Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

4.kapitola Sirius 2/2

Preklad:  Elza

Záverečné beta: Tersa, LadyF



Trvalo to pár dní, než se Harry cítil na další pokus se zrcadlem. Snape měl stále poměrně velké bolesti, a ačkoli se to snažil popírat - tvrdil, že znecitlivující přísada v Lotion Potion dostatečně tlumí všechny pocity, vrásky napětí okolo jeho očí ale vypovídaly o něčem jiném.

Možná, že kdysi Lotion Potion byl dostatečně silný, ale Snape ho používal už tak dlouho, že se na něj pravděpodobně stal navyklým.

Když měl jeho otec bolesti, Harry mu k tomu nechtěl přidávat ještě návštěvu Siriuse. To Snape nepotřeboval. Takže ano, Harry si mezi nimi vybral. Vybral si svého otce.

Třetí den po tom, co se Snapeovo Znamení rozpálilo, vypadal, že se cítí mnohem lépe, Harry se tedy rozhodl pro další pokus kontaktovat svého kmotra. Možná měl počkat déle, ale pololetí začínalo už za pár dní, a potom už bude mít mnohem méně volného času. Mimoto, Zrcadlo všech duší stále trůnilo v jejich obýváku a připomínalo mu, že by se měl vážně znovu pokusit.

Harry jen doufal, že to neskončí promarněním dalšího drahocenného střepu.

„Myslíš, že sem máme zase přivést ředitele?“ optal se po snídani toho rána.

Snape zakroutil hlavou. „Ještě pořád je v Doveru.“

Harry přikývl a pokusil se neznepokojovat kvůli Remusovi. Šlo to těžce. V tyto dny byl Remus zjevně Voldemortovou pravou rukou, a zatímco část Harryho byla ohromená výbornou úrovní Remusova napodobování Luciuse Malfoye, jiná část nemohla zapomenout, že v tu noc útoku na Ministerstvo Remus udělal jistou věc a Voldemorta rozzlobil. Rozzlobil tak moc, až Remuse hrozivě potrestal.

No, přinejmenším setkání, které Voldemort svolal naposledy, nevyžadovalo žádné mučení. Ne, mučení ne; jen zmatek. Voldemort rozeslal své smrtijedy napříč Británií, aby najednou zaútočili na různé pamětihodnosti.

Vypadalo to, že tím posílá další vzkaz. Posledního červencového dne prokázal, že je schopen beztrestně napadnout Ministerstvo kouzel. Nyní si vyhrazoval svůj nárok na Británii samotnou, dokazoval, že je jeho a bude si s ní dělat, co se mu zlíbí.

Smrtijedi pobořili Hadriánovu zeď*. Svrhli Blackpool Tower# do moře a nechali rozplynout rugbyový stadion Cardiff Arms Park i věž university v Glasgow. Zabili havrany sídlící v londýnském Toweru. Zámek Windsor sice nepoškodili, ale jeho královskou standartu změnili na praporec s podobou Znamení zla.

Ale nejpůsobivější z toho všeho byla pravděpodobně změna Bílých útesů Doverských, najednou byly z tvrdého zeleného kamene.

*pozn. překl: hezký obrázek „pobořené“ zdi: http://www.aliceholt.org/hadrians_wall.png
+... článek „Hadriánova zeď v ohrožení“: http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/04/050412_hadrian_pckg.shtml
#... Blackpool Tower = 518 stop (přibližně 150 m) vysoká kopie Eiffelovy věže

Všechno ostatní šlo napravit, i londýnský Tower se pyšnil novými havrany. Bystrozoři a Upravovači paměti, kteří přežili zničení Ministerstva, pracovali dvacet hodin denně na odstraňování následků útoků. Jen Bílé útesy Doverské vzdorovaly vší snaze o přeměnu zpět do přirozeného stavu. Byly opatřeny zakrývacím kouzlem k oklamání proplouvajících lodí, ale pod ním zůstaly svědectvím Voldemortovy odhodlanosti ovládnout Británii.

Harry se podivoval, že jedním z cílů nebyl i Stonehenge, ale Draco i Snape nad tím nápadem jen kroutili hlavami. Vypadalo to, že Voldemort měl lepší věci na práci, než zesměšňování místa, na němž byla přítomná pradávná magická síla.

Harry dopil pomerančový džus a pohlédl na zrcadlo v koutě obývacího pokoje. „Myslíš, že máme čekat na ředitele, až skončí v Doveru?“

„Není třeba. Je si jistý, stejně jako já sám, že zrcadlo pro tebe nepředstavuje žádné nebezpečí. Vlastně, pokud si chceš se svými milovanými promluvit o samotě...?“

Snape nechal otázku viset ve vzduchu.

„Možná později, až jim řeknu o adopci,“ odpověděl Harry. „Do té doby tu chci mít u sebe celou rodinu. Opravdu jsem to chtěl Siriusovi říct, víš, už poprvé. Snažil jsem se, aby pochopil, jak se to stalo.“

„O moje pocity se starat nemusíš,“ pokrčil Snape rameny. „Můžeš to říci komukoli, a nebo také nemusíš, je to tvá volba. A tak to vždycky bude.“

„A já jsem hrdý, že mám na tebe nárok jako na svého otce, a tak to vždycky bude,“ vrátil Harry. „A mimo to, moc dobře mě neznáš, když si myslíš, že chci lhát svým rodičům.“ Harry zrudl, připomněl se mu jeden či dva okamžiky, kdy nebyl ke Snapeovi tak docela čestný. „V důležitých záležitostech,“ dodal.

Draco vyprskl smíchy, ale pod Harryho pohledem zmlkl.


 

***


 

Tentokrát, k Harryho obrovské úlevě, Sirius dorazil okamžitě.

Po jeho rodičích stále ani památka, ale to teď Harry odsunul stranou. Alespoň, že zrcadlo už zase funguje.

„Harry,“ oslovil ho Sirius vřele. „Doufal jsem, že mne zase zavoláš. Minule jsem tě nechtěl opustit.“

„Myslím, že nejsi schopný zůstat, pokud se přeměníš v Tichošlápka. Tak se neměň, jo?“ Harry přistoupil blíž k zrcadlu. „Teď má hněv na tebe pokaždé takový vliv?“

„Vypadá to tak,“ řekl smutně Sirius. „Troška vzteku a hned se najdu na všech čtyřech, ať už se mi to líbí nebo ne.“

„Dobře, tak se musíš opravdu snažit, aby ses nerozzlobil během našeho rozhovoru.“ Harry polkl. „Mám na tvé zavolání jen předem daný počet pokusů.“

„Kolik?“

Harry střípky nepočítal. Bál se toho. „Několik tuctů, přibližně. Ale... ale až vypotřebuju celé zrcátko, tak se budeme muset rozloučit, Siriusi. Na... navždycky.“

„Ne, navždycky ne. Jen dokud nepřijde tvůj čas připojit se k nám.“

To Harrymu něco připomnělo. „Zase jsem zkoušel volat své rodiče. Vlastně před pár dny jsem přivolával a přivolával vás všechny, ale nikdo nepřišel. Ne... Nerozumím tomu. Neslyšeli jste mě?“

Sirius si povzdechl, usedl do tureckého sedu a pokynul Harrymu, aby udělal totéž. „Tohle vysvětlování bude chvíli trvat, Harry.“

Harry si přisedl a naklonil se blíž. „Máme celý den.“

Sirius pohladil rukou spodní rám zrcadla, jeho prsty dokázaly vyjadřovat ohromnou hloubku smutku.

„Co se děje?“

„Musím ti říct něco příšerného. Nechce se mi do toho.“

„Tak to nedělej.“

„To by bylo ještě horší.“ Sirius zatřepal hlavou, vlasy se mu zavlnily na ramenou. Byly už zase dlouhé, jak Harrymu najednou došlo. Dříve si toho nevšiml, ale byly přesně tak dlouhé, jako po celý ten ošklivý rok, kdy byl Sirius uvězněný ve svém rodném domě a neměl na práci nic jiného než poslouchat Kráturovo zlomyslné mumlání a řev matčina portrétu o čistotě krevní linie.

„Jsi smutný,“ řekl Harry a projel si prsty vlastní vlasy.

Sirius poznámku pochopil napoprvé a podíval se na konečky svých vlasů rozložené po ramenou. „Ano. Vypadá to, že v posmrtném životě jsou mé nálady opravdu zjevné. Vlasy, Tichošlápek... a taky další věci. Pro ostatní to tak neplatí. Jsem jiný, protože jsem se sem dostal jinou cestou. Ale dost o tom. Říkal jsi, žes mě volal? Neslyšel jsem tě, Harry. James, Lily a já jsme byli mimo na... malém výletě, řekl bys, i když to není úplně přesný popis.“

Harry si propletl prsty na klíně. „Vy... vy jste odcestovali ? Když jste věděli, že vás můžu volat?“

„Odešli jsme hledat odpověď na tvou otázku,“ řekl Sirius měkce. „Chtěl jsi vědět, proč James a Lily nejsou schopni následovat mě na tvé zavolání.“

„Aha. Jo...“ Harry se bál zeptat, protože odpověď už tak trochu znal. Vždyť Sirius řekl, že má pro něj příšerné zprávy. „Něco jste zjistili?“

„Ano.“ Sirius se odmlčel. „Nebude se ti to líbit.“

„Nemohou přijít,“ řekl Harry a cítil, jak něco uvnitř něj zemřelo. „Na to jste přišli.“

„Vážně toho lituji,“ zašeptal Sirius. „Harry, znovu bych zemřel, kdyby to pomohlo. Podívám-li se na to s odstupem... udělal bych cokoli, co by bylo třeba. Ale... s tímhle nemůžu udělat vůbec nic.“

Harry se lehce kousl do tváře a polkl nutkání k pláči. Minule to stačilo. A co vlastně ztratil? Jen něco, co nikdy neměl.

Jen cosi, co si celým srdcem přál.

„Proč nemůžou přijít?“ zeptal se Harry, když si byl konečně jistý, že dokáže promluvit, aniž by se rozbrečel.

„Pamatuješ na turnaj Tří kouzelníků?“

Harry skoro praštil do zrcadla pěstí, jak byl rozčarovaný. „Kdo se stará o pitomý turnaj? Řekni mi, proč si se mnou nemůžou moji rodiče přijít promluvit!“

„Říkám,“ odpověděl Sirius klidně. „Vzpomeň si, Harry. Třetí úkol. Tam jsi své rodiče viděl.“

„Jen otisky jejich duší. Tak to Brumbál vysvětloval. Vyšli z Voldemortovy hůlky. Priori Incantatem.

„Nevím, jestli otisk je to správné slovo.“ Sirius položil ruku na zrcadlo, prsty roztažené. Znamenalo to, že se chce Harryho při dalším vysvětlování dotýkat, pomyslel si Harry a přizpůsobil se. Samozřejmě se doopravdy nedotýkali, ale lepší už to být nemohlo.

Harry přikývl. „Jo, protože mi řekli, co mám dělat, pomohli mi utéci. Jak by to mohli udělat, kdyby byli jen svými otisky?“

„Tví rodiče si pamatují, že byli s tebou na hřbitově, ale současně byli i tady. Otisky... já nevím. V každém případě, James s Lily mi řekli, že někdy potom, co byli tam s tebou, pocítili podivný pocit. Zaklínadlo, Harry, procházející jimi a úplně je ovíjející. Nevěděli, co to bylo. Přišlo to a odešlo, a nezpůsobilo jim žádnou újmu, jak se to jevilo, tak o tom přestali přemýšlet.“

Harry se zachvěl. „Po-pokračuj.“

Siriusův úsměv byl velice smutný. „Když jsem se vrátil z naší minulé schůzky a uklidnil jsem se dost na to, abych mohl zase mluvit, řekl jsem Jamesovi a Lily vše, o čem jsme mluvili. Samozřejmě byli šílení touhou slyšet o tobě novinky. Když jsme tvé téma vyčerpali, začali jsme se probírat možnostmi, proč nebyli schopni jít se mnou, a tehdy si Lily vzpomněla na zaklínadlo, které ona a James jednou cítili sebou projít. Říkala, že pocit z něj byl podobný poutací kletbě a že, když se pokusila následovat tvé volání, vypadalo to, jako by ji opět zadržovala jakási pouta.“

„Pouta?“ Harry si odkašlal, jeho prsty se neklidně pohnuly směrem k podobě prstů jeho kmotra. „Nerozumím, Siriusi.“

„My také nejdřív nerozuměli, ale okolnosti napovídaly, že by to mohlo mít co dočinění s Voldemortem; Lily a James určitě cítili to zaklínadlo hned po tom, co tě viděli na hřbitově. Když jsme to uvážili, vyrazili jsme hledat smrtijedy.“

Podivný hluk zpoza Harryho ho donutil se otočit. Viděl svého otce, stojícího bokem, jak se opírá o stěnu, jako by to bylo všechno, co ho drželo od pádu na zem. Ten hluk asi způsobil, když zavrávoral. Harry tázavě zvedl obočí a ukázal na svůj levý rukáv ve snaze zeptat se Snapea, jestli se jeho Znamení opět rozhořelo.

Snape zavrtěl hlavou a mávl na Harryho, aby se zase otočil - ale jeho oči vypadaly uštvaně. Jako... jako kdyby spatřil ducha, a rozhodně ne toho přátelského druhu, jací obývají Bradavice.

„Minutku Siriusi,“ řekl Harry. „Nikam nechoď, hned jsem zpět.“

K Snapeovi dorazil s Dracem po boku. „Jsi v pořádku, Severusi?“

„Ano.“ Snapeův hlas zněl drsně. „Pokračuj v rozhovoru, Harry. Jen mě něco zaskočilo.“

Harry s Dracem se na sebe podívali, zelené i šedé oči zrcadlily stejný údiv. Harry zopakoval Dracovu otázku. „Seš si jistý, že jsi v pořádku, tati? Možná by ses měl posadit.“

„To bych nejspíš měl,“ zamumlal Snape. Sedl si do nejbližšího křesla a stiskl si kořen nosu. „Vrať se, Harry. Než ztratíš další střep.“

Kruci, to byla správná připomínka. Protože Snape už vypadal lépe, Harry si pospíšil zpátky k zrcadlu. Naštěstí tam Sirius stále byl, nakláněl se doleva doprava, vypadal, jako by se snažil nahlédnout za rámy. „Co se děje? Vidím jen malý kousek z místnosti, ve které jsi.“

„Hm... slyšel jsi mě mluvit, před chvilinkou?“ Nebo někoho jiného?

„Ne, vše zmizelo a umlklo, jakmile jsi odešel z výhledu.“

Harry se trochu zastyděl, že se mu tak ulevilo. Měl by být roztrpčený z toho, že Zrcadlo všech duší ho musí mít ve výhledu, aby fungovalo jakékoli spojení. Což znamenalo, že odpovídá jen a pouze na něj, přesně jak říkal Draco. Nicméně, ulevilo se mu, že Sirius neslyšel jeho rozhovor se Snapem. Nebyl ještě připravený vysvětlovat své adoptování.

Nejprve chtěl rozlousknout tu věc se svými rodiči a jejich spoutáním, potom může Siriusovi říct ten zbytek. „Říkal jsi, že jste hledali smrtijedy? Našli jste je?“

„Nejsou v naší bezprostřední blízkosti,“ vysvětloval Sirius. „Tohle místo má... špatně se to vysvětluje. Spousty místností a chodeb, velice podivně uspořádaných. Ale ano, nakonec jsme jednoho našli. Ubohé stvoření. Oddaný následovník Voldemorta, který jím byl umučen po letech horlivé služby. Byl teď tak šťastný, že může spustit o svém Pánovi, že nám řekl všechno, co jsme chtěli vědět.“

Harry polkl. Už to bylo tady. „A?“

Sirius se posunoval k zrcadlu, až se ho dotýkal oběma koleny. „Voldemort byl po třetím úkolu rozzuřený, Harry. Tví rodiče mu zmařili plány, když ti pomohli utéct. Byl si jistý, že kdyby měl jen o trochu více času, dokázal by svou hůlku osvobodit z proudu, kterým byla připojena k tvé, a zabít tě.“

Harry se ošil. „Jo. To asi jo.“

„Chtěl se ujistit, že tví rodiče už nebudou nikdy, nikdy schopni udělat totéž,“ řekl Sirius tiše. „Vydoloval tu nejčernější z černé magie a seslal na jejich duše příšernou kletbu, uvázal je, aby se už nikdy nemohli přiblížit k tvému živoucímu tělu. Pravděpodobně je chtěl vyloučit z tvé přítomnosti na světě i na věčnosti, ale nemohl. To, díky Merlinovi, bylo nad jeho možnosti.“

Druhou část Harry přeslechl; byl příliš soustředěný na tu první. „Takže je nikdy neuvidím,“ řekl dutě. „Nikdy už je neuvidím.“

„Ale ne, ne !“ důrazně prohlásil Sirius. „To není pravda, Harry. Uvidíš je, až přijde tvůj čas. Voldemortova hnusná kletba neudrží mimo ně tvou duši, jen tvé živoucí tělo.“

„Nenávidím ho,“ rozhorlil se Harry. „Nenávidím toho zasranýho hajzla!“

„Měl jsi vidět Jamese a Lily, když to zjistili,“ řekl Sirius. „James tasil hůlku a zničil celé křídlo budovy.“

Harry si neuvědomoval, že by mu tekly slzy, ale když rozčílenou rukou zavadil o tváře, zjistil, že jsou vlhké. „Myslel jsem, že tam nemůžete kouzlit.“

„To je jako s tím čajem. Je a současně není. Harry... jsi v pořádku?“

„Ne,“ odpověděl Harry krátce. „Chci je vidět, do prčic! Vážně je chci, chci vidět!“

„Uvidíš. Slibuju, Harry. Jednou je znovu uvidíš.“

„Jo, ale ne dokud nezemřu,“ prskal Harry. „To není fér! Chtěl jsem je vidět hned.

Sirius se velmi zlehka zasmál.

„Co je tady k sakru tak směšnýho?“

„Nic,“ potřásl Sirius hlavou. „Vím, že jsi hodně zklamaný, Harry. Každý by byl. Ale přemýšlel jsem právě nad tím, že ač se to zdá divné, nakonec se tvé přání vyplní. Prostě jsi normální.“

„Normální!“

Není to spravedlivé, ale skoro každý na světě musí čekat až do své smrti, aby se znovu setkal se svými milovanými. Tedy většinou: duchové a portréty jsou výjimky, však se také vyskytují jen řídce. Průměrný kouzelník nemá jinou možnost, než čekat. A není to to, co jsi vždycky chtěl: být jako každý jiný?“

Harry se zamračil. „Tentokrát by mi nevadilo být jiný.“

„Já vím,“ prohlásil Sirius laskavě. „Přeju si, aby Voldemort tvé rodiče neproklel. Samozřejmě, že si to přeju. Ale tím, že to udělal... postavil tě naroveň komukoli jinému.“

Harry popotáhl. „Stejně je to na nic.“

„Jo, to je.“

„Dobře, tak jim vyřiď, že je mám rád a že na ně každý den myslím,“ řekl Harry ve snaze se přes to přenést. „A určitě řekni mému tátovi, že se stanu bystrozorem a že Obrana proti černé magii je můj oblíbený předmět... a...“

„Vyřídím jim všechno,“ slíbil Sirius. „Tví rodiče ti také něco vzkázali, jakmile pochopili, že s tebou nebudou schopni mluvit osobně. Lily říkala, že --- a James chtěl, abys věděl, že ---“

„Cože?“ dal si Harry ruku k uchu. „V těch nejdůležitějších místech tě nebylo slyšet!“

Sirius zesílil hlas. „Lily říkala, že ---, a James chtěl, abys věděl, že ---, už to bylo lepší?“

„Viděl jsem, že se ti pohybují rty, ale neslyšel jsem tu část, co mi vzkazují!“

Sirius začal řvát tak hlasitě, že se povrch zrcadla začal vlnit. „Lily říkala, že ---, a James chtěl, abys věděl --...“

„Dost!“ zařval Harry. Bál se, že Sirius rozvibruje zrcadlo natolik, až přestane fungovat. „To je k ničemu. Nezáleží na tom, jak moc řveš, ty slova jsou stále němá.“

„To musí být důsledek kletby.“

„Myslíš?“ optal se Harry posměšně, ale hned se cítil špatně. „Promiň, Siriusi. Jsem jen rozzuřený. Zmetek jeden je nenechá ani vzkazovat mi. Nic horšího už by udělat nemohl!“

„Myslím, že nemohl,“ souhlasil Sirius s nepěkným výrazem na tváři.

„Cože?“

„To nechceš vědět.“

„Chci.“

„Nechceš.“

„Pokud se to týká mých rodičů a toho, proč s nimi nemůžu mluvit, tak to potřebuju vědět!“

Nepotřebuješ vědět, jaká zvěrstva Voldemort spáchal, aby mohl vytvořit tak temnou kletbu!“

Harry pomyslel na Červíčka odřezávajícího si vlastní ruku a pokrčil rameny. „Jo, jasně.“

„Myslím, že něco ti povědět můžu,“ řekl Sirius. „Doslovné vzkazy jsou možná pod kletbou, ale všeobecná konstatování nemohou. Tví rodiče tě velmi milují Harry, a vždy milovali. Stále chtějí vědět víc o tobě a o tom, jak se ti v životě vede. Říkal jsem ti, že se můžeme dozvědět novinky, byť z druhé ruky. Většinou mají dlouhé zpoždění, ale na tom tady u nás nezáleží.“

Harry přikývl. „Někdy ani nemají takové zpoždění. O útoku na ministerstvo jste věděli.“

„To šlo těžko přehlédnout. Příliš mnoho příchozích najednou.“

A všichni měli novinky o Harrym; o Harryho adopci byla popsána spousta papíru. Bylo těžko k uvěření, že by Sirius už mohl vědět, že Harry je Snapeův syn. Neřekl by k tomu něco? Nebo spíš, nezařval?

„No... když jste s těmi příchozími mluvili, tak jste museli slyšet, že jsem na čas ztratil svou magii, že jo?“

Sirius ztuhl, jeho hlas z něj vyšel jako chraplavý šepot. „Ty jsi ztratil svou magii?“

No, tak asi ne. Pravděpodobně neslyšel Harryho osobní příběh od nikoho zabitého na ministerstvu. A určitě si nevšiml slova „na čas“ v jeho zmínce - zřejmě jak se rozzuřil.

„Jo, ale už se vrátila,“ řekl Harry rychle, takže se Sirius nestihl vytočit natolik, aby se přeměnil. „Ale když jsem o ni přišel... no, to byla opravdu velká novinka. Nikdo to nezmínil?“

„Možná, že někdo Jamese a Lily teprve vyhledá,“ zamumlal Sirius. „Musíš pochopit, Harry, že lidé nejprve tráví čas se svými rodinami. Kolik času... no, to víš. Nemáme to jak změřit.“

Harry zavřel oči. „Byla tvá máma na tebe hnusná?“

Když se opět podíval, Sirius se smál. „Ale Harry. Tys to ještě neuhádl? Nepotkal jsem ji. Ty a James a Lily jste moje rodina.“

Harrym projelo vřelé zachvění, když slyšel tahle slova, a nejen proto, že bylo krásné být milován. Také si pomyslel, že pokud Sirius rozumí rodině takhle... možná bude také rozumět, že Harryho rodina může zahrnovat i osoby, které nejsou ani pokrevně příbuzné, ani kmotři. „Hm... dobře. No, mám pro tebe hromadu novinek, Siriusi. Dobrých novinek. Ohromných.“

„Už se nemůžu dočkat,“ Sirius trochu nadskočil.

„I když, musíš se snažit, aby ses nerozčílil,“ varoval ho Harry. „Pokud se přeměníš v Tichošlápka, tak mi zase zmizíš. Hm, a budeš se muset snažit to... hm, podat to co nejněžněji, až to budeš oznamovat mé mamce a taťkovi. Hlavně taťkovi.“

„Myslel jsem, žes říkal, že to jsou dobré zprávy.“

„Ony to jsou dobré zprávy. Ty nejlepší.“ Harry pohlédl s úsměvem bokem na Snapea, jen aby uviděl, že muž sedí zcela strnule, ruce založené na prsou, jakoby očekával to nejhorší.

Dobrá, nezbývá než to říct Siriusovi a doufat, že pochopí. „Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že Dursleyovi zemřeli?“

„A patří jim to,“ prohlásil Sirius sveřepě. „Harry, omlouvám se, že tě přerušuju, ale než budeš pokračovat, tak ti musím něco říct. Lily nikdy nezamýšlela nechat tě své příšerné sestře, a dokud jsem sem nepřišel, ani nevěděla, že to tak dopadlo. Myslela si, že celou dobu žiješ se mnou. Měl jsi, pro případ, že by se něco stalo. Nikdy jsem ji neviděl tak rozběsněnou. Když Lily zjistila, že jsem ztratil nervy a skončil v Azkabanu, a ty jsi byl nucen žít s její magii nenávidící sestrou, nemluvila se mnou... nevím, jak dlouho.“

Harry polkl, minulost před ním obživla jako snad nikdy dřív. Dlouho obviňoval Brumbála pro rozhodnutí dát ho jako malého k Dursleyovým, ale skutečnost, že tam skončil... byla také Siriusovou vinou. Kdyby se nebyl vrhnul na Červíčka tak veřejně, měl by možnost vysvětlit, že to byl Červíček a ne on sám, kdo zradil Jamese a Lily Potterovy.

Pořád by mohl skončit v Azkabanu, ale také nemusel.

„Zeptala se mě, jak s tebou v tom domě zacházejí, a já cítil, že jí dlužím pravdu,“ přiznal Sirius. „Což vysvětluje, proč nevěděla, že její sestra zemřela, Harry. Lily byla natolik rozzuřená, že necítila sestřin příchod. Tak se totiž dozvídáme, že se máme jít setkat s příchozími.“

„Hm, ale moji prarodiče Evansovi by měli vědět, že mají jít pro tetu Petunii, neměli by přijít a říct mé mamce, že přišla její sestra?“

„Jednou se tak možná stane. Tady nikdo nespěchá. A také...“ Sirius se rozesmál. „Lilyini rodiče vědí, že Lily se potřebuje smířit se svou sestrou, než snese ji potkat. Skutečnost, že Lily necítila její příchod, jim zřejmě řekla mnohé.“

„Ale můžete se setkávat s mudly, že jo?“ řekl Harry trochu hlasitěji. Ze svého místa nemohl Draca vidět, ale bylo mu jasné, že Draco ožije, jen to uslyší.

Sirius na něj zíral. „Samozřejmě. Kdo říkal, že nemůžeme? Harry... mudlové jsou lidé zrovna tak jako my. Byl jsem si naprosto jistý, že to víš!“

Vypadal znepokojený, že se Harry možná zařadil na špatnou stranu, přisvojil si špatné postoje. To by mohl být problém, vzhledem k tomu, co mu musí říct. „Ale ne, to víš, že to vím!“ ujistil Harry svého kmotra. „Bez obav. To jen, že si Skorobezhlavý Nick myslí, že se jen kouzelníci mohou stát duchy, to je všechno. Tak jsem byl zvědavý, jak to celé funguje.“

„Nevím, zda stát se duchem vyžaduje magii, ale zemřít nevyžaduje žádnou,“ řekl Sirius. „Jsou tu i zvířata.“

„I blechy?“ Harry se usmál v náznaku žertu.

„I blechy,“ odpověděl Sirius suše. „Ale co je to za novinky, které ses mi snažil sdělit? Nevím, kolik máme času, než magie, cos použil, začne vyprchávat.“

„Myslím, že máme čas dokud se nezměníš v Tichošlápka, takže to nedělej,“ prohlásil Harry vážně. Pořádně se nadechl a snažil se tvářit, jako že si nedodává odvahy, ačkoli to právě dělal. V minulých dnech promýšlel zas a znovu, jak vše správně upravit a podat, dokonce si i několik různých verzí sepsal ve snaze se rozhodnout, kterak to Siriusovi nejlépe naservírovat.

Jenže teď, když došlo na lámání chleba, si nevzpomněl ani na jedinou z nacvičených vět. „Hm... podívej, dobře, tak jo. Loni to se mnou bylo nějakou dobu docela špatný. Myslím - úmrtí Dursleyových bylo to nejmenší. Lucius Malfoy mě unesl k Voldemortovi...“ Ojoj. Původně chtěl ze svého úvodu Luciuse vynechat. No - pozdě. „... a hm, dobře, nebudu melodramatický, prostě mě mučil.“

Sirius natáhl ruku k zrcadlu. „Ach, Harry.“

„Hele, teď už je to dobrý. No očividně,“ Harry ukázal na sebe. „Ale tehdy to bylo dost hnusný. Chvíli jsem byl slepý, a i když to pak docela trvalo, než se můj zrak úplně uzdravil, tak teď je perfektní. Za to musím poděkovat Snapeovi.“

Sirius secvakl zuby. „Tak to udělal konečně něco dobře, Merlinovi díky. Ale taky tě nechal mrhat tvou kostní dření, říkals! Kde byl pro všechno na světě Albus, když se tohle dělo?“

Nenechal mne mrhat mnou kostní dření. To bylo moje rozhodnutí. Je to moje dřeň, Siriusi! Stejně, Snape mi říkal, ať to nedělám, ale já na tom trval. Byl jsem jedinou šancí tety Petunie. Nemohl jsem ji prostě nechat umřít.“

Harry skoro předpokládal, že Sirius řekne: 'Samozřejmě, žes mohl, Harry', ale Sirius ho znal příliš dobře na takovou poznámku. „Nemohl bys se sebou žít,“ povzdechl si Sirius. „Dobrá. Pokračuj.“

Jenže z tohohle místa už Harry nevěděl jak dál. Cítil, že příběh vypráví totálně na přeskáčku. „Dobře. No, po transplantaci kostní dřeně jsem přišel o magii, což jsme se pokusili udržet v tajnosti, takže jsem se nemohl vrátit do školy. Nějakou dobu jsem zůstal na Grimmauldově náměstí. S Remusem na výpomoc. Jenže pak jsem byl unesený a skončil oslepený a - hm... pak už všichni stejně věděli, že jsem přišel o magii. Smrtijedi to vykecali. Tak jsem se vrátil domů do Bradavic, jenže jsem musel zůstat na ošetřovně, protože jsem vypadal vážně špatně. Zlepšilo se to hlavně proto, že mi Snape vařil speciálně přizpůsobené lektvary - jen pro mě.“

„Snape,“ řekl Sirius znechuceně.

„Ano, Snape.“

Harry chvilku čekal, jestli Sirius neřekne něco hrozného, ale ten mlčel. No, na tom, že Snape Harrymu pomáhá, asi vážně není nic, nač by se dalo stěžovat. A ani na dalším kousku.

„Takže, potřeboval jsem bezpečné místo, kde bych mohl žít, a ochrany na Dursleyovic domě byly pryč. Vlastně, on byl pryč i ten dům. Smrtijedi ho zničili, pak se snažili přimět Zmijozely, aby mě zabili tady. Protože jsem utekl, což Voldemort špatně snášel. Což mi připomíná, že jsem se o téhle části vážně měl zmínit dřív, protože ve skutečnosti jsem neutekl. Myslím tím, že jsem nemohl. Neměl jsem žádnou magii a jich byly okolo mě tucty, koukali se, jak mě mučí. Přežil jsem jenom proto, že mě Snape zachránil.“

„Snape tě zachránil.“

„Byl jediný, kdo mohl,“ řekl Harry a naklonil se dopředu. „Ředitel a bystrozoři se pokoušeli prolámat se a pomoci mi, ale Voldemortovy ochrany byly příliš silné. Ale Snape, ten byl uvnitř.“

„Koukal se, jak tě mučí a předstíral, že je jedním z nich,“ vyplivl Sirius. „Proč jsi do čerta skončil oslepený, když tam byl, Harry? Měl tě zachránit dřív!“

„Nemohl,“ vykřikl Harry rozladěně. Ačkoli, proč předpokládat, že tomu Sirius porozumí rovnou? Celé to bylo strašně zamotané. „Měl přenášedlo, ale...“

„Ha! Přenášedlo, které nepoužil až dokud jsi nebyl zmučený a oslepený! To vypadá na Srabuse, jasně...“

„Pokud nesklapneš a nebudeš poslouchat, tak odejdu a už se nevrátím!“ vypálil Harry. Ta příšerná přezdívka byla poslední kapka. „A myslím to vážně!“

Sirius stiskl rty, sevřel pěsti a pohybem Harrymu naznačil, aby pokračoval.

„Měl přenášedlo a nemohl ho použít, protože Voldemortovy ochrany byly příliš silné, chápeš? Chtěl mě zachránit dřív!“ Harrymu bylo hned jasné, že neexistuje způsob, jak by mohl zmínit, že ho Snape přidržoval při oslepování. „Ale nemohl, a kdyby se pokusil, Voldemort by ho zabil a já bych se neměl jak dostat pryč. Takže je v pořádku, že čekal. Nikdy jsem ho pro to neobviňoval a nikdy nebudu. A pak, i když jsem neměl žádnou normální magii, konečně jsem v sobě našel divokou magii, která prorazila Voldemortovy ochrany. V první vteřině kdy to šlo, mě Snape přenesl do bezpečí.“

Sirius ztuhle přikývl. „Pak jsem mu vděčný, ačkoli mohl najít způsob...“

„Žádný jiný nebyl.“ Harry zavrtěl hlavou a učinil snahu navázat v linii příběhu. „Dobře, tak pak jsem byl zpátky v Bradavicích, na ošetřovně, a šířily se fámy o hrozících útocích. Brumbál se bál, že nemocniční křídlo bude nejspíš cílem, a jelikož, jak víš, žádný Zmijozel si nedovolí zaútočit na Snapeův byt, tak on... no, prostě vzal si mě tam. Žil jsem s ním většinu loňského roku a skoro celé tohle léto...“

„Asi budu zvracet.“

„Siriusi, nech toho, “ prohlásil Harry důrazně. „Nebuď takový. Snape byl ke mně vážně milý.“

Což muž v zrcadle naprosto pominul. „Proč si tě nevzal k sobě Albus?“

„Já... ach, dobře, byl jsem na něj tehdy dost naštvaný. Měl přede mnou tajnosti po celý pátý ročník a myslel jsem si, že bys nebyl zabit, kdybych byl věděl víc. Což znamená, že jsem mu nevěřil. Věřil jsem Snapeovi.“

„Ty jsi věřil Snapeovi víc než ředitelovi?“ Sirius se na něj díval, jakoby se ho chtěl zeptat, zda je jinak zdravý.

Harryho napadla stovka odpovědí, ale nechtěl se obhajovat. Neměl proč.

„Ano. A ještě pořád věřím - pokud tě to zajímá.“

Sirius obrátil oči v sloup. „Co se s tebou stalo?“

„Už jsem ti říkal, že jsem přišel o magii a byl mučený a oslepený a...“

„Ale ne, myslel jsem: co se ti stalo tady nahoře?“ poklepal si Sirius na spánek. „Zníš dost zmateně, Harry. Nemůžeš věřit Snapeovi víc než ředitelovi. Ten je hlavou Fénixova řádu, ale Snape je jen věčně špatně naložený exsmrtijed, proboha!“

„Ředitel chce, co je nejlepší pro záležitosti války,“ řekl Harry jednoduše. „Ale Snape chce, co je nejlepšího pro mě, Siriusi.“

„Jak tomu můžeš věřit? Snape tě nenávidí, vždycky tě nenáviděl! A ty to víš, Harry! Jsi syn Jamese Pottera!“

A už je to tady. Harry nebyl schopen vymyslet jediný důvod pro další průtahy - vysvětlil už všechno. „Jo, to jsem. Ale věc je ta...“ Snažil se neucuknout, i když mu pomyšlení na zranění Siriuse bylo proti srsti. „Jsem i jeho syn, Siriusi. Myslím Snapeův. Adoptoval mě minulý prosinec.“

Sirius vycenil zuby.

„Nech toho!“ vypálil Harry. „Neměň se zase v Tichošlápka! Ovládej se!“

Místnost naplnilo temné vrčení, ale Sirius dokázal zůstat v lidské podobě. „Adoptoval tě? Vážně? Tak tohle mi budeš muset vysvětlit, Harry, protože myslím, že nechápu!“

Harry přikývl, přál si, aby se na to lépe připravil. Opravdu se necítil na několikahodinové vysvětlování. „Vzal si mě k sobě. To jsem ti říkal. Začali jsme spolu vycházet, Siriusi. Nevím jak ještě to vysvětlit. A pak, no, ta adopce byla vlastně potřebná kvůli určitým ochranným kouzlům, co jsme dělali, to by bylo zase na dlouho, ale to už mě doopravdy chtěl adoptovat.“

„Samozřejmě,“ zkroutil Sirius rty. „Je jako všichni Zmijozelové. Využívá tě, Harry. Využívá tvé jméno. Byl by to udělal už dřív, kdyby měl možnost, ale musel počkat, až dokud jsi nebyl bezbranný a v jeho spárech. Zahlídl šanci a chytil ji za pačesy.“

„Tak to nebylo,“ povzdechl si Harry. „Siriusi... ty víš, jak moc jsem si vždycky přál patřit do rodiny. A teď ji mám. Snape mě miluje. Koukni, dokonce mi i zařídil lekce plavání.“

„Lekce plavání!“ Sirius zase vycenil zuby.

„Ano - a kapesné.“

„Harry, ty máš po Jamesovi hory galeonů a ještě jsi zdědil spousty věcí po mně. Albus ti to neřekl? A už jsi zletilý, říkals. Nepotřebuješ kapesné!“

„Tak to rodiče dělávají,“ řekl Harry. „A Snape mě miluje a...“

„On tě nemiluje!“

Harryho ta hádka přestala bavit. „Hele, nezáleží na tom, jestli mě miluje nebo ne, Siriusi, protože já miluju jeho!“

„Jenom proto, že tě adoptoval?“

„Proto, že je můj otec!“ zařval Harry. „Nechápeš to? Je můj táta, a ano, já ho miluju, a nic, co řekneš, můj názor nezmění!“

Sirius prudce zaklonil hlavu a vydal příšerný zvuk - cosi mezi výkřikem a zavytím.

„Ne!“ vyjekl Harry. „Neměň se! Musíme o tom mluvit, dokud to nepochopíš, musíme...“

Ale bylo příliš pozdě. Zrcadlo už ukazovalo velkého černého psa sedícího na zadních, který vztekle vyl s hlavou pozvednutou k nebesům.

Nebo ke komukoli ochotnému naslouchat.

„Siriusi,“ Harry se naklonil blíž. „Nech toho. Uklidni se a vrať se ke mně.“

Tichošlápek vyskočil, začal vrčet a lítat kolem dokola, jako by si honil vlastní ocas.

A pak nejednou zmizel a nechal Harryho samotného.

Tedy, ne úplně samotného. Byl se svou rodinou - a Snape přikročil blíž a vtáhl ho do vřelého, pevného objetí.

„Sirius je totální zmrd,“ zamumlal Harry a opřel si tvář o jemnou tkaninu otcova hábitu.

„Doufám, že na to neočekáváš polemiku,“ prohlásil Snape hlasem pro něho tak nečekaně zábavným, až se Harry skoro rozesmál.

„Od tebe? Tak to vážně ne.“ Harry odstoupil od svého otce a pokusil se nepříjemnost se Siriusem hodit za hlavu. Udělal, co mohl a teď... no, teď to bylo na Siriusovi, aby se vyrovnal se skutečnostmi, které mu Harry sdělil. Nebo také ne. „Tak, Draco. Co si o něm myslíš? On je tvůj prabratranec, nebo něco na ten způsob, ne?“

„Bratranec mé matky, takže je můj první bratranec z druhého kolene. Tedy byl, vzhledem k tomu, že je po smrti.“

Harry si nebyl jistý, jak si má vysvětlit Dracův tón. Zněl trochu... domýšlivě.

„A co si o něm myslíš?“

„Na pravého Blacka je moc prchlivý, když to chceš vědět.“ Draco postoupil do zrcadleného prostoru a s povzdechem se podíval na zrcadlo. „Jenže pak jsem si řekl, že můj dům i hotovost pocházejí od něho, takže trocha shovívavosti nebude na škodu. A mimo to, na rozdíl od Luciuse i mé matky, Sirius Black měl dobrý smysl jak se vystříhat ze zapletení s Temným... é, s Voldemortem, tak je to. Jenže někdy bývá dost obtížné si na to vzpomenout, když jsem celé dětství na něj slýchal chválu za zmasakrování těch mudlů. Takže... řekl bych, že nevím, co si mám myslet.“

Harry přikývl na známku porozumění. „Pokud se někdy uklidní, tak vás patřičně seznámím. Chtěl bych, abys poznal někoho ze své rodiny, kdo byl na straně Světla.“

Draco se zasmál. „Takové lidi ve své rodině mám, Harry. Mám tebe a Severuse.“

Harry mu smích oplatil „Víš, že jsem myslel někoho tvé krve.“

„No, vy oba jste se mnou pokrevně příbuzní také, ale Sirius Black je v rodokmenu bez debat blíž. A když už mluvíme o pokrevnosti... je mi hrozně líto, Harry, že tvoji rodiče nemohli přijít.“

„Vážně?“ Ha... Harry byl trochu překvapený ze zjištění, že má naléhavou potřebu schovat ruce v kapsách. To musí být Dracovým vlivem. „Myslel jsem, žes to neschvaloval.“

„Nó...“ Dracovy tváře se jemně zbarvily. „Předpokládám, že jsem si myslel, že je to nevhodné vzhledem k Severusovi. Ale měl jsem vědět, že se na to díváš jinak.“

„Ne.“ Harry popadl Draca za ruku a přitáhl ho přímo před zrcadlo, až si stáli bok po boku. „Myslel jsem, že budu muset pokračovat v rozhovoru, aby zrcadlo nepřestalo pracovat,“ řekl Harry, „takže budeme nejspíš asi takhle. Ale kdo si myslíš, že by mu měl říct, co jsem udělal s jeho penězi a domem?“

„Nejlépe ty. Mě nezná. A ani nebude, pokud se neuklidní natolik, aby byl v lidské podobě...“

„No, nejspíš to zvládne. Bude si se mnou chtít znovu promluvit. Promiň, že jsem se o tobě dneska nezmínil. Chtěl jsem.

„Měls toho strašně moc, cos mu potřeboval říct. A ještě pořád máš.“

„Ani slovo o tvém bezhůlkovém kouzlení ani o Lupinově misi,“ vážně prohlásil Snape a přistoupil k nim. „Vlastně vůbec nic, co se týče Řádu.“

„Sirius je členem Řádu...“

„Už není.“

Harry se chtěl hádat, ale Draco promluvil rychleji, než s tím stačil začít. „Mimochodem, Harry, slyšels, jak se věci mají v jejich světě. Oni neřeší naše problémy - nemohou, když se všechno dozvídají s takovým zpožděním. A jaký má význam přidělávat mu starosti? Nemůže s ničím nic udělat: ne ze světa, v němž se nachází.“

„Jo, jasně, ale...“

„Měl by ses zamyslet nad odhalením, že Voldemort dokázal proklít tvé rodiče i po jejich vlastním úmrtí,“ přerušil ho Snape a tmavé vlasy mu zavlály, když zavrtěl hlavou. „Voldemort zřídil přinejmenším jedno spojení mezi naším světem a záhrobím.“ Jeho hlas zdrsněl. „A teď už víme, že jsou tam přítomní i Smrtijedi. Jak bychom si mohli být jisti, že mu některý z nich stále nedonáší?“

„Ale moji rodiče ani Sirius by smrtijedům plány Řádu nevyzradili!“

„Vědomě ne, samozřejmě že ne. Ale slyšel jsi svého kmotra. Informace na onom světě plynou v citové hladině. Oni cítí nově příchozí, a nebo také necítí, na základě ničeho jiného než citového spojení. Prostě dostatečně nerozumíme vnitřním zákonům onoho světa, Harry.“

„Dobrá úvaha, Severusi,“ poznamenal Draco.

Ohromné intuitivní pochopení magie, opět si pomyslel Harry. Pokud si Draco myslí, že Snapeovy předpoklady dávají smysl, tak to tak asi je.

„Dobrá,“ povzdechl si. „Asi máte pravdu. Sirius a Remus byli nejlepší přátelé. Tedy až na dobu, kdy si Remus doopravdy o Siriusovi myslel, že zabil všechny ty mudly a zradil mé rodiče. Ale jestli by si dělal o Remuse takové starosti jako mám já, to nevím. Předpokládám, že jeho city mohou promlouvat k jeho okolí, zvlášť v jeho případě - když je tak neschopný... kontrolovat se.“

Snape krátce přikývl. „Pravděpodobně nastal čas přestěhovat zrcadlo na jiné místo. Jsem si jistý, že bych uvítal možnost mít zpět svůj obývací pokoj.“

Harry poklesl na duchu. „Chceš, abych je už nepoužíval?“

„Ne, ty pitomé děcko. Mínil jsem tím jen, že už déle nepotřebuje být umístěné uvnitř rodinných ochran. Jsem přesvědčený, že postup je dostatečně bezpečný. A mimo to, zvládl jsi Blackovu očekávaně nepřiměřenou reakci velice dospěle.“

„Díky,“ Harry si osobně myslel, že nedávno brečel dost. Ale zjištění, že jeho rodiče s ním nebudou schopni mluvit, bylo ošklivou ranou. Nedá se dělat nic jiného, než to přežít; řekl si. Nemá smysl lpět na tom, co nemůže mít.

Jako kdyby byl schopen si to zakázat.

Nu dobrá, může se alespoň pokusit. „Takže zpátky do starého skladiště?“

„Možná, že místnůstka kousek chodbou od našeho bytu bude lepší.“

Krátká procházka... a od Snape co by kamenem dohodil, pro případ, že by ho potřeboval. To vypadalo dobře, ale až někdy později. Pro následující pokus měl Harry vymyšleno něco jiného. „Dobře, ale hodlám zavolat Siriuse hned zítra, a ty budeš zrovna tady, přímo vedle mě, tati,“ rozhodl nahlas. „Už žádné držení se z dohledu. Už proto není důvod.“

„Ani v nejmenším si nemyslím, že znepřátelit si tvého kmotra je rozumné.“

Harry se usmál. „Možná ne, ale je to můj kmotr. Stejně jako to byla moje kostní dřeň. Věřil jsem svým instinktům a skončil s jednou věcí, kterou jsem vždycky chtěl. Nemluvě o té hůlkové magii, co nám pomůže ukončit tuhle hloupou válku. Takže teď zase věřím svým instinktům. Budeš v zrcadle se mnou.“

Snape naklonil hlavu, v tmavých očích zádumčivost.

„Souhlas?“ optal se Harry, protože pokud něco věděl, tak to, že nelze předpokládat, že by mlčení znamenalo souhlas. Ne, pokud máte co dočinění se Zmijozelem.

„Měl bych si obléknout svůj nejlepší hábit,“ řekl Snape s mírným pokývnutím na souhlas.

Harry ocenil snahu, i když se zamračil. „Možná raději ne. Sirius by to mohl vzít špatně.“

„Naopak, mohl by se urazit, kdybych si oblékl cokoli jiného k příležitosti být představen členovi rodiny mého syna.“

„Tradice čistokrevných,“ dodal Draco. „Ačkoli tahle se používá jen v případě, že je adoptován dospělý.“

„Harry teď už dospělý je,“ podotkl Snape klidně. „Skutečnost, že byl adoptován dříve, než dosáhl zletilosti, je irelevantní, pokud mé představení Siriusi Blackovi bude provedeno až následně.“

Harry zamrkal. „Vždyť už ho znáš!“

„Ale ne takto,“ prohlásil Snape neúprosně.

„Adopce má mezi čistokrevnými velice dlouhou a uznávanou historii,“ dodal Draco a trochu se pochechtával. „Což následně znamená, že byla časem opředena mnohými zvyky, a věř mi - každý vychovaný jako Black byl o nich poučen.“

„V tom případě bych si měl také obléknout nejlepší hábit.“

„To bude nejlepší, pokud jsi pevně rozhodnutý ukázat mu nás dva společně.“

„Svůj nejlepší školní hábit,“ objasnil Harry a skoro očekával námitky. „S prefektským odznakem.“

Snape lehce pokrčil rameny, ale Harry měl dojem, že v jeho očích zahlédl jiskřičky pobavení. Nebo možná pýchy, že Harry chce vyjevit své členství ve Zmijozelu.

Ačkoli vše, co řekl v odpověď, bylo: „Dobrá, pokud jsi rozhodnutý věřit svým instinktům, předpokládám, že bys jim měl věřit ve všem.“

Poslední komentáře
20.12.2009 23:28:00: Konečně jsem se sem dostala smiley je děsný vědět, že tu kapitola je a nemít přístup na PC. Druhá čás...
19.12.2009 09:45:33: No co dodat...protě super...tak dlouho jsem se už nepobavila...smiley${1}
19.12.2009 00:28:42: Sirius umře šokem :D i když už mrtvej je :D
18.12.2009 20:14:12: no aj mne je Siriusa trocha ľúto, ale mohol by dostať rozum a pochopiť Harryho a to čím skôr ináč b...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.