Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

21. kapitola Pravda... 1/2

Preklad: Janka
Beta-read: Tersa, LadyF


Kapitola dvacátá první

Pravda...

---------------------------------------------------

Severus Snape není můj otec.

Draco Malfoy není můj bratr.

A já nejsem Zmijozel.

Harry foukal na kousek pergamenu, dokud nezaschl inkoust, a pak jej rychle složil a zasunul do kapsy nejteplejšího hábitu pověšeného v jeho skříni. Pak zaváhal. Hmm... nemohl si vzpomenout, že by kdy nosil zrovna tenhle hábit. Nemohl si ani vzpomenout, že by jej kupoval, což ho přivedlo na příšernou myšlenku. Koupil mu ho snad Snape?

Ta myšlenka ho hlodala na samé hranici vědomí a působila, že se cítil čím dál víc nesvůj.

No, alespoň na sobě ten hábit neměl školní odznak. Harry už byl docela unavený ze sundávání těch dvojitých odznaků, které Snape evidentně považoval za tak skvělý nápad. Jak, pro všechno na světě, ten muž Harryho přesvědčil, aby vyměnil nebelvírské odznaky na svém oblečení? Nejspíš mu vyhrožoval. Ale čím? S famrfpálem máš utrum, dokud mě neposlechneš, Pottere...

Ne, Snape by pravděpodobně přišel s něčím mnohem horším, než je tohle, usoudil Harry. Na druhou stranu, kolika famfrpálu se loni vůbec nahrál? Podle toho, co slyšel, to nebylo mnoho. No, brzo se to dozví. Malfoy mu to poví.

Ale nejprve se Harry musel ujistit, že flakónek, který dostal, opravdu obsahuje veritasérum. Raději by to vyzkoušel během oběda, kdy by bylo jednodušší získat trochu soukromí, ale měl volnou hodinu už před obědem a byl rozhodnutý nepromarnit celý den. Musel být připravený na setkání s Malfoyem.

Jelikož Harry nemohl riskovat, že na někoho narazí, až bude pod vlivem veritaséra, opustil ložnici brzo a pod paži si zasunul Kulový blesk. Jakmile vyklouzl z hradu, nasedl na koště. Měl v úmyslu vyletět vysoko nad jezero a kroužit tak dlouho, dokud někde mezi loukami nezahlédne příhodné místo. Ale měl po plánu, když si uvědomil, že jedna jeho část si téměř vybavuje onu famrfpálovou nehodu. V moment, kdy se odrazil od země, mu začaly drkotat zuby a nebylo to chladným listopadovým počasím.

Měl roztřesené a nejisté ruce a v kostech lebky se mu usadil nejistý pocit. Neměl doslova závrať. Jen pocit, jako by ji každou chvíli měl dostat.

Harry zaskřípal zuby a naklonil se dopředu, aby trochu zrychlil. Nenechá tuhle malou trému či cokoli to je, aby ho odradila od létání. Už dříve zažil špatné pády. Jasně, obvykle před nimi nedostal potloukem do hlavy, ale teď tu žádné potlouky nebyly. Na druhé straně, bylo by směšné nechat se tím úderem trápit. Vždyť si na něj ani nepamatoval!

I když, Harry se nehodlal zachovat jako naprostý pitomec. Létání vysoko nad jezerem dnes nepřicházelo v úvahu. Měl by zůstat nízko nad zemí, ne proto, že by se obával pádu, ale protože se bál, že se bude bát.

Během chvilky přistál, kde potřeboval, a kouzlem vysušil kousek vlhké trávy. Pak se svalil dolů a vylovil připravený pergamen spolu s lahvičkou lektvaru -- nebo možná vody-- kterou mu dal Malfoy.

Tři po ničem nechutnající kapky na jazyk. Harry je nechal rozpustit a pak, pro jistotu, ještě polkl. Cítil se… uf. Ne doopravdy jinak, ale zdálo se mu, jako by se přes něj převalil nepřirozený klid. Ani nebyl rozrušený, když sebral pergamen spolu s připomínkami toho zmatku, kterým se jeho život stal.

Teď už musel jen otevřít pusu a přečíst, co napsal. Jestli to všechno bude moct bez problémů nahlas přečíst, pak bude všechno jasné, že? Bude jasné, že ať už mu vyprávěli cokoli o tom, co během minulého roku napovídal, on to nemyslel doopravdy vážně.

Otevřel pusu a začal číst věty.

„Severus Snape -- můj otec. Draco Malfoy není můj bratr. A já -- jsem Zmijozel.“

Něco uvnitř něj se zkroutilo, když uslyšel, co řekl. Severus Snape, můj otec?

Harry zakroutil hlavou. Nic to neznamenalo. Nemohlo. Nebo… nebo to znamenalo, že je Snape jeho otec před zákonem. Ale to už Harry věděl. A taky ta část o tom, že je ve Zmijozelu, byla pravda, v úplném slova smyslu. Ale jestli byl lektvar závislý na skutečnosti, pak proč byl schopen říct, že Malfoy není ve skutečnosti jeho bratr?

Harry zasténal, když mu to došlo. Draco už neměl být nazýván ´Dracem Malfoyem´, ne? Takže by ve skutečnosti měl zkusit říct...

„Draco Snape -- můj bratr.“ Stejně jako u ostatních vět, veritasérum mu svázalo jazyk, takže přeskočil slovo, které nebyl schopen vyslovit.

Harry si povzdechl. Ano, ten Zmijozel byl jeho bratr, protože byli oba adoptováni stejným mužem. Nic to neznamenalo. A určitě to na ničem nic neměnilo.

Dobře, alespoň dostal jednu odpověď. Veritasérum bylo pravé. Teď už musí jen počkat, až si bude jistý, že účinek lektvaru vyprchal. Vytáhl z druhé kapsy hábitu svůj lexikon kouzel a začal jej zkoumat, přestože, jelikož nechtěl brát Salsu do zimy, neměl hada, který by mu umožnil mluvit hadím jazykem. Na tom nesejde. Prozatím Harrymu stačilo jen pročítat si své formule a přemýšlet, jakou mají spojitost se standardními latinskými.

Na konci každé stránky vzhlédl, nadechl se a pokusil se říct něco očividně nepravdivého. O šest stran později se mu to podařilo.

„Dursleyovi byli těmi nejlaskavějšími příbuznými, jaké by jen kluk mohl chtít,“ vyklopýtalo z jeho úst. Překvapený, Harry zkusil říct něco dalšího. „A Dudley by se klidně mohl uplatnit jako mužský model. A… A vyrostl jsem v Essexu a chodil do školy s Jindřichem pátým, šestým a sedmým…

Dobře, to by stačilo.

Harry znovu naskočil na koště a letěl ke hradu, tentokrát trochu výše, ale ne o moc. Pořád měl nejasně roztřesený pocit, že by mohl skončit ochromený hrůzou, kdyby nebyl opatrný.

---------------------------------------------------

Když Harry uviděl stát Snapea na schodech, které vedou k hlavnímu vstupu do hradu, téměř kolem něj proletěl. Nechtěl být nikde poblíž toho člověka; přesně proto se včera ulil z etiky.

Na druhou stranu, nechtěl být úplně dětinský. Vyhnout se hodině se Snapem bylo něco jiného. Harry nechtěl studovat etiku a určitě ne s člověkem, který o tom předmětu rozhodně nemohl nic vědět.

Na druhé straně, Harry měl stejné právo použít přední schodiště jako Snape!

„Pane,“ řekl, když přistál a dal si pozor, aby byl jeho tón neutrální.

Snape na něj upřeně zadíval. „Jsi v pořádku?“

Harry se naježil. „Proč bych neměl?“

Stále ten intenzivní pohled, Snapeovy oči tak temné a lesklé, že Harry musel uhnout pohledem.

„Není to tvým zvykem, létat brzy ráno.“

„Bez urážky, ale co je a není mým zvykem je moje věc a ne vaše,“ odsekl. „Nemáte do toho co mluvit.“

„Stále jsem učitelem této školy. Což mi samozřejmě dává pravomoc k…“

To vyvolalo na povrch spousty škaredých vzpomínek spolu s obnoveným pocitem zuřivosti, že ze všech lidí vybrali zrovna Snapea, aby učil etiku. „A vy neváháte zneužít své pravomoci, že? Copak to bude, další školní trest, který si nezasloužím?“

„Řekl bych,“ odpověděl Snape mírně, „že sis zasloužil trest, který jsem ti zadal naposledy.“

„Ano,“ připustil Harry, když vystoupal o několik schodů výš, měl hlavu nad Snapem. „Proč si myslíte, že jsem se včera ulil z vaší hodiny? Nechci, aby se to muselo opakovat.“

„Harry… upřednostnil bych, kdybys přišel na hodinu a křičel na mě, místo aby ses mi úplně vyhýbal.“

Harry si odfrknul. „O tom nepochybuju. Mohl byste mi dát další trest, abyste mě přinutil navštívit ‚domov‘, na který si nevzpomínám a o který nestojím.“ Na mysli mu vyvstalo náhlé podezření. „Proč jste vlastně tady venku? Jen tak na brzké ranní zdravotní procházce?“

„Měl jsem o tebe starost.“

Harry útočně zvýšil hlas. „Ale jak jste věděl, že byste si měl dělat starost? Jak jste věděl, že budu tady venku? Viděl jste, že nejsem v hradu, že ano? Chci zpátky tátovu mapu!“

K Harrymu naprostému překvapení Snape krátce přikývl. „Samozřejmě. Přinesu ji během… ach, ne. Po zvážení si nemyslím, že je to dobrý nápad.“

Harry se nevraživě zamračil, ačkoli měl pocit, že se mu to moc nepodařilo. „Proč ne?“

„Mám své důvody.“

„Vsadím se, že ano. Vždycky jste nenáviděl mého tátu!“

„Ne vždycky,“ opravil jej tiše Snape. „Teď už k němu necítím nenávist.“

„Tak mi dejte jeho mapu!“

„Harry… ne. Udělal bych to rád, ale nemůžu.“

„Proč?“

„Obávám se, že to nemůžu vysvětlit.“

„Stejně, jako nemůžete nechat mé přátele, aby mi cokoli vysvětlili! Dokonce jste dostal i Dobbyho!“

Snape viditelně polkl. „Vím, že se ti to nezamlouvá, ale je to nejlepší postup, kterým se můžeme řídit.“

„Jsem překvapený, že tu záležitost s mapou taky nesvádíte na doktorku Milou!“

„Možná můžeme udělat kompromis,“ řekl Snape a vypadal, jakoby se snažil znovu získat svou vyrovnanost.

„Mapa nepříchází v úvahu z důvodu, který nemůžu vysvětlit. Ale všiml jsem si, že sis vzal zrcátko, které ti dal Sirius Black. Prosím, uchovávej ho v té krabičce, když se na něj nedíváš, Harry. Jsou na ní ochrany, které pomohou udržet magii v zrcátku stabilní.“

„Zrcátko se rozbilo a jeho magie s ním,“ odsekl Harry. „A co je tohle za kompromis? Zrcátko už mám. Mohl byste mi nabídnout zpátky neviditelný plášť mého otce. Ten jste mi zjevně sebral taky.“

Snape vypadal rozpolceně, ale ostře přikývl. „Zdrž se po odpolední hodině lektvarů. Přinesu ti ho tam.“

„Děkuji,“ řekl Harry, ale ne zdvořile. Za prvé, Snape mu nikdy neměl vzít plášť jeho otce a měl by mu ho i mapu dát zpátky… ale Harry přijme, co je mu nabízeno, a bude pokračovat v přemýšlení, jak přinutit Snapea, aby mu vrátil zbytek jeho věcí. Musí tu být nějaký způsob.

Do té doby s tím člověkem nechtěl mluvit. „Měl bych jít na snídani.“

„Bude se servírovat až za dvacet minut. Proč si nemůžeme promluvit a projít se po pozemcích?“

„Copak jste neschopný přijmout narážku?“ zeptal se Harry. Vzedmula se v něm zlost, kterou nedokázal vysvětlit. Věděl jen, že dosáhl jakéhosi stupně krajní meze a jestli hned neodejde, začne křičet. A proto musel mluvit skrz zaťaté zuby. „Nechci s vámi trávit čas. Hodina lektvarů je víc než dost. Nashledanou, profesore.“

Odpochodoval do nebelvírské věže, aniž by se ohlédl.

---------------------------------------------------

Obrana a formule proběhly celkem v klidu. Možná proto, že ho během nich Malfoy nechal na pokoji. Harry sledoval ukázku Morrighanové, jak překonat proti-expeliarmovské štíty a pak trénoval s Ronem a Hermionou. Dva z nich soupeřili, zatímco třetí je upozorňoval na jejich silné a slabé stránky.

„Tohle je dobrý systém,“ řekl Harry po chvíli. “Vynahradí to chvíle, kdy se věci dějí příliš rychle, abychom je zaznamenali.“ Když se rozhlédl po místnosti, všiml si, že většina studentů pracuje ve skupinách po třech namísto v párech. „To byl nápad Morrighanové?“

Ron zavrtěl hlavou. „Dracův. Začal to používat v BA a fungovalo to tak dobře, že se to uspořádání rozšířilo i na hodinu. Ale Morrighanová neměla námitky, tak… co?“

Harry zaťal pěsti při připomínce, že Malfoy teď vede BA. „Opravdu jsem pověřil toho zmijozelského spratka, aby vedl Brumbálovu armádu?“

Ron a Hermiona si vyměnili pohled, který se Harry už naučil rozpoznávat.

Povzdechl si. „Nemůžete mi to říct. Proč jste mi mohli říct zbytek?“

„No, tvůj otec říkal, že ti můžeme vysvětlit věci související se studiem a setkání BA do této kategorie zapadá -“

„A můžeme ti říct o všeobecných událostech v kouzelnickém světě jako například o tom, že Bulhaři v květnu spadli na dno famfrpálového žebříčku,“ doplnil Ron.

„Ale nemáme dovoleno ti říct nic osobního. Nic o tobě,“ ukončila Hermiona.

„Takže za to, že Malfoy dohlíží na BA, můžu já, přesně jak tvrdil?“

Ron a Hermiona se na něj jen dívali.

„No, to je taky odpověď,“ řekl Harry a zamračil se. Byl v pokušení použít veritasérum, které mu dal Malfoy. Po třech kapkách v dýňové šťávě by se jim rozvázal jazyk! I když, odpustili by mu to potom? Harry opravdu nechtěl myslet na to, co by dělal, kdyby mu neodpustili.

„Jestli mu můžeme říct o všeobecných událostech,“ řekl náhle Ron, „neznamená to, že mu můžeme říct cokoli, co bylo v novinách?“

Hermionin hlas zvážněl. „Ne, pokud je to něco osobního.“

„Ó, skvělý,“ řekl Harry sarkasticky. „Byl jsem v novinách. Jaká radost. Dokonce bych si je mohl přečíst pro informace, kdyby jen novináři nezvládli zapracovat každou špetku pravdy do hromady lží.“ Nebo, pomyslel si Harry, by si je mohl přečíst, aby získal informace, a pak se zeptat Malfoye na „fakta“ v článcích.

---------------------------------------------------

Kratiknot dal Harrymu seznam kouzel, která probírali celý šestý ročník a první tři měsíce sedmého. Harry zíral, když ucítil váhu pergamenů v jeho rukou. „Pamatuji se na pět roků s vámi, pane. Hodiny na O.V.C.E. musí být koncentrovanější, než jsem si myslel-“

Profesor formulí zazářil. „Ach ano, pane Pottere. To jsou. Ale měl bych vám připomenout, že také držíte kopie všech vašich esejí od šestého ročníku výš. Myslel jsem, že by vám možná mohly pomoct vzpomenout si na vaši celoroční práci.“

Přesně, co Harry potřeboval: možnost pročíst si eseje, u jejichž psaní se zřejmě nudil k slzám. „Vy si schováváte kopie všech našich esejí?“

„Ach, ano.“ Teď vypadal profesorův úsměv trošku dravě. „Kouzla proti podvádění a na ověření pravého autorství mají přece jen své limity. Když přijde na práci s dospívajícími kouzelníky, tak si jeden nemůže být nikdy jistý.“

Harry byl náhle rád, že nikdy nepodlehl pokušení požádat starší studenty o eseje z jejich předchozího roku. I když, tohle pokušení nikdy neměl, pokud šlo o formule. Odjakživa to pro něj byl jeden z jeho nejlehčích předmětů.

Přeměňování a lektvary byly předměty, které pro něj byly nejnáročnější. Dobře, přeměňování bylo náročné. Lektvary pro něj byly jednoduše nemožné.

„Osvojte si formule, které jste zapomněl tak rychle, jak jen můžete,“ instruoval ho Kratiknot. „Ale teď byste se měl připojit k vašim spolužákům v procvičování kouzla mudlovského jazyka, se kterým jsem vás seznámil na začátku hodiny.“

Jak se ukázalo, kouzlo mudlovského jazyka bylo Kratiknotovým přispěním k nové politice tolerance v Bradavicích. Nejen, že ho vyučoval, sám to kouzlo vynalezl. Kouzelníci po něm sice nemluvili jako mudlové, ale vymazalo z řeči kouzelnické narážky. Výsledek mohl být občas trošku legrační.

Harry pracoval s Padmou, která během chvilky díky kouzlu zjistila, že „společenské hábity“ znějí jako „společenské šaty“. Harryho napadlo, že je to zvláštní, vzhledem k tomu, že mudlové slovo hábit znají a občas pořád užívají i v širším smyslu. Chtěl by o trochu víc tenhle aspekt zaklínadla prozkoumat, ale Padma jevila větší zájem o rozhovor o plese.

Ne, nevěděl, co si obleče, řekl jí netrpělivě Harry. A nechtěl se spolu s ní připojit k přípravné komisi  a nevěděl, jestli ta červená a zelená nejsou až moc předvídatelné. A ne, nikoho ještě nepozval. No, tak trochu pozval Ginny, ale ta ho rozhodně odmítla. Nicméně, nemyslel si, že by tohle všechno musel vysvětlovat Padmě.

„Bez brýlí vypadáš prostě fantasticky,“ řekla Padma se zářivým úsměvem. „Jsem si jistá, že kterákoli dívka, které by ses zeptal, se přerazí snahou říct co nejdříve ano.“

Harry neměl rád, když se lidé v jeho přítomnosti mohli přerazit, ať už to bylo kvůli jeho jizvě nebo jeho pověsti. Nelíbila se mu ani představa, že by to mohli dělat kvůli tomu, jak vypadá. Konec konců, byl pořád jen sám sebou. S brýlemi či bez nich, byl prostě Harry.

Když Harry opouštěl třídu, přidal se k němu Malfoy. „Naše domluva platí?“

Harry úsečně přikývl a nepodíval se na něj.

„Už jsi vyzkoušel-“

Další odměřené přikývnutí. Ale Malfoy nepochopil narážku.

„Dafné byla trochu vykolejená, že se k tobě dostala Padma jako první, když nás profesor nechal seřadit se k praktickým cvičením-“

„Co si myslíš o tom kouzlu mudlovského jazyka?“ přerušil ho Harry. Nebude zrovna s Dracem, ze všech lidí na světě, mluvit o holkách!

Změna tématu zapracovala lépe, než Harry předpokládal. „Nemám rád ten název,“ řekl ostře Malfoy. Rozhlédl se znovu vlevo, vpravo. Harry nechápal, co dělá, dokud zas nepromluvil. „Ale domnívám se, že během léta bych ho byl mohl využít.“

Aha, tak proto se ujišťoval, že jsou o samotě. Ale nepomyslel na všechno, že, napadlo samolibě Harryho. Nebyl si jistý, proč pro něj tak moc znamenalo přechytračení Malfoye, ale znamenalo. „Portréty.“

„Dobrý postřeh.“ Malfoy už nepromluvil, dokud nebyli v Komnatě nejvyšší potřeby a dveře nebyly dobře chráněné. Pak se posadil do stejného křesla, které použil už předtím a zkřížil nohy v kotnících. „Strávili jsme většinu léta v Severusově chatě v Devonu.“

Harry vytáhl hůlku a zkontroloval Malfoyovy ochrany. Vypadaly dostatečné pevné. „Co má co dělat léto v Devonu s kouzlem mudlovského jazyka?“

„Hmm, docela jsme se potulovali kolem. Chodil jsi na hodiny plavání do Exeteru a několikrát jsme tam byli nakupovat.“ Malfoy pokrčil rameny. „S takovým kouzlem bych nezmínil dvanáct odlišných variant mléka, když jsme nakupovali v Tescu.“

Slyšet Malfoye mluvit o Tescu bylo za hranicí neskutečnosti. „To jako odstředěné, polotučné, plnotučné?“

„Spíše jako velrybí, losí a z kanadského karibu.“

„Tos neudělal.“

„Jedna postarší dáma se na mne podívala tak zlostně, jako bych do sebe celé dopoledne házel tátovo Galliano.“ Malfoy mávl hůlkou ke krbu a přinutil plameny plát trochu více. „Harry, posaď se. Nekousnu tě.“

Harry se posadil na kraj křesla s otázkami proplétajícími se mu hlavou. „Nejsem prostě zvyklý na to, že jsi tak… tak…“

„Milý? Přátelský? Bratrský?“

Harry pozvedl bradu. „Normální.“

„Aha.“ Malfoy zastrčil hůlku, když promluvil. „Jestli se mě pokoušíš urazit, musíš se víc snažit. Už jsem pochopil, že se mi nedostalo toho, co bys mohl nazvat normální výchovou. Čím déle žiju se Severusem, tím více chápu, jak byla zvrácená.“

„Chceš tím říct, že ses mýlil, když ses celý život před každým vychloubal svými penězi a čistou krví?“ Harry přivřel oči. „A co vůbec tvoje peníze? Myslel jsem, že jsi vyděděný a zapřený a tak. Jsi oblečený až moc dobře na někoho, kdo by teď měl být chudý.“

Když se Malfoy odvrátil, jako by přemýšlel, jak odpovědět, Harry pochopil, co musí udělat. Co měl ve skutečnosti udělat už ve chvíli, kdy se ocitli o samotě. „Myslím, že je čas na tvůj lektvar.“

„Řeknu ti pravdu i bez něj,“ řekl Malfoy rychle. „Nejsem chudý, i když Lucius rozhodně udělal, co mohl, aby mi vzal všechno, co jsem měl. Ačkoli, ty jsi mi dal mnohem víc, než jsem ztratil. Říkal jsi, že jsem Black a že by byl na mě Sirius hrdý, když jsem následoval jeho příkladu v odmítnutí své rodiny s temnou minulostí. Tak… jsi mi nechal veškerou jeho pozůstalost.“

„Ach, Bože.“ Harry měl pocit, jako by mu úplně ztěžkl jazyk. „Já jsem ti dal Siriusovy peníze?“

„Nedívej se tak.“

Harrymu bylo naprosto jedno, jak se na Draca dívá. „Ale, to je… jo, svým způsobem jsi Black, ale… jak jsem ti k sakru mohl dát všechno, co mi Sirius nechal!“

„Nezapomeň, že moje matka byla vždy jeho oblíbenou sestřenicí.“

Skutečnost, že Malfoy o tom mohl slyšet jen od Harryho, byla stejně nechutná, jako ta věc s penězi. Když si pomyslel, že sdílel Siriusova soukromá sdělení zrovna s Dracem Malfoyem…

„Co to má co dělat s čímkoli?“ vybuchl Harry.

„Jen s tímhle,“ řekl klidně Malfoy. „Jsem si jistý, že právě teď o mně přemýšlíš jako o synu Luciuse Malfoye. Ale, Harry, jestli se musíš tolik soustředit na krevní linie… jsem stejně tak i syn Narcissy Blackové.“

„Oh, tak tohle nemá chybu! Ty si stěžuješ, že se lidé moc soustředí na krevní linie!“

„Učím se být nad tím. Mysli na to, kdo teď jsem, Harry. Člen Řádu, stejně jako ty. Odhodlaný stát se bystrozorem, abych ti mohl hlídat záda a tys to pak mohl skončit s tím monstrem jednou pro vždy.“

Monstrem? Jasně. „Lektvar,“ řekl znovu Harry. „A nesnaž se to znovu zamluvit.“

„To by mě nikdy nenapadlo. Ale měl bys vědět, že na mne působí tak, že trochu mluvím z cesty. Pravdivě, samozřejmě.“

„Dej mi svoji hůlku a vyplázni jazyk.“

„Moji hůlku?“

„Abys nemohl nic podniknout, jako třeba proměnit ho, než se stihne vstřebat.“

Malfoy se ušklíbl, ale poslechl ho.

Harry samozřejmě věděl, že Malfoy mohl lektvar přeměnit po cestě, ale nebylo to moc pravděpodobné. Harry na to myslel předem a nechal lahvičku zastrčenou ve své levé tenisce. Nebylo to moc pohodlné, ale svědčilo to účelu.

„Teď zavři oči,“ přikázal Harry.

„Zavřít oči!“

„Udělej to.“

Teprve když mu Malfoy vyhověl, cítil se Harry dost bezpečně, aby vydlabal lahvičku ze své boty. Ne, že by mu to šlo moc dobře.

„Víš,“ řekl Malfoy konverzačním tónem, „hodně studentů považuje své školní tašky za praktičtější místo, kde nosit vše potřebné. Možná bys to mohl taky zkusit.“

„Řekl jsem ti, abys zavřel oči!“

„Můžu vidět skrz zavřené oči.“

Harry si povzdechl. „Prostě sklapni a znovu vyplázni jazyk.“

Tři kapky… Harry okamžitě poznal, že začaly působit. Malfoyovy oči se zastřely a ústa byla uvolněnější než předtím.

„Teď,“ řekl Harry a předklonil se přes své překřížené ruce tak, aby se mohl pozorněji dívat na Malfoye, „řekni mi, proč sis myslel, že je v pořádku znovu a znovu proklínat mého hada.“

„Protože jsem byl vyděšený z hadů,“ řekl Malfoy dokonale klidným hlasem. Jestli se pokoušel s veritasérem bojovat, tak se to neprojevilo. „A protože jsem si myslel, že se bude přese mě plazit, když budu spát a ty nebudeš v obýváku, abys ji zastavil. A protože ses se Salsou přede mnou předváděl, abys mi předhazoval něco, k čemu jsem sám neměl dobrý vztah, stejně jako jsi mi předhazoval své kamarády pokaždé, když přišli, jen abys mi ukázal, že já žádné pořádné nemám. A nevím, jestli se dá Stupefy vůbec označit za kletbu, a rád bych řekl, že jsem s tím skončil sám a požádal tě, aby sis vzal svého podělaného hada do ložnice, až půjdeš spát. A-“

„To stačí,“ řekl Harry a pomyslel, že "mluvit trochu z cesty" to nevystihuje ani vzdáleně. „É… myslel jsem, že jsme sdíleli pokoj. Proč jsi spal v obýváku?“

“Protože jsem byl velkorysý, ohleduplný, pozorný, nesobecký, obětavý a plný porozumění, když u nás byl tvůj bratranec!“ prohlásil Draco s výrazem naprosté jistoty. Pak neochotněji: „A také proto, že jsem nechtěl spát v tom samém pokoji s mudlou a proto, že kdyby kouzlo, které jsem použil na posílení své postele, nestačilo a ta postel se pod tou tíhou zřítila, ta rána by mě probudila. A chtěl jsem, abys mě měl rád, samozřejmě, takže jsem mohl sotva nechat spát na gauči a i tak byl Severus dost naštvaný, když na něm Dudley spal uprostřed dne a naštvat Severuse není nikdy dobrý nápad, a… myslím, že to je vše.“

Většina z toho se ztratila v ohromení, které Harry cítil při objevu, na kterém záleželo. Dudley byl v Bradavicích! Ten obraz byl Harry schopný vidět… byla to vzpomínka.

Opravdová vzpomínka.

 

Poslední komentáře
20.02.2011 22:14:07: Lol :D Draco je trošku ukecanej když je pod vlivem lektvaru :D:D
19.02.2011 21:15:33: To vieš, nenaháňala som ťa, pretože som dokončovala dlhokánsky preklad. Dnes som skončila, takže ako...
18.02.2011 20:12:10: Jo, připomenutí jak strašné je zoufalé čekání na další aktualizaci (která, nepřichází a NEPŘICHÁZÍ a...
18.02.2011 12:32:15: Kde jsme se zasekli? smiley${1} Chodím sem minimálně desetkrát denně, to je vážně hrůza smiley${1}
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.