Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

15. Špatné plánování 2/2

Preklad: Katy
Beta: Tersa, LadyF


15. Špatné plánování 2/2


Harry už léta věděl, že Hermiona dokáže být opravdu otravná. Teď se mu tenhle aspekt její osobnosti znovu začal připomínat, když pořád dokola žvanila o „Dracovi.“ Bylo to tak děsné, že si skoro přál, aby prefekti sedmých ročníků měli zakázán vstup do pokojů studentů opačného pohlaví.

Ron ho alespoň nepoučoval o tom, jak má být příjemný k Malfoyovi. Vlastně, Ron nezmínil Malfoye celý den. Zmínil se o Snapeovi jako o Harryho otci, jednou nebo dvakrát, ale když se na něj Harry zamračil, přestal mluvit o Snapeovi úplně. Ano, Ron vypadal, že mu rozumí mnohem víc než Hermiona. Chápal, že Harry by raději mluvil o normálních věcech jako o vyučování,  o famfrpálu nebo o novince, že letos bude vánoční ples. Ron a Hermiona k tomu očividně přesvědčili Brumbála zrovna před týdnem.

Harry nadzvedl obočí. „A budeš čekat až do poslední minuty, aby ses jí zeptal?“

Ronův široký úsměv vypadal, že by jeho tvář mohl rozdělit na dvě. „O to už je postaráno. Ačkoli tentokrát ví, že plánuju jít s ní. Jsme spolu už šest měsíců.“

„To jsem si mohl myslet!“

„Pamatuješ, jak jsme se dostali do potíží kvůli líbání se v Prasinkách?“

Proč by se kvůli tomu měli dostat do potíží? Harry nad tou otázkou pokrčil rameny. „Ne, ale způsob jakým se díváte jeden na druhého...“

„Tak koho pozveš na ten ples?“

„Nemám představu...“

Teď si Harry nemohl pomoci, ale chyběly mu ty jednoduché konverzace, které s Ronem míval. Možná, kdyby tady teď byl, byl by schopen zabránit Hermioně v neustálém vykládání a vykládání o „Dracovi“. Ačkoli, neměl právo požadovat, aby Ron zůstal. Potřeboval se dostat ven na hřiště, na pravidelné strategické pozápasové setkání—které bylo důležitější než obvykle, protože zápas musel být opakován. „Mohl by ses dívat z ochozů, jestli se necítíš na létání,“ nabídnul mu, ale dokonce ani Harryho nechuť přijít do kontaktu se Snapem nebyla dost silná na to, aby souhlasil, že půjde. Po té ranní procházce z ošetřovny věděl, že opravdu potřebuje odpočívat.

Ne, že by mu něco takového Hermiona dopřála.

„Nechceš se prostě setkat s Dracem, Harry? Jenom na pět minut? Opravdu si dělá starosti-“

„Podívej,“ řekl Harry netrpělivě, protože už to absolvoval třikrát nebo čtyřikrát. „Jestli sem přijde, skončí to tak, že po něm něco hodím. Vážně je to to, co chceš?“

„No, ne, ale-“

„Jako by nebylo dost na tom, že s ním budu muset vydržet na hodinách.“

Hermiona si natáčela pramen vlasů okolo prstu. „Ale copak to nechápeš? Je teď na tvé straně, Harry.“

„Malfoy neví, jak být na jakékoli straně, kromě jeho vlastní.“

„Harry-“

„Hermiono, ne. A bez urážky, ale zmlkni.“



Couvla, jako by ji uhodil. „Harry Jamesi Pottere!“

„A proč tě vůbec tak zajímá, jestli mluvím s Malfoyem?“ zeptal se Harry a odstrčil podnos, který mu přinesla. Skvělé. Odradila ho od večeře.

„No...“ Hermiona si odhodila vlasy zpátky přes rameno a zakouzlila další tišící kouzlo přes to, které už pokrývalo dveře a okna. „Sám má teď těžké období, Harry. Právě se rozešel se svojí přítelkyní.“

„A proč by ti na tom mělo záležet? Nazývá tě mudlovskou šmejdkou!“

„Oh, ale podívej, už to nedělá.“ Hermiona se oslnivě usmála. „Teď už to chápe, Harry. Skutečně to chápe.“

„Ano,“ protáhl Harry. „Chápe, že nikdo nebude věřit, že je na 'mojí straně', když bude používat tak odporný výraz.“

„Nejdřív to tak bylo,“ připustila Hermiona. „Draco byl dost chytrý, aby poznal, že jeho šance jsou lepší s tebou než s Voldemortem. A jemu jde hlavně o přežití. Ale ty jsi mu pomohl, Harry. Nemohl tak pevně trvat na svých předsudcích o čisté krvi, jakmile se rozhodl podpořit kouzelníka smíšené krve, proti vlastnímu čistokrevnému otci, chápeš? A kromě toho...“

Harry si nemyslel, že „zmlkni“ by mohlo mít větší sílu podruhé než mělo poprvé. Možná to bylo jako se S.P.O.Ž.Ú.S.em. Malfoy byl Hermionin nový projekt a ona mu o tom prostě musela říct, ať už ho to zajímalo nebo ne. „Kromě toho, co?“ zeptal se, unavený z celého tématu, ale s myšlenkou, že bude lepší, když ji nechá ze sebe dostat, co ji tíží na hrudi.

Ne, nesmí myslet na její hruď. Nebo ji mentálně srovnávat s Ginninou, která se tam nahoře skoro nevyvinula během toho roku, co zmeškal- Hermiona si přivolala brk a pergamen. Nejdříve ho ale varovala. „Nesmíš to nikomu říct. Mohlo by to vést ke strašným věcem.“

Dobře, Harry byl zvyklý dovídat se věci, které nesměl nikomu říct. A pokud Hermiona nedůvěřovala dokonce ani svým vlastním kouzlům, muselo to být hezky velké tajemství.

Ona je mudla.

„Kdo je?“

Naklonila se a opět napsala na pergamen. Dracova přítelkyně.

Harry vybuchnul smíchy. „To nemůže být pravda.“

„Ano, je.“

Harry nemohl zastavit smích. „Jsem překvapený, že si byl schopen vymyslet dokonce i tohle. Malfoy! Malfoy a -“

„Má zlomené srdce!“ řekla Hermiona ostře, když rychle spálila papír, rozptýlila popel na podlahu a odstranila ho. „Znamenala pro něj celý svět a poslední věc, kterou právě teď potřebuje, je, aby ho odmítnul i jeho vlastní bratr!“

„Pak je dobře, že žádného nemá.“

„Oh, Harry,“ řekla Hermiona a slzy jí stoupaly do očí. „On ji miluje. Chtěl si ji vzít. Nemůžeš pochopit, jak se v tuhle chvíli musí cítit, když si myslí, že ztratil i tebe?“

„Draco Malfoy nemiluje-“

„Draco Snape, Snape, Snape! A ano, miluje!

Nesnášel, když Hermiona byla takováhle. Bylo to, jako by našla strup, a pouze do něj dloubala a dloubala, dokud se nevzdal, aby jí zastavil. Ne, že by si Hermiona kdy vybrala skutečný strup;  na to byla příliš citlivá.

Ačkoli ne dost citlivá, aby upustila od tématu, jak Harry žádal.

Na druhou stranu... uh. Když na to Harry myslel, uvědomil si, že byl mnohem více rozzlobený na Snapea než na Malfoye. Mělo by to být naopak, po Vyšetřovatelském sboru a všem s tím spojeném; Malfoy byl mnohem otravnější, než Snape kdy mohl být, a byla to Malfoyova vlastní teta, která bojovala se Siriusem a způsobila, že propadl skrz závoj...

Ale Harry věděl, že to bylo trochu nefér. Malfoy osobně neudělal nic z toho. Byl to jen nicotný hajzlík a zbabělec, který se nedostavil k duelu a pořádný spratek, který si vždy dělal legraci z toho, že Harryho matka zemřela.

Což nebylo zrovna dobré doporučení, ale jestli díky tomu Hermiona zmlkne, předpokládal, že by ho mohl nechat ho na pět minut navštívit.

„Dobře,"  řekl pramálo příjemně. „Pošli zprávu do Zmijozelu, pokud musíš.“

„Oh, Harry!“ skočila přes pokoj a dala mu pusu na tvář. „Nebudeš toho litovat, slibuju!“

Harry se na ni zamračil, už toho litoval. Ten pocit se jenom zhoršil, když skočila ke dveřím, rozrazila je a zavolala ven „Draco!“

„Co, on je tady?“ zalapal po dechu Harry.

„Čekal ve společenské místnosti. Říkala jsem ti to.“

To asi jo, ale nemyslel si, že mínila jejich společenskou místnost.

„Ahoj, Harry,“ řekl Malfoy ode dveří o chvíli později.

Harry protočil oči a ne jenom proto, že ho tak nazval. Zaznamenal také Malfoyův prefektský odznak, jasně zářící a připnutý perfektně rovně, což jen dokazovalo, jak pyšný na něj byl.

Jenom Malfoy mohl být vyloučen, ale stále být v dalším roce jmenován prefektem.

„Dobře, jdeš dovnitř nebo ne?“ zeptal se podrážděně. „Nebo jsi z části upír a musíš být pozván přes práh?“

Malfoyovy bílo-zlaté vlasy zazářily, když potřásl hlavou, ale nepokusil se vstoupit do místnosti. To bylo divné. Obvykle byl ten špičatobradý spratek tak namyšlený, že si vykračoval kolem, jako by mu patřil celý hrad.

„Hermiono,“ řekl Malfoy milým tónem, který vůbec neodpovídal Harryho vzpomínkám na něj, „jako starší prefektka Nebelvíru, dokážeš zaznamenat, když někdo z jiné koleje vstoupí do věže, že?“

„No, ano-“

„Byl jsem v některé části Nebelvíru od začátku včerejšího famfrpálového zápasu?“

Zamračení, který svraštilo Hermionino obočí, znamenalo, že nerozumí Malfoyově hře o nic více než Harry, ale vytáhla svou hůlku a zakouzlila složité kouzlo. „Ne, nebyl, s výjimkou posledních čtyřiceti minut ve společenské místnosti.“

„Děkuju,“ řekl Malfoy a potom, jako by to slovo nebylo dost šokující, vytáhnul svoji vlastní hůlku, chytil ji opačným koncem k sobě a podal ji Hermioně.

Harrymu spadla čelist.

Ten Malfoy, kterého znal, by zasyčel, kdyby se mudlorozená čarodějka kdy dotkla jeho hůlky. Dokonce i jen náhodou. Stěžoval by si hlasitě a dlouho, že je teď poskvrněna a musí dostat novou a pak by začal vyhrožovat, že se o tom dozví jeho otec...

Dobře, ta poslední část asi byla mimo, při zvážení toho mála, co Harry věděl o smrti Luciuse Malfoye, ale co ten zbytek?

Potom na to přišel. Věř Zmijozelovi, vždy má triky v rukávu. Doslovně, v tomhle případě. „To není tvoje hůlka, Malfoyi!“

Malfoy stiskl čelist a stejně nechal Hermionu vzít hůlku, ačkoli musel vědět, že hra byla u konce. „Kdysi patřila Severusovu dědečkovi, ale teď je registrovaná na mě.“

„Oh, dostal jsi dvě hůlky, protože jsi tak zasraně speciální. To sedí-“

„Ach, Harry,“ řekla Hermiona plačtivým tónem. „Slíbil jsi, že se budeš chovat slušně.“

Harry o slušném chování neřekl ani slovo, ale... sakra. Nenáviděl ten pohled na její tváři. Dobře. Slušnost ho nezabije. Ale jestli Malfoy něco začne, všechny sázky jsou pryč. „Stalo se něco s tvojí druhou hůlkou?“

Malfoy ostře přikývnul z místa, kde stál; ještě stále nevkročil do místnosti. „Lucius mi ji odebral, když jsem byl vyloučen.“

Oh. Harry nechtěl k Malfoyovi cítit lítost, to nikdy, ale když to poslouchal, trochu se ho to dotklo. Nemohlo být jednoduché, když vám vlastní otec vzal hůlku. Ačkoli to pravděpodobně nebylo ničím v porovnání s vlastním otcem vypisujícím cenu na vaši hlavu, což byla další věc, kterou Lucius Malfoy očividně udělal.

Malfoy to opravdu měl těžké, musel Harry uznat. Ačkoli ta věc s mudlovskou přítelkyní byla definitivně naprostá hovadina.

„Dal jsem Hermioně svoji hůlku, aby sis nemohl myslet, že chystám nějaký podraz,“ řekl Malfoy. „Hermiono, mohla bys přivolat toho malého gryfina, kterého jsem dal Harrymu jako dárek?“

Věnovala Malfoyovi zvláštní pohled, ale seslala kouzlo.

Stříbrně zabarvený grifin, ne větší než tři palce, přiletěl z police do její ruky, kde si sedl se zavřenýma očima a křídly zastrčenými u těla.

„Teď, jestli ho můžeš podat Haryymu...“

Harry si nebyl jist, jestli se chce dotknout té věci, ne pokud mu ji dal Malfoy. Ale copak by si tu věc nechával v ložnici na polici, pokud by na něj kdy zaútočila? Kromě toho nechtěl, aby si Malfoy myslel, že se bojí.

„Takže?“ zeptal se Harry.

Jak se jeho dech otřel o gryfina, gryfin se s malým zařváním probudil a roztáhl křídla. Vylekaný Harry ho skoro upustil. Když zklidnil ruku, uviděl, že gryfin vypadá, že je zaměstnán nějakým druhem ochranné služby. Jeho jasné zelené oči se míhaly vlevo a vpravo, jako by hledaly nepřátele.

Malfoy konečně vstoupil do pokoje a došel až ke straně Harryho postele.

Gryfin zúžil pohled a očenichal ho před tím, než se vrátil k ochranné službě.

Malfoy pomalu natáhl ruku, přiblížil ji na dosah gryfinových čelistí. Malá soška přišla blíže a opět Malfoye očenichala, tentokrát důkladněji, potom zavrněla a začala se otírat tváří o jeho prsty.

„Tak, hračka, kterou jsi mi dal, tě má ráda,“ řekl Harry posměšně. „Velké překvapení.“

Malfoy na něj sklopil pohled, v jeho šedých očích se zračilo soustředění. „Nejde jen o to, ale nebudu si namlouvat, že bys uvěřil čemukoli, co ti o tom musím říct. Teď ne. Hermiono?“

Potřásla hlavou. „Nic o tom gryfinovi nevím.“

„Škoda,“ protáhl Malfoy a opět zafixoval pohled na Harryho. „Dobře, budu muset doufat, že jsi řekl Weasleymu o té kletbě, kterou dokáže seslat. Protože pak bys ho mohl požádat, aby ti zpětně reprodukoval tvoje vlastní slova. Potom možná uvěříš, co ten gryfin dělá.“

„Stále mu říkáš Weasley. On ti říká Draco,“ řekl Harry, zvědavý, co by se stalo, kdyby ho trochu pošťouchnul.

„Hmm, v tomhle má trochu nevýhodu. Malfoy už není moje příjmení a on má zřetelnou averzi k nazývání mě Snapem, takže...“ Malfoyův výraz nesl tenký náznak úsměvu. „Smím si sednout?“

Dobrá, Harry se rozhodl, že by mohl být slušný, a Malfoy vypadal jako by také věděl, jak na to, takže...“Ano, v pořádku.“

Některé věci se nezměnily; Malfoy se zabýval svým hábitem dokud nebyl nařasen v elegantních záhybech padajících z kolen. „Jak se cítíš?“

Bez ohledu na to, jak se snažil, Harry nemohl přijít na žádný druh léčky v této otázce. „Líp,“ řekl opatrně.

Malfoy přikývl a sevřel ruce.

Harrymu chvíli trvalo, než přišel na to, že ho druhý chlapec nechává, aby vedl konverzaci. „Proč ses zeptal Hermiony, aby potvrdila, že jsi tady nedávno nebyl?“

„Z toho samého důvodu, z jakého jsem jí dal svoji hůlku. Nechtěl jsem, abys si myslel, že jsem mezi famfrpálovým zápasem a nynějškem změnil gryfinovo očarování. Ale... nejlepší bude, když se na to zeptáš Rona.“

Harry si ho podezřele prohlížel. „Hmm, slyšel jsem hodně divných věcí o loňském roce. Co já vím, co dokážeš-“ Přesunul gryfina do levé ruky a prsty pravé zkroutil ve významném gestu.

„Ach, tohle,“ řekl po chvíli Draco. „Ne, to nedokážu.“

„Dobře, ale pokud ano, přiznal bys mi to?“

„Ano, ačkoli pochybuju, že bys přikládal mému slovu nějaký význam.“

Harry se trochu ponuře usmál.

Malfoy, se z nějakého důvodu zasmál. „Doufám, že chápeš, Harry, že to je zvláštní typ zvratu. Dokonce i před tím, než jsme se naučili spolu vycházet, jsi věděl, jak moc miluju vychloubání. Ale přesto jsi teď přesvědčený, že bych se nepochlubil speciálním magickým talentem, který bych u sebe objevil?“

Harry musel připustit, že když to položil takhle, skutečně to nedávalo smysl. Malfoy se strašně rád chlubil. Což mu připomnělo: „Jsi opravdu v BA a plánuješ setkání?“

Malfoy si poposedl na židli a strčil obě ruce do kapes. „Ano, ale přesně takhle bych to nevyjádřil. Zpravidla je plánujeme společně. Studenti z loňska tě zvolili za vedoucího shromáždění, ale ty jsi mě ustanovil jako svého zástupce.“

Harry protočil oči. „Asi si umíš představit, jak moc se mi to zdá nepravděpodobné.“

„Ano, umím si to představit,“ protáhnul Malfoy a pozvednul bradu. „Ale už je to tady zase. Znovu si myslíš, že bych mohl mít nějaký důvod vymýšlet si historku, jak jsem přišel k velení BA pouze z tvojí milosti. Kdybych chtěl lhát, netvrdil bych snad, že si mě zvolili jednomyslně, protože jediným pohledem rozpoznali mé fantastické vůdcovské schopnosti?"

Když Harry nic neřekl, Malfoy si povzdechnul. „Bylo tam přítomno velké množství nebelvírských. Zeptej se někoho z nich, jak jsem se dostal ke svému velení.“

To by Harry mohl, ale ne s Malfoyem poblíž. „Byl jsi tam jediný Zmijozel?“

„Samozřejmě, že ne. Nezmínil jsem snad tvou vlastní zaznamenání hodnou přítomnost?“

„Zmlkni,“ řekl okamžitě Harry. „Zmlkni a vypadni. Odmítám poslouchat tvé žvanění o tom, že jsem ve Zmijozelu.“

„Takže to beru tak, že se v nejbližší době nechystáš spát ve své posteli?“

O tomhle se mu nikdo nezmínil. „Nespím ve Zmijozelu-“

„Ano, spíš. Trochu méně než polovinu času, ale spíš. Zeptej se lidí, kterým stále věříš.“

„Vypadni, než ti hodím toho tvého zatraceného gryfina do ksichtu!“

„Déja vu,“ zamumlal Malfoy a zvednul se ze židle. „Myslím, že jsme toho pravděpodobně namluvili až dost na jeden den. Uvidíme se zítra na vyučování, jestli ti bude dost dobře, abys přišel.“

Hladce vyklouznul z místnosti a kývnul na Hermionu, když si od ní bral hůlku na cestě ven.

„Bože, jakej arogantní kretén,“ řekl Harry hlasitě a mávnul rukou, aby zabouchnul dveře.

„Ale, Harry. Myslela jsem si, že byl velmi příjemný, když všechno zvážíme.“

„Troušení snobských francouzských frází není příjemné.“

Hermiona se usmála. „Déja vu znamená, že-“

„Vím, co to znamená!“ Harry potřásl hlavou a zkontroloval hodinky. O-ou. „Potřebuju se převléknout na svoji schůzku.“

Hermiona přikývla. „Donesu ti oblečení, než půjdu.“

„Myslím, že zvládnu sám přejít přes pokoj-“

Ale ona už byla u jeho skříně, probírala se věšáky a něco si brblala. Holky.

„Ale, ne,“ řekl Harry, když uviděl hábit, který položila na postel. „Ani náhodou. Ani zasranou náhodou.“

„Dracův špatný vliv na tvůj slovník jsi očividně nezapomněl. Co je špatně?“

Harry utrhnul zmijozelský prefektský odznak z hábitu a mrštil jím na nejbližší zeď. Škoda, že nebylo otevřené okno. „Tohle na sebe nevezmu.“

„Harry!“

„Nejsem zmijozelský prefekt!“ zařval Harry. „Nejsem ve Zmijozelu!“

Alespoň mu neřekla, že počítadla říkají, že je.

Dvoukolejní odznak bylo těžší oddělat z hábitu, ale Harry to zvládnul po pár minutách násilného škubání. No a co, že během toho roztrhnul látku? Vždycky tu bylo reparo.

Jakmile ho zakouzlil, spálil odznak stejným způsobem, jako Hermiona spálila ty útržky pergamenu.

Hermiona to smutně pozorovala. Už se s ním nehádala, ale potřásla hlavou, než odešla, aby ho nechala se obléknout o samotě.

Harry s tím udělal krátký proces a vyrazil z ložnice. Nedošel dál, než do společenské místnosti, když se všechny jeho plány rozpadly na popel. Snape právě přicházel skrz portrét, jeho temné oči se zaleskly, když zachytily Harryho pohled. „Ach, odcházíš brzy? Tak nějak mě napadlo, že bys mohl.“

Harry poznal, když byl poražen, ale kvůli studentům posazených na židlích a gaučích okolo, ze sebe přece jen dostal pokrčení ramen. „Je to daleko a jsem trochu unavený. Myslel jsem, že bych si poskytl více času.“

„Opravdu.“

Harry pozvedl bradu. „Ano. Opravdu. Pane.“

Snapeův hábit zavířil, když dokráčel blíž a zastavil se tři stopy od Harryho, který musel potlačit silné nutkání ustoupit zpět ke schodům. „Jak nedbalé ode mě, neobjasnit, že použijeme letax. Je ještě příliš brzy, abys začal courat po hradě.“

Jeho přimhouřený pohled říkal, jak hodně nesouhlasí s Harryho ranní dlouhou procházkou.

Letax namísto toho, aby musel ujít celou cestu, zněl božsky, ale Harry se stejně hádal. „Studenti nemají povoleno používat hradní letaxové spojení.“

„Fakt, který tě v minulosti nikdy nezastavil.“ Snape rychle mávnul rukou, jako by ten komentář chtěl smazat. „Máš povolení učitele. Pojď.“

„Budeme tam příliš brzy-“

„V každém případě, ředitel by rád na slovíčko.“

Harry se naježil. Raději by mluvil s Brumbálem než se Snapem, ale mnohem lepší by bylo, kdyby neviděl ani jednoho. Pokud se ho týkalo, oba měli podíl na Siriusově smrti. Stejně jako na ní měl podíl i sám Harry, ale sám sobě se vyhýbat nemohl.

Ačkoli, za těchto okolností, věděl, že musí mluvit s Brumbálem. Byl členem řádu a bylo toho pravděpodobně více, co musel vědět o tom, co se stalo během zmeškaného roku a co se předpokládalo a nepředpokládalo, že o tom bude říkat lidem.

Harry si vzal špetku prášku z krabičky nabídnuté mu Snapem a odletaxoval se bez jediného dalšího slova.

Poslední komentáře
24.09.2010 11:01:02: Páni... My budeme mít ke čtení celou kapitolu najednou? Yahooo smiley Tohle je prostě božskej víkend a...
24.09.2010 07:43:10: Tak, šesnáctá kapitola poslána dál a já mizim slavit narozky do Itálie smiley @Elza - Brilantní pře...
20.09.2010 15:50:22: Krásně řečeno, Katrin :) Souhlasím s tebou.;)
20.09.2010 13:10:57: Asi v půlce srpna jsem našla na webu tuto trilogii(AYLNO,ASLNO,AFLNO) a yní jsem dočetla i tuhle pos...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.