Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

12. kapitola Milý Draco 3/3

Preklad: Elza
Beta: Tersa, LadyF


Draco byl nevrlý a uzavřený do sebe po celý týden. Když mu učitelé kladli otázky, odpovídal jednoslabičně. Ani obvyklé popichování od Morrighanové na něj neúčinkovalo. Jen na ni zíral prázdným očima a nechal se urážet; ačkoliv, kdykoli se Zabini na něho díval, tak začal předstírat, že nic není v nepořádku, dělal vtipy a smál se jim.

Tím vším Harrymu připomínal Maršino vysvětlení pojmu „maniodepresivní.“

Jedinou chvílí, kdy krátce ožíval, byl přílet sov do Velké síně. Draco je sledoval jasně nadějeplným pohledem. Když den za dnem míjel bez jakékoli pošty pro něho, upadal stále hlouběji do zoufalství.

Konečně v pátek před něj sova upustila hnědou obálku s pečetí zářící slovy ‚Kouzelné klenoty‘. Draco se pro ni natáhl třesoucí se rukou.

„Tady ne,“ zamumlal Harry. „Nechceš soukromí?“

„Vždyť to bude v pořádku. Musí to být v pořádku,“ řekl Draco napjatě.

Zabini seděl dostatečně daleko, ale několik šesťaček na Draca zvědavě pohlédlo.

„Jsem si jistý, že tu brož, cos jim poslal, opravit dokážou,“ řekl Harry. „V těhle záležitostech mají ‚Kouzelné klenoty‘ moc dobrou pověst. Už jsi dosnídal?“ Vstal a oddechl si, když Draco udělal totéž.

Našli si tichou místnost na půl cestě k učebně Obrany. Harry zavřel a zabezpečil dveře, zatímco se Draco sesul na židli a zíral na neotevřenou obálku ve svých dlaních.

„Možná bys mohl počkat, až skončí vyučování,“ podotkl Harry opatrně.

„Nemůžu. Ne, ne, ne, ne, nemůžu.“ Draco rozsápal obálku téměř v půli a vytrhl zevnitř pergamen.

Harry věděl, že na něm nebude to, co Draco chtěl. Draco zjevně stále choval jakousi naději. Ten dopis ji očividně zabil. Jak četl, tvář mu bledla a dech vázl. Nakonec dopis zahodil a těžce se opřel o lavici před sebou. „Je mi na blití,“ zamumlal.

„Chceš kbelík?“

„Já... já nevím.“ Draco pozvedl hlavu natolik, aby mohl prázdnýma očima pohlédnout na Harryho. „Chci, aby tu byla máma. Ta vždycky věděla co dělat, když mě bolelo břicho. Provedla zaříkávání a hladila mi čelo studenou mokrou žínkou...“

„Je mi líto, že tu není,“ řekl Harry tiše.

No, ta poslední poznámka Draca, zdá se, trochu nakopla. „Ne, to není. Kdyby tu byla, právě bys ji z něčeho obviňoval. To je mi jasné.“

„Dobrá, tak je mi líto, že ti schází. Hmm... chceš, abych došel pro tátu?“

„Chci být sám.“

Harry potřásl hlavou. „Už je skoro čas na vyučování. Vzchop se. Při vyučování třeba aspoň přestaneš myslet na -“

„Na skutečnost, že on vypadá jako Fox Mulder?“ zvýšil Draco hlas. „Tak to napsala! On vypadá jako Fox Mulder a hraje na piano a umí ho očarovat, aby znělo jako harfa, což ona shledává prostě ‚okouzlující‘! A taky je  mudlorozený, a tím pádem pro ni lepší partie!“

Harry si všiml, že si při snaze mluvit kouše rty. „To ti o něm napsala tohle všechno? Bohajeho. To je mi líto, Draco.“

„To by mělo. Je to tvoje chyba! Ten zkurvenej dopis cos mně donutil napsat! Teď si myslí, že mi nevadí, když si našla někoho jiného! Myslí si, že teď jsme kamarádi a že mi může povídat cokoli o svém...“ Draco si zas položil hlavu na lavici. „Jdi pryč, Harry. Prostě jdi pryč.“

„Nemůžu,“ stroze prohlásil Harry. „Pokud nechceš, abych šel na Obranu sám.“

„Vysrat se na to.“ Dracovy oči byly stále prázdné, když pozvedl hlavu. „Fajn. Půjdu s tebou, ale nevejdu dovnitř. Dneska bych to nezvládl. Vrátím se do postele.“

„Vážně si myslím, že by ses cítil líp ve vyučování -“

„Ne na jejím vyučování.“

S tím Harry nemohl nesouhlasit.

---------------------------------------------------

„Kde je Draco?“ zeptala se Hermiona, když Harry přišel sám.

„Jo... to... není mu dobře.“ Harry ztlumil hlas. „Nevíš náhodou, kdo je Fox Mulder?“

„Postava z amerického seriálu, říkala jsem ti o něm. Akta X.“

Nejasná vzpomínka proplula Harryho myslí. Cosi o zelených mužíčcích, kteří napadli planetu Zemi, a o bláznivém policejním důstojníkovi - nebo něco na ten způsob. Na tom nezáleželo. Jen, že Rhiannon byla do toho seriálu blázen.

„Proč?“ Hermiona naklonila hlavu ke straně.

„No... jen mě to napadlo.“

„Ne, nenapadlo.“

„Koukni, nebudu vysvětlovat proč. To se týká někoho jiného.“

„Aha.“

Tohle bylo vše, co potřebovala, aby jí celá věc došla. Hermiona promptně přitakala. „Dobře, vyřiď mu, že doufám, že se brzy začne cítit líp.“

„Nevyřídím,“ překřížil si Harry paže. „Byl by zděšený, kdybych ti o tom řekl. Zapomeň, že jsem se ptal na toho ‚lišáka‘.“

„Co povídáš...“ ozval se úlisně Zabini zpoza Harryho levého ramene. Harry nadskočil - nevšiml si, že Zabini přišel. „Snažíš se přetransformovat na lišku, Pottere? Takové zvíře je ale moc mazané, pro někoho jako ty, víš?“

„Sklapni, červe,“ odvrátil se Ron od Deana.

Harryho zajímalo, jestli mluvili o žertíku. O tom, ze kterého byl Harry vyloučen.

„Pozornost, prosím,“ řekla Morrighanová, jakmile za sebou zavřela dveře svého kabinetu a vyrazila dolů po krátkém schodišti do učebny. Toho rána měla na jednom rameni posazený párek modrých andulek. Jedna vypadala, že spí; druhá si čistila peří.

Kdysi by Harryho bavilo je pozorovat. Teď byl učitelkou roztrpčený natolik, že mu ta situace padala jako příliš pozérská. Tak ona má zvláštní spojení se zvířaty! To musí předvádět v každé hodině?

Profesorčin pohled prolétl třídou. Přikývla, jako by byla potěšena - nejspíš tím, že v dohledu nebyla žádná kniha. Po chvilce se však její oči zúžily do škvírek.

Harry nevěděl, co přesně řekne, ale věděl, o kom to bude.

„Slečno Bulstrodová. Kde je pan Snape?“

Millicent si pomalu stoupla. Vypadalo to, že to jméno v její mysli označuje pouze jedinou osobu. „On... učí Lektvary, předpokládám?“

„Draco Snape.“

Millicent se rozhlédla; její masitá ramena se otáčela, když prohledávala místnost. „Netuším, madam. Na snídani byl. Nebo myslím, že byl...“

„Asi vynechal hodinu,“ řekl Zabini s tváří maskovanou andělským úsměvem. „Draco to dělá často. Ředitel se o tom nezmínil?“

Harry si slíbil, že tohle Zabinimu neprojde. „Nevynechává hodiny a ty to víš, Zabini!“

Morrighanová zaměřila svůj útočný pohled na Harryho. „Kde tedy je? Jako jeho bratr to jistě víte.“

Harry si nevrle pomyslel, proč se ho tedy nezeptala rovnou, když si to myslí. „Nebylo mu dobře. Šel si nahoru odpočinout.“

„Není-li na ošetřovně, očekávám ho na hodině. Není nic mezi. Pane Pottere, běžte a přiveďte ho. Okamžitě.“

 

Sakra. Harry cítil, jak mu planou tváře. Jak jen může!

„No?“

Harry polkl. Beznadějně. „Potřebuji, aby se mnou šla Hermiona,“ vyhrkl. Byli to buď Hermiona nebo Ron a Harry si byl jistý, že z těch dvou je Ron horší volbou. Pokud kdokoli mimo něj má vidět Draca schouleného v posteli, v depresi a bezbranného...

Jasně, Ron rozhodně ne.

„Ovládá snad nějaké, mně utajené, léčivé dovednosti?“ optala se Morrighanová uštěpačně.

Harry učitelce téměř řekl, že jí to nejde. Její sarkasmus nesnesl porovnání s poznámkami, které okolo sebe s elegancí rozsévá Severus.

„Ne, ale nemám dovoleno chodit kamkoliv sám,“ odpověděl se snahou o zdání klidu a důstojnosti. Jediné, co by bylo horší než říct tohle nahlas, by bylo, kdyby lidé věděli, jak ho to ponižuje. „Loni jsem byl unesen.“

Morrighanová zamrkala, pak se zdálo, že začala blednout, bez ohledu na její snědou pleť. Tlumeně prohlásila: „V pořádku. Vy a slečna Grangerová můžete jít společně.“

Zabini si odfrkl. „Ne do Zmijozelu, tam ona nesmí. Pokud Potter tak nutně potřebuje chůvu, tak s ním půjdu já.“

Harry skousl zuby. „Smyslem je, aby mne doprovázela osoba, které můj otec doopravdy věří. Pojď, Hermiono.“

Vztekle vyrazil ze třídy. Bylo jen malou útěchou, když uslyšel Morrighanovou zvolat: „Zpátky do lavice, Zabini!“

Hermiona ho následovala beze slov až ke vstupu do Zmijozelu. „Jen se kousek uhnu, pak -“

„Koho to kurva zajímá? Famfrpálový pohár,“ řekl Harry, poslední dvě slova skoro zaštěkal.

„Dracovo vyjadřování na tobě zanechává stopy,“ zamumlala, když vcházeli. Rozšířenýma očima začala zkoumat vše v dohledu, od obrovského krbu, který vypadal jako vyřezaný z gigantické kosti, po křesla s vysokými opěradly, která zezadu plně skrývají své uživatele. „Tohle je dvakrát tak velké jak naše společenská místnost!“

„Třikrát. Přinejmenším.“ Harry pokrčil rameny. „Život není fér.“

„Není.“ Hermiona ztišila hlas. „Chudák Draco.“

Harry přikývl. „Počkej na mě tady. Myslím, že by nechtěl, abys ho viděla... však víš.“

Hermiona přikývla a začala prozkoumávat těch pár knížek, které ležely okolo.

 

---------------------------------------------------

Harry se obával, že bude muset vyrazit dveře za použití temných sil a následně zamaskovat škody použitím hůlkového Reparo, ale ne moc silného, aby se dveře nezměnily zpátky ve strom...

Jak ale zjistil, dveře nebyly ani zamčené.

A tohle, víc než cokoliv jiného, Harrymu řeklo, jak moc zničeně se Draco musí cítit. Nemohl chtít, aby Zabini, Grabbe nebo Goyle vstoupili, když je tak zranitelný. K čertu, dá se vsadit na to, že by nechtěl vidět ani Harryho. Jen zapomněl - i na zamčení dveří.

Dalším překvapením pro Harryho bylo, že si Draco nešel lehnout, jak říkal.

Ne, bylo to ještě horší. Mnohem horší.

Draco seděl na zemi v tureckém sedu, kolébal se dozadu a dopředu s dopisem přitisknutým na prsou. Další dopisy byly rozsypané okolo na podlaze. Tucty dopisů, všechny napsané stejným rukopisem.

Dracovým rukopisem - Harry by to dokonalé písmo poznal všude. Povzdechl si a sesul se na podlahu.

Druhý chlapec ani nevzhlédl. „To už je oběd? Běž sám... Nemám hlad -“

„Ještě není ani půl deváté,“ řekl Harry jemně. „Draco... Je mi líto to ohledně Rhiannon, ale sedět tu a číst kopie všech dopisů, které jsi jí kdy poslal, ničemu nepomůže -“

„Musím zjistit, kde jsem udělal chybu,“ Draco projížděl pohledem dopis ve svých rukou, jeho oči zkoumaly každé slovo odleva doprava, odleva doprava... „Něco, co bych mohl napravit. Odejdi, Harry.“

„Žádnou chybu jsi neudělal. Prostě to nebrala tak vážně, jak sis myslel.“ Harry si teď přál, aby minule, když probírali Rhiannon, nebýval dával Dracovi falešnou naděli. Byl rozhodnutý stejné selhání už neopakovat. „Je mi líto, ale tady už není nic, co by se dalo udělat.“

„ Není ti to líto.“ Dracovy ruce se sevřely kolem pergamenu, který držel. „Jsi šťastný. Nikdys ji neměl rád a nikdys nechtěl, abych s ní byl.“

„Měl jsem ji docela rád.“

Draco vzhlédl, oči zarudlé, jako by zadržoval slzy. „Buď upřímný. Těžce jsi nesl už jen pomyšlení na mě a ji!“

Harry potřásl hlavou. „Ne proto, že jsem ji neměl rád. Myslel jsem si... nevím. Mělo to dost důvodů, bylo to příliš brzo po Pansy... A po pravdě předpokládám, že jsem žárlil na to, že se cítíš natolik svobodný, aby sis pořídil přítelkyni, zatímco já si nedovolím na to ani pomyslet...“

„Já vím, já vím. Myslels, že se ke mně vůbec nehodí, myslels, že -“

„Ne,“ přerušil ho Harry. „ jsem se mýlil v tobě, Draco. To bylo to hlavní.“

„Nemýlil,“ řekl Draco mdle a poklesl níž k podlaze.

„Jo, mýlil.“ Harry se obrnil pro případ, že by ho Draco zase udeřil, ačkoli se to nezdálo pravděpodobné. Draco byl na něco takového příliš zoufalý. „Myslel jsem si, že ji budeš nenávidět, až zjistíš, že je mudla.“

„Nikdy bych nemohl nenávidět Rhiannon,“ řekl Draco znovunalezeným hlasem. „Ani teď ne. Ale pořád se ve mně mýlíš. Mám strašnou povahu. Vše, co chci, je ona, bez ohledu na to, že chce někoho jiného. Myslím, že bych jí podstrčil elixír lásky, pokud bych se odsud dostal, ale Severus by ho asi vycítil z jejího dechu...“

„To znamená jen to, že jsi zraněný. Ne že jsi špatný člověk.“ Harry se roztřeseně zasmál. „Ve skutečnosti jsi lepší člověk, než jsem předpokládal. Ušel jsi velmi dlouhou cestu od kluka, který častoval Hermionu těmi hnusnými jmény.“

„Ne, neušel -“

„Ale jo,“ prohlásil Harry pevně. „Zrovna tenhle týden jsi mi říkal, že kouzelnice nebo mudla, holky jsou všechny stejné.“

Draco nakrčil čelo. „To jsem řekl?“

„Říkals, že všechny nás chtějí jenom mučit.“

„Jo tohle. Prostě mizogynní poznámka. Nepředpokládal bych, že budeš souhlasit.“

„No dobře, byl jsi mimo, jak jsem říkal. Ale postoj za těmi slovy... je udivující, Draco. Jako by ta část tebe, která je mým bratrem, narostla. Myslím oproti té části, která vyrůstala jako Luciusův syn.“

„Jsi optimistický hlupák. Přidal jsem se na tvou stranu v první řadě proto, abych si zachránil vlastní kůži! Říkal jsem ti to!“

„Já vím.“ Harry se znovu usmál. „Ale teď už je v tom víc. Už dlouho je v tom víc. Tos mi taky řekl.“

Draco odvrátil tvář. „Proč jsi vůbec tady? Chci být sám.“

Aby se v tom mohl rochnit, pomyslel si Harry. Možná je jen dobře, že Morrighanová trvala na tom, aby přišel na hodinu. „Promiň,“ opět se omluvil, i když tentokrát mu nic líto nebylo. „Byl jsem poslán tě přivést. Profesorka si všimla, že chybíš.“

„Řekni jí, že zůstanu tady.“

„Už teď je proti tobě zaujatá,“ řekl Harry bez obalu. „Nezhoršuj to.“

Draco si povzdechl. „Morrighanová je trol.“

„Prostě ti to pomůžu uklidit -“

„Nesahej na ně!“ vykřikl Draco a sebral dopisy sám. „Jsou očarovány, aby se navždy smazaly, pokud se jich dotkne kdokoli jiný, než já.“

„Dobré opatření. Ale... no, proč sis vlastně dělal kopie?“

Draco dopisy pozorně ukládal do váčku, zatímco odpovídal. „Byl jsem od mala učen, že by člověk měl mít kopie veškeré korespondence. A také...“ Rychle sáček zakouzlil ochranami a schoval do kufru. „Chtěl jsem si být jistý, že nebudu líčit dvakrát stejnou anekdotu - a tak podobně.“

Harryho napadlo, že to zní posedle, ale rozhodl se nic neříkat.

Draco vstal a natáhl ruku, aby Harrymu pomohl z podlahy. „No... nedá se říct, že se těším na Obranu s Malevolent Morrighanovou, ale předpokládám, že už se diví, proč nám to trvá tak dlouho.“

„Uhm... když už mluvíme o nás, měl by sis opláchnout tvář trochou vody. Hermiona je ve společenské místnosti.“ Když Draco vytřeštil oči, Harry se začal cítit defenzivně. Dobrá, ještě že nezmínil, že ji nechal vyslechnout i to pitomé heslo. „Nemohl jsem jít sem sám, že ne?

„Měls ji nechat chladit si kolečka v chodbě!“

Harry usoudil, že bude nejlépe toto téma nechat být. „Prostě si na sebe nalej trochu vody -“

„Tak vodu, jo?“ Draco otočil svou hůlku na sebe a řekl několik zaříkadel, která mu vyrovnala oteklé kruhy kolem očí. „A je to.“

Když vstupovali do společenské místnosti, byl Draco zcela ve formě. S bradou vzhůru a rukama v kapsách hábitu, spatra shlížel na Hermionu, která měla - nikoli překvapivě - svůj nos zabořený do knihy. „Děkuji, žes doprovodila Harryho. Nemohlo být pro tebe snadné vstoupit na místo, jako je toto.“

Hermiona odložila knihu stranou a důstojně vstala. „No, není tu zrovna napsáno na zdech,“ mírně podotkla. „Je to jen místnost, Draco. Nehodlám obviňovat podlahu za to, že mnozí, kteří po ní chodí, pohrdají mudlorozenými.“

Draco zkroutil rty. „Vlastně jsem mluvil o vybavení. Představuji si, že tvá věž vypadá oproti tomuto trochu nevkusně. A není divu, s vedoucím jako je McGonagallová. Nezdá se, že by se starala, jak znevýhodněný je váš úděl.“

Harry si nebyl jistý, proč se Draco pokouší vytočit Hermionu, ale byl na ni hrdý, že se nenechala.

„Jsi rozrušený,“ řekla a v hlase neměla nic než soucit. „Je mi to velmi líto, Draco. Myslela jsem si, že spolu tvoříte roztomilý párek.“

Draco se otočil na Harryho. „Tys jí to řekl! Tys jí to řekl!“

„Věděla, komu posílá tvé dopisy, viděla výraz na tvé tváři. Říkal jsem ti, že nebudu schopný Herminonu oklamat.“

Draco se zase otočil, tentokrát se skokem vpřed uchopil obě Hermioniny ruce do svých vlastních. „Řekni mi, jak ji dostat zpátky! Tvá rada minule dokázala zázraky -“

Ó Bože. Hermiona nechtěla Draca ranit; měla to vepsáno ve tváři Ale měla více než dobrý úsudek na to, aby mu poskytovala falešnou naději, jako to udělal Harry. Naštěstí, byla také dostatečně chytrá, aby jí neuklouzly žádné podrobnosti, které Harry zmínil. „Dobře... důvody, které ji vedly k tomu psaní... jaké byly?“

Dracco pustil její ruce a schoval si své zpět do kapes. „Mluvila o přílišné vzdálenosti Bradavic od Londýna – to ani není pravda, díky přemisťování, ale zatracený Severus mě nikam nepustil! A řekla, že toho nemáme moc společného, když pocházíme z různých světů, a taky zmínila, že potkala nového kluka, který jí líp ‚sedí‘.“

„Aha. On je mudla?“

„Ha! Mudlorozený. Dostala to nejlepší z obou světů!“

„No, ty důvody nevypadají, že by měly moc co do činění s tebou osobně, Draco. A pokud bys musel změnit sebe, abys jí lépe vyhovoval, tak se k ní pravděpodobně moc nehodíš.“

„Chtěla bys důvod, který má co do činění se mnou osobně?“ Draco vyloudil zvuk velmi podobný vrčení. „Nevypadám dostatečně jako Fox Mulder, ať už je to kdokoli -“

Hermiona střelila po Harrym rychlým, vědoucím pohledem. „Nechceš vypadat jako on. Je o dost starší. A v tom to možná je. Ona už vykročila do světa dospělých, zatímco ty stále dokončuješ školu.“

„On je tááááák pohledný. Řekla to!“

„Ale Draco,“ prohlásila Hermiona velice měkce. „Nemůžeš věřit tomu, že v tom je ten problém. Ty sám jsi pozoruhodně pohledný.“

„Jedno moje obočí je výš než druhé -“

„To ti jen dává neodolatelný vzhled. Věř mi, Draco. Žádná dívka, která se s tebou kdy rozejde, to nikdy neudělá kvůli tvému vzhledu.“

Draco vypadal trochu klidněji, i když ruce z kapes vyndal jen na to, aby si přihladil vlasy dozadu. „Tak dobrá. Ale stejně si myslím, že kdybych si mohl zařídit výlet do Londýna, jenom kratičký -“

„Víš, že to nemůžeš. A ničemu by to nepomohlo, i kdyby na to nikdo nepřišel. A kdyby přišel, pak bys musel prostě jen doufat, že by to byl tvůj otec, kdo tě najde první, a ne Voldemort.“

Ta část o ‚pravděpodobné smrti a mučení‘ Draca zcela minula. „Ničemu by to nepomohlo?“ optal se; znělo to žalostně.

Hermiona doprovodila svou odpověď pevným přikývnutím. „Absolutně ničemu. Posunula se dál a to nejlepší, co můžeš udělat, je přijmout to s grácií.“

„Ale -“

„Morrighanová se chystá proměnit peklo v příjemné místečko, pokud zameškáme ještě víc z její hodiny,“ řekl Harry.

„Příjemnější než ty obvyklosti, co kolem mne pohazuje?“ Draco vypadal, jakoby chtěl znovu zavrčet, ale místo toho naladil tvář do výrazu užívaného ‚pro veřejnost‘. „Předpokládám, že si tím stejně musíme projít.“

„Jen letos,“ pronesla Hermiona pro podporu. „A zatím ses držel výborně.“

„Bude na mne tlačit, až dokud to nevydržím,“ zamumlal Draco temně, jeho ‚veřejný výraz‘ se ztrácel.

Naneštěstí se tato slova ukázala prorockými.

---------------------------------------------------

„Pane Snape,“ řekla Morrighanová jakmile vstoupil. „Jdete pozdě. Odebírám Zmijozelu dvacet bodů.“

„Ano, paní profesorko,“ odpověděl Draco a s povzdechem si šel stoupnout na své obvyklé místo u zdi. Lavice byly odsunuty ke straně, aby nechaly volnou většinu místnosti na souboje a cvičení zaklínadel.

„Předpokládám, že uslyším patřičné vysvětlení vaší neomluvitelné nedochvilnosti, pane Snape!“

Draco sevřel rty. „Měl jsem migrénu.“

„Pokud by to byla pravda, došel byste si na ošetřovnu pro lektvar. Ne že by mne překvapovalo, že lžete, kluk jako vy. Tak tedy? Proč jste přišel tak pozdě? A tentokrát pravdu!“

Drakovi ztuhly rysy, když procedil skrz zuby. „Měl jsem migrénu.“

Učitelčin úsměv byl ostrý jako břitva. „Obávám se, že vám nevěřím.“

„Obávám se, že je mi to kurva jedno,“ odpálil Draco.

Harry zamrkal. Draco normálně nechával její provokace kolem sebe proplouvat, ale teď byly jeho city příliš obnažené a emoce příliš syrové. Nahrál Morrighanové na smeč.

Neplýtvala časem ani na vychutnávání situace. „Odebírám Zmijozelu dalších dvacet bodů,“ řekla s mírným uspokojením. „Dvacet bodů a trest, pane Snape. Zítra, řekněme. Přijďte sem přesně v osm hodin a buďte připraven na celý den strávený mytím podlahy v mé učebně. Po mudlovsku.“

Harry sice sevřel pěsti, ale snažil se, aby jeho hlas zněl vyrovnaně. Morrighanová ho má ráda, tak má možná šanci. Samozřejmě, že po tomhle už ho mít ráda nebude: neuznávala kohokoli, kdo se postavil za Draca. No, ne že by na tom záleželo.

„Zítra je první famfrpálový zápas sezóny, profesorko. Zmijozel hraje a Draco je náš chytač. Nemohl by si odsloužit váš trest někdy jindy?“

Morrighanová si odhodila své dlouhé hnědé vlasy na záda. „Ne, to si nemyslím.“

„Pro Nebelvír to nebude pravé vítězství, pokud Zmijozel nebude moci postavit své nejlepší hráče -“

„Jako byste mohli vyhrát,“ protočil Zabini oči a ušklíbl se.

„Vida,“ přikývla Morrighanová. „Zmijozelové zjevně necítí, že by pana Snapea tak nutně potřebovali.“

„I já jsem Zmijozel a myslím, že potřebují,“ odpověděl Harry.

„Nemyslel jsem tím, že můžeme hrát bez Draca,“ nerad přiznal Zabini. Evidentně víc miloval famrpálový pohár než nenáviděl Draca. „Zítra ho na hřišti potřebujeme.“

„Obávám se, že to je mimo diskuzi,“ lehce nadhodila Morrighanová. „Téma je uzavřeno. Slečno Bulstrodová, byla byste tak laskava a vybrala si partnera? Věřím, že jste byla na řadě ukázat vějířový kryt.“

Millicent se projevila jako mula vzdorující vedení. „Ale famfrpál tu znamená hrozně moc a my se museli bez Draca na postu chytače obejít většinu loňského -“

„To se mě netýká.“

„Ale týká,“ ozvala se Daphne Greengrassová jemným zpěvavým hláskem. „Nemůžete nám pomoci, profesorko? Harry má pravdu, Draco si může odsloužit váš trest někdy jindy, viďte?“

„Konec diskuse,“ prohlásila Morrighanová studeně. „Slečno Bulstrodová, buď předvedete kryt, nebo budete dnes bez hodnocení a ztratíte Zmijozelu dalších dvacet bodů.“ Bez dalšího varování učitelka mávla hůlkou a vrhla proti své studentce ošklivě vypadající našedlou kletbu.

Millicent zvládla zvednout kryt včas, ale bylo to těsné. Nebyl dostatečně silný, několik úponků kletby prošlo skrze něj. Kouzlo se patrně zaměřilo na její vlasy. Harry pochopil proč, když uviděl, co kletba způsobila.

Pět pramenů Millicentiných vlasů se přeměnilo ve svíjející se hádky.

„Medusino prokletí,“ zamumlala Hermiona. „Ve třinácti státech je nezákonné. U nás naneštěstí ne.“

Draco vydal tichý dávivý zvuk.

Millicent nebyla tak rozrušená, vždyť většina zmijozelských měla hady docela ráda. Začala zvedat ruku, vypadalo to, jako by chtěla jednu z hlaviček pohladit.

„Ne! Koušou,“ klidně řekla Morrighanová. „Finite Incantatem. Kdo mi teď poví, proč je Medusino prokletí, alespoň z části, chybně pojmenováno?“

Hermionina paže sebou trošku trhla, když se snažila odolat nutkání zvednout ruku. Od prvého dne výuky Obrany nebyla ochotná hlásit se dobrovolně. Harry si myslel, že je pravděpodobně stále rozzlobená z protiknižního nařízení.

„Nóó,“ protáhl Draco znuděně, jako by učitelčina otázka nestála za odpověď, „nevidíte tu nikoho proměněného v kámen, že ne? Kromě vás samotné, samozřejmě.“

Čtyři poslední slova byla dodaná polohlasem, nikoli však dostatečně tichým.

Morrighanová se k němu prudce otočila. „Co to bylo, pane Snape?“

„Řekl jsem, že se má bota cítí nepohodlně,“ řekl Draco s tváří vážnou tak, až Harry věděl, že používá Nitrobranu ke skrytí lži. Začal třást jednou nohou skoro jako by chtěl vytřást kamínek.

Hermiona najednou začala kuckat ve snaze zakrýt zahihňání. I Ronovy rty se zkroutily do ironického úsměvu. Morrighanová zúžila oči a podezíravě se rozhlédla, ale všichni studenti, kteří Draca zaslechli, nasadili nevinné výrazy.

Ani Zabini Draca nepodrazil. Harry si kousavě pomyslel, že se možná obává, aby Morrighanová nesesadila Draca z koštěte během dvou famfrpálových zápasů místo jen jednoho.

Toho proti Nebelvíru!

Zbytek hodiny proběhl bez incidentů, ačkoli Draco neustal v šeptání připomínek. Byl při tom kluzký jak had - kdykoli Morrighanová zaslechla dost na to, aby požádala o vysvětlení, ze rtů mu sjela uvěřitelná lež.

Co mohla Morrighanová dělat? Na rozdíl od Snapea neměla fenomenální sluch, a kdyby na Draca použila Sonorus, ohlušil by všechny v místnosti.

Mimoto ...mám tě u prdelky opravdu zní skoro jako ...ptám se učitelky.

A „učitelka“ je urážkou jen stěží.

V jednu chvíli Harry zamumlal: „Nech toho, Draco. Vím, že jsi rozhozený ze zápasu, ale najdu nějaký způsob, jak to napravit. I kdybych musel říct tátovi -“

„Neopovažuj se! Už jsem to vyřešil,“ řekl Draco lehkomyslně.

„Jak?“

„Tím se netrap.“

Harry na něj upřel pochybovačný pohled. „Fajn, ale přestaň ji provokovat. Jen to zhoršíš.“

„Ne, to bych nemohl - protože se to už zhoršit nedá.“ Draco se zašklebil, ale pak se jeho tvář rozjasnila. „A taky jsi ještě neslyšel mou coup de grace.“

„Kdo de co?“

Draco se jen usmál. „A víš Harry, co jsem jednou zjistil?“ Optal se normálním hlasem předtím, než upadl do šepotu, který používal k urážkám učitelky. „Morrighanová je dcera z kurvy.“

Promiňte, pane Snape?“ vyštěkla Morrighanová ze vzdálenosti dvanácti kroků.

Harry se podivil, že to Draco neproměnil ve svou výhodu. To se omluvit nedá...

„Řekl jsem, že umím vznést kmen bez kůry.“ Draco zamrkal rádoby v překvapení, že byl dotázán.

Hermiona zčista jasna zakňučela.

„Cože, slečno Grangerová?“

„Kousla jsem se do jazyka,“ řekla Hermiona s pohledem upřeným na podlahu. „Au. Opravdu to bolí.“

Morrighanová vypadala vyčerpaně. Zjevně bylo mnohem jednodušší Draca přehlížet, než ho chytit při čemkoli zasluhujícím její hněv. „Tak, konec hodiny,“ vyštěkla najednou. „Pane Snape, budete zde zítra v osm ráno.“

„Ano, profesorko,“ odpověděl odměřeně.

„Ani o minutu později,“ varovala ho pohledem zpod přimhouřených víček.

„Přesně v osm. Slibuji.“

Zajímavé, že pokud se Dracovi zachce, dokáže vypadat i mluvit jako anděl, pomyslel si Harry.

---------------------------------------------------

Harry umíral touhou dostat z Draca, jak se hodlá vyvlíknout z učitelčina trestu, ale byl bez šance. Draco totiž, jakmile hodina skončila, odešel s Hermionou na Věštění z čísel, zatímco Ron s Harrym vyšli na pozemky směr Péče o kouzelné tvory. Hagrid byl v rozverné náladě; pokud by Harry poslouchal jeho nesourodé historky, dozvěděl by se leccos o obrech, trolech a zlobrech.

Jenže neposlouchal. Nemyslel na nic než na Draca.

Na obědě chyběli jak Draco, tak Hermiona. Ron jen zamručel, už si na to zvykl. Ve dnech, kdy Hermiona pomáhala Dracovi dohnat Mudlovská studia, měli zvyk chodit na jídlo dolů do kuchyně.

Běžně by Harry viděl Draca na svých odpoledních hodinách, ale to tento týden neplatilo. Harry stále netušil, jak Snape přesvědčil ostatní učitele, aby nechali zmijozelský famfrpálový tým kvůli tréninkům vynechávat hodiny. To Snapeovi nebylo moc podobné.

I když, on chtěl, aby Zmijozel vyhrál. Nebo, lépe řečeno, chtěl, aby vyhrál Draco. Nejzvláštnější na té myšlence bylo, že Harrymu to nevadilo. Předpokládal, že to souvisí s někdejší Snapeovou poznámkou: zacházet se syny rovným dílem neznamená zacházet s nimi stejně. Snape věděl, že Harry býval Dracovi třískou v oku. Komplex méněcennosti, dle Maršina označení. A Dracovo snobské pozérství... mnohé z něj byla přehnaná snaha o kompenzaci.

Snape si pravděpodobně myslel, že k dobrému je vše, co pomůže Dracovi nad Harrym vyhrát. I za cenu, že Harry prohraje.

Protože Harry vlastně vyhrát nepotřebuje, že? Na rozdíl od Draca.

Ne, že by Draco měl moc naděje - teď, když si bude během zápasu odpykávat trest. Jejich otec o tom zjevně ještě neví, pokud Draco stále pro trénink vynechává hodiny. Mohla by být pravda, že Draco má cestičku k obejití trestu?

Jak den pokračoval, Harry o tom stále více pochyboval.

Draco mu více méně zakázal říct o problému jejich otci. Harry věděl, že by vážně měl, zvláště když už je jednou zmijozelským prefektem a jedná se o záležitost postihující přímo Zmijozel... ale nějak se nemohl donutit zradit bratrovu důvěru. Zřejmě i proto, že loni byl sám pevně přesvědčený, že není třeba, aby pro něj otec vstupoval do sporu s Aranem.

Takže... za Snapem ne. Za kým tedy?

Za Morrighanovou, pomyslel si Harry. Mluvit s ní téměř stoprocentně k ničemu nepovede, ale něco zkusit musí, ne?

Harry dloubl do Rona, když vstoupili do vstupní haly. „Večeře počká.“

„Já mám hlad -“

„Ještě nějaká novinka?“ Harry chňapl po Ronově paži a táhl ho s sebou. „Potřebuju, abys mě doprovodil zpátky k učebně Obrany.“

„Hmm,“ zamračil se Ron. „Když už i já začnu litovat Draca Malfoye - éé Snapea... Ať si má kalhoty jak chce přilehlé, trest během famfrpálu je prostě absurdní!“

Harry postraně pohlédl na svého nejlepšího přítele, když zahnuli za roh a zamířili k učebně Obrany. „Myslel jsem si, že to budeš schvalovat. Cokoli, co ublíží Zmijozelu.“

„Prohrají-li, budou tvrdit, že jsme nečelili jejich skutečné síle - a víš ty co? Budou mít pravdu!“

Harry si odkašlal. „Nebyl to náš tým, kdo se chystal na ně nastražit nějakou lumpárnu?“

„Jen je trošku vyvést z míry a vrátit jim všechno to jejich podvádění! Nehodlali jsme nikoho z nich vyřadit ze zápasu!“

Došli k učebně Obrany. Harry pokynul Ronovi, aby zůstal stát na chodbě. Pak se hluboce nadechl a zaklepal. „Profesorko?“

Dveře se prudce otevřely. Uvnitř Harry zahlédl párek růžových opiček poskakující po lavicích. Občas si Harry myslel, že Morrighanová by vážně měla učit raději Péči o kouzelné tvory, když jich měla tolik. Nebo spíš Péči o obyčejné tvory - těch měla také hromady.

„Pane Pottere,“ otočila se Morrighanová od tabule, na níž zkoumala nakreslený obrazec. „Jak vám mohu pomoci?“

Harry si opět odkašlal. „Jsem zde jako prefekt. Trest, který jste dnes udělila Dracovi Snapeovi, bude mít důsledek nejen na něj, ale na celý Zmijozel, a proto se vás chci zeptat, jestli -“

Morrighanová mávnutím hůlky zavřela dveře. „Jako prefekt se domníváte, pane Pottere, že přijatelné chování zahrnuje příchod do hodiny se čtyřicetiminutovým zpožděním a ječení na učitele?“

„No to ne, ale sám jsem byl před pár lety vyloučen z famfrpálu a vím, jak špatně se člověk cítí, když musí vynechat zápas -“

„Potom by si váš bratr příště takové chování měl rozmyslet,“ klidně pronesla Morrighanová.

„Dostal dnes ráno hrozné zprávy,“ vyhrkl Harry. „Neměl vám odmlouvat, ale -“

„Je dost starý na to, aby se zvládl vypořádat se špatnými zprávami -“

„Ale kdybyste věděla, čím si během několika posledních měsíců prošel -“

Morrighanová protočila panenky. „Jak říkají Američané, pane Pottere, váš bratr nutně potřebuje změnit svůj přístup.“

On nutně potřebuje...?“ Harry zjistil, že skřípe zuby, a tak se pokusil uvolnit si čelist. „Pokoušel se s vámi vyjít co nejlépe, ale vy jste byla proti němu od prvního vyučovacího dne, profesorko. Buďte čestná. Tedy, pokuste se být čestná. Tedy, pokud byste mohla -“

Harry věděl, že si teď pustil hubu na špacír, ale vzhledem k následujícímu dění to nevadilo.

Dveře se energicky rozlétly a dovnitř vkráčel Snape s hábitem vznešeně vířícím.

„Profesorko Morrighanová!“ obořil se na ni, jeho kroky duněly po kamenné podlaze. „Odebrat Zmijozelu čtyřicet bodů? Čtyřicet bodů v jediném dni a mému synovi? Považuji za nutné uspořádat rodičovsko-učitelský pohovor!“

 

Poslední komentáře
02.01.2012 22:06:17: Díky, opravené
02.01.2012 12:05:49: Jimmi, v kapitole 12 3/3 je rovnaká časť ako v 12 2/3, od: Draco byl nevrlý a uzavřený do sebe po c...
30.07.2010 14:38:15: no, ja anglictinu tiez nemam rada, ale je to najlepsi pribeh, tak som to precitala aj v originale......
27.07.2010 23:11:31: Tedááá smiley já se z toho zblázním já to nemůžu vydržet takovej napínavej příběh to sem snad ještě ne...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.