Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

17. Poprask v Lektvarech 2/2

Preklad: Elza
Beta: Tersa, Niky


 

Harryho další hodinou byly pokročilé Formule. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spojené skupiny Zmijozelu a Havraspáru, tak na ni Hermiona s Ronem nebyli. Ale k učebně ho doprovodili. V té chvíli nad tím Harry neuvažoval, ale jakmile se usadil mezi Padmou a Terry, začalo mu to vrtat v hlavě.

 

Podle toho, jak mu Ron vysvětloval rozvrh, nebelvírští sedmáci teď měli volno. Tak proč Ron s Hermionou nešli do věže nebo do knihovny a nenechali Harryho jít do učebny Formulí samotného? Měl sice poškozenou paměť, ale do učeben snad ještě trefí!

 

A vůbec, taky by teď měl mít volnou hodinu. Nebylo správné, že se musí řídit rozvrhem pro Zmijozel. Nedělal si naděje, že by hovor se Snapem o tomto předmětu k něčemu byl, ale možná by McGonagallka mohla mít na věc stejný názor a mohla by ho přeřadit do Nebelvíru, kam patřil.

 

„Bez brýlí ti to sluší,“ zablýskla na něj zuby usmívající se Padma. „Tvé oči se už konečně úplně uzdravily?“ Ani ho nenechala odpovědět. „A jak se vůbec jinak cítíš? Už ses oklepal z té rány potloukem?“

 

Po pravdě řečeno, Harry byl ještě rozbolavělý z pádu, který zažil, ale nebylo to nijak dramatické. „Jo. Úplně v pohodě až na paměť.“

 

„Jo, jo, slyšeli jsme,“ do jejího úsměvu vstoupilo porozumění. „Tys žádný rok neměl normální.“

 

Dafné Greengrassová, která seděla za nimi, jim zjevně pozorně naslouchala, neboť se předklonila a pronesla: „Třeba se ti paměť vrátí před Vánočním plesem. Nebylo by to skvělé?“

 
Harry netušil, co s tím má co do činění Vánoční ples. „No -“
 

„Co záleží na tom, jestli se mu paměť vrátí před plesem nebo po něm?“ posmíval se Zabini zpoza uličky. „Na to jak pořádně tancovat by si stejně nevzpomněl!“

 

„Jsem si jistá, že Harry tančí mnohem lépe, než kdysi,“ řekla Padma a obdařila Harryho dalším zářivým úsměvem. „Mohl bys mi věnovat jeden tanec?“

 

„Jsi pro něho moc malá!“ vypálila Dafné a klepala Harryho na rameno, dokud se k ní neotočil. „Tvoje oči jsou tak neuvěřitelně zelené, víš o tom? Všimla jsem si toho při Obraně, ale takhle zblízka... Budeš muset věnovat jeden tanec mně, Harry.“

 
„No -“
 

„Aby jeho partnerka neměla něco proti,“ odpověděla Padma ostře. „Už jsi nějakou pozval, Harry?“

 
„No -“
 

Zabini vybuchl smíchy. „U Merlinovy bradky, vždyť on snad zapomněl i mluvit jinak než trolštinou!“

 

„Zabini, sklapni!“ utřel ho Malfoy a usedl na židli vedle Dafné. „Nazdar, Harry.“

 

Harry pocítil silnou touhu znovu poslat Malfoye do hajzlu, ale vzhledem k tomu, co mu Ron sdělil, se nedokázal přinutit to vyslovit. Místo toho krátce přikývl.

 

Malfoy se choval, jako kdyby mu Harry na pozdrav potěšeně odpověděl. „Ve Formulích jsme došli do čtvrté kapitoly, ale jsem si jistý, že to hladce doženeš. Bude mi potěšením projít s tebou zaklínadla, která si potřebuješ zopakovat.“

 

V klídku, napomenul se Harry. Malfoy se ovládá, tak já budu taky. „Nemyslím si, Malfoyi, že je tu cokoliv co bych se od tebe mohl naučit.“

 

„Loni jsem se s tebou učil celé měsíce, když jsi byl oslepený a bez magie -“

 

„Draco má pro vyučování ohromné nadání. Co jsem se připojila k BA, tak jsem se toho naučila jak nikdy,“ přisvědčila Dafné a položila svou levou ruku na Dracovu pravou. „Co vůbec chtěla ta coura Morrighanová?“

 

Harry se otočil zpátky dopředu. Nestaral se o to, co Morrighanová potřebovala sdělit Malfoyovi. Copak bylo jeho chybou, že Malfoyův znělý hlas nemohl přeslechnout?

 

„Hmm. Vlastně nevím,“ pronesl Malfoy pomalu. „Bylo to dost divné. Myslím, že se pokoušela omluvit a nevěděla jak na to. No, vzhledem k tomu, kolik času tráví se zvířaty, by bylo spíš překvapivé, kdyby nezapomněla jak mluvit s lidmi.“

 
„No, aspoň se do tebe dnes nenavážela -“
 
„Asi byla příliš zaměstnaná doučováním našeho Pottýrka,“ uplivl Zabini.
 

„Asi jsi příliš otrávený, žes ji dneska nemohl použít jako cíl Dafniny žárlivosti,“ prohlásil Malfoy studeně.

 
Dafné se zachichotala. „Ale Draco! Mezi mnou a Blaisem vůbec nic není!“
 

„Jo, vůbec nic,“ řekl Zabini tónem, o kterém Harry nevěděl, co si má myslet. „Ani kousek tenkého hedvábí. Prostě tělo na tělo -“

 

Dafné se náhle předklonila a promluvila přes Harryho rameno: „Lže. Což mi připomíná, kvůli čemu jsem se s ním rozešla především. Víš, potřebuju přítele, který by nebyl tak zmijozelský.“

 

Padma vedle Harryho protočila oči v sloup, zprudka se otočila a probodla Dafné pohledem. „Což vysvětluje, proč vedlejší místo vždycky necháváš volné pro Draca. Ten je mnohem méně zmijozelský než býval, co se teď přidal na Harryho stranu. Možná bys ho měla pozvat na Vánoční ples a přestat kvůli tomu otravovat Harryho.“

 

Dalšímu vývoji událostí Harry neporozuměl. Malfoy se znenadání zvedl a odešel si sednout na jiné místo na druhém konci učebny.

 
Dafné se rozzuřila. „Je poslední dobou tak náladový!“
 

„Dívka, kterou pozval na minulý Vánoční ples, byla brutálně zavražděná,“ poznamenal Terry, který doteď seděl vedle nich potichu. „Pokud se vy dvě přestanete na deset vteřin hádat o Harryho, tak zjistíte, že to poslední nač chce Draco myslet, je další Vánoční ples.“

 

Hádat se o Harryho? Raději to pro teď odsunul. „Od kdy máš tolik pochopení pro Zmijozeláky?“

 

Terry se zachmuřil. „Nemám. Ale Draco je v pohodě, co vede BA. Ví toho dost o černé magii a je schopný a ochotný nám leccos předvést. A taky je tu ta okolnost, že ty jsi teďka taky ve Zmijozelu, i když z toho nejsi kdovíjak nadšený. Kde máš odznak?“

 

Harry by samozřejmě mohl vysvětlit, že ho spálil, ale nechtělo se mu to probírat s Terrym. Bylo to osobní. Což nevysvětlovalo, proč to ze všech lidí řekl zrovna Malfoyovi, že...

 
„Nejsem z něho zrovna nadšený,“ podotkl Harry.
 

Co by na to byl Terry odpověděl, se už nedozvěděl, protože v tu chvíli vešel Kratiknot a začal vysvětlovat základy vyhledávacích kouzel. Ne, že by to Harryho nějak moc zajímalo, ale alespoň to byla úplně nová látka, takže nebyl pozadu.

 

Když hodina skončila, přešel Harry dopředu a strávil pár minut hovorem s Kratiknotem, ve snaze zjistit, na kterou oblast zaklínadel se musí zaměřit nejdříve. Když dohovořili, byla už učebna prázdná, ale Malfoy na něj čekal v chodbě. „Doprovodím tě na oběd.“

 
„Ještě trefím -“
 

Malfoy okolo nich seslat zvuktišící kouzlo, i když byla chodba prázdná. Ani portréty v ní nevisely. „Jo, trefíš. A také víš, že jsme oba v Řádu. Jistě po mně nechceš, abych nedodržel pokyny, které mi byly dány, a to, abych zajistil, že se mezi hodinami nebudeš pohybovat osamotě. Ron a Hermiona tu teď nejsou, takže si musíš vystačit se mnou.“

 

Tak proto ho Ron s Hermionou doprovázeli do hodiny! „Myslím si, že už není potřeba, abys dodržoval své pokyny,“ odpověděl Malfoyovi. „Minulou noc jsem šel sám -“ no, ne sám, ale neoddiskutovatelně bez ochranky „- a Snape to věděl a nevadilo mu to.“

 

„Budu tě doprovázet až do té doby, než řekne mně, že je to v pořádku,“ protestoval Malfoy.

 

Na to neměl Harry moc co říct, a ani by se k protestům nedostal. Malfoy odstranil zvuktišící kouzlo stejně rychle, jako ho prve vytvořil.

 

„Teď naposled,“ připustil Harry zdráhavě a upřel zrak na zlom chodby, k němuž se blížili. „Už to není dál zapotřebí, a ty to víš.“

 

Malfoy nepromluvil, dokud nezahnuli za roh. „Dnes po obědě máme pauzu. Zopakoval by sis raději Obranu nebo Formule? Nebo se chceš připravit na Lektvary? Myslím, že během dvou hodin toho zvládnem notný kus -“

 

„Hele,“ odpálil Harry, „my nejsme přátelé. A co se mě týče, nejsme ani z jedné koleje. Takže pokud bych potřeboval něčí pomoc, požádal bych ty, kteří jsou. Řek‘ jsem to jasně? Nehodlám s tebou mít cokoli společného, Malfoyi.“

 
„Snape.“
 

Harry zatnul zuby. „Tak ti říkat nebudu. Mám pak pocit, že mluvím s profesorem.“

 
„To bude nejspíš ten důvod, proč mi většina lidí začala říkat ‚Draco‘.“
 
„To taky nepřichází v úvahu.“
 

Malfoy pokrčil rameny. „Nejspíš ne. Nakonec, loni nám Severus musel strhával body, aby nás donutil oslovovat se křestními jmény.“

 

Harry přidal do kroku v přesvědčení, že to nejlepší, co může s Malfoyem udělat, je ignorovat ho.

 
„Tak co budeš dělat v odpolední pauze?“
 

Tolik k ignorování. „Už jsem ti to řekl. Mám tu odznak, co čeká na spálení.“

 
„To si Severus nezaslouží.“
 

Znělo to, jako by Malfoy mluvil se stisknutými zuby, ale Harry na něj nepohlédl, aby si svůj dojem ověřil. Jen ještě zrychlil. Konečně se před nimi objevily dveře Velké síně.

 

Harry se před nimi zastavil tak náhle, že ho Malfoy přešel a musel se otočit. A pak to Harry řekl. Nechtělo se mu, ale cítil, že je to tak správně. „Omlouvám se, že jsem tě obvinil, žes mě odhodil potlouku do cesty schválně. Ron říkal, že to tak nebylo.“

 

„Jó, tak Ron říkal -“ Malfoy na vteřinu stiskl zuby, vypadalo to, že si dodává síly. „Takže se uvidíme na Lektvarech.“

 
Harry opět krátce přikývl a zamířil k nebelvírskému stolu.
 
---------------------------------------------------
 
 

„Nikoli, pane Pottere, nebudu upravovat váš rozvrh,“ odmítla McGonagallová a přitáhla si svůj kostkovaný plášť blíž k tělu. „Patřil jste do Zmijozelu od počátku tohoto pololetí a nevidím nejmenší důvod to nyní měnit.“

 

Nejmenší důvod? „Já nechci být ve Zmijozelu, profesorko.“

 
„Obávám se, že to nelze změnit.“
 

Zasraný školní řád. „Rozumím, ale jsem si jistý, že mé hodiny by změnit bylo možné,“ pronesl Harry svým nejlepším pokusem o vemlouvavý hlas.

 

Nevěděl, proč se vůbec obtěžuje. Tahle taktika na McGonagallku nikdy nefungovala. „Se svým rozvrhem jste souhlasil, pane Pottere. Sestavil jste si ho po domluvě se svým otcem a já sama nejsem ochotná zasahovat do rozhodnutí, která byla pro vás, před nedávným zhoršením vašeho zdravotního stavu, přinejmenším přijatelná.“

 
„Ale ona pro mne nyní přijatelná nejsou -“
 
„Toto si musíte zařídit u profesora Snapea,“ odpověděla studeně.
 
„Ale vy jste ředitelkou mé koleje.“
 

„Stejně jako on. Nyní, pokud dovolíte, Pottere, třeťáci čekají. Vy možná teď máte pauzu, ale já nikoli.“

 

Čirá beznaděj dohnala Harryho k poslednímu zoufalému pokusu. „Pokud mi nepomůžete vy, půjdu za Brumbálem -“

 

„Můžete si o tom promluvit s profesorem Brumbálem, jistě. Věřím, že vám toliko nařídí prohovořit svůj rozvrh v prvé řadě s učitelem, který vám ho pomohl sestavit. Hezký den, Pottere.“

 

Vyplula z kabinetu a začala hovořit na třeťáky svým obvyklým ostře věcným způsobem. Zrovna tak, jak právě domluvila k němu. Harry si povzdechl a prošel učebnou podél zdi, aby studenty nerušil.

 
---------------------------------------------------
 
 
 
Harry do Lektvarů nakonec dorazil s patnáctiminutovým zpožděním.
 

Nebylo to úmyslné. Vyrazil do ředitelovy kanceláře, tak jak vyhrožoval. Pronesl heslo „trojitá čokoládovokokosová zmrzlina“ a pozoroval chrlič, jak uskočil bokem.

 

A pak zjistil, že nemá nejmenší chuť vstoupit na otočné schodiště a nechat se vynést vzhůru na schůzku s Brumbálem. Možná to mělo co do činění se zjevnou sehraností Snapea a Brumbála proti němu, když oba předpokládali, že se s adopcí smíří bez jediné otázky. Možná v tom bylo ještě něco hlubšího; Harry zavzpomínal, jak před rokem rozbil spousty kouzelných předmětů v Brumbálově kanceláři.

 
No... před rokem, který předcházel předchozímu roku.
 

Harry si nebyl ničím jistý. Věděl jen, že představa rozhovoru s Brumbálem mezi čtyřma očima je víc, než může unést. A mimoto, McGonagallka měla nejspíš pravdu. Nedomohl by se změn svého rozvrhu, dokud by je neprobral se Snapem. A ten by nikdy nesouhlasil. Očividně miluje mít nad Harrym moc.

 

Harry nakonec uzavřel vstup do Brumbálovy kanceláře a odploužil se zpět do nebelvírské věže. Vyčerpaný celodenním pobíháním tam a sem - k čertu, Snape mohl mít pravdu, že se utahá - Harry usnul. Ani si nevzpomněl spálit odznak.

 

Vzbudil se pět minut po začátku Lektvarů a zasténal. Tohle potřeboval ze všeho nejvíc. Snape si bude myslet, že to udělal schválně. Harry narval učebnici Lektvarů do tašky a celou cestu do sklepení utíkal. Svaly na nohou začaly hlasitě protestovat už před polovinou trasy.

 

Nepominul, že by neměl být v chodbách sám, a přitom byl už od chvíle, kdy ho Ron s Hermionou opustili před kabinetem McGonagallové. Ale tohle pravidlo už by se stejně dále nemělo platit, ne? Ron i Hermiona s ním asi chodili ze síly zvyku, a co se Malfoye týče, ten ho doprovázel v naději, že si s ním Harry promluví.

 

A jen Bůh ví, proč by Malfoy měl něco takového chtít. Rozhodně to nebylo tak, jako by se mu Harry chystal říct něco, co by chtěl slyšet.

 

A stejně to celé byla úplná pitomost. Měl předstírat, že je slabým čarodějem, zrovna tak, jako měl předstírat, že je Snapeův syn, ale přitom ani jedno z toho nebyla pravda. Harry se o sebe při průchodu chodbami mohl postarat sám, a když se teď jeho magie vrátila k normálu, nebylo důvodu se chovat, jako kdyby toho nebyl schopen.

 
„- zamezit spotřebě kamene mutáčku, slečno Grangerová?“
 

Harry prolétl dveřmi a zapadl do poslední lavice ve chvíli, kdy Snape dokončoval otázku.

 

„Ujistíme se, že pouze polovina použitého vřesu byla sklizena během novu, pane.“

 
„Výborně. Pět bodů Nebelvíru.“
 

Počkat. Snape právě pochválil Hermionu a udělil body Nebelvíru? To se nestalo - v žádné z realit, v níž kdy Harry žil. A nelíbilo se mu, že se to stalo právě nyní. Měl z toho pocit, jako by se po hlavě řítil ze strmého svahu - země a obloha si měnily místa tak rychle, že nebyl schopen určit, která z nich je právě nahoře.

 

Snape prošel uličkou a zastavil se před Harryho lavicí. „Máte zpoždění, pane Pottere.“

 

Harrymu začaly cvakat zuby. Nebyl si jistý proč: běžně byl dalek toho, aby ho Snapeovy stížnosti vystrašily. Ale ten výraz v jeho očích nepatřil mezi žádné, které byl Harry schopen rozpoznat a určit. Měl odrážet pobouření, hněv, bezprostředně hrozící zkázu... ale nic takového v něm nebylo.

 

„P-promiňte, pane,“ zakoktal se Harry, titul tentokrát vyslovil bez přemýšlení. „Já - já jsem usnul během odpolední pauzy.“

 

„Aha. V tom případě budiž vaše nedochvilnost omluvena vzhledem k závažnému poranění hlavy, které jste utrpěl v sobotu.“

 

Pocit pádu po šikmé ploše se prohloubil. Snape mu neodebere body? Neudělá vůbec nic? Snape nikdy nikomu neodpustil pozdní příchod, nikdy.

 

Stejně jako nikdy neodebral Zmijozelu tisíc bodů? ptal se dotěrný hlásek uvnitř jeho hlavy.

 

„Posaďte se prosím dopředu, pane Pottere. Jsem přesvědčen, že je volné místo po boku pana Snapea.“

 

Pana Koho? Harrymu chvíli trvalo, než mu došlo, že musel myslet Malfoye.

 

Jo, bylo vedle něj volné místo, ale to Harry ignoroval a sedl si k Nevillovi, který mu věnoval soucitný úsměv.

 
Snapeovy rty byly sevřené čirým podrážděním.
 

A to byl výraz, který mu kupodivu náležel. Konečně vypadal tak, jak by měl. I když jeho vlasy sčesané do zátylku byly mnohem méně umaštěné než bývaly, tenhle výraz smyl všechny rozdíly a vrátil muže zpět do podoby Snapea, kterého si Harry pamatoval; na místo onoho cizince, který zjevně přemýšlel o Harrym jako o svém synovi.

 

Taky pomohlo, že ho Snape nazýval „pane Pottere“. Rozhodně příhodnější než „Harry“.

 

Pocit pádu se zpomalil do klidného kutálení a pak se zastavil. Harry o tom mnoho nepřemýšlel - prostě věděl, že ve chvíli, kdy Snape začal vypadat mrzutě, se svět vrátil do správných kolejí.

 

„Nechci sedět vedle Malfoye,“ řekl, čímž přerušil Snapeův výklad o užití mutáčku při výrobě lektvarů, „pane.“

 

Poznámka byla bohužel pronesena ve chvíli, kdy už se Snape smířil s Harryho malým odbojem. Ale o to tu šlo. Harry chtěl Snapea rozzuřeného. Opravdu rozzuřeného. Uvítal by být opět naražen na stěnu sklepení, kdyby to znamenalo, že se věci vrátí zpět tam, kde bývaly.

 
Tam, kde by měly být.
 
Snapeovy rty se opět sevřely. „Nevyrušujte, pane Pottere.“
 

Harry počkal dvě minuty, a pak vypálil další salvu. V té chvíli už Snape dokončil výklad o třech základních typech mutáčků. „A nyní k podrobnostem. Víly se většinou pokouší schovat své kameny pod vodou. Což může jejich hledání znesnadnit -“

 

„Pamatuju si, že jste říkal, že ve vašich hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou, pane,“ protáhl Harry, „ale není to zjevné i vám, že jedno dobře provedené Accio by ty kameny našlo s mnohem menšími obtížemi?“

 

„Kameny mutáčky jsou odolné vůči magii kouzelníků, pane Pottere, což je důvod, proč musejí být pozorně připraveny a ošetřeny před použitím při výrobě lektvarů. Tomuto tématu jsme se již letos věnovali.“

 
„Ale vy mi teď omluvíte tu neznalost z důvodu mého poranění hlavy?“
 
Snape si rukou prohrábl vlasy. „Ano, pane Pottere. Tak dál -“
 

„Jako jste omluvil mé zpoždění,“ řekl Harry tím nejsamolibějším hlasem, jaký dokázal vyprodukovat.

 

„Harry!“ zasykla Hermiona zpoza Nevilla, který se v lavici o kousek sesunul. Když se na něho Harry podíval, nepatrně zavrtěl hlavou.

 

„Jsem přesvědčen, že zvládnu třídu uřídit i bez vašeho vměšování, slečno Grangerová,“ vyštěkl Snape. „Pane Pottere, pokud mne ještě jednou přerušíte, strhnu vám body. Tak dál - kameny mutáčky, které byly pod vodou více než tři sta let, dosáhly úrovně síly, která -“

 
„To je dost dlouho,“ řekl Harry nahlas.
 

Snapeovy rty se na chvilku stáhly do jedné dlouhé linky, než je oddělil a promluvil: „Deset bodů, Pottere.“

 

Harry věděl, že zvolil správnou cestu, z toho, že ho donutil vyslovit pouhé „Pottere“.

 
„Skvělé. Miluju, když Zmijozel přichází o body, pane.“
 

Snapeova tvář se vyhladila do dokonalé masky. „Návod na výrobu lektvaru pro dnešní odpoledne je na straně 133 vašich učebnic. Pokud jste si přečetli předepsané texty, měli byste být v současné době dostatečně obeznámení se základními vlastnostmi kamenů mutáčků. Začněte.“

 

Otočil se, hábit kolem něj efektně vlál, když obcházel katedru a sedal si, zjevně hodlal začít známkovat svitky.

 

„Připravils o body také Nebelvír, Harry,“ řekl Neville tiše během přípravy svého kotlíku. Harry si nemohl pomoci, ale zíral - Neville si schystal přísady a zapálil oheň pod kotlíkem bez jediné známky nervozity. Vypadal, že ví, co dělá. „Ale zůstávám s tebou.“

 

Harry přikývl, popadl učebnici a otevřel ji na patřičné straně. „Vodvar vrhače vizí?“

 

„Jedno polknutí a máš patnáct vteřin na vytvoření jakékoli iluze. Užitečný v bitvě pro zmatení nepřítele, i když vyvolané iluze do minuty zmizí. Ta minuta ti může zachránit život.“

 
Harry rychle pročítal návod. „Půjdu najít -“
 

„Nech to radši na mně.“ Neville se na něho zase tak soucitně usmál. „Předpokládám, že se radši nechceš ve skladu srazit s Dracem.“

 
Harry zakoulel očima a nechal druhého chlapce jít.
 

Když Snape vstal od katedry a začal obcházet učebnu, byli už plně zabraní do vaření. „Trochu to přihřejte a můžete přidat mutáček,“ řekl Lence, která se na Harryho zářivě usmála a zamávala mu, když si všimla, že hledí jejím směrem.

 
„Co dělá Lenka v naší třídě?“ zeptal se Harry tiše.
 

Neville pečlivě z naštípaného sporýše sklepal prach, než ho vyklopil do bublajícího kotlíku. Pak teprve Harrymu odpověděl. „To by mně občas také zajímalo. Spoustu času tráví zíráním do prázdna.“

 
„Ale ne, měl jsem na mysli to, že je teprve šesťačka -“
 
„No jo, OVCE. Lektvary jsou letos pro kohokoli, kdo udělal NKÚ.“
 

To vysvětlovalo přítomnost několika studentů, které Harry nebyl s to poznat...

 
„Máte připravený mutáček?“ zeptal se Snape.
 

Harry se zachvěl. Neviděl ho blížit se k nim, což bylo asi tím, že myslel na něco jiného.

 

„Ano, právě tady, pane,“ odpověděl Neville hlasem, který se třásl, ale jen nepatrně.

 

Snape se zblízka podíval do kotlíku. „Toto se zdá... postačující. Pamatujte na opatrnost, pokud jde o vyšplouchnutí Řádně připravený základ bude žíravý.“

 

Harry měl chuť popadnout mutáček a mrsknout jím do kotlíku z metrové výšky, ale tak neopatrně by se nezachoval, ani aby nasral Snapea. Nejlepší bude zdržet se u slovního popichování. „Myslel jsem, že mi seberete body zato, že nejsem v řádném školním hábitu.“

 

Nevyšlo to, jak Harry plánoval. Snapeův černý pohled zůstal netečný. „Předpokládám, že máte na mysli nepřítomnost odznaku.“

 
„Budu nosit nebelvírský.“
 
„Jak je libo. Vždyť dle řádu jste stále členem i Nebelvíru.“
 

Sakra. Předpokládal, že tohle ho rozčílí, a ne unudí. Snape vypadal, že rozhovor s Harry shledává fádním.

 
„Jsem pouze v Nebelvíru.“
 

„Pokud do tří minut nepřidáte mutáček, stane se váš základní odvar netečným.“

 

No dobrá, Harry věděl, co vždycky pomůže, jak by ne! Přišel na to minulé noci v Brumbálově kanceláři. „Nasrat na mutáček!“ zařval.

 

Ale ani to nevyvolalo požadovanou reakci. „Dvacet dalších bodů dolů a trest,“ řekl Snape celkem klidně, i když v jeho hlasu byl jakýsi divoký podtón. „Trest se mnou, pane Pottere, odsloužíte si ho ihned po skončení hodiny.“

 

Harry se snažil zachytit hněvivého podtónu a vypálil přímo na Snapea: „Neodsloužím! Pane!“

 
„Odslou-“
 
„Ne!“
 
„Harry!“ zaječela Hermiona přes místnost. „Nech toho!“
 

Malfoy se k nim rozešel, jako by plánoval k uklidnění Harryho použít víc než jen slova.

 

Jako by plánoval do Harryho vrazit. Zrovna, jako do něj vrazil při famfrpálovém zápasu! Koho zajímá, jestli ta záležitost s potloukem byla nehoda! Ta část s odražením rozhodně nehodou nebyla!

 

Stěna ohně náhle vzplála v Harryho mysli, tak žhavá, že cítil plameny, které olizovaly jeho myšlenky, živily jeho hněv, který stále sílil a sílil, až dokud neměl jiné pomyšlení než touhu popadnout zasraný mutáček a mrštit jím po obou - Malfoyovi i Snapeovi -

 

A pak náhle oheň zmizel, byl vyhlazen do nebytí přítomností jiné existence uvnitř jeho mysli. Přítomností síly, která se ovíjela okolo jeho mysli a škrtila jako hroznýš při smrtícím útoku. Útoku na kořist, jíž byl protentokrát Harry...

 

A hroznýš se náhle vzepjal a zakousl se do jeho jizvy, zanořil své zuby hluboko a nořil je stále hlouběji. Nebo to možná byla zmije, protože teď už cítil prostý jed vstřikovaný do své jizvy, pálil a plál, dokud celá Harryho hlava nežhla jasnými plameny -

 

Harry Pottere... Hlas se vinul Harrym. Celým jeho tělem, nejen myslí. Už je to tak dlouho, Harry. Příliš dlouho. Proč jsme si spolu nepopovídali od té Tragédie z jedenatřicátého? Jak hloupé, všechna ta úmrtí a umírání a zrovna na tvé narozeniny -

 

Harry netušil, o čem to ten hlas mluví, ale ty slizké úlisné tóny by poznal kdykoli. I bez bolesti v jizvě. Snažil se promluvit, ale rty měl ztuhlé, tělo se vymklo jeho kontrole-

 

A teď jsi na řadě ty, Harry, pronesl hlas, zášť vytékající z těch slov se uvnitř něho měnila ve fyzický pocit.

 
A tím to začalo.
 

Bolest. Duši drtící bolest zasahující mnohem dál než jakýkoli Cruciatus. Had uvnitř jeho mysli se zakusoval stále hlouběji, způsoboval ohromující vlny agónie probíhající každičkou Harryho buňkou.

 

Ječel, dlouhé vysoké kvílení vyvolávalo dojem, že je rozřezáván dlouhými tahy břitev. Klesl na kolena a upadl na bok, částí mysli si vědom, že kope a mlátí sebou jako posedlý. A tím také přesně byl. Tak jako na Ministerstvu se celý svět změnil v nic než bolest a bolest až dokud to nevypadalo, že jediným možným únikem z toho moře bolesti je vlastní záhuba.

 

Harry se pokusil Voldemorta vytlačit, soustředit se na lásku, přejít do místa, v němž Voldemortovo vědomí není schopné přebývat, ale nemohl v sobě najít ani kousek lásky. Kamkoli se pro ni natáhl, viděl pouze vířící hábit a temné, přetemné oči, které hledaly a nacházely jeho duši. A to nebylo správné, nebylo to skutečné, to nebyla láska. Harryho skřeky přerůstaly v zoufalé, nehty rukou se zarývaly do dlaní -

 

A pak bolest náhle zmizela, když moře čisté a utěšující vody pozvedlo svou hladinu v jeho mysli a zatopilo ji. Oceán lásky a péče, a Harry se do něho ponořil, celá jeho hlava zmizela pod hladinou, voda ho kolíbala a vítala, když se do ní nořil.

 
Přestal sebou mlátit, a začal se nekontrolovatelně třást.
 
Někdo vedle něho poklekl a shrnul mu vlasy z čela.
 

Harry zatřepotal očními víčky, ale byl příliš zničený a vyčerpaný na to, aby otevřel oči. Potřeboval si chvilku odpočinout, jen chvilku...

 
S tím posledním pomyšlením ztratil vědomí.
 
 
Poslední komentáře
08.02.2012 13:34:10: Ahoj, boj o Harryho mezi holkami je k pobavení, urážky Draca už zas takové nejsou, ale konec posledn...
07.11.2010 20:46:05: pro Jimmi fairy stone = mutáček Visual Projection Potion = Vodvar vrhače vizí (Nějak jsem žila v ...
07.11.2010 18:29:06: Nini92, skvelé, pri najbližšom adminovaní to opravím. Elza, tak mi to nedalo a našla som slovenský ...
07.11.2010 16:08:46: řekla bych, že za vyšplouchnutím jen chybí tečka. Proto velké písmeno, je to začátek nové věty smiley...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.