Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

8. kapitola Bradavický expres 2/3

Preklad:  Katy

Záverečné beta: Tersa, soraki

Posl. úpravy: 30.1.2010

Jak Harry brzy zjistil, učit se přemisťovat jiné osoby bylo jak obtížné, tak bolestivé. Ale zvládnul to, stejně tak Draco. Stálo jich to několik těžkých dnů procvičování a každého asi čtyři odštěpení. Ty bolely mnohem více, než Harry tušil; tím získal nějaké sympatie pro to, co Draco vytrpěl tu noc, kdy ukradl od Luciuse Malfoye jeho hůlku.

Snape měl potřebné lektvary po ruce. Používal je spolu s léčivými kouzly a dostal je „přímo zpět na koště,“ jak se vyjádřil.

Draco už o Rhiannon nepromluvil, dokud tu noc neskončili s tréninkem. Dokonce ani potom ji nezmínil, ale způsob jakým požadoval, aby strávili noc v Devonu, se tomu rovnal. Jasně, myslel si, že pokud může Snapea přesvědčit k tomuhle, zbývá už jen krok k získání jeho souhlasu k výletu do Exeteru.

Ačkoli, Snape byl neústupný. Devon byl tak bezpečný, jakým ho jen mohl udělat, ale nebyly to Bradavice, takže na spánek se uchýlili do hradu.

Vrátili se i další den a potom zase, pro další mučivé kolo procvičování asistovaného přemisťování.

Poslední večer se Harry cítil, jako by ho přejel autobus. Dokonce ani vidina, že uvidí ráno své přátele, nemohla vytvořit velké nadšení. Vlastně ho zajímalo, jestli bude schopen se probudit, aby byl včas na palubě Expresu. Bez ohledu na to, že vlak odjížděl až v jedenáct.

„To je proto, že přemisťování je pro tebe skoro nové,“ řekl Draco lehkomyslně. „Já ho znám už roky a roky.“

Harry neměl ani dost energie na trefnou odpověď. „Zmlkni,“ zasténal.

Draco se otočil k otci. „Dobře, jelikož Harry je stejně hotový, snad je to vhodný čas, abych si odběhnul a navštívil Rhiannon.“

„Škoda, že jsem zapomněl přinést nějaké lahvičky s Waldenholferovým zostřujícím douškem,“ přerušil ho Severus. „Kolikrát jsem ti už dneska řekl ne?“

„Několikrát.“ Draco vyslal na Snape úsměv tak jasný, že to vypadalo, že je na něm přilepený. „Ale jaký je pro to lepší čas, eh? Zítra se studenti vrátí do Bradavic. A jakmile začne pololetí, nebudu moci Rhiannon vidět měsíce a měsíce.“

„Ne. A přestaň se ptát.“

„Deset minut, Severusi. To je všechno, o co tě žádám--“

„Které části z 'přestaň se ptát' jsi nerozuměl?“

„Ale to je moje poslední šance, tati--“

„Jedno další slovo,“ zahřměl Severus, „a budu litovat toho, co jsem pro tebe udělal, ty nevděčný kluku!“

Ou.

I přesto jak byl vyčerpaný, si Harry všiml, nakolik tahle slova ťala do živého. Nebylo to tak špatné jako ,Nezasloužíš si být můj syn', ale... vlastně to možná bylo tak špatné.

V každém případě to bylo mnohem horší, než si Draco zasloužil tím, co řekl otci tím loudícím hlasem.

Dracův výraz se na okamžik zhroutil, ale potom se ke slovu přihlásila jeho hrdost a on se narovnal v celé své výšce, jeho rysy stoické, oči ztvrdlé v absolutní žulu. „Omlouvám se, pokud jsem vás obtěžoval, pane profesore Snape.“

Bez jediného slova vytáhl hůlku, sevřel ji a zmizel z očí.

„Jestli šel do Exeteru, přísahám, že mu zlomím tu hůlku, co jsem mu dal,“ vybuchnul Snape, popadl Harryho a spěšně se s ním přemístil.

Taky dobře. Harry si byl docela jistý, že by to sám nezvládl. Ne po posledních pár dnech.

Dorazili na Grimauldovo náměstí právě včas, aby viděli vyšlehnout zelené plameny letaxu.

„Jen šel domů, tati,“ řekl Harry a oddechnul si. „Bude lepší, když mu řekneš, že jsi to tak nemyslel.”

„Myslel,“ řekl temně Snape. „Ale máš pravdu, promluvím si s ním.“

Nebo ne, jak se ukázalo, protože v době, kdy Snape a Harry přišli, Draco už si vzal lektvar na spaní.
„Vzbuď ho,“ naléhal Harry. „Musíš mít protilátku, ne?“

Skláněje se blíže k Dracově staženým rysům, Snape se opatrně nadechl. Když se napřímil, zavrtěl hlavou. „Mohl bych ho probudit, pokud by to bylo opravdu naléhavé--“

Harry se sklátil na svou vlastní postel předtím, než se mu nohy podlomily vyčerpáním. „Je to naléhavé!“

“Bude mu nevolno polovinu noci, pokud ho vytáhnu z tohoto druhu spánku.” Snape zavřel oči. „Věřím, že si pamatuješ, jak hrozné pro něj bylo zvracet.“

„Oh.“

„Ráno bude dost brzy na to si s ním promluvit.“ Snape hbitě přivolal tričko a šortky z Harryho kufru, přistoupil blíže a strčil je synovi do rukou. „Potřebuješ pomoc připravit se do postele?“

Harry by vybuchnul smíchy, kdyby nebyl tolik unavený. „Je mi sedmnáct, Severusi.“

„Od pohledu jsi na omdlení.“

To byla pravděpodobně pravda, ale Draco nebyl jediný, kdo měl svou hrdost, takže Harry přemohl  své nohy a přešel ke koupelně. „Můžeš mě uložit, pokud chceš,“ řekl přes rameno, když zavíral dveře.

Cítil, jako by se pohyboval zpomaleně, ale za chvíli, která mu připadala až moc dlouhá, byl oblečený do postele s tváří umytou a vyčištěnými zuby.

Byl také ohromený, protože když otevřel dveře koupelny, uviděl Severuse sedícího na jeho posteli... čekajícího, aby ho uložil.

Harry ho nechal a potom se stočil na bok a s úšklebkem obejmul peřinu.

Za deset vteřin už spal.



---------------------------------------------------



Jak se ukázalo, ráno nebylo vhodným časem pro rozhovor s Dracem. Většinu času strávil v koupelně a tvrdil, že musí být vhodně oděn, aby se přivítal se svými spolužáky, i když ve skutečnosti se tam jen skrýval, aby nemusel vidět Snapea.

„No tak, Draco,“ zavolal nakonec Harry přes dveře. „On to tak nemyslel!“

„Viděl jsem ten pohled na jeho tváři; rozhodně to tak myslel, Pottere,“ Draca odpověď byla strohá a rezervovaná.

„Byl pouze rozzlobený vším tím tvým fňukáním o Rhiannon!“

„Pouze to, že ten muž křičí hrůzou při pomyšlení na vlastní vztah, není důvodem, aby mi odpíral šanci ji vidět!“

Harry věděl, že Draco dokáže být rozumnější. To, že řekl takovou věc, pouze dokazovalo, že byl mimo z nepřítomnosti své přítelkyně. Draco chápal, jak nebezpečné by mohlo být jít do Exeteru,  tím si byl Harry jistý.

Byl si taky jistý, že Draco není schopný přiznat – alespoň ne teď – že to chápe.

„Mohl by jsi otevřít tu zatracenou koupelnu?“ zařval, už bez trpělivosti. „Někteří z nás ji musí použít!“

Draco neočekávaně otevřel dveře.

„Snape jenom potřebuje možnost si s tebou promluvit,“ řekl rychle Harry. „Dej mu ji. Nezačínej školní rok takhle!“

“Nevypadáš, že by jsi sem potřeboval,“ pronesl líně Draco, když si prohlídnul Harryho od hlavy k patě, načež dveře s třísknutím zavřel přímo před Harryho obličejem.

Harry si s povzdechem vzal boty a ponožky a šel zaklepat na dveře Snapeovy ložnice. Byl skutečně hodně rozpačitý, že se musí zeptat, ale když si vzpomněl, jak Snape čekal, aby ho uložil, pomyslel si, že to bude v pořádku. „Můžu použít tvoji koupelnu? Draco tu naši nechce opustit.“

Snape uhnul stranou, aby umožnil Harrymu vstup. „Trucuje, pochopil jsem to dobře?“

„Něco na ten způsob.“

„Pět minut po jedenácté se tvůj bratr bude cítit jako pitomec,“ řekl Snape záhadně.

Harry už byl u dveří do koupelny, ale tahle poznámka byla tak neobvyklá, že se zastavil. „Co to má znamenat?“

„Jen to, co jsem řekl.“

„Nerozumím.“

Snape si povzdechl a zatlačil na dveře koupelny, aby se otevřely. „Raději bych o tom nemluvil, Harry. Zkus udělat něco se svými vlasy. Jsou horší než obvykle.“

Harry se chystal říct, že Snape má opravdu o čem mluvit, ale když zvednul oči, aby mu odseknul, uvědomil si, že nemá důvod. Ne dnes ráno, každopádně.

Snapeovy vlasy byly hladké a lesklé, držící uhlazeně jako záclona kolem jeho tváře, ale nevypadaly mastně.

„Uh...“

Snapeovo čelo se svraštilo podrážděním, ale Harryho ke dveřím postrčil jen velmi zlehka.

Zmatený, za sebou zavřel dveře a pustil se do pokusu udělat něco se svými vlasy. S pomocí kouzel, která ho naučila Hermiona, to o moc lépe nešlo, ale po deseti minutách dosáhl toho, že jeho vlasy z větší části ležely.

Když vyšel, Draco a Snape společně snídali tousty a čaj.

V tichosti.

Harry si povzdechl a rozhodl se, že bude lepší zůstat mimo. Ještě by mu Draco připomínal, jak Harryho štvalo, když mu on říkal, jak se má chovat k otci.

Kromě toho... chtěl vidět, co Severus mínil tím pět  minut po jedenácté.

Nic nemohlo Harryho připravit na to, co spatřil během dlouhé procházky k nástupišti 9 ¾.

„Dudley,“ zajíkl sa Harry a zamrkal, aby se ujistil, že je to doopravdy on. „Co tady děláš?“

„Co myslíš?“ zeptal se bloňdatý chlapec. Stále byl pořádně tlustý, ale už ne tak nehorázně jako v minulosti. Vlastně, Harrymu se zdálo, že se Dudley vrátil ke své dietě a ztratil trochu víc váhy. „Vyprovázím tě do školy.“

Harry byl pořád zmatený. „Já... nemůžu tomu uvěřit. Jak jsi se dozvěděl, kde mě najdeš?“

Dudley se zasmál. „Vím, že jsem hloupý, Harry, ale po šesti letech, jsem si všimnul dne a času, kdy každý rok odcházíš.“ Jeho úsměv se rozšířil, ačkoli jeho modré oči si ponechaly více než špetku smutku. „Neviděl jsem tě tohle léto tolik, kolik bych chtěl. A teď zase nebudu moct až do června, ne? Myslel jsem, že bude lepší nepromeškat tuhle šanci.“

Harry zkontroloval hodinky. „Vlak odjíždí přesně v jedenáct, Dudley. Kdybych věděl, že tu budeš, postaral bych se, abychom přišli dřív, takže bychom se viděli o něco dýl.“

Dudleyho úsměv povadl. „Já vím, ale to jsem nechtěl. Nemuselo... nemuselo by být bezpečné poflakovat se po nádraží. Pro tebe, chci říct.“

„Nebo pro tebe,“ řekl Harry. „Takže... tomu rozumíš? Vím, že se ukrýváš, ale víc mi nic neřekli. Což je pravděpodobně dobře. Myslím tím, čím méně lidí to ví, tím líp.“

„Rozumím tomu teď víc, než na tvé oslavě.“ zašklebil se Dudley. „Pravděpodobně bych tady ani neměl být, ale--“

„Ne, to skutečně neměl,“ řekl Snape. „Ačkoli vzhledem k mému synovi, ten sentiment oceňuji. Nicméně, domnívám se, že teď už byste se měli rozloučit. Najdu někoho, kdo dohlédne, že se bezpečně vrátíte do místa svého bydliště.“

Harry věděl, že tím „Někoho“, Snape myslel někoho, kdo už ví, kde je Dudleyho úkryt.

„Oh, no, jel jsem podzemkou k Piersimu novému místu a on mě odvezl sem,“ řekl Dudley. „Ke zmatení špiclů, však víš. A taky protože už nemám vlastní auto.“

„Co se s ním stalo?“

Dudley protočil oči. „Oh, nic, Harry. Vaši lidé rozhodli, že ho nemám mít, to je vše. Nevím, jestli je ve skladu nebo změněno na kuře.”

Aha... Řád si myslel, že auto by mohlo být příliš rozpoznatelné. Což dávalo smysl při pomyšlení, že Voldemort a jeho smrtijedi vědí, kde Harry dříve bydlel.

„Pokud ho, až bude po všem, nedostaneš zpět, koupím ti nové,“ slíbil Harry. „Jakékoli budeš chtít.“

Dudley se okamžitě rozveselil; některé věci se nemění. „Můžu mít Hummer?“

„Můžeš si dovolit ten benzín?“

„Tak Mini.“

Harry se zasmál. „Severus má pravdu. Raději bychom tě měli vrátit tam, kam patříš. Ale znamená pro mě hodně, že jsi přišel, abys mě viděl, Dudley.“

Natáhl se a objal ho, i když to bylo trochu rozpačité.

Možná, za nějaký čas, se bude cítit úplně přirozeně, že má bratrance, kterého může obejmout.

„Čau, Harry,“ řekl Dudley trochu roztřeseným hlasem. „Já... nevím, co se přesně děje. Moc mi toho neřekli, ale ty... ty... na sebe dáš pozor, že jo?“

„Ty taky, Dudley,“ řekl Harry pevně.

„Nashledanou, Dudley,“ řekl Draco. „Bylo hezké tě zase vidět.“

Dudley se lekl. „Oh. Ahoj Draco, promiň. Neviděl jsem tě.“

Draco přikývl, zjevně ho to neurazilo. „Chápu. Byl jsi nadšený, že můžeš vidět Harryho.“

Snape Dudleymu pokynul od nástupiště, a dříve než odešli, se Snape zblízka zahleděl na Draca. „Pamatuj, co jsem ti říkal.“

„Samozřejmě,“ řekl Draco chladným hlasem. „Vždycky budu, Severusi.“

Jakmile jejich otec odvedl Dudleyho pryč, Harry se otočil ke svému bratru. „Co si to máš pamatovat?“

„Připomněl mi při snídani, abych tě nenechával samotného,“ řekl Draco o něco hlasitěji. „Protože bys mohl... no, víš o tom.“

Harry ponuře přikývl. Bylo hezké na to po většinu léta zapomenout, ale nyní, když začala škola, hádal, že hra zase začala. Musel podporovat iluzi, že potřebuje ochranu, že jeho magie není taková, jako bývala předtím, než byl oslepen a tak dále.

Bez zmínky o tom, že teď je daleko silnější.

„V každém případě by bylo lepší dostat se za stěnu,“ dodal Draco tišším hlasem.

„Stále máme rezervu okolo dvaceti minut.“

„Ano, ale většina bystrozorů už je pravděpodobně na druhé straně.“

Harry pokrčil rameny a upravil si batoh – nic víc s sebou tentokrát neměl, oproti kufru to byla příjemná změna. Nechtělo se mu dokonce nést ani to, ale neměl chuť motat se po hradu, aby si sehnal hábit na uvítací slavnost.

Draco zmenšil vlastní hábity a zastrčil je do kapsy, ale Snape, v pravém kouzelnickém stylu, se rozhodnul přeměnit své hábity na tvídový třičtvrteční oblek, který Harrymu nejasně připomínal Remuse. Tedy, když ještě byl sám sebou.

Svým způsobem bylo otravné, že Remus musel jednat jako by Lucius Malfoy a Draco spolu nevycházeli. Pokud by to tak nebylo, mohl by „Lucius“ přijít na stanici, aby svého syna vyprovodil na poslední rok jeho školní docházky.

Ale nakonec, to by musel vidět Remuse s Luciusovou tváří. Severusovi řekl, že je nad věcí, ale někdy ho zajímalo, nakolik je to pravda. Ty jemné rysy, tak chladné a arogantní... Harry si nemohl pomoci; připomínaly mu Samhain, pohled na jehlu blížící se k jeho oku.

„Harry!“ zavolal hlas z větší dálky od nástupiště.

Harry se otočil, aby zjistil, kdo to je a hned si přál, aby to neudělal. Ugh. Právě to, co potřeboval. „Ahoj, Piersi,“ řekl a snažil se, aby to znělo tak nevlídně, jak jen to bylo možné. „Myslel jsem, že čekáš v autě.“

“Takže jsi viděl Dudleyho?“

„Neřekl to právě?“ zeptal se chladně Draco. „Jak moc jsi pitomý?“

Harry udělal ostrý pohyb jednou rukou. „Nech mě to vyřídit.“

„Dej mi vědět, pokud budeš potřebovat pomoc,“ zamumlal Draco a trochu ustoupil. Pravou ruku ale nechal zastrčenou v kapse.

Harry to shledal jak milým, tak otravným. Bylo fajn, když ho Draco chtěl chránit, ale před Piersem? To zvládne sám.

„Pokud hledáš Dudleyho, máš smůlu. Měl by ses vrátit ke svému autu a zase vyrazit“.

„Myslíš tím bez něj?“

„Nebude potřebovat odvoz zpět,“ řekl krátce Harry. „Změna plánů.“

Lstivý úsměv se proplížil přes Piersovy tenké rty. „Zrovna tak dobře. Doufal jsem, že budu mít šanci vidět tě o samotě, Harry.“ Jeho oči přelétly Harryho od shora dolů, pohled v nich byl skutečně znepokojivý. „Chtěl bych z tebe vidět více. Mnohem více.“

Tón jeho hlasu nenechal žádnou pochybnost, co tím myslí.

„Ztrať se, Piersi. Nezajímáš mě.“

Piersův úsměv zošklivěl, a to už při začátku rozhovoru nebyl příjemný. „Nevíš, co ti nabízím, chlapečku. Vsadím se, že jsi panic. Dobře, neodmítal bys mě tak rychle, kdybys věděl, co bych pro tebe mohl udělat--“

Harry už slyšel dost. Více než dost. Otočil se zády k Piersimu a začal odcházet.

Piersova ruka dopadla na Harryho rameno, jeho prsty hrábly, aby pevně uchopily látku.

Na to Harry vylítnul. Sevřel pravou ruku v pěst, bez varování se otočil a praštil Pierse přímo do nosu. Piers klesnul na nádražní dlažbu a zakňučel jako zapíchnuté prase. Krev tryskala mezi prsty, kterými si svíral tvář.

Draco hvízdnul, dlouze a zhluboka.

Harry polknul, cítil se trochu provinile, když se podíval dolů. Chtěl jenom, aby ho Piers nechal jít. Doopravdy mu nechtěl způsobit krvácení. Nebo způsobit svojí ruce takovou bolest, když na to přišlo. Harry ji párkrát ohnul a zamrkal, když roztáhnul prsty. Au...

„Pojď,“ řekl Draco, vzal Harryho za paži a pobídl ho k nástupišti. „Čas jít.“

„Neříkej to, Severusovi,“ řekl Harry, když běželi. „Nepotřebuju přednášku.“

„Proč si myslíš, že bys ji dostal?“

„Tys jednu dostal jenom za to, že jsi po něm hodil dietní colu.“

„Pravda--“

„Kromě toho,“ řekl Harry, když dosáhli nástupiště 9 ¾, „Nemyslím si, že by táta ocenil způsob, jakým jsem na sebe upozornil.“

Draco rozpačitě zastavil pár stop před bariérou a odsunul Harryho z cesty několika studentů, kteří tlačili vozíky směrem k nim. „Nikdy nevíš. Může být potěšen, že jsi použil něco z těch mudlovských bojových technik, které tě naučil. Ale nedělej si starosti, nic neřeknu.“

„Díky.“

„Pojď, projdeme skrz společně.“

Takže Harry by neměl zůstat sám na kterékoli straně bariéry? Harry chtěl otočit oči v sloup, ale místo toho je musel sevřít, když procházel skrz zeď. Pocit z průchodu byl hodně podobný přemístění, takže ho po všech těch cvičeních zrovna nepřivítal.

---------------------------------------------------

„Harry!“ zavolala vesele Hermiona, když mu mávala přes přecpané nástupiště. V momentě, kdy se k němu dostala, ho pevně objala. „Tak ráda tě zase vidím!“

„Já tebe taky, Hermiono.“

„Přísahám, že jsi vyrostl o pěkných pár čísel od tvé narozeninové párty--“

„Cítím se jako neviditelný muž,“ protáhl Draco.

Hermiona lehce šťouchla Draca do ruky. „Viděla jsem tě. Promiň. Jak bylo, Draco?“

Draco jen zlehka pokrčil rameny. „Jsem si jist, že to můžeš odhadnout.“

“Jo... musí to být těžké,“ řekla Hermiona, snadno navazujíc na nepřímou zmínku o Rhiannon. Jako Draco, i ona držela své komentáře tak nejasné, že byly skoro nesmyslné pro někoho, kdo by je mohl zaslechnout. „Ale je to tvůj poslední školní rok--“

„To na tom nic nemění, ledaže se věci--“ Válka, Harry věděl, co tím myslí, “-- usadí.“

„Pravda.“ Hermiona si trochu povzdechla. „Dobře, Harry a já tě pouze budeme držet rozptýleného, hmm?“

„Nic mě nemůže rozptýlit od toho, co je opravdu důležité.“ Draco se pokusil o úsměv. „Na druhou stranu, stále se mám hodně co učit, abych dostihnul zbytek studentů Studia mudlů. Škoda, že už nejsi ve třídě. Mohl jsem mít partnera.“

„Prošel jsi všechny ty knihy, které jsem ti dala?“

Draco nabídl Hermioně ruku, aby jí pomohl do vlaku. Nepotřebovala pomoc, ale stejně jeho ruku přijala, a potom vyrazili chodbou společně. Harry si náhle připadal neviditelný při způsobu, jakým si spolu povídali.

„Oh, ano. Velmi užitečné, Hermiono. Nemohu ti dost poděkovat. Pracoval jsem se slečnou Burbageovou, která je docela příjemná, ačkoli předpokládám, že to víš. Připravila mi nějakou dodatečnou četbu. Beletrii, většinou--“

Co říkal dále, už Harry neslyšel, protože se náhle přímo před ním objevila Lenka Laskorádová. „Harry. Hledala jsem tě.“

Harrymu by nevadilo promluvit si s ní, ale nechtěl dostat svého bratra do problémů, že ho nechal ve vlaku samotného. Draco byl tak zabraný do své konverzace s Hermionou o všech těch mudlovských věcech, že nevypadalo, že by zaznamenal Harryho zpoždění. „Počkej na mě, Draco,“ zavolal a potom věnoval Lence plnou pozornost. „Jak bylo? Dobré léto?“

Usmála se svým vzdáleným, ale upřímným způsobem. „Oh, ano, úžasné. Táta a já jsme byli lovit tibetské jemnobodlinky. Žádné jsme nenašli, ale...“ Zatočila se na místě skoro jako balerína. „Bylo to skoro, jako bysme je našli. Víš, jak ti dávají ten pocit míru a spokojenosti. Stále se cítím, jako bych se vznášela.“

Harry se nesnášel, že ji musí vrátit zpátky na zem, ale na druhou stranu, musí si být jistý, že si je  vědoma alespoň Voldemortovy nedávné aktivity. Ačkoli s Lenkou... to může být předem ztracený pokus. „Um, slyšela jsi o útoku na mimisterstvo, že jo? Mnoho lidí zemřelo.“

„Ano. Tragédie z třicátého prvního,“ řekla a zvedla ruku ke koutku oka. „Táta a já jsme v té době nebyli v Británii. Stále jsme byli chyceni v mracích.“

Harry se rozhodl neptat.

„Ale to mi připomíná,“ dodala Lenka jasným hlasem, jako by zrovna nediskutovali o nejhorších vraždách v britské kouzelnické historii. Na moment zalovila ve své jasně růžové kabelce a potom vytáhla okurku, která jasně zažila lepší dny. Ještě docela nehnila, ale vypadala místy více než jen trochu měkší.

Lenka ji napřáhla k Harrymu. „Tady máš!“

Harry zvládl se nezašklebit, když si ji od ní bral. „Uh... díky, Lenko. Ehm...“ Skoro se nenáviděl za ten dotaz. „Jaká je příležitost?“

Lenka mu věnovala shovívavý pohled, jako, že to byla ta nejhloupější otázka, jakou kdy slyšela. Nebo možná, jako by Harry byl ta nejroztomilejší věc, jakou kdy viděla.

Draco přerušil rozhovor s Hermionou, aby se trochu zachechtal.

„To je dárek k dosažení tvé plnoletosti, samozřejmě,“ řekla Lenka, jako by rozdávání zeleniny bylo na denním pořádku. Což, jak se Harrymu zdálo, pro ni očividně bylo. „Omlouvám se, že jsem nebyla na tvé narozeninové párty. Přijeli jsme z Tibetu domů a uviděla jsem na pozvánce, že jsem ji promeškala.“

Harry přikývl. „Přeju si, abys tam byla, ale možná bylo jedině dobře, že tam bylo o osobu míň vzhledem k tomu, co se tu noc stalo.“

„Proč, co se stalo?“

„Ten útok na Ministerstvo, pamatuješ?“

„Oh, tvoje narozeniny byly třicátého prvního?“ Lenka se zamračila, když zavírala klapku na své přecpané kabelce. „Dobře, to není správné, ne? Nemyslím, že ty noviny by měly spojovat tvoje narozeniny s tragédií--“

Harry se rozhodl, že bylo lepší nepokoušet se jí to vysvětlit. Pravděpodobně to stejně bylo nemožné. „Tak co mám udělat s tou okurkou? Nemůžu si vzpomenout.“

Lenka se zahihňala a opět se zatočila. „Oh, Harry! Jsi tak legrační!“

Předtím než Harry mohl odpovědět, odhopkala, skákajíc po celou cestu chodbičkou. Trochu Harrymu zamávala předtím, než otevřela dveře k dalšímu kupé.

Harry vydechl vzduch, který si ani neuvědomoval, že zadržuje, a dohnal Draca.

„Hladový?“ zeptal se Draco s pohledem upřeným na okurku, když se vydali na cestu do přední části vlaku.

„To je můj dárek k dosažení plnoletosti od Lenky.“

„Neříkej nic víc,“ Draco vytáhnul hůlku a zeleninu odstranil.

„Draco,“ řekla káravě Hermiona. „Byl to dárek!“

„Hmm, stejně jsem se ji chystal vyhodit,“ přiznal Harry, když si utřel lehce lepkavé ruce do kalhot. „Zatraceně. Chtěl jsem jí říct, že je s námi letos na lektvarech.“

„Není v našem ročníku,“ řekla Hermiona, a otevřela dveře do kupé.

„Spojené třídy--“

Hermiona si náhle omluvně odkašlala. „Oh, měla jsem ti to říct dříve, Draco. Ráda bych s tebou diskutovala o tvých studiích, ale víš, tohle je jedno z prefektských kupé, a--“

„Takže?“

Ron už v kupé seděl a neměl žádný problém říct tu část, která byla pro Hermionu obtížná. „No, už nejsi prefekt, ne? Jdi a najdi si místo někde jinde. Chceme si promluvit s Harrym.“

Draco vytáhnul svůj zmenšený hábit z kapsy a elegantním mávnutím hůlky ho zvětšil. Když si ho navlékl, věnoval Harrymu varovný pohled. Pohled typu ,spolupracuj se mnou'.

„Stal jsem se opět prefektem. Vidíte ten odznak? Musím říci, že je mnohem estetičtější než váš vlastní s křiklavým emblémem lva. Nyní pokud vám to nevadí...“ Protlačil se do kupé. Potom se otočil zpět s výrazem překvapení ve tváři. „No, slyšel jsi je, Harry. Pouze prefektové sem mají povolen vstup!“

Harry se skoro zasmál, teď když pochopil ten vtip. „V pohodě,“ řekl, koutky úst lehce stažené v zamračení, když se začal sunout zpět. „Uvidíme se na uvítací hostině, předpokládám, pokud letos nevytvořili speciální stůl pro prefekty...“

„Draco, je to tvůj bratr!“ řekla Hermiona vyčítavě.

„Pravidla jsou pravidla--“

“Jako by ti na pravidlech někdy záleželo--” skočil mu do řeči Ron.

„A tobě snad ano? Jenom když se mi snažíš bránit v něčem, na co mám právo; chápu to dobře--“

Ron vycenil zuby. „Snape tě udělal zase prefektem jenom proto, že jsi jeho zatracený syn, a ty to víš!“

„Naopak, udělal to, protože ví, na jaké straně stojím.“

„Tak jaká byla jeho výmluva posledně?“ Ron nečekal na odpověď. „Harry nepůjde nikam bez jednoho z nás. Hráblo ti, Malfoyi? Nepamatuješ si loňský rok? Hermiona a já jsme dostali huláka a nechceme dostat dalšího!“

„Snape.“

„Kde?“

„Moje jméno je Snape.“

Ron překřížil ruce. „Dobře tedy, Snape. Nenecháme Harryho sedět samotného, konec příběhu. Co jsi to vlastně za bratra?“

„Takže pokud to dobře chápu,“ začal Draco milým tónem, „nechceš porušovat pravidla kvůli mně, ale pro něj to uděláš. Pro to existuje jedno slovo. Pokrytectví.“

„Tady je víc v sázce!“ protestoval Ron.

„Prostě řekni, že jsi pokrytec, a já pustím Harryho dovnitř.“

„To stačí, Draco,“ řekl Harry a zapátral v batohu po vlastním hábitu. Vytáhl ho zmačkaný, ale na tom nezáleželo. Našel přišpendlený prefektský odznak a vrazil hroudu látky vpřed. „Jsem taky prefekt. Vidíte? Draco si vás jenom dobíral.”

„To nebylo vtipné,“ řekla Hermiona, káravě potřásla hlavou a pak se rozesmála „Ale ty jsi prefekt, Harry! To je úžasné! Všichni čtyři jsme prefekti!“

„Jo, to je ohromný, kamaráde,“ řekl Ron nevrle, když zíral na zářící odznak. „Vždycky jsem se cítil trochu špatně, že jsi ten odznak nedostal.“

„Zapomněl jsi mu říci, že ho dostal jenom proto, že je Snapeův zatracený syn.“

„Oh, přestaň, Draco,“ řekla netrpělivě Hermiona. „Ron to tak nemyslel.“

„Jasně, že jsem to--“

Hermiona se na něj obořila „Chtěl bys tady mít radši Zabiniho? Nebo Crabba, nebo Goyla? Jmenuj jiného zmijozelského sedmáka, který dělá víc než Draco, aby pomohl nám, aby pomohl naší straně. No?“

„No...“ zamračil se Ron. „Fajn. Jak chceš.“

Žuchnul sebou na sedadlo a založil ruce s tvrdohlavým výrazem ve tváři.

Draco si také sedl, pohybem tak kultivovaným a elegantním, že bylo Harrymu jasné, že se Ronovi vysmívá. Což ho zrovna nepotěšilo, ale alespoň si toho Ron nevšiml.

Jak se zdálo, Dracovi nebyla určena ani chvíle pohodlí. Pouze o okamžik později Tonksová, s dramaticky vlajícím bystrozorským hábitem, rozrazila dveře kupé a vstoupila dovnitř. Ten efekt by byl docela působivý, kdyby ho okamžitě nepokazila zakopnutím o své vlastní nohy.

Narovnala se, vytáhla hůlku a zaměřila se na jednu osobu. „Draco Malfoyi. Vstaň, hned. Půjdeš se mnou.“

„Jsem Snape!“ vyhrknul Draco.

Harry byl okamžitě na nohou. “Proč? Co se děje? Kam ho bereš?“

„Nemám povoleno to říct.“ Tonksová udělala malý krouživý pohyb hůlkou. „Dobrá, tak Draco Snape. Vstaň.“

Draco se zvednul, ale pomalu. „Ale... co se tedy děje?“

„Expres odjíždí za dvanáct minut,“ řekla Hermiona. „Je očekáván ve škole. Buď rozumná, Tonksová!“

Vlasy Tonksové se náhle změnily na ohnivě oranžovou. „Nevíte k čemu je třeba, tak se o to nestarejte.“

„Já taky nevím, o co jde!“ vykřikl Draco.

„Pojď dobrovolně nebo budu muset použít svazovací kouzlo,“ nařídila Tonksová dunivým hlasem. „Nebylo by to ponižující? Svázaný a odtažený před všemi svými spolužáky.“ Tonksová se naklonila trochu blíže, jasně zírající na Dracův hábit. „A jako prefekt!“

„Nemůžeš nám říct, o co tady jde?“ zeptala se Hermiona prosebně.

Harry zaznamenal, že Ron vůbec neprotestoval.

„Ne, nemůžu.“

„Proč ne?“

To Harry a Hermiona promluvili najednou.

Tonksová praskla svoji žvýkačku. „Jsem zavázána mlčenlivostí, jak jinak.“

Harry vytřeštil oči, mohl skoro odpřísáhnout, že Tonksová na něj právě mrkla. Ačkoli možná to byl pouze nějaký druh metamorfomágského škubnutí. Jinak vypadala naprosto vážně. „Pojďte se mnou, hned, Snape!“

Draco bezmocně pokrčil rameny a následoval ji, ačkoli pokynul Ronovi a Hermioně, aby se ujistil, že zůstanou s Harrym.

K čertu s tím, pomyslel si Harry. Vyskočil a šel za nimi, aby zjistil, na co si to Tonksová hraje.

„Draco nebude chtít, abys to viděl,“ řekla Tonksová temným hlasem.

„Zůstaň, Harry,“ naléhala ho Hermiona a chytila ho za rukáv, když ji ignoroval.

„Nenechám ji odtáhnout mého bratra pryč do... do-- nevím kam!“

„Ale ano, necháš,“ vyprskla Tonksová.

„Nemůžeš opustit vlak,“ dodal Ron. „Jinak si na nás Snape smlsne.“

„Ale--“

„Přesně tak,“ řekl nový hlas, který jak se zdálo, se objevil odnikud. Snape prošel kolem Tonksové a vstoupil do kupé, sedl si a stáhl Harryho dolů vedle sebe. Pokynul Tonksové, ať jde a potom mávnul hůlkou, aby zavřel a zabezpečil dveře. Když to udělal, otočil se k Harrymu a povytáhl obočí. „Ty jsi opravdu bojovný lev, že?“

Jeho hlas byl tak dobře naladěný, že to Harryho překvapilo. „Co... co tím zatraceně myslíš? Nemůžu uvěřit, že ji... ji jednoduše necháš, aby ho takhle odvedla!“

„Pět minut po jedenácté, pamatuješ?“

Harry zamrkal. „Co to s tím má společného?“

„O čem to vy dva mluvíte?“ zeptala se Hermiona.

Snape se zaklonil, jednu ruku nechal v kapse svého hábitu a nepatrně se usmál. „Nechal jsem ho odvést, protože čas běží, Harry. A věř mi, že Draco by ti nepoděkoval za další zdržování.“

„Můžete přestat mluvit v hádankách?“ domáhala se Hermiona.

„Váš vychvalovaný úsudek něco nemůže vysvětlit, slečno Grangerová?“

Harry si pomyslel, že si to Snape až příliš užívá. „Tati, co chtěla Tonksová po Dracovi?“

„Oh, velmi málo.“ Snape začal vypadat ještě samoliběji. „Dovoluju si tvrdit, že na rozdíl od Dracovy přítelkyně.“

Harry překvapením zcepeněl, ale udržel si dost duchapřítomnosti, aby se vyhnul Rhiannoninu jménu. „Ona je tady?“

„Jak se to vezme. Samozřejmě je v přestrojení, ale Tonksová kouzlo zruší, aby dala těm malým hrdličkám sedm minut o samotě,“ řekl Snape a zkontroloval hodinky. „Mohlo to být déle, pokud by jsi netrval na tom, že s ní budeš bojovat na život a na smrt, Harry.“

„Nevěděl jsem--“ Harry přimhouřil oči. „Jak jsem to mohl vědět? Tonksová na něj byla hrozná!“

„Dobře, nemohla oznámit, co má doopravdy v úmyslu,“ řekl Snape. „Nevěděla, že tví přátelé jsou si vědomi situace.“

„Přesto se musela chovat, jako by chtěla Draca zatknout!“

„Možná se chtěla trochu pobavit na jeho účet,“ připustil Snape. „Vzpomeň si na loňský rok a uvědom si, že mezi Dracem a jeho sestřenicí je více než jen trocha napětí. Plánoval jsem tady být s tebou, až přijde, ale to tvůj bratranec znemožnil.“

„Je Dudley v pořádku?“

„Bezpečně jsem ho doprovodil k osobě zodpovědné za jeho ukrytí.“ Snapeovy tmavé oči zcela zčernaly. „Vyměnili jsme si slova. Jemně řečeno.“

„Ty a Dudley?“ polknul Harry.

„Samozřejmě, že ne. Nereagoval by na to dobře. Ne.... měl jsem řeč s jeho strážcem, který byl tohle ráno rozhodně laxní. Rozkázal jsem, aby ho nyní držel více pod kontrolou.“

Zajímavé, že byl Snape tak přesvědčený, že měl Dudley zůstat mimo King's Cross, pomyslel si Harry. „Draco právě nazval Rona pokrytcem, ale na tebe nemá! Jak jsi ji sem mohl takhle přivést, potom, co Draco a Hermiona pracovali na tom, aby ji udrželi stranou od všech nebezpečí?“

Snapeova dobrá nálada náhle zmizela. „Protože je to menší ze dvou zel. Jakkoli by se Draco chtěl chovat jako dospělý kouzelník, neuniklo mi, že je mu stěží sedmnáct. Potřeboval ji vidět.“

„I když by ji to zabilo?“

„Pokud by se Draco stal tak zoufalým, že by se proplížil z Bradavic, aby ji viděl, mohli by být zabiti oba.“

„Draco by se neproplížil--“

„Neproplížil? Někdo, kdo před šesti měsíci nechal svůj úsudek zahalit láskou tak hodně, že opustil svůj domov, dokonce ačkoli mu jeho bratr díky svým věšteckým snům řekl, že by ho mohli shodit z věže.“

Dobrý postřeh, pomyslel si Harry. Zrovna minulou noc si Snape dělal starosti, že Dracovi přeskočí a uteče do Exeteru--

„To jsi tím myslel!“ vykřiknul. „Když jsi řekl, že budeš litovat, co jsi udělal pro Draca, mluvil jsi o tomhle, ne o té adopci! Proč jsi mu to prostě neřekl?“

Snape si vzal chvilku na odpověď, ale nevypadalo to, že by jsi musel pečlivě promýšlet, co řekne. Harryho napadlo, že vypadá roztržitě... jako by něco kontroloval. „Mysli strategicky. Co by to s Dracem udělalo, pokud bych mu to slíbil a potom něco Tonksové zabránilo v dovedení té dívky? Pochop, je bystrozorka s velkou řadou povinností.“

„To by nebylo dobré,“ řekla Hermiona. „Ale souhlasím s Harrym, pane profesore. Bylo velice riskantní přivést ji na stanici, byť v přestrojení.“

Harry se zamračil. Myslel si to také; samozřejmě, že ano. Ale stejně... Harry vždycky oceňoval, jak Sirius jednou přišel na stanici, aby ho viděl, bez ohledu na to, jak nebezpečné to bylo.

„Nepřežil jsem roky jako špión prováděním pošetilostí. Ta mladá dáma není nikde blízko King's Cross. Věřím, že už jste slyšela o přemístění?“ Snape shlédnul přes svůj nos na Hermionu.

Harry vyskočil, když vlak zapískal.

„Možná se vrátí o pár minut později,“ řekl Ron téměř nadějně.

„Pokud to udělá, pane Weasley, doufám, že projeví lepší úsudek, než ukrást létající auto se špatným kouzlem neviditelnosti.“

To zavřelo Ronovi pusu.

Další zapískání a vlak začal pomalu supět vpřed.

Poslední komentáře
09.02.2010 00:27:34: Moc pěkné obě dvě části, děkuji za krásný překlad. Draco je opravdu otrvný, ale je mu jen 17 a horm...
08.02.2010 19:27:45: Dnes je kapitola z Hada, tam sa čakalo dlhšie, takže najskôr zajtra.
08.02.2010 11:58:08: Jasne že stačí, len ma to nenapadlo. smiley${1} Už to mám spiatky, večer, z práce sa nedá.smiley${1}
08.02.2010 11:46:03: Ou, myslela jsem, že stačí když to pošlu jen LadyF. Ta si s tím pohraje, a pak ti to zašle v hezkém ...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.