Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

3. kapitola - Muž v zrcadle 2/2

Preklad:  Betty, Tersa

Záverečné beta: Tersa, LadyF


Posl. verzia: 16.12.2009

Vážený pane Pottere,

mé kontakty v Evropě nebyly ochotny prozradit to, co považují za 'obchodní tajemství' , ale nakonec jsem je přesvědčil, že nemáte žádný zájem jim profesně konkurovat.

Všeobecně platí názor, že rozbitá zrcadla je téměř nemožné spravit, až na několik jedinců, kteří jsou schopni ovládnout zapeklité umění ovládání zrcadel jako takových. Mé kontakty mě nicméně nakonec informovaly, že to, v podstatě, není pravda. Je zde trik, který může působit jako 'zkratka', pokud to tak chcete nazvat, umožňující člověku přeskočit pracný proces zvládnutí zrcadla a pokusit se o přenos ovládnutí ze zrcadel původně začarovaných jinými kouzelníky.

Nevím, jestli ten trik bude pro Vás užitečný, jelikož vyžaduje velmi specifické vybavení, ale v zájmu pomoci Vám jakýmkoli možným způsobem, Vás informuji, co jsem zjistil.

Zrcadla očividně pracují na principu poněkud podobnému tomu, jakým se řídí podstata lektvarů. Bez pochyb jste se od svého váženého otce naučil, že v přípravě lektvarů 'podobné posiluje podobné'. Ingredience s podobnými magickými vlastnostmi se mohou navzájem vázat v synergickém vztahu, v důsledku čehož se celek stává silnějším než součet jeho částí. Pravděpodobně víte, jak aplikovat tento princip, např. při vaření výbušných lektvarů.

Poukazuji na podobnost s lektvary ve snaze pomoci Vám porozumět podstatě použitelné na zrcadla. To je tak trochu proti zdravému rozumu, ale ukazuje to, že pokud jde o zrcadla 'rozbité posiluje rozbité'. Jinými slovy jedno rozbité zrcadlo může opravit jiné.

Samozřejmě magie není nikdy tak jednoduchá, jak zní. Pro začátek, ta zrcadla musejí být rozbitá různými způsoby. Kouzelník, který se pokouší o opravu, musí osobně rozbít zrcadlo, které má být použito, ale zde může být problém, neboť zrcadla nereagují na kouzelníka, jež je rozbil jako součást průběhu opravy. Aby se mohla uskutečnit samotná oprava, musí člověk podstoupit nebezpečné zkombinování dvou magických artefaktů. Od mých kontaktů se mi podařilo zjistit informace o pravé podstatě a o metodách potřebných ke vzájemnému propojení zrcadel, ale naneštěstí, jedná se o tajemství chráněné tak horlivě, že se předává pouze pod Neporušitelným slibem.

Kdybych Vás nepovažoval za rozumného mladého muže, který má velmi dobrý domácí dohled, nikdy bych Vám tyto informace neodhalil. Pokoušet se zkombinovat magické předměty může být velmi nebezpečný počin. Věřím, že využijete vynikajících rad k této záležitosti nejen od svého adoptivního otce, ale také od ředitele Brumbála. Nebudete, jak jsem si jist, podnikat nic neuváženého na vlastní pěst, protože, jak oba víme, Vaše předčasná smrt by byla hroznou ránou nejen pro ty, kdož Vás milují, ale v současné době rovněž pro celý svět.

Doufám, že tyto informace, jakkoli jsou omezené, Vám při Vaší snaze přijdou k užitku. Nerozpakujte se mi poslat sovu, pokud by se naskytl jakýkoli jiný způsob, jak bych Vám mohl být nápomocný, pane Pottere. Těším se na další utužování našeho přátelského pracovního vztahu.

S pozdravem,
Rufus Brousek
Ministr kouzel


Když to Harry dočetl, nahlas se rozesmál. „To je ono! Dokázal to. Nemyslím si, že si uvědomil, že to zvládl a nejsem si jistý, jestli se mi chce mu to říct, ale on to dokázal!“

„Zbláznil se,“ řekl Draco směrem ke Snapeovi a pozvedl obočí.

„Přečti si to sám.“ Harry švihnul prsty a nechal odplachtit dopis ke svému bratrovi.

„Harry, o tom už jsme mluvili,“ řekl Snape. „Zvykáš si používat otevřeně svou bezhůlkovou magii. Musíš to skrývat. Vytáhni hůlku pokaždé, dokonce i když jsi mezi těmi, kteří už znají tvé tajemství.“

„Správně,“ pronesl Harry poněkud zahanbeně. Ačkoli ne moc. Nic mu nemohlo pokazit náladu, ne po zprávě, kterou dostal v dopise. Nic, dokonce ani Dracovy škádlivé komentáře.

„Koukni, Harry, řešení je zhruba stejné jako u lektvarů. Lektvary, hm? Očividně ten obor přijde vhod! Už teď můžu říct, že ode dneška to bude tvůj oblíbený předmět!“

Harry se zasmál a zašklebil se na svého bratra. „Dobrá, alespoň se tam nepíše, že musím připravit lektvar...“

Draco najednou udělal posměšný zvuk. „Ach, no není tohle sladké. Harry nesmí zemřít, protože by to byla rána pro celý svět.“

„Brousek říkal, že by to byla ztráta i pro mé drahé...“

„Co to máte s tím Harryho umíráním?“ zeptal se Snape a sebral pergamen z Dracových rukou.

Harry se skoro rozesmál nad rozhořčeným výrazem na bratrově tváři.

„Propojení magických artefaktů,“ zamumlal Snape, když dočetl. Nezněl potěšeně.

„Jo, ale to bude v pořádku,“ trval na svém Harry, kousaje se do rtu. Asi by se zbláznil, kdyby mu Snape odmítl dát svolení to zkusit. „Chci říct, Brousek to nemohl vědět, ale já už mám rozbité zrcátko, takové, které splní všechna... uh...“

„Kritéria,“ odseknul Snape. „A nezajímá mě, co tě přimělo myslet si, že tamto zrcátko může být vhodné pro tuto situaci. Jestliže si myslíš, že tě nechám zkoušet netestovanou bezhůlkovou magii a nechat se zabít anebo se zaživa vcucnout do posmrtného života, pak...“

„Ale to není netestované, není!“ vykřikl Harry a chmátnul po dopisu. „Už jsem to udělal dřív. A ano, bylo to ode mě hloupé, to připouštím! Naprosto a totálně hloupé. Ale fungovalo to! Už vím, že to je bezpečné!“

Snape vycenil zuby a jeho oči se zablýskly hněvem. „Fungovalo to jednou, Harry!“

Harry zaskřípal zuby. „Důležité je, že to fungovalo! Bylo to v pořádku!“

Snape se zhluboka nadechnul, vypadalo to, že se snaží uklidnit čistou silou vůle. „Harry, tvé rozbité zrcátko fungovalo v jednou jediném kontextu a dokonce ani ten nebyl naprostým úspěchem.“

„Bylo to naprosto bezpečné.“

„Tak bezpečné, že jsi během toho rozbil Dracův rám.“

„Dobrá, to nás vede zpátky k principu 'podobné posiluje podobné',“ řekl Harry. „Možná to je přirozený důsledek používání rozbitého zrcátka na fungující obrazový rám, jelikož jsem nevěděl, co dělám...“

„To je přesně to, co říkám. Nevíš, co děláš,“ řekl Snape s povzdechem.

Harry se prudce posadil na gauč a pokoušel se nevybuchnout. Vyletět z kůže by mu moc nepomohlo. „Proč se také neposadíš?” zeptal se a snažil se znít dospěle. „Pojďme si o tom promluvit.“

Draco nic neřekl od doby, co mu vzali dopis, ale posadil se zároveň se Snapem a na svém místě se uvelebil. Což bylo dobré, uvědomil si Harry. Na takové debatě by se měla podílet celá rodina.

„Dobrá,“ kývnul na oba dva Harry. „Spojení magických artefaktů může být velmi nebezpečné. To všichni víme. Ale já už jsem vám slíbil, že nebudu dělat nic na vlastní pěst. O to se nemusíte bát.“

„Samozřejmě že ne,“ pronesl uštěpačně Snape. „Protože tvoje zrcátko mám já.“ A on bude na jeho držení trvat, jak Harry věděl z jejich předchozího rozhovoru ohledně mapy. Harryho jediné východisko by bylo odejít ze školy, aby dostal své věci zpět. To by pak nemělo smysl, jelikož Zrcadlo všech duší by zůstalo v Bradavicích.

Což znamenalo, že jeho otec měl skutečně navrch.

„Mimochodem, pořád je to magicky nestabilní,“ podotkl Snape mnohem klidnějším hlasem.

„Fajn,“ řekl Harry tak nevzrušeně, jak jen mohl. Logický argument... to je to, co bylo v tuhle chvíli potřeba. „Myslím, že bych ho chtěl tak rozbité, jak jen je to možné, jestliže je řešením fakt, že rozbité podporuje rozbité.“

„Navíc kousek chybí.“

Harry přikývnul. „Úlomek, co jsem použil předtím, se vpil do rámu a nešel odstranit, když jsem zrušil kouzlo.“

„Té části s rozbitím rozumím,“ řekl Draco. „Ale jestliže zrcátko má chybějící kousky, jak může být vhodné k propojení se Zrcadlem všech duší? Mám pocit, že ministr mluvil o zrcátku, které je přinejmenším neporušené.“

„To nikdy neřekl,“ namítl Harry. „To, že je navíc rozbité pro nás může být výhoda. Co myslíš, tati?“

Tati,“ zopakoval Snape se zvednutým obočím. „Zase s tím začínáš?“

Když Harry jen zíral, Draco promluvil. „Myslí tím, že mu říkáš 'tati' jenom tehdy, když po něm něco chceš.“

Harrymu poklesla na chvilku čelist. „To nedělám! Tati ti říkám skoro vždycky a ty to víš.“

„Ale teď se mě pokoušíš zmanipulovat. To vím taky.“

„Obvykle to schvaluješ,“ zamumlal Harry. „Máš rád, když se projevuje má zmijozelská stránka.“

„Když tě to může zabít, tak ne!“

„Fajn,” řekl Harry stručně. „Co si myslíš, Severusi?“

Mistr lektvarů zkřížil ruce. „Myslím, že teoretické debaty o pokročilých kouzlech jsou fascinující a že tahle by měla teorií také zůstat.“

„Řekl jsi, že mi pomůžeš!“

„Ale ne se spácháním sebevraždy za pomoci magie.“

Harry také zkřížil ruce a znechuceně se zase posadil. „Tak takhle je to tedy? Ani se o to nepokusíme? Jen to vzdáme, protože by to mohlo být trošku nebezpečné?“

Snape najednou vstal a vydal se chodbou směrem ke své soukromé pracovně, jeho plášť za ním vlál. Harry se pohledem zeptal Draca, co to mělo znamenat a Draco pokrčil rameny.

Za moment byl Snape zpět se srolovaným pergamenem v ruce. Mávnutím ho rozvinul, posadil se na své místo a podal ho Harrymu, který v něm poznal svou vlastní esej z minulého roku, tu o kombinování magických artefaktů.

„Čti.“

„Nemusím to číst. Pamatuji si, co tam je.“

„Skutečně? A nyní prohlašuješ, že ta snaha, a teď cituji, 'může být trošku nebezpečná'. Řekni mi, Harry, co se stalo kouzelníkovi, který spojil očarovaný plovák s koštětem?“

„On... hm, smetlo ho to do moře.“

Draco se vesele zasmál, ale okamžitě přestal, když se na něj Snape otočil s hrůzostrašným pohledem. „To bylo dobré přirovnání, Severusi,“ zamumlal.

„Strašlivá smrt není vtip,“ pokáral ho Snape, což Harry považoval za vrchol pokrytectví s ohledem na děsivé věci, které Snape někdy shledával zábavnými. Ale samozřejmě toto téma zahrnovalo jeho syna, takže v tom neviděl ani zrnko humoru. „A co se stalo té čarodějce, která se pokusila propojit magickou knížku s myslánkou, aby pak mohla prožívat knížku namísto toho, aby se obtěžovala si ji přečíst?“

„Stala se vzpomínkou,“ zašeptal Harry a pokrčil rameny. Tahle příhoda byla mimořádně příšerná. Ta čarodějka zůstala uvězněná v myslánce a nezbylo z ní nic jiného než tekutá mazlavá substance. Horší než se stát duchem... ti alespoň můžou proplouvat a navštěvovat různá místa. Všechno, co mohla tahle čarodějka dělat, bylo zírat na kamenné zdi navěky, vzhledem k tomu, že se nikdo neodvážil jí vrátit vzpomínky zpět do její vlastní hlavy.

„A co se stalo...“

Harry odhodil svitek na nízký stolek před pohovkou. „Nemusíš procházet každý odstavec. Pamatuji si to. Ale ti lidé s tímhle nemají nic společného, Severusi. Jsou to příklady lidí, kteří se do toho hnali, aniž by brali ohledy na bezpečnostní opatření. Já na ně beru ohled. Ty tam budeš, uvidíš to sám. A jakmile půjde i sebenepatrnější věc špatně, pomůžeš mi.“

Snape si povzdechl. „Raději bych to riziko vzal na sebe, Harry.“

To bylo přesně to, co by řekl správný Nebelvír. Ale Harry nechtěl měnit téma, takže se o tom nezmínil. Krom toho, Snape měl stejně některé nebelvírské vlastnosti; rozhodně byl dost statečný. Jen se přikláněl víc ke strategii než k projevům své odvahy.

„Ne, to bych nedovolil,” odvětil Harry, „protože tě mám rád a nechci, aby se ti cokoliv stalo.“

„Takže přesně chápeš, jak se cítím.“

„Jo. Chápu, opravdu... Ale stejně nemůžeš riskovat místo mě. Jenom já umím kouzlit hadím jazykem, který způsobil, že tohle už jednou fungovalo.“

Snape sklonil hlavu na znamení, že to uznává. Harry to pochopil jako pokrok.

Napočítal do pěti, utřídil si myšlenky, potom pokračoval. „Víš, co dalšího jsem se naučil díky té eseji, co jsi mi zadal? Všechny čarodějky a kouzelníci, které jsem použil jako příklady, každý z nich, porušil první zákon kouzelnických experimentů: šli do toho sami. Neměli nikoho po ruce, aby jim pomohl, kdyby něco šlo špatně. V největším množství případů dokonce ani nikomu neřekli, co plánují. Někdy trvalo vyšetřovatelům roky, než zjistili, co způsobilo ty tragické nehody.“ Harry počítal znova, tentokrát do deseti, pokoušel se rozhodnout, jak zformulovat konečný argument. „Pokud chceš znát můj názor, tak pracovat o samotě... to je ta chyba, kterou udělali. Ne propojení artefaktů. Hodně kouzelníků experimentovalo s různými magickými předměty a obvykle byli při svém konání v bezpečí, protože dodržovali první pravidlo a ujistili se, že jim má kdo pomoci.“

Snape zavřel oči a sevřel si kořen nosu. „Diskuze tohoto druhu byly jednodušší, když jsi ještě nevěděl, jak vystupovat jako dospělý.”

Dobrá, víc než pokrok. Harry čekal, dokud se na něj jeho otec znovu nepodíval. „Vymyslím plán a sepíšu ho, takže do toho můžeme jít společně. Budeš přesně vědět, co budu mít v úmyslu udělat a jak očekávám, že se magie bude chovat v každém kroku, Severusi. A použijeme stázová kouzla všude kolem, aby zadržela cokoliv nebezpečného, co by mohlo vzniknout, ačkoli si skutečně nemyslím, že k něčemu takovému dojde. Protože upřímně, já už vím, jak zacházet se Siriusovým zrcátkem. Možná to bude trošku jiné, kombinovat ho se Zrcadlem všech duší, ale budeme mít na místě všechny možné ochrany.“

Snape na něj hleděl, jeho černé oči byly téměř bez výrazu. Zatraceně... Harry by chtěl vědět, na co ten muž myslí.

„Když říkáš 'všichni‘ budou postupovat podle plánu, koho do toho hodláš zahrnout?“

„Ehm... tebe, mě, Draca a...“ Harry zkoušel nemrknout. „Ředitele.“

Snape zvedl obočí. „Očekával jsi nějaké námitky?“

„No, ne, ale... ehm, nemám v úmyslu naznačovat, že jeho magie je silnější než tvoje, nebo...“

„Jeho magie je silnější než moje, Harry. Stejně jako ta tvá.“ Snape pokrčil rameny. „Nemohu popřít, že kouzelníci si někdy cení sami sebe i jiných na tomto základě, ale abych tě ochránil, pozval bych k dohlížení samotného Merlina.“

„Díky,“ usmál se Harry. „Kéž bychom ho mohli přizvat.“

Šustivý zvuk odpoutal Harryho pozornost ke straně, kde seděl Draco. Ruce druhého chlapce byly schované hluboko v kapsách, ale dokud nepromluvil, Harry netušil, co ho tak rozrušilo.

„Pomůžu s kouzly, nebo jen budu dávat pozor na anomálie, nebo cokoli jiného, co si budete myslet, že bude užitečné,“ řekl tiše. „Ale... ale...“ Draco si odkašlal. Několikrát. „Až bude Zrcadlo fungovat, nechci stát kdekoli v... oblasti, která se bude odrážet. Já... já nemůžu.“

Snape vstal, přešel pokoj k Dracovu křeslu, sklonil se a pohlédl svému synovi do očí. „Draco,“ řekl velmi jemně. „Nikdo tě nebude nutit dělat něco takového.“

Draco polknul. „Já vím. Jen se bojím, že bych mohl najednou skončit na... na špatném místě. A... a uvidět ho.“

Harry raději Draca neujišťoval, že se to nemůže stát. Zrcadlo mělo ukazovat pouze lidi, které jste milovali, když byli naživu, což znamenalo, že Lucius Malfoy se v něm mohl objevit. Draco ho rozhodně kdysi miloval a cokoliv, co k němu cítil nyní, bylo, přinejmenším, komplikované.

Harry se do té situace uměl vcítit. No, trošku. Díky bohu, James Potter nebyl parchant, který by si objednal smrt svého vlastního syna, ale Harry věděl, jaké to je se za něj stydět. Pořád se styděl za to, jak trýznili Snapea jen tak ze sportu. Snape vypadal, že minulost už nechal za sebou, ale on to nedokázal, ne úplně.

Ne dokud neuvidí svého otce v Zrcadle a nezeptá se ho, jak mohl být takový neuvěřitelný zmetek.

„Jen si dělám starosti kvůli Harrymu,“ pronesl Draco rychle, zvedl trochu bradu a upřeně se zahleděl do Snapeových temných očí. „Jinak se nestarám.“

Jasně, že ne, pomyslel si Harry.

„Vlastně,“ pokračoval Draco vyzývavým tónem, „myslím, že bych rád znovu viděl Luciuse. Trošku ho vytočil. Však víte, řekl bych mu, že si chci vzít mudlu.“

„Popichování Luciuse Malfoye nezní moc chytře.“

Draco ohrnul ret. „Je mrtvý a dobře mu tak. Co by mohl udělat?“

„Zvládl způsobit dost škody i jako portrét,” řekl Snape ostře.

„No, to je stejně jedno.“ Draco zaplul do svého křesla a zamračil se. „Lucius Malfoy není v mém srdci, takže neexistuje možnost, že bych ho spatřil.“

To vysvětlovalo, proč se Draco chtěl vyhnout odrazové ploše, pomyslel si Harry sarkasticky. Ne, že by mu něco takového řekl. Jeho bratr byl očividně z celé té věci rozrušený. Musel být, pokud si - tak nějak - připustil, že by v zrcadle mohl vidět Luciuse.

Harry si najednou uvědomil, že Snape nikdy neřekl nic o lidech, které by mohl spatřit. Snad Kazisvěta? Nebo svou matku, jejíž jméno Harry ani po tom všem neznal? A propó, byla Snapeova matka vůbec mrtvá? To Harry nevěděl, ne s jistotou. Trochu se zachvěl. Chtěl by se zeptat, ale věděl, to není ten nejlepší nápad.

„Jsi v pořádku, Harry?“

Harry by rád věděl, jak jeho tvář vypadala, že Severuse pobídla k téhle otázce. „Oh, jasně,“ rychle to zamluvil. „Jen si to představuju, však víš. To, na co bych se měl mojí mámy zeptat jako první. Protože… umm, pokusíme se o to, že jo?“

Snape se postavil. „Řekl bych, že jsi mě přesvědčil, ale poslední rozhodnutí bude na ředitelovi. Koneckonců, on je zodpovědný za hrad.“

„Nehodláme poškodit hrad...“

„Protože tvé temné síly nikdy nic takového neudělaly?“

Harry sebou trhnul při pomyšlení na škody, které způsobil právě v tomto pokoji. „No, to Lumos s hůlkou bylo jenom jednou, víš...“

„Okna v nemocničním křídle“ řekl Draco naprosto věcně. „A pak jsi provedl něco během mého slyšení. Bylo to jako by se samotné základy otřásaly.“

„Dobrá, v těchto případech jsem se nekontroloval,“ připustil váhavě Harry. „Nedopustím, aby se to stalo znova.“

„O to se postarám.“ Snape zastrčil dopis od Brouska do hábitu. „Půjdu si promluvit s Albusem.“

Dřív, než se odletaxoval, zašel na chvíli do své kanceláře. Bezpochyby pro rozbité zrcátko.

Harry se skoro zeptal, jestli by ho mohl vidět, ale usoudil, že ho brzo dostane zpět.

Nachystal si svitek pergamenu a brko, aby sepsal detailní popis, jak rozbité zrcátko změnilo Dracův rám v prohlížecí plátno, a jak plánuje změnit Zrcadlo všech duší v něco podobného.

„Nebude ti vadit, když si to přečtu, až budeš hotový?“ zeptal se Draco trochu nesměle přes pokoj.

Harry se otočil a zadíval se na něj. „Myslím, že každý, kdo se zapojí, by si to měl přečíst, tak budeme všichni přesně rozumět, jak plánuju pokračovat.“

Draco svraštil čelo. „Ty nepíšeš poděkování Ministrovi?“

„Oh.“ Harry cítil, že se červená. „Ne. Nepomyslel jsem na to. Skutečně si myslíš, že to je nezbytné? Nechci, aby si myslel, že mu budu hrát na ruku a budu souhlasit se vším, co bude chtít.“

„To je důvod, proč jsem se zeptal, jestli si to můžu přečíst. Řeknu ti, jestli nenaznačuješ něco, co bys raději neměl.“

„Taky nevím, co mám říct,“ zamračil se Harry. „Není to jeho věc, jaké zrcadlo chci zprovoznit nebo s kým chci mluvit.“

„Nemusíš zacházet do detailů.“ Draco se na chvilku odmlčel. „Chceš, abych to napsal a ty se zatím mohl soustředit na plán? Budu se snažit, aby to vypadalo, jako bys to psal ty.“

Harry si pomyslel, že to je docela dobrá nabídka, ale stejně musel odpovědět, „Dobrá, ale uvidíme, co na to řekne táta, než to odešleme.“ Najednou se zašklebil. „Vlastně, nepovíme mu, že jsi to napsal za mě. Přepíšu to, aby to bylo mým rukopisem. Myslíš, že bude schopný poznat, že to není ve skutečnosti moje práce?“

Draco si opřel bradu o dlaň. „Hmm, nevím…“

Snape to samozřejmě poznal podle toho, jak dopis zněl. „Tvůj bratr to napsal za tebe?“ zeptal se potom, co prolétl pergamen, který mu Harry podal.

Harry si povzdechl. „Věděl jsem, že mám lépe skrýt úšklebek.“

„Buď to, nebo by se Draco měl naučit psát méně honosným stylem. Ty bys nikdy nepoužil slovo obdržení v tomto kontextu.“ Přelétl pohledem oba své syny. „Ale myslím, že ministr Brousek si to neuvědomí. Je to velmi dovedně sepsaný dopis, Draco. Vytváří všechny ty správné dojmy, aniž by ve skutečnosti cokoli řekl.“

Draco vystřihnul rozmáchlou poklonu, očividně potěšen, že slyší takovou chválu.

Jenom Zmijozelové mohou být pyšní na napsání nic neříkajícího dopisu, napadlo Harryho. Ale byla to pravda, teď už tomu rozuměl. Brousek musel pochopit, že mu Harry nic neslibuje. Naprosto nic.

Přes to všechno si Harry sliboval, že by s tímto mužem mohl vycházet mnohem lépe, než s Popletalem.

***


Týden nato stál Harry před Zrcadlem všech duší a zadržoval dech, když Brumbál dokončoval poslední kouzla, která měla magicky oddělit Snapeův byt od zbytku hradu po dobu experimentu. Další kouzla byla použita už dříve. Štíty. Ochranná kouzla. Stabilizační bariéry a všechna možná pokročilá kouzla, která by nedokázal ani nikam začlenit.

Mnoho z nich bude pravděpodobně zbytečných, vzhledem k tomu, že si Harry nemyslel, že by se něco mohlo pokazit. A nebyly jeho instinkty obvykle správné? Krom toho, Snape už zařídil nejvyšší možnou ochranu ze všech: pokrevní.

Dokud bude trvat, nic, co by chtělo ublížit Harrymu, se nemůže dostat do Snapeových komnat. Proto také Snape přemístil Zrcadlo všech duší do svého obývacího pokoje.

A ukázal Harrymu stav ochrany, zářivá, zelená, silná a neochvějná, přesně taková jako naposledy, když Harry viděl kouzlo, které pokrývalo stěny, strop i podlahu. Harry byl trošku překvapený. Teď byl dospělý. Nemělo to znamenat, že kouzlo začne slábnout?

„Vzájemné popření adopce je jediná věc, která zruší kouzlo,“ ujistil ho Snape. „Dokud zůstáváš mým synem, máš právo žít tady a ochrany zůstávají v plné síle. Koneckonců, jsou založeny na oběti tvé matky a na její lásce. A mateřská láska se nezmenší, když dítě vyroste.“

Jestliže to nebyl zmijozelský kód pro 'vždy tě budu mít rád', pak Harry nevěděl, co by to bylo.

„Napadají tě nějaké další bezpečnostní opatření, Severusi?“ zeptal se Brumbál, když procházel kolem pokoje.

Snape párkrát mávnul svou hůlkou, jeho oči se zúžily v hlubokém zamyšlení, jak studoval kouzla, která už byla použita. „Žádné, pane řediteli.“

„Pak tedy předpokládám, že bychom mohli postoupit dál.“

Harry najednou cítil, jako by se nemohl nadechnout. Bylo to tady. Po letech pochybností a přání a měsících s Pravdivými sny, které mu ukazovaly jeho ranné dětství, se měl setkat se svými rodiči. Skutečně se s nimi setkat a mluvit s nimi tváří v tvář a zeptat se je na… no, na cokoli!

„Moment,“ řekl Snape jemně.

Sakra, ten muž stál přímo před ním a ne na druhém konci pokoje, kde byl předtím. Harry si nevšimnul, že se pohnul.

„Pane?“

„Nebuď tak nervózní.“

„Říká ten, který mou smrt předpovídal milion a půl krát během posledního týdne.“

„Hloupost. Zmínil jsem to jen sedmnáctkrát,“ přes Snapeovy rty přelétl záblesk úsměvu. „A to stejně není důvod, proč jsi nervózní.“

„Ne,“ připustil Harry potichu. „Co jim povím? Myslím tím… Draco měl celou dobu pravdu. Neznám je!“

„Já je znám. Všechno bude v pořádku.“

Harrymu se zkroutily vnitřnosti. Co to s ním bylo? Teď, když má tu chvíli na dosah, neměl by být nadšený? „To říkáš jen tak.“

„Připadám ti jako člověk, který říká nesmyslné fráze?“

„Ne,“ připustil Harry.

„Pak všechno bude v pořádku. Albus udělal kus práce na ochranných zaklínadlech...“

„S tvojí pomocí, chlapče. S tvou pomocí.“

„... a teď už je jen na tobě zavolat Jamese a Lily,“ pokračoval Snape, aniž by vzal na vědomí přerušení.

„Jo,“ pronesl odhodlaně Harry. „Jo. Jdeme na to.“

„Ještě moment,“ řekl znovu Snape. „Svlékni si školní uniformu, Harry.“

„Ne.“ Harry položil ruku na svůj prefektský odznak připíchnutý naproti svému dvojitému kolejnímu znaku. „Nebudu skrývat fakt, že jsem ve Zmijozelu. Jsem zmijozelský prefekt. Nebudu jim lhát.“

„Nechci po tobě, abys jim lhal, ty pitomé děcko...“

„Dobře, protože nebudu. A nebudu jednat, jako bych se styděl, protože se nestydím,“ zamračil se Harry. „Jak si můžeš myslet, že bych mohl?“

„To není věc hanby,“ řekl Snape. Harry si všiml, že i on vypadá trochu podrážděně. „Je to jen obyčejná zdvořilost k tvým rodičům. Budou toho mít dost ke strávení v prvních pár momentech. Být zatažen do říše živých může být značný šok, Harry. Jestli jim budeš chtít povědět o našich novinkách dnes večer, nebudu se ti pokoušet v tom bránit, ale nevěřím, že je nezbytné jim vrhnout do tváře tvůj status Zmijozela v prvním okamžiku, co se uvidíte. Dej jim chvilku, aby se mohli přizpůsobit tomu, že tě vidí.“

Pravděpodobně velmi dobrá rada, uvědomil si Harry. „Já jen nechci, aby sis myslel, že jim dávám přednost před tebou,“ zamumlal, zatímco si shazoval z ramen hábit. Draco přišel, beze slova ho převzal a na okamžik s ním zmizel v ložnici.

Podivné, jak… nahý se Harry najednou cítil. Obvykle chodil bez hábitu, když byl doma, ale teď, oblečený jen v riflích a svetru, se cítil téměř bezbranně.

Uvědomil si, že nosil hábit jako nějaký druh brnění. Ale to by proti vlastním rodičům neměl potřebovat...

Harry sevřel čelist a napřímil se. „Dobrá tedy. Začněme.“

Přešel k jídelnímu stolu a zadíval se dolů na rozbité zrcátko, které mu tohle všechno umožní. Jeden střep použil, když donutil magický rám, aby vydával zvuk stejně jako obraz, a teď Harry sahal po dalším střípku, po tom, který způsobí, že Zrcadlo všech duší bude opět fungovat.

Jeho ruka se držela nad zrcadlem, Harry váhal, zatímco se zkoušel rozhodnout, který střípek bude nejlepší. Ten největší, aby měl co největší šanci zkombinovat artefakty?

Zlomené posiluje zlomené, uvědomil si náhle Harry. Magie se často řídila pravidly, které nedávaly moc smysl. Toto byl přesně ten případ. Potřeboval kousek, který byl nejvíce zlomený… což znamenalo, jak přepokládal, ten, který byl co možná nejvzdálenější od neporušeného, fungujícího zrcadla.

Harryho instinkty vedly jeho prsty až k nejmenšímu zlomku v zrcadle, k tomu, který nebyl širší než jeho malíček a o polovinu menší.

Pak, protože by skutečně mohl zemřít, jakkoli se to zdálo nepravděpodobné, šel zpátky ke svému otci a zahleděl se mu do očí. Normálně by takovou věc nechtěl říkat před ředitelem, protože to bylo soukromé. Teď mu na tom ale, bůhví proč, ani v nejmenším nezáleželo. „Mám tě rád, Severusi.“

„Harry, James nás nerozdělí, ať už řekne cokoli...“

„Já vím,“ řekl tiše Harry. „O to mi nejde“

Pak šel k Dracovi. „Mám tě rád.“

Draco se zasmál, zněl trochu napjatě. „A já mám rád tebe, ale mohl bys přestat být tak sentimentální? Ty jsi ten, který trval na tom, že je to naprosto bezpečné.“

Harry pokrčil rameny. „Bude. Ale musel jsem říct, co jsem musel říct.“

Draco udělal obličej, pravděpodobně z Harryho frázování.

Byla tu ještě jedna věc. Šel, dokud nestál před Brumbálem, nevnímal dokonce ani růžovo-modrý hábit, který ho předtím nutil potlačovat smích. „Pane… ne vždycky jsme si zrovna ve všem rozuměli ale… ale…“

Ředitel mu položil ruku na rameno, pohladil ho způsobem, jakým se člověk dotýká mnohem mladšího dítěte. „To je v pořádku, Harry. Rozumím.“

Harry se úlevou usmál.

„Teď do toho,“ ukazoval k zrcadlu Brumbál. „Tví rodiče čekají. Stejně jako Sirius, bezpochyby.“

„Jo,“ řekl Harry opět stejně zastřeným hlasem jako předtím. „Myslím, že je čas.“

Otočil se čelem k Zrcadlu všech duší, periferním viděním zaregistroval, že Snape, Brumbál a Draco zaujali své pozice, s připravenými hůlkami čekali, až Harry začne.

Levou rukou přitiskl střípek k stříbrné odrazové ploše Zrcadla všech duší, přál si je spojit v jedno, ještě než zamířil hůlku, kterou držel tak, aby jeho moc mohla proudit skrz ni místo kolem ní.

Pak pohlédl na hada vyrytého v rohu brýlí a pronesl inkantaci, kterou předtím vypracoval. Naposledy použil Ukaž mi Draca, ale Harry se rozhodl, že pro toto kouzlo bude lepší použít něco, co už je magicky spojeno se Zrcadlem všech duší. Neodpovídalo by na příkaz k ukázání jednoho konkrétního člověka, přeci jen, bylo navrženo, aby ukazovalo lidi, kteří jsou ve vašem srdci.

„Ukaž mi, co můžeš,“ jednoduše pronesl, s pohledem upřeným přes hada na zrcadlo.

Záblesk magie vyrazil z jeho hůlky, tak prudce, že byl Harry rád, že se jednou rukou opíral o zrcadlo.

Střípek v jeho ruce se úplně rozpustil a povrch Zrcadla všech duší tu tekutinu do sebe vstřebal.

Harry byl připravený. Něco podobného očekával. Klopýtl, ale trhnul sebou zpět od Zrcadla dřív, než mohl spadnout dopředu.

Zrcadlo všech duší dlouhou dobu vypadalo, že nic nedělá, jeho rám jen obklopila mlha. V rovině ji držela neviditelná síla, mlha vířila a hýbala se, točila se do vírů a řek, až by Harry skoro mohl přísahat, že byla živá.

Pak, bez jakéhokoliv varování, se mlha trhnutím napnula a změnila se v pevný povrch, který vypadal jako leštěné stříbro. Harry mohl vidět svůj odraz, ale ne jasně. Vypadal rozmazaně. Přesně tak, jako kdyby si sundal brýle a díval se do zrcadla.

To bylo všechno, co Harry viděl v zrcadle, které vypadalo spíš rozbité než opravené. Jen sám sebe. Jen Harryho stojícího tady a čekajícího na lidi, kteří nepřicházeli.

Ta věc už dokonce ani nebyla zrcadlo, pomyslel si s nechutí Harry. Ne pořádné.

„Nefungovalo to,“ řekl chvějícím hlasem. Držel se, aby neplakal. Zatraceně, byl si tak jistý, naprosto přesvědčený...

A pak se v Zrcadle objevil další odraz, černá skvrna pohybující se za ním. Harry upřeně hleděl, zoufale doufal, toužil po tom, aby to byl někdo, kdo přichází z druhé strany.

Šmouha se přibližovala, dokud Harry nespatřil bledou tvář, která se vynořila z černé kaňky. Věděl, dokonce předtím, než pocítil jeho ruce na svých ramenou, že to je Snape, který ho přišel povzbudit.

Nebo ne, protože Snape mu neříkal, že to bude v pořádku, ani ho neotáčel k sobě, aby mohl skrýt svou tvář, aby nebylo vidět jeho zklamání a frustrace.

Ruce na ramenou se sevřely. „Přemýšlej,“ zašeptal mu Severus do ucha naléhavým hlasem. „Upni celou svou mysl na lidi, které chceš vidět. Musíš Zrcadlu dokázat, že je miluješ a že jsou skutečně ve tvém srdci.“

Harry zavřel oči, sevřel je a soustředil se, tak silně, jak jen mohl. Obrazy z jeho Pravdivých snů proudily jeho myslí. Snažil se dát do nich všechnu lásku, kterou v životě cítil ke svým rodičům. Všechnu zoufalou, bolestivou lásku k lidem, které vždycky chtěl mít, bez ohledu na to, jak beznadějné a nesmyslné bylo chtít věci, které nemohl mít. Viděl sám sebe jako dítě, ne starší než jeden rok, sedící na dětském koštěti, zatímco se jeho otec smál a tleskal. Viděl, jak ho jeho matka drží a houpe ho, zatímco si cucal palec a poslouchal tichou ukolébavku, kterou mu zpívala.

A Sirius… Harryho vzpomínky na něj byly pořád silnější, založeny na realitě, ne na snech. Smrtonoš, který se přišel podívat na jeho famfrpálový zápas. Záchrana Siriuse před mozkomory a pak smutek, když musel opustit Harryho a ukrývat se. Navštěvování Siriuse kdykoli mohl. Jeskyně, hovory skrz krb.

Oblouk.

Harry popotáhl, ale dozvuk jeho zármutku byl zapomenut, když hned za ním Snape zalapal po dechu. Jeho prsty sevřely Harryho rameno natolik pevně, až to bolelo.

Když Harry prudce otevřel oči, tlak na rameni zcela zmizel, a Harry si matně uvědomil, že Snape od něho odstoupil pár kroků stranou.

Nebylo divu, protože když se Harry znovu podíval do zrcadla, viděl v něm nový odraz. Vlastně to nebyl odraz, protože muž v zrcadle ve skutečnosti nebyl v místnosti s nimi. Ale jeho duch byl tady, protože ho Harry zavolal.

Harrymu se podlomily nohy a spadl přímo na kamennou podlahu. Dopadl přímo na kolena, ale necítil žádnou bolest. Ne v nohách. Jeho srdce, to byla jiná záležitost, bilo tak prudce, jako by mu mělo vyskočit z hrudi.

Hleděl do Zrcadla, jehož povrch jasně zářil, jako by byl osvětlovaný zevnitř. Obraz byl ve středu, naprosto ostrý a jasný a tak blízko, že kdyby se natáhl, mohl by se muže v zrcadle takřka dotknout.

Oči se mu zalily slzami, protože se bál to provést, bál se doufat, bál se, že muž v zrcadle zmizí nebo nebude moct vidět Harryho nebo...

On ale Harryho vidět mohl.

Muž klesl na kolena a naklonil se dopředu, úsměv se mu rozléval přes jeho známé a milované rysy.

Harry měl tak sevřené hrdlo, že nemohl promluvit. Vztáhl ruku, položil ji s rozevřenými prsty na povrch zrcadla.

Za sebou uslyšel další zalapání po dechu, ale nikdo se neměl k tomu mu zabránit, aby se dotkl zrcadla.

Muž v zrcadle také rozevřel prsty a za své strany je přiložil naproti těm Harryho, který samozřejmě mohl cítil jenom studený a pevný povrch samotného zrcadla.

To ale bylo v pořádku, nepochyboval Harry. S námahou dostal přes rty jediné slovo, ale to v sobě obsahovalo celý svět. Celý svět lásky a nadějí a možností.

Slovo, které žilo a dýchalo, přestože muž v zrcadle nic takového nedělal.

„Siriusi!“

Poslední komentáře
16.12.2009 09:14:36: Keď už som pri tých oprávach - opravená bodka, na ktorú upozornila soraki.smiley Nič viacej som si nev...
15.12.2009 08:41:32: Ďakujeme, všetky komentáre potešia, ale toto je jeden z tých snových. Díky moc.
14.12.2009 23:29:38: Už aspoň měsíc se přesvědčuju, že konečně musím napsat komentář k téhle povídce. Stydím se, že jsem ...
14.12.2009 20:08:02: Bože to je nádhera...já jsem to neskutečně prožívala :). Tahle polovina kapitoly mě naprosto rozseka...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.