si a dále nás nerušte!“

Draco Harrymu věnoval skeptický pohled, který nepotřeboval vysvětlení; Harry myslel na to samé. Snape se nechystal vzít Havraspáru body za pozdní příchod?

Šanci promluvit si s Lenkou, dostal až o hodinu později, když začali vařit. Odchytil ji při cestě k zásobovací skříni a poklepal ji na rameno, protože se nezdálo, že zaznamenala zašeptání svého jména. „Myslí to vážně. Už nechoď pozdě.“

Lenka se rozzářila. „Oh, ale já jsem se nezpozdila, Harry. Pouze jsem si zrovna měnila svůj rozvrh zpátky.“

„Zpátky?“

„Mmm. Lektvary opravdu nejsou povinné, víš. Ale pak jsem ráno viděla tvého otce.“

Teď byla s mrkáním řada na Harrym. „Ty jsi měla poradu se Snapem?“

„Ach ne.“ Lenka prozkoumávala řadu naložených žabích očí, sklenici si ale očividně vybrala náhodně. „Ale uviděla jsem ho, Harry. Seděl u hlavního stolu.“ Povzdechla si, oči skoro zavřené. „Je tak trochu sexy, nemyslíš? Nevím, proč jsem si toho nevšimla dříve. Jeho vlasy mi připomínají uhlazenou, temnou srst pantera a jeho nos je ve správném světle nesporně královský-“

Aniž by to zamýšlel, Harry ji postrčil hlouběji do zásobovací skříně. „Nemůžeš myslet vážně, že jsi se zapsala na lektvary, protože tě - tě--“ Jeho hlas klesl k naprostému šepotu. „Přitahuje můj otec!“

Lenka se opět zatočila, její ředkvičkové náušnice se šíleně rozhoupaly, když se zastavila. „Ach, takhle bych to neřekla.“

„Tak jak bys to řekla?“

„Má krásný, hluboký hlas.“ Lenčin zasněný úsměv se rozšířil. „Zvlášť, když udílí školní trest.“

Harry zmateně potřásl hlavou a rychle opustil zásobovací skříň. Jeho náladě moc nepomohlo, že když se vrátil ke své pracovní skupině – Dracovi a Hermioně, samozřejmě – Draco pozvedl obočí. „Dal sis na čas, že? A vrátil ses bez vlasů yettiho, pro které jsme tě poslali. Mohlo by to být tím, že se do tvého pohledu lapila jistá blondýnka?“

„Nebuď pitomý!“ řekl Harry, hlasitěji než zamýšlel.

Spíš vycítil než uviděl, jak na něj Snape temně pohlédl. „Pitomý, pane Pottere? Je tu nějaký problém?“

„Ne, pane profesore,“ řekl Harry a zamračil se, když se zvednul, aby přece jen donesl ty yettiho vlasy.


---------------------------------------------------


„Zůstaňte tu, prosím, pane Pottere,“ zavolal Snape, když třída začala vycházet ven.

Mizera. Ne, že by doopravdy očekával, že otec zapomene na jejich slibovaný „rozhovor,“ ale doufat mohl, ne?

Dobře, mohlo to být horší. Alespoň dostal dnes odpoledne v lektvarech dobrou známku, i když za to vděčil Dracovi a Hermioně.  Na poslední chvíli mu zabránili v míchání ve špatném směru, a když jste pracovali s pokročilými lektvary, jedno špatné zamíchání mohlo způsobit katastrofu.

„Uvidíme se na večeři,“ řekl Harry Dracovi a Hermioně a zamával na ně. „Nebo… hm, ve věži pokud táta bude chtít, abychom jedli u něho v kanceláři.“

Draco mu věnoval poměrně zhrožený pohled. „To nemůžeš myslet vážně. Jsi zmijozelský prefekt a chceš spát v nebelvíru každou další noc?“

„Nemám to všechno naplánované,“ řekl Harry podrážděně. „Vím jenom to, že dneska spím v nebelvíru a že nepotřebuju, abys mi připomínal, ve které koleji jsem prefektem, ano?“

Draco se naklonil blíž. „Fajn. Ale nemusím ti připomínat náš dřívější rozhovor, že?“

Jaký dřívější rozhovor? Oh... musí myslet tu část, že si nechce stěžovat Snapeovi na Morrighanovou. Zřejmě nechtěl, aby to Harry udělal za něj. „Dobře,“ řekl Harry. Chápal Dracův úhel pohledu.

Možná, že ta věc s Morrighanovou se přežene. Teď se na něj může dívat a myslet na Luciuse, ale časem pravděpodobně uvidí samotného Draca. Asi i pomůže, že chce být bystrozorem. To se Luciusovi moc nepodobalo, ne?

„Jaký byl den?“ zeptal se Snape a kývnul Harrymu do své kanceláře, jakmile ostatní studenti odešli.
Společenské tlachání, to se mu moc nepodobá, pomyslel si Harry. Přemítal, co to tak může znamenat. Slyšel už Snape nějaké zvěsti o tom, jak Maura Morrighanová zacházela s Dracem? Harry klesnul na židli. „Eh... v pořádku, předpokládám. Je dobré mít zase vyučování.“

Snape si raději než za svůj stůl sedl na další židli a zaťukal špičkami prstů o sebe. Vypadal, že je hluboce zamyšlený, jako by si nebyl jistý, jak začít. „Žádné nutkání napadnout někoho dalšího?“

Harry mu věnoval nedůvěřivý pohled. „Pane?“

„Přestaň s tím.“

No jasně. Už nebyli ve třídě. Ačkoli, cítil se jako by dostával přednášku. Tak nějak nemohl setřást pocit, že „pane“ by v tomto případě mohlo být v pořádku. Ale jeho otec to neměl rád, tak dost řečí. „Tati. Samozřejmě. Ale nevím, proč si myslíš, že bych chtěl tady někoho uhodit.“ Ignoroval fakt, že se mu poslední dobou párkrát chtělo bouchnout do Draca. „Tady v Bradavicích není nikdo jako Piers.“

„To nemůžeš myslet vážně-“

„Samozřejmě, že to myslím vážně.“

Snape si povzdechnul a sevřel si kořen nosu. „Viděl jsem, jak se ten mladý muž k tobě choval v průběhu léta, Harry. Nepochybuji, že jsi měl důvod ho uhodit, ačkoli při zvážení všech okolností to mohlo skončit špatně. Řád by byl raději, kdyby se nemusel zaplétat s mudlovskou vládou, aby tě osvobodil z vězení. Ale Harry… tady jsou studenti, kteří opravdu jsou jako pan Polkiss.“

Harry pomyslel na Blaise Zabiniho a zašklebil se. Snad nebyl tak špatný jako Piers; pokud Harry věděl, nikdy nebil mladší děti. Ačkoli svým vlastním způsobem byl právě tak nepříjemný. Ve skutečnosti byl Blaise možná ještě horší, protože na rozdíl od Pierse byl dost inteligentní, aby vyhmátl citlivá místa.

I když se Dracovi nakonec podařilo setřást ty nesmysly s „Malfujem“, když to slovo obíhalo, tak mu to vadilo. Hodně.

„Jo, dobře,“ připustil a opět se zašklebil. „Jsou tu. Neuhodím je. Na to se umím příliš dobře kontrolovat.“

Snapeovy oči ztmavly emocí, kterou Harry nemohl identifikovat. Skoro by si pomyslel, že to je silný smutek, ale to by v daném kontextu nedávalo smysl, takže to dál nezvažoval.

Nebo to možná smysl dávalo.

„Harry,“ řekl Severus měkce, „Jakkoli lituji tvého nedostatku rozvahy na King's Cross, to vůbec není to, o čem jsem s tebou chtěl mluvit.“

„Co je to tedy?“

Snape polkl, zřejmě považoval za obtížné o tom mluvit. „Tohle není druh rozhovoru, jaký jsem kdy měl se svým otcem, Harry. Evidentně. Cítím se trochu nesvůj.“

Snape se jen vzácně jakkoli zmiňoval o Kazisvětovi. Teď, když Harry znal důvody Snapeovy nechuti, cítil se nepříjemně, že na něj kdy tlačil. Vzpínala se v něm vina. Nechtěl být uštěpačný, když odpověděl; jen neměl sebemenší tušení co říct. „Uh, dobře, já jsem taky předtím neměl žádné rozhovory se svým otcem, víš. Neuměl jsem ještě mluvit.“

V okamžik kdy to vyslovil, zatoužil, aby se mohl zahrabat do země. Nemyslel tím, že zneužívající otec je lepší než mrtvý otec, ale přesně tak to vyznělo. Rychle zkusil zakrýt svoji chybu. „Jaký druh rozhovoru to je, tati? Ještě jsem to nepochopil.“

„Možná nějaký čaj,“ řekl Snape a přešel ke krbu, aby o něj požádal.

To, co dorazilo, vypadalo spíš jako odpolední svačina - všemožné druhy sendvičů a sladkého pečiva  rozložené na malých talířcích. Až Harry zauvažoval, co to Snape přesně řekl domácím skřítkům. Bylo zvláštní požádat o tohle namísto večeře, ale Harry byl příliš hladový, než aby na takové věci myslel. Nabídl si pár řeřichovými sendvičů a malou sušenku a začal jíst.

Snape zatím vypadal, že obnovuje svůj klid. Začal mluvit, když oběma naléval čaj. Do Harryho šálku přidal mléko a cukr, do svého nikoli. „Tvůj zvyk držet se odděleně od ostatních,“ začal. „Myslím si, že to není zdravé-“

Harry zvednul ruku, aby ho zastavil. „To nedělám. Nemůžu uvěřit, že tvrdíš, že to dělám, Severusi. Vždycky jsem měl přátele. Dobře, vždycky co jsem tady. A teď mám tebe a Draca. Nemluvě o tom, že určitým způsobem mám zpět i Siriuse.“

„Ale nikoho speciálního.“ předklonil se Snape.

„Á, tak o tom to je? O mém milostném životě?“

„Nemáš žádný milostný život. Nedovolíš si nějaký mít.“

„To je pravda, nedovolím.“ Harry položil čaj. Pravděpodobně trochu upil, ale vůbec si to nemohl vybavit. „A nic co řekneš, nezmění moje přesvědčení. Jsem si jistý, žes to myslel dobře, ale tohle opravdu není tvoje starost, dobře?“

Snape tu otázku ignoroval. „Je ti sedmnáct Harry, se všemi obvyklými touhami, jsem si jist--“

Slyšet svého otce mluvit o touhách bylo mnohem více než mohl Harry snést. Ano, měl je. Kdo ne? To ale neznamenalo, že o nich chtěl mluvit nahlas, natož se svým otcem! „Do toho ti také nic není,“ řekl slabě, byl si jistý, že zčervenal. „Podívej, měl jsem dneska trochu problém, rád bych si o tom s tebou mluvil. Uh, Kratiknotova hodina. Myslím, že potřebuju zapracovat na hořícím a rozptylovacím kouzle; ve výsledku hrozně kouřilo-“

„Nemysli si, že můžeš změnit téma,“ přerušil ho Snape. „potřebujeme se zaměřit na tohle. Už je více než načase.“

Proč vždycky, když si opravdu přál, aby ho podlaha pohltila, to ta potvora odmítala udělat?

„Takže, jsi normální mladý muž a-“

„Na mě není nic normálního. A ty to víš!“ Harry se náhle cítil vztekle. „Podívej, mnoho dětí je osiřelých. To není tak zvláštní, ale od první chvíle, co mě Dursleyovi nazvali zrůdou, na mě není nic normálního. Až na to, že, dobře, mám touhy. Ale nebudu o nich mluvit. A hádej, co ještě? Nebudu s nimi ani nic dělat. Nemůžu.“

Stále tím samým, měkkým tónem. „Proč ne?“

„Protože by to bylo špatné!“ vykřiknul Harry a vyskočil na nohy. Později se bude pravděpodobně cítit špatně, že jeho čajový šálek spadl a rozbil se o podlahu, ale teď mu to bylo jedno. „Není to jasné? Nemůžu prostě… zradit všechny, které mám rád, Severusi. Jak to po mně jen můžeš chtít? Díky tomu zatracenému proroctví, na mě celý svět spoléhá.“

„To neznamená-“

Harry nenáviděl, co právě řekl, dokonce i když to byla pravda. „Oh, paráda. Teď si zase budeš myslet, že jsem arogantní a sebestředný!“

Severus o trochu zvýšil hlas. „Že na tebe spoléhá celý svět, neznamená, že nemůžeš být sám sebou, Harry!“

„Znamená to, že musím být druhem osoby, na kterou se mohou spoléhat,“ řekl Harry a odfrknul si. „Jak jinak mám uspět v té jediné věci, na které záleží?“

Alespoň, že Snape neřekl, že zabití Voldemorta není jedinou věcí, na které záleží. Bylo to tak, a teď už to všichni věděli. Snad proto Snape promluvil tak strnule, když odpovídal. Rád by řekl, že na tom nezáleží, ale nebylo moc Zmijozelské říkat lži, kterým by nikdo nevěřil. „Přesto by sis měl dovolit svobodu k prozkoumávání své vlastní… své vlastní sexuality, Harry. To, co cítíš, je přirozené pro mladé muže tvého věku, a-“

„Na tom není nic přirozeného,“ řekl Harry a potřásl hlavou. Pro někoho jiného, jistě. Ale ne pro něj. Co bylo přirozeného na tom, chodit na rande, zvyknout si na někoho, prozkoumávat svoje touhy, když to může skončit tím, že jeho „někdo speciální“ bude zasažen zeleným světlem? Nebo umučen k smrti? Už tak dost riskoval, když si dovolil milovat Severuse a Draca. Mohlo to být použito proti němu. Kdyby byl více obezřetný, udržel by si od nich odstup.

Ale Snape a Draco… to se prostě stalo. Harry to neplánoval; jako by osud s ním měl pro jednou soucit a dal mu to, co chtěl. Co potřeboval. A samozřejmě měl také rád Rona a Hermionu, ale to se stalo předtím, než zjistil, jak opatrný by měl v takových záležitostech být.

Ale nikdo jiný, zapřísahal se Harry. Nikdo jiný, dokud Voldemort nebude mrtvý a studený. A stejně tak všichni jeho Smrtijedi. Mrtví nebo políbení, nebo přinejmenším, bezpečně zamčení. Potom a jedině potom pro něj bude bezpečné se zamilovat.

Opravdu, nedovedl pochopit, proč Draco nevidí věci stejně. Být blázen do Rhiannon nebyla omluva, ne, pokud nebyl jednoduše blázen.

Ne snad, že by se o tom s ním chtěl hádat. To už zkoušel a prohrál.

„Je to všechno?“ zeptal se Harry, natolik chladným hlasem, aby ho Severus vzal vážně. „Už o tom nechci znovu mluvit. Můj názor nezměníš, a abych řekl pravdu, štve mě, že jsi to vůbec zkusil. Zkoušíš mě přivést k šílenství? Protože to je všechno, co se stane, když budu poslouchat, že bych měl mít, co chci, i když vím, že udělat tohle někomu jinému je prostě špatné!“

„Neříkej, že--“

Čas vytáhnout velkou zbraň, pomyslel si Harry, a proběhlo jím jakési pochmurné zoufalství. Nemá na výběr. Snapeových názorů si hodně vážil, což bylo důvodem, proč tenhle rozhovor byl tak nebezpečný. Ještě chvilku a mohl by být přesvědčen, aby se pokusil mít všechno. Ne pouze rodinu, což bylo svým způsobem dost špatné, ale i milostný život. Nemohl dopustit, aby se to stalo. Rozhodně nemohl.
 
„Proč bych tě měl vůbec poslouchat?“ zeptal se a nezajímalo ho, že ta slova zavrčel „Co bys o tom mohl vědět? Nic. Žiju s tebou, Severusi! Myslíš si, že jsem si nevšiml, že jsi nikdy- nikdy-“

Harry si náhle uvědomil, jak je krutý a polknul. Nechtěl ublížit svému otci a zmínky o tom, že Snape nemá milostný život, to už bylo trochu moc. Dokonce i předtím, než věděl o Kazisvětovi, natož pak teď.

„Je mi to líto,“ řekl tišeji. „Mám tě rád, Severusi. Otče. Tati. Ale nemůžu o tom znovu mluvit. Prosím… nežádej mě o to.“

Snape vypadal otřeseně, ruka, kterou zvedl, aby dal stranou vlasy spadlé do očí, se chvěla.         
„Nemůžeme to takhle nechat, Harry. Myslím si, že nechápeš, co děláš, když se takhle zapíráš.“

„Necháme to přesně takhle.“ Harry zacouval ke dveřím. „Jsem dospělý a můžu si vybrat, o čem budu diskutovat a o čem ne. A tohle je za hranicí.“

Na dlouhý, napnutý okamžik zavládlo v malém pokoji ticho, které rušilo jen přerývané dýchání.

Dokud Snape nepromluvil.

„Mohl bys… mohl bys snad zvážit...“ Skutečně se kousl do rtu, jako by se mu nadcházející otázka těžko tvořila. Nakonec ji nepoložil. O tom Harry nepochyboval, protože ať už se ho Snape chtěl zeptat na cokoli, rozhodně to nebylo:

„Neuvážil bys náhodou partičku šachů?“

„Ne, neřekl bych,“ řekl Harry jemně. „Ne, právě teď. Skončilo by to hádkou. Myslím, že to je ti jasné.“

Snape přikývl, vlasy mu opět spadly do tváře a zakryly jeho výraz. „Šlo to špatně a za to se ti omlouvám, Harry. Nevím jak… můj otec se mnou nikdy o takových věcech nemluvil. Přišel by si ke mně, kdyby si začal přemýšlet, že si najdeš jehlu, ano?“

Harry se obejmul oběma rukama. „Snad nevěříš, že jsem tak slabý. Malý spor s tebou mě nedonutí spadnout do toho zpátky.“

„Myslím...“ Snape zřejmě vybíral slova s velkou péčí. „Myslím, že to, co jsi se rozhodl, si zvolit, může mít následky, kterých jsi si v tuto chvíli sotva vědom.“

To znělo hodně jako To pochopíš, až budeš starší. Což byla pravděpodobně pravda, takže se Harry rozhodl to nevyvracet. „Nemám žádnou touhu najít si jehlu, Severusi. A nemohu slíbit, že okamžitě přijdu, jenom proto, že na to pomyslím. Ale slibuju, že k tobě přijdu pro pomoc, jakmile skutečně po nějaké šáhnu.“

„Předtím než ji použiješ.“

„Ano, předtím,“ řekl Harry, a pokusil se o úsměv, i když předmět hovoru byl tak ponurý. „Ačkoli, víš co? Vím, že mě stále budeš milovat i kdybych se tu ukázal s oběma rukama krvácejícíma. A není to pokrok? Už si nedělám starosti, že budu odadoptován.“

„Žádné dítě by se o takové věci nemělo strachovat. Ani žádné odrostlé dítě,“ dodal Snape, dokonce i když se Harry nechystal protestovat, že už je dospělý. „Pojď. Doprovodím tě na večeři.“

Samozřejmě. Musel udržovat přetvářku, že Harryho magie je stále trochu vadná a nestabilní. Harry si povzdychl. Bylo na něj už trochu moc, že nemůže jít sám ani na večeři.

Ale s tím nic nezmůže.

Sedl si k nebelvírskému stolu, ale do jídla už se nepustil, i když ho Snape zaujatě pozoroval.

---------------------------------------------------

Poslední komentáře
28.03.2010 19:01:01: A Elza tam tiež začala prekladať (ale Snamione), to aby si si vzala týždeň dovolenku. A nezabudni, ž...
28.03.2010 18:45:48: Wow, tak tyto stránky mi nějak utekly :( Je vidět, že mám poslední dobou moc práce a nesurfuju, jen ...
28.03.2010 18:26:41: Jikita, to je Dramione. Ale ja ho nemôžem chváliť, som zaujatá, keďže som ho našla. Ale po 83. kapit...
28.03.2010 18:04:32: Hurá, bude brzy pokračování... Tu mkigrénu bych ale nepřála nikomu... Snad je už Tersa oksmiley...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.