Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

12. kapitola Milý Draco 2/3

Preklad: Elza
Beta: Tersa, LadyF


Kapitola 12 - 2.časť

Následujícího rána po šíleně brzkém tréninku zamířil Harry na jídlo ke zmijozelskému stolu. Byla to úleva - nemuset vidět Rona.

Také byla úleva mít na přemýšlení něco, co se netýkalo Percyho. Po většinu jídla si Harry hrál s představou, co by měl říct Dracovi o plánovaném žertíku. Nechtěl porušit slib daný Ginny, ale Draco byl jeho bratr. Ale nevěděl-li Harry nic určitého, jak by měl varovat Draca?

Jednoduché, „Nebelvíři připravují fórek, dej si pozor,“ by jen zmijozelský tým donutilo udeřit první. Takže to odpadalo...

Připustil si, že pravděpodobně bylo nejlepší, že mu tým nic neřekl. Nebyl by schopný jen sedět a koukat, jak se Draco po hlavě řítí do nastražené lumpárny, ať už byla jakákoli.

Veškeré myšlenky týkající se neplech zmizely, jakmile dorazila pošta.

Draco se široce usmál, jako vždy když dostal dopis od Rhiannon.

„Mé nové famfrpálové rukavice už musejí být na cestě,“ řekl a zamával obálkou zřetelně nesoucí název a logo Prvotřídních famfrpálových potřeb. Harry si pomyslel, že tu komedii až přehání. Jistě, chtěl udržet Rhiannoninu existenci v tajnosti, takže těžko mohli přiznat, že dopis je od jeho mudlovské přítelkyně. Na druhou stranu ale přivolával na dopis příliš mnoho pozornosti - tečka.

A jestlipak má právě objednané nové rukavice, aby svou historku potvrdil?

Ha... na tom pravděpodobně nezáleží. Od chvíle, co Draco dostal k dispozici dědictví po Siriusi Blackovi, si objednával věci jako posedlý. Už měl pravděpodobně alespoň tucet párů famfrpálových rukavic, tolik, že nezúčastněný pozorovatel si o nich jen stěží mohl udržovat přehled.

Harry se natáhl k talíři slaniny a posloužil si několika dalšími plátky. Že je něco špatně si nevšiml až do chvíle, kdy si mazal toast marmeládou. Draco vedle něj byl naprosto ztuhlý. Když se na něj Harry podíval, uviděl svého bratra ještě bledšího než obvykle, bílými prsty tiskl nažloutlý pergamen.

„Něco je špatně?“ otázal se Harry ztišeným hlasem.

Draco se náhle vytrhl ze zamyšlení. „Co - špatně?“ zeptal se nepřirozeně vysokým hlasem, když cpal dopis zpátky do obálky. „Co by mělo být špatně? Omluvíš mě, Harry? Zapomněl jsem si něco do hodiny.“

Harry se natáhl pod stolem, chytil jedno Dracovo zápěstí a pevně ho sevřel ve snaze pomoci mu se uklidnit. „Je neděle. Nemáme vyučování.“

„Dobrá, stejně jsem si zapomněl něco, co potřebuju,“ vyštěkl Draco a vytrhl svou ruku z Harryho sevření. „Uvidíme se později.“

Schoval Rhiannonino psaní do kapsy, zvedl se a odkráčel.

Harry byl rozpolcený mezi tím, aby mu poskytl soukromí, které zjevně potřeboval, a aby šel za ním podívat se, jak může pomoci. Zatímco se rozhodoval, Draco opustil Velkou síň.

Snape opustil hlavní stůl už dříve, což nechávalo jen Rona, Hermionu a Ginny, jako možný Harryho doprovod.

„Můžete mne doprovodit dolů do Zmijozelu?“ otázal se jakmile přišel k nebelvírskému stolu. Pro jednou se nestaral, jak ta otázka vyzní.

„Jasně, kámo,“ řekl Ron. „Jakmile se vzpamatuju z ranního tréninku. Víš, kdybych nebyl kapitánem, tak bych si nepřestával stěžovat. Ale takhle... myslím, že si prostě dám ještě pár vajec. Pak tě doprovodím, a potom? Potřebuju šlofíka.“

„Hned,“ řekl Harry. „Musím jít hned.“

„Doprovodím tě dolů,“ rychle řekla Hermiona, očividně vyčetla z jeho tónu, že má s něčím starosti.

Harry se rozhlédl po Ginny, ale ta už odešla. Dobře, samotná Hermiona byla dostačujícím doprovodem.

„Myslela jsem, že strávíš den s námi,“ poznamenala Hermiona, jakmile vyšli. I když v jejím hlase nebyla žádná výčitka. „Abychom si mohli opakovat na úterní test z Přeměňování.“

„Hm, možná nebudu moct,“ ohradil se Harry. Jak to mohl vědět? Musel zjistit, co je v nepořádku s Dracem. „Možná to bude muset počkat do zítřka.“

„Ó, Harry. Neměl bys čekat se studiem až do poslední chvíle. Kolikrát jsem ti říkala, že krátkodobá paměť může být dost nespolehlivá?“

„Až mockrát,“ prodloužil Harry krok.

„Ale ty chceš být bystrozorem. Musíš všem podkladům opravdu porozumět, a to nejen kvůli OVCÍM -“

„Já vím, Hermiono.“

„Omlouvám se,“ řekla pak a spěchala, aby mu stačila. „Co se děje? Na to jsem se měla zeptat hned.“

„Nevím.“ Harry pečlivě držel svůj tón i slova dostatečně neurčitá, aby kolemjdoucí v chodbách nemohli vědět, o čem vlastně mluví. „Ale Draco dostal dopis. Jeden z těch dopisů, a cokoli v něm bylo... nevím. Nevypadal šťastně.“

„Oh. Doufám, že není nemocná nebo zraněná.“

„Narcissa Malfoyová je příliš odolná, než aby se jí něco stalo,“ řekl Harry s pohledem na Hermionu. Pochopila a neřekla nic dalšího určitého. Vlastně s ním začala za chůze probírat přeměňování.

Když došli ke vstupu do Zmijozelu, Harry ji mávnutím odehnal. „Bylo mi řečeno, nikterak neurčitými výrazy, že nemám nechat nikoho vyslechnout heslo.“

„Jako kdybych se tam chtěla proplížit,“ potřásla hlavou. „Už nejsem v druháku, víš?“

„Přijdu za tebou později,“ řekl Harry a čekal se zašeptáním hesla, dokud o pár kroků nepoodešla. Alespoň že to už nebyla nějaká špinavost jako „čistá krev“, ale poté, co ho Draco minulý týden změnil na „famfrpálový pohár“, to byla malá útěcha.

---------------------------------------------------

„Být tebou tak dovnitř nechodím,“ prohlásil Greg zarputile, když Harry prošel společenskou místností a zamířil ke schodišti. „Draco nás právě vyrazil.“

„Jeho přesná slova byla: ven, ven, ven!“ jemně se usmál Zabini. „Víc než neMalfoyovské, není-liž pravda? Ale vzhledem k tomu, že je momentálně Snape... Hmm.  Snape, který štěká.“

Harryho pěst se sevřela nad způsobem, jakým si Zabini vychutnával Dracovu špatnou náladu.

„Když půjdeš dovnitř, tak na tebe bude nejspíš taky řvát,“ prohlásil ten kluk s úšklebkem popsatelným pouze jako zlomyslný. „No nebude to zajímavé vidět? Nebo spíš slyšet. Kterak oddaní, milující bratři konečně do sporu přišli. Mohl bych i něco trhnout na vstupenkách.“

Harry ho ignoroval, ale jakmile stál před sedmáckou ložnicí, použil bezhůlkové kouzlo k zajištění soukromí, dostatečně silné k překonání kteréhokoli odposlechového kouzla, jaké by mohl Zabini roztrousit okolo. Pak se pokusil vstoupit, ale dveře byly uzavřené a chráněné. Harry by je mohl otevřít hůlkovým kouzlem, ale obával se, že by to mohl přehnat a vyrazit je z pantů. Nic vhodného, když by měla pravda o síle jeho moci zůstat skryta.

Rozhodl se hlasitě zaklepat, ale pak zanadával, když mu došlo, že jeho předchozí kouzlo izolovalo ložnici od ostatních zmijozelů. Draco ho nemohl slyšet.

Harry s povzdechem zrušil své kouzlo a znovu zaklepal.

„Obsazeno!“ štěkl Draco. „Přiďte později!“

„Draco, tady Harry -“

„I kdyby to byl Merlin osobně. Mám práci, vrať se později!“

„Je to i můj pokoj,“ štěkl Harry nazpátek. „Pusť mě dovnitř!“

„Jdi do hajzlu!“

Harry zaslechl Zabiniho vítězoslavné zachechtání. Dobrá, aspoň mu to vnuklo nápad. Opřel se o zavřené dveře. „Zabini si tvou náladu pěkně vychutnává - a čím víc řveš, tím víc se baví,“  řekl Harry tiše proti spáře, kde dřevo nedoléhalo plně na kámen.

Za minutku se dveře s trhnutím otevřely. Draco na Harryho vteřinu zíral, jeho šedé oči vypadaly téměř divoce. Pak se otočil a přistoupil zpátky k malému stolku vedle své postele.

Harry tiše zavřel dveře a důkladně je zabezpečil.

„Nech mne být. Snažím se soustředit,“ štěkl Draco, jakmile Harry skončil.

„Soustředit na co?“

„Píšu dopis. Jistě ti dojde komu.“

„Je v pořádku?“

„Jako by tě to zajímalo,“ odsekl Draco a otočil se na židli. „Jsi pravděpodobně šťastný, byv prokázán neomylným!“

Prokázán neomylným? Harryho obočí se stáhlo k sobě. „Nerozumím.“

„Dobře, pokud není tvou přítelkyní, předpokládám, že nemusíš,“ řekl Draco podivným tónem. „Harry... prosím. Prostě si sedni na postel a nech mne přemýšlet. Tohle musím vystihnout dobře.“

Harry stále nerozuměl, ale udělal, oč ho Draco požádal.

Po dlouhou dobu nebylo v pokoji jiného zvuku než skřípotu pera a příležitostného zašustění papíru zmuchlaného do koule. Harry zavřel oči a čekal. Snažil se nepočítat, kolik konceptů Draco zahodil. Po chvíli smrtící nudy vytáhl učebnici přeměňování a snažil se připravit se na úterní test. Možná by mohl překvapit Hermionu a jednou se dostavit na studijní schůzku s podklady v malíku.

„Tak,“ řekl Draco konečně. „Tak, tak, tak.“

„Hotovo?“

„Asi to není perfektní, ale...“ Draco si povzdechl. „Už nevím, co jí říct dalšího.“

Harry odložil knihu stranou a posadil se. „O čem?“

Dracovy oči byly zarudlé, i když Harry neslyšel zvuk pláče. „Rhiannon je nemocná? Hermiona myslela, že to může být důvod tvého rozrušení -“

„Tys to řekl Grangerové?“

„Hele, někdo mě musel doprovodit sem dolů! Nemám dovoleno chodit sám!“

„Mohls jít do Nebelvíru, kam patříš!“

Harry sebou cukl, načež odpověděl hlubokým hlasem . „To tak nemyslíš.“

„Máš pravdu - nemyslím,“ Draco si povzdechl. „Promiň. To jen...“

„Co?“ Harry polkl, jeho mysl se vrátila o celý rok ke chvíli, kdy viděl tetu Petunii v nemocnici, ležet tam tak slabou. Ležela a vypadala jako mrtvá. „Je to zlé? Leukémie?“

„Není nemocná.“ Draco měl stažené hrdlo. „A skoro si přeju, aby byla, a - ano, vím, že vypadám jako hnusný sobec. Ale já jsem hnusný sobec, Harry. Oklamal jsem tě, co? Myslím, že jsem oklamal sám sebe.“

„Neoklamal jsi mne,“ prohlásil Harry jemně. „Vím, že nejsi bez chyby. Ale máš mnohem míň chyb, než jsi míval, Draco.“

„To nemám, protože si přeju... Aspoň bych pak nemusel myslet na ni s...“ Jeho hlas se chtěl zlomit, ale Draco mu to nedovolil. „S někým jiným.“

Ou. Ou, sakra.

Harry nevěděl co říct. „Ona... ona si našla někoho jiného?“

Dracův horní ret se zkroutil. „Ano. Na škole. On je starší než ona, jestlis to nevěděl. A je tam s ní. Vztah na dálku prý nefunguje, řekla! Zrovna jaks to říkal ty!“

Jeho hlas ke konci přešel do ječení.

„To jsem nikdy neříkal.“

„Řek’s že se vzpamatovávám z Pansy!“

„No, myslel jsem si to,“ zamumlal Harry. „Ale to neznamená, že jsem předpokládal, že ona je jedna z těch, co... uhm...“

„Naplive na mou lásku? Pošlape mé srdce? Dá mi kopačky?“

„Jsem si jistý, že to tak nemyslela,“ řekl Harry bezmocně. „Ona jen... no, lidé si nemohou vždy vybrat, jestli se zamilují nebo milovat přestanou, Draco. Ale vážně jsem nevěděl, že to přijde. Chci říct - byla tak fascinovaná magií, že jsem si byl jistý -“

„Že mne milovala pro má kouzla!“

Harry sebou trhl.

„No, asi to tak bylo,“ prohlásil Draco sveřepě. „Protože on je také kouzelník, píše. A nejhorší na tom je, že by to nezjistila, kdyby nejdřív nepotkala mě! Přesně tak to napsala! Věděla přesně, jakou otázku položit, když ji na něm zarazilo něco divného.“

Harry přikývl a snažil se vypadat nápomocně. Nebylo to těžké - on byl nápomocný. Jen nevěděl, jak pomoci. „Takže jsi jí napsal odpověď?“

„Ano.“ Draco přešlápl, jako by se rozhodoval, pak najednou mávl hůlkou a přivolal kus pergamenu. Vrazil ho Harrymu do rukou. „Čti.“

Harry skoro ucouvl. „Já to nechci číst!“

„Potřebuju, abys to přečetl.“ Draco si skousl ret - gesto jemu tak nepodobné, že Harryho rozbolelo srdce. A to bylo předtím, než se přiznal. „Potřebuju tvůj nezaujatý názor. Musím vědět, pokud... pokud to zní moc lítostivě. To dívky nesnášejí. Tedy, čarodějky určitě. A nejsou mudlovské dívky stejné?“

Harry se neochotně chopil pergamenu a přečetl si ho. Jeho první reakce byla, že „lítostivé“ to nevystihuje ani zdaleka. Draco se jevil vyloženě potřebně. A uboze. Pokud tenhle dopis pošle, bude se cítit poníženě, kdykoli si na něj vzpomene.

„No?“

„Tak nevím,“ snažil se Harry být diplomatický. „To zní, jako bys bez ní nemohl žít.“

„Protože já do hajzlu nemůžu, ty idiote!“

Harrymu bylo jasné, že poznámka „ano, můžeš“ by nevedla k ničemu dobrému. Draco tomu nehodlal uvěřit, teď ještě ne. „Možná je to tak, ale zní to žalostně, čehož se chceš vyvarovat, jaks říkal. Myslím... myslím, že si musíš udržet svou hrdost. Řekni jí, že ji chápeš a že jí přeješ to nejlepší.“

„To mi ji nevrátí!“

„Pokud je do někoho jiného zamilovaná natolik, aby ti o tom napsala, tak myslím, že ji zpátky dostat nemůžeš.“

„Už ti někdo někdy řek‘, jakým naprostým parchantem umíš být, Pottere?“

„Byl bych parchant, kdybych tě nechal poslat tenhle dopis, tak jak je.“ Když Draco jen zíral, Harry se co nejvíce snažil vyvolat svou zmijozelskou stránku. „Hele, žadoněním se nikam nedostaneš. Máš pravdu. Holky to nesnášejí. Pokud ji vážně chceš zpátky, tak nejlepší strategie je předstírat, že je ti to jedno.“

„Holky jsou zasraně pomatený,“ vztekle prohlásil Draco. „Každá z nich je. Kouzelnice nebo mudla, všechno jedno. Žijí jen proto, aby nás mučili.“

„Tak jí to nedovol,“ řekl Harry. Pohled Dracových očí ho začínal děsit. Měnil se z hysterie do něčeho podobného úplnému šílenství. „Vysměj se tomu. Řekni jí - jó, léto bylo fajn, ale sama vidíš, že to nic víc nebylo. Prostě letní románek.“

„Tak to nazvala ona,“ Draco skoro syčel. „Letní románek. Aférka. Pojebaná aférka!“

Draco se s ní chtěl oženit, to slovo ho muselo hluboce ranit.

„Poslouchej, něco ti povím,“ řekl Draco, když přešel zpátky ke stolu, naklonil se nad něj a začal psát na nový list pergamenu. „Pokud předstírání, že je mi to jedno, mi ji nevrátí, takže si najdu tu nejohavnější, nejhnusnější, nejdeformujícnější kletbu, jakou kdy kouzelníci vymysleli a -“

„Ne!“ zařval Harry, seskočil z postele, vyřítil se vpřed chytit Dracova ramena a pořádně jím zatřásl. „Ne, ne, ne! Doprčic, tohohle jsem se celou dobu bál, že bys mohl ztratit rozum a zranit ji!“

„Zranit ji!“ Draco silně zakroutil rameny, aby se zbavil Harryho sevření, a pak mu vrazil pořádnou facku. „Zranit ji!“

Harry zavrávoral zpátky a nějak se mu podařilo nevrátit aspoň takovou, jakou právě dostal. „Jo,“ řekl a zvedl ruku ke své pálící tváři. „Zranit ji.“

„Do hajzlu s tebou! Ona by mi mohla vyříznout srdce z těla a já bych nikdy, nikdy nechtěl zranit ji! Miluju ji!“

„Právě jsi řekl, že začneš hledat zaklínadla -“

„Na něj.“

„Aha.“ Harry zrudl a přál si, aby nedělal rychlé závěry. „Jo, dobře. Jak jsem to měl vědět? Máš ten problém se sebeovládáním.“

Draco ho probodával ledovým pohledem. „Menší než jsem míval.“

„Vážně?“ Harry sundal ruku z líce a nechal Draca podívat se, co udělal.

„Jsi-li obzvlášť pitomý, upadnu do recidivy,“ prohlásil Draco upjatě. „Sakra. Nechtěl jsem tě praštit. Pojď sem, ať to dám do pořádku.“

Dracova představa jak to ‚dát to do pořádku‘ byla použít jakousi vymyšlenost z přeměňování k zakrytí pohmožděniny. Pořád to bolelo jak čert. Když na to Harry upozornil, Draco zmrazil knížku a použil ji jako ledový obklad.

„Aspoň žes mě nepraštil do oka,“ zamumlal Harry. „Hádám, že se vážně zlepšuješ.“

„Sklapni.“

Což Harry neudělal. „Co budeš dělat s Rhiannon? Nemůžeš proklít jejího nového přítele, Draco. Jednak by tě Severus zabil, kdyby ses kvůli tomu vyplížil do Londýna, a zadruhé, takovýhle úlet by zničil tvé šance na přijetí do bystrozorského výcviku. Už jsi dospělý, nezapomínej na to.“

„Dospělý... ! Vrabec učí orla lítat, co?“

„Co budeš dělat?“

„Dopíšu dopis. Ale koukni! Jaks mne popadl, celé si to polil inkoustem. To od tebe bylo bezohledné-“

„Jo, a ty ses mi víc než vyrovnal.“ Harry zakroužil po tváři zmrazenou knihou ve snaze najít pro ni méně nepříjemnou polohu. Žádná nebyla. „Tak co?“

Draco si ho nevšímal a psal dál, ale nakonec se otočil a podržel Harrymu před očima pergamen – inkoust byl ještě stále mokrý a lesknul se. „A co takhle?“

Nedražší Rhiannon,

na základě obdržení tvého dopisu z 21. října jsem shledal, že v záležitosti naší krátkodobé známosti jsme jedné mysli. Nebyla to skutečně víc než krátká affaire de coeur nemající trvání delší jediného léta. Květy voní, dokud kvetou, pak odumřou a nám nechají jen žal.

S přáním veškerého štěstí níže podepsaný

Draco Alain Gervais Malfoy Snape

„Teď to zní, jako kdybys spolknul pravítko,“ řekl Harry. Na diplomacii už neměl náladu. „Je rok 1997, ne 1897. A neříkej jí ‚nejdražší‘.“

„Tak co bys napsal ty, he?“

Harry si nemyslel, že by to Draco chtěl doopravdy slyšet, ale když začal mluvit, Draco přiložil pero k papíru a zapsal, co řekl.

„Milá Rhiannon, dík za dopis. Vím, cos myslela těmi ‚vztahy na dálku‘. Teď, když sis našla někoho jiného, tak se nebudu cítit provinile, že chci pozvat jistou osůbku na Dušičkový bál. Léto bylo skvělé a jsem šťastný, že jsem tě poznal. S pozdravem, Draco Snape.“

Draco psal ještě pár chvil poté, co Harry domluvil, a pak řekl: „Má verze. Milá Rhiannon, cením si toho, že sis našla čas mi napsat. Je pravda, že vztahy na dálku s sebou nesou těžkosti. Sám jsem cítil to napětí, když jsem zvažoval, zda smím požádat jistou mladou dámu o společnost na výroční oslavu večera Všech svatých. Na naše léto budu vždy vzpomínat s něhou. Přeji ti vše nejlepší, Draco Snape.“

Harry při poslechu naklonil hlavu na stranu. „Prostě řekni, ať se má dobře.“

„Ne. To je už sedmačtyřicátá verze!“

„No tak jo. To půjde.“

Dracův hlas potemněl. „Bude muset víc než to. Cíl je dostat ji zpět.“

„No, možná to vyjde,“ řekl Harry, ale osobně pochyboval. „A co ty teď potřebuješ, je rozptýlení. Co takhle si dát na hřišti jeden-na-jednoho?“

„Hřiště!“ vykřikl Draco a zkontroloval hodinky. „Už jsem tam měl být! Proč mě nikdo ze spoluhráčů nedošel vyzvednout?“

„Možná to udělali, ale my je neslyšeli.“ Pozoroval Harry pozorně svého bratra. „Cítíš se dost pohromadě na létání? Není dobrý nápad naskočit na koště, když tě právě něco rozhodilo-“

„To tys navrhl famfrpál.“

„No, určitě na tebe dohlídnu. Zmijozelové teďka nejspíš trénují ozlomkrk, aby byli připravení nám čelit.“

„A o mně říkáš, že jsem domýšlivý.“ Draco si těžce povzdechl a protřel si oči. „Jo, na létání jsem v pohodě. To je asi to jediné, co mi dostane z hlavy... ji. A mimochodem, Harry? My jsme více než připraveni vám čelit. Ani nebudete vědět, odkud jste to schytali.“

Harryho myslí zas proběhl popud varovat ho před žertíkem, ale bez znalosti podrobností stále tápal v nejistotě.

„Jen abys to ty neschytal potloukem,“ řekl. „A vymysli si něco dobrého pro Zabiniho. Nejspíš je právě teď dole a slintá nad představou tebe jako hromádky neštěstí.“

„Blaise není slinta. Spíš si bude nad představou mé mizérie leštit násadu, sráč jeden sadistickej.“

„Leštit svou...“

„Onanovat, Harry.“

„Ou.“

„Doprovodím-li tě do Nebelvíru, požádáš laskavě Hermionu, aby to poslala tak rychle, jak je možné? A nemyslím tím, až bude psát svým rodičům. Myslím dnes.“

„Optám se. Ale, hm... co jí mám říct? Ví, že je něco špatně.“

„Ví, že si myslíš, že je něco špatně. Řekni jí, že to bylo nedorozumnění.“

„Neuvěří mi.“

„Tak ji donuť.“

„Ty pořád nechápeš, jak moc je chytrá, že ne?

„Prostě ji donuť,“ řekl Draco, zapečetil obálku a schoval ji mezi stránky Harryho učebnice Přeměňování. „Vem si to. Musíš se učit na test.“

„Nejsem v přeměňování tak špatný -“

„Ale jsi.“

„Zmetku.“

„Sprosťáku. A klidně mě můžeš citovat.“ Draco vybuchl smíchy.

Harrymu to znělo trochu nuceně, ale to bylo v pořádku. Přinejmenším se Draco snaží pozvednout ze své sklíčenosti. Což bylo lepší, než se v ní válet.

Jak Harry rychle zjistil, ten smích byl ještě pro někoho jiného. Draco během něj otevřel dveře, při čemž uvolnil ochrany, kterými je Harry opatřil.

Draco se smál, aby Zabini nevěděl, jak je uvnitř rozbitý.

---------------------------------------------------

„To vypadá neodkladně,“ řekla Hermiona. Lehce zavadila o jeho prsty, zatímco od něj přijímala dopis. Společenská místnost byla příliš hlučná na opravdové studium, takže Hermiona s Harrym odešli do prázdné učebny ve třetím patře. Ron se k nim měl připojit později, nejprve vyrazil pozorovat zmijozelský trénink. Pozval i Harryho, ale ten nechtěl špehovat svého bratra, a to ani kdyby to pomohlo Nebelvíru v nadcházejícím utkání.

Předpokládal, že to znamená, že jeho oddanost je rozdvojená.

„Tak trochu neodkladné to je, tuším,“ odpověděl Harry. Byl rozhodnutý Hermioně nelhat, a tak seslal na místnost ochrany, aby mohli mluvit bez zábran. Občas se síla jeho magie hodila.

„Co se děje?“

„V podstatě balíček s kopačkami.“

„Ale ne... To je strašné.“

Harry si odkašlal. „Draco chtěl, abych ti řekl, že není vůbec rozhozený, že jsem ho špatně pochopil. Nevysvětlil mi, jak tě mám v tom případě přimět poslat neodkladnou sovu. Ale... předpokládám, že nemyslel zrovna s čistou hlavou. Nezmiňuj se o tom, jo? Už tak se cítí dost zahanbeně, že bys mohla přijít na to, že ho Rhiannon odkopla.“

Hermiona přikývla, vytáhla kus pergamenu a během řeči začala psát krycí dopis pro své rodiče. „Sdělila nějaké důvody?“

„Znělo to jako... obvyklé důvody. Jako by do něj nikdy ani nebyla zamilovaná. Ne tak, jak on.“ Harry na chvilku zmlkl. „Nebo jako by ji unavilo na něho čekat. Chtěla, aby přijel na víkend do Londýna, ale Snape mu to zakázal.“

„Jasně že tam nemohl! Říkals, tuším, že ona o válce ví!“

„Zřejmě to nepochopila.“ povzdechl si Harry. „Naposled jsem slyšel, že ho otravovala, aby ji navštívil během Vánoc, ale to mu Snape zakázal taky.“

„No, podívej se na to z jejího úhlu pohledu,“ řekla Hermiona klidně, když ukrývala Rhiannonin dopis dovnitř svého vlastního. „Nejspíš si myslela, že je to její jediná možnost ho během roku vidět, a pokud vážně nepochopila, že jsme ve válce, tak jí asi připadalo, že Draco ani nemá moc zájem ji vidět.“

„To jen znamená, že ho doopravdy nemiluje,“ prohlásil Harry paličatě. „Kdybych miloval dívku, nikdy bych se jí nevzdal.“

„No jistě - vzpomínám si na Cho,“ suše podotkla Hermiona.

„Jasně, té jsem se tuším vzdal, když se postavila za Mariettu. Ale to je čistě můj pohled. Nakonec se ukázalo, že jsem do Cho ve skutečnosti moc zamilovaný nebyl.“ Tenhle rozhovor připomněl Harrymu jeden dřívější. „Hele... nikdy jsi si o mně nemyslela, že jsem gay, že ne?“

Hermiona vyprskla smíchy. „Ty? Ne! Proč se ptáš?“

„Protože Severus je idiot.“

„Chceš říct ...“

„Chci.“

„Ach, Harry.“ Hermiona si přikryla ústa, ale nepomohlo to - pořád se chechtala. „Hezký zmatek. Ale už jsi to vyřešil, správně?“

„Jo, ale tuším, že ho stejně doopravdy nepřesvědčím - dokud nebudu mít ženu a tři děti,“ řekl Harry nevrle. „Skoro si přeju, abych si s nějakou mohl začít, tak aby mi uvěřil už teď. Ale to bych jí mohl rovnou napsat na čelo ‚Sem seslat Cruciatus‘.“

Hermiona mu stiskla ruku. „Pojď se mnou do sovince.“

Což se ukázalo být dobrým nápadem: byla tam Hedvika. Harry natáhl ruku a jemně zahoukal, aby ji přivolal - a zlehka ji podrbal mezi ušima, když si z něj udělala bidýlko.

---------------------------------------------------

Harry si nemyslel, že by si za svůj test z Přeměňování zasloužil Nadočekávání, ale na Přijatelné by to mohl zvládnout. Snažil se nebýt roztrpčený tím, že do testu byly zahrnuty jen poznatky povětšinou nepodstatné. Jako bystrozor by možná mohl potřebovat vědět, jak proměnit boty v brusle; bylo by to užitečné, kdyby musel  překonat zamrzlé jezero opatřené protipřemisťovací zábranou. Ale bylo tohle v testu? Kdepak. McGonagallová po nich žádala, aby podrobně vysvětlili, proč horkou vodu lze přeměnit v led s mnohem menším magickým úsilím než vodu studenou. Koho zajímalo proč to tak je? Jako bystrozor by maximálně měl vědět, že to tak je. Mimochodem, nespadala povětrností kouzla spíše pod Formule?

„Ještě že jsem se naučila šestnáct fází zvěromágské přeměny,“ zvesela prohlásila Hermiona, když opouštěla třídu ruku v ruce s Ronem.

„Jo, znát názvy fází je opravdu moc důležité pro lidi, kteří neudělali ani krůček ke skutečnému zvěromágství,“ postěžovali si Harry.

„Zklamaný, Pottere?“ protáhl Zabini, blížící se z protisměru. „No, co taky čekat od někoho s tak slabou magií! , naproti tomu, jsem to dotáhl do pátého stupně.“

„Nechvástal bych se proměnou v červa,“ řekl Ron. „Ale jen na tom zapracuj, Zabini. Až přeměnu dokončíš, tak tě s potěšením rozplácnu.“

Zabini měl v mžiku vytáhlou hůlku.

„Žádné kouzlení na chodbách,“ řekl Harry. „Odlož ji, Zabini, nebo odeberu Zmijozelu pět bodů.“

Zabini se zamračil a schoval hůlku zpátky do kapsy.

Občas, pomyslel si Harry, je být prefektem docela příjemné.

---------------------------------------------------

 

Poslední komentáře
15.07.2010 20:46:43: Už sa tešíme smiley${1}
15.07.2010 17:23:20: Ááá, omlouvám se, nejdřív na dovolené, pak v jednom kole smiley Abych se vrhla na resty... Další část ...
14.07.2010 19:28:57: Jestli přibude? Já doufám, že ano. Otázka by měla znít spíš kdy?
10.07.2010 18:34:27: Taky by mě zajímalo, jestli přibude nová kapitolka :)
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.