Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rodina jako žádná jiná

9. kapitola Maura Morrighanová 2/2

Preklad:  Janka
Záverečné beta: Tersa, LadyF


Posl.oprava:10.3.2010

Harryho první noc ve Zmijozelu proběhla přesně tak, jak se dalo čekat. Zabini vydal dlouhý, útrpný povzdech, když v ložnici sedmých ročníků uviděl Harryho loďák - i když to vlastně byla stará Snapeova truhla. Teď, když sdílel pokoj se Zmijozely, Harryho napadlo, že obranná kouzla navíc by se mohla hodit.

Zabini byl natolik směšný, aby si stěžoval na postel navíc, ačkoliv bez Notta byl pokoj obsazen obvyklým počtem.

Pak začal o novém nábytku, který Draco objednal soví poštou pro nadcházející ročník.

"Škoda, že prefekti nemají soukromé pokoje," řekl Draco.

Goyle, jak Harry zjistil, měl protivný zvyk poskakovat na posteli. Draco jen pokrčil rameny.

"Je vyztužená," zašeptal směrem k Harrymu.

"Fyzicky nebo kouzelně?" oplatil mu Harry šepot.

"Obojí."

"Co si to tam o mně vy dva říkáte?"

Draco Zabinimu věnoval nepěkný úsměv. "Jenom prefektské věci, Blaisi. Tomu bys nerozuměl."

Ten výraz na Zabiniho tváři vydržel jen okamžik, ale to Harrymu stačilo, aby pochopil. No jasně... když byl Draco vyloučen, Nott v Azkabanu a Crabbe a Goyle očividně nevyhovujícími, očekával Zabini, že se stane prefektem on sám.

I po té, co mu Snape zadal deset tisíc vět?

Naděje asi vážně nikdy neumírá.

"A jen tak mimochodem, nebyla to Weasleyová," řekl najednou Draco, když se protáhl a zazíval. "Nella Allenhamperová. Měl jsem ji a Davida Hansona."

"Táta ti dal dva?"

Dracovy prsty s jistotou uvolňovaly kravatu. "Už jsem to před tím dělal dvakrát, Harry. Jasně, že mi dal dva. Jak sis vedl s tou Leightonovic holkou?"

Harry si byl vědom Zabiniho odposlouchávání, takže tu otázku ignoroval. "Pojď, najděme Salsu a Lokiho."

Jakmile se ocitli na druhé straně společenské místnosti - v tuto hodinu z větší části prázdné - řekl  Harry tiše. "Je příbuzná s Nottem. Něco jako nevlastní sestřenice, ale pořád je. Řekla mi, že jí v létě chyběl, že ho nemohla vidět."

Draco ztuhnul, ale zeptal se. “No, co by mohl nějaký prvák zvládnout?"

"Nevím, jestli chce něco dělat," dodal Harry. "Ona... nevím. Nepoulila na mě oči jako Ginny, ale byla tak trochu... nevím."

"Čímž chceš říct, že máš dalšího prťavého fanouška?"

"No, vykládala mi, že jsem byl v jejích dětských knížkách."

"Riziko bytí Harry Potterem. Jen nezapomeň, že v jádru může být Nottová. Kde je k čertu Loki?"

"Alespoň, že já vím, kde hledat Salsu." Harry zaváhal. "Ehm... můžou tady kluci chodit do dívčích ložnic?"

"Raději bychom neměli. Riskujeme tím lekci o dekóru-" Draco zamířil ke skupině chichotajících se dívek, které scházely po schodech do společenské místnosti. "Potřebuji jednu z vás, aby přivedla Kentovou."

"Kentovou?" nechápal Harry.

Draco obrátil oči v sloup. "Larissu Kentovou. A ty mi chceš dělat přednášku, že neznám jména svých spolubydlících."

"Loni jsi to nevěděl."

"Řekněme, že tentokrát beru své prefektské povinnosti mnohem vážněji."

Tomu Harry rozuměl. Byl velký rozdíl mezi odpovědností získanou tím, že hlava tvé koleje předstírala podlézání tvému otci, a odpovědností získanou důvěrou tvého skutečného otce ve tvé schopnosti.

 
Larissa seskákala dolů, schody brala po dvou, i když jednou rukou si u krku přidržovala Salsu, která tam byla omotaná a vypadala, že spí.

Draco se zachvěl. Mohl se zbavit své fobie z hadů, ale nikdy se nemohl stát jejich milovníkem. Vidět jednoho z nich omotaného kolem krku malé holky byl očividně pohled, bez kterého by se obešel.

"Larisso," řekl Harry a sklonil se, aby si od ní vzal Salsu. "Vím, že chceš mít svého vlastního hada, ale opravdu od tebe není správné odnést si mého do svého pokoje."

Začala překotně mrkat a vypadala jako by se měla rozplakat.

"Ale Salsa byla tak opuštěná, a kromě toho ta velká ošklivá fretka vypadala, že ji chce sníst a..."

Draco ztuhl a přikročil k Larisse. "Co jsi udělala Lokimu?"

"Nic... no, skoro nic..."

"Co, Larisso?" zeptal se nebezpečně tichým hlasem Draco.

Druhačka ustupovala dokud zády nenarazila o zeď. "Nemohla jsem nechat Salsu překousnout vejpůl!"

"Jen nám řekni, co jsi udělala Dracově fretce," řekl Harry.

"Zavřela... zavřela jsem ji do krabice-"

"Jeho," vyštěkl Draco. "A kde je ta krabice, hmm?"

"Na- na-" koktala Larissa, "na chodbě, jen pár stop od dveří do společenské místnosti. Chtěla jsem ji... ehm jeho, pustit ven ráno, přísahám Drakouši-"

Draco ji naprosto ignoroval. Za chvíli se vrátil s bílou fretkou stoulenou ve svých rukách. Když přicházel, vypadalo to, že se s ní mazlí, ale jakmile se přiblížil k Larisse tak přestal. "Měl bych ti odebrat sto bodů, ty malý usoplený fracku. Co kdyby ho našel Filch? Mohl by ho vyhodit z hradu, aby se o sebe sám postaral v Temném hvozdu!"

"Oh, jsem si jistý, že by dřív trefil do Hagridovy chýše-"

Draco se na něj zamračil. "To by bylo ještě horší, Harry." Obrátil pozornost zpátky k Larisse, která si kousala spodní ret. "Nikdy se znovu neopovažuj dotknout se mé fretky."

Na to se Larissa rozplakala.

"Co? Co je?" zeptal se Draco netrpělivě.

"O-o-on chtěl sežrat S-S-Salsu!"

"Ne, nechtěl," řekl Harry.

"Chtěl, chtěl, chtěl!" Larissa začala lapat po dechu, byla k neutišení.

Harry nevěděl, co dělat, ale ignorovat její trápení mu přišlo kruté, tak ji zatlačil na nejbližší židli. Pro oba byla skutečně moc malá, ale nějak se mu podařilo vmáčknout malou dívenku vedle sebe. "Loki je už na Salsu celkem zvyklý, vážně. Naučili se spolu vycházet. A když je Salsa opravdu vystrašená, tak ví, že se může odplazit do štěrbin nebo do své kouzelné krabice, kde je chráněná. Můžu se jí na to zeptat, dobře?"

O jednu rychlou konverzaci v hadím jazyce později, už Larissa nebyla zoufalá, ale fascinovaná,   ačkoli její tvář byla stále flekatá a mokrá od slz.

"Říká, že Loki se na ni jen díval, Larisso."

"Díval se na ni zvláštním-"

"Nech moji fretku na pokoji," řekl Draco přísně, i když jednou rukou hladil Lokiho po zádech, pomalu a jemně. "A neříkej mi Drakouš."

Larissa přikývla a seskočila z Harryho klína. Jak se tam dostala, to si Harry nebyl právě jistý. Příšerně se vrtěla, když syčel na Salsu... možná, se chtěla dostat blíže ke konverzaci.

“Očividně máš dva prťavé fanoušky," řekl Draco suše, když Larissa odskákala po schodech pryč - na své rozrušení už očividně nemyslela. "Ale radši bys ji už neměl nechat takhle si s tebou hrát. Tohle byly typické testrálí slzy."

"Testrálí slzy?"

"No, testrálové nikdy nepláčou, ne?" povzdechl si Draco. "Proč v Bradavících přidaly do učebního plánu etiku, ale kouzelnická studia úplně vynechali? Už bys to rčení měl znát."

To připomínalo mnohé z věcí, které mu Draco už říkal, ale tentokrát to poprvé nebylo nadhozeno posměšně. "Nečetl jsem věci jako Maličké kouzelnické zázraky, když jsem vyrůstal."

Draco se zachichotal. "Nezačínej to číst ani teď. Je to plné lží o tobě. Jak jsi se narodil na měsícem osvícené mýtině u stáda jednorožců, kteří na tebe shlíželi, a podobně. Skoro jako v tom mudlovském mýtu, co jsem studoval – neposkvrněné početí."

"Ne, moji rodiče určitě měli sex," řekl Harry a ušklíbl se, když si vzpomněl, jak mladší verze Severuse vykládala o Jamesi Potterovi a Lily Evansové, když se společně vykrádali... uh.

"A to jsem si myslel, že jsi duše neposkvrněná." Draco udělal obličej. "O rodičích, chci říct. Vím, co jsi myslel. Nejlepší o tom nepřemýšlet."

"To vysvětluje, proč se stále snažíš někoho dohodit tátovi!"

"Oh, to?" Draco pokrčil rameny. "To je něco jiného."

"Proč je to něco jiného?"

"Prostě je." Draco se narovnal. "Měli bychom jít spát. Zítra je první vyučovací den."

Harry se rozhlédl po opuštěné společenské místnosti a náhle si uvědomil, jak je všechno tiché. "Ale... nebývá Zmijozel trochu divočejší? První noc zpátky na hradě?"

"Schováváme si to na víkend. Pochop, jsme ctižádostiví. To se hodí tak na Nebelvíry, hodit obezřetnost do větru a ponocovat, zatímco by měli odpočívat, aby mohli zapůsobit na své učitele."

Ačkoli, ani v Nebelvíru asi dneska v noci nebyl moc velký večírek, pomyslel si Harry, když následoval Draca po schodech nahoru do chlapeckých ložnic. Ne, když před měsícem bylo tak mnoho lidí zabito při zničení Ministerstva. Mnoho studentů mělo pravděpodobně příbuzné mezi těmi, kteří tehdy pracovali pozdě v noci.

Například Ron.

---------------------------------------------------

Místo toho, aby si prohlédli rozvrhy po snídani ve Velké síni, měl Snape prefekty, kteří je rozdali v soukromí společenské místnosti, takže každý zmatek nebo stížnost mohl být vyřešen bez cizích očí. Zmijozel, jak se Harry učil, si musel udržovat jistou pověst.

Zabini byl předvídatelně neurvalý o obsahu svého rozvrhu. "Etika," četl a díval se na papír, jako by ho mohl změnit silou vůle. "Co je to za hnus?"

"Nový povinný předmět pro všechny sedmé ročníky," odvětil Draco, který jednoduše miloval být tím, kdo je zasvěcený. "Profesor Snape to bude učit."

"Jasně, profesor Snape tak bude učit etiku!" 

Dracův tón potemněl. "Chceš říct, že žádnou nemá? Protože znevažovat svou hlavu koleje přímo před prefekty je ubohý způsob, jak začít školní rok, Zabini."

"Jen... jen jsem si myslel, že jeho opravdovou specializací jsou lektvary."

"To sis myslel? Mně připadalo, že byl loni v obraně poměrně dobrý," řekl Draco ostře. Podíval se přes zmatené studenty a pak lehce zvýšil hlas. "Připraveni? Úhledné řady, první ročníky vepředu a tak dále. A mějte na paměti, že do Velké síně nemůžete vběhnout jako děti. Jste zmijozelové!"

"Jsou to zmijozelské děti," řekl Harry potichu, když s Dracem zaujali svá místa na konci řady proudící z dveří společenské místnosti.

"A já jsem hlavní zmijozelský prefekt-"

“To říká kdo?"

"Myslím, že já, právě teď. Neposlouchal jsi?" Draco se jemně dotkl Harryho ruky. "Nevztekej se kvůli tomu. Neznáš zvyklosti koleje. Opravdu to připadá mně."

"Jo, dobře-" Harry věděl, že má jeho bratr pravdu a tak se raději začal věnovat prohlížení rozvrhu. V tom kvapu mu sotva věnoval pohled. Hm. Etika byla v úterý a ve čtvrtek, přímo po přeměňování, které bylo po obědě. Vypadalo to, že je etice dáno hodně prostoru, ale každé sezení trvalo jen hodinu.

Nebyl si jistý, co si má myslet o obraně proti černé magii. Tři dvouhodinovky každý týden byly v pořádku, kdyby měli profesora, který by za to stál, ale s Maurou Morrighanovou, v jejím koženém pastýřském oblečení, si nemohl být jistý.

No, přijde na to brzy; první hodina obrany byla hned po snídani.

Měl také každý týden tři dvouhodinovky lektvarů, což bylo mnohem více než minulý rok. Už se více neděsil času stráveného se Snapeem, ale věnovat se šest hodin týdně lektvarům? Každého normálního člověka by to zdrtilo!

Draco, pomyslel si Harry, když vešli do síně, byl všechno, jen ne normální. "Konečně. Slušný příděl lektvarů."

"Ročník OVCÍ, hádám."

"Myslím, že to má také co dělat se spojením šestých a sedmých ročníků. Je to náš rok OVCÍ ve všem ostatním a rozvrh není tak intenzivní. Až na obranu. Ale těžko si můžu stěžovat na hodiny a hodiny v tak přitažlivé společnosti-"

Harry by rozhodně mohl. Jestli nebude vědět nic užitečného, bude si stěžovat, hlasitě a dlouho. Měl dost učitelů obrany, kteří byli naprosto neschopní, když přišlo na učení opravdových technik, které potřeboval, aby jej udržely naživu.

"Oh, Harry, ukaž mi svůj rozvrh," řekla Hermiona, která na něj číhala na cestě ke zmijozelskému stolu. "Nech mne se podívat... dohromady lektvary a obrana a přeměňování a samozřejmě etika... i když, škoda formulí. A mám věštění z čísel místo magických tvorů-"

"Já mám věštění z čísel místo magických tvorů a přibral jsem si studium mudlů, samozřejmě," protáhl Draco. "A také ti přeji dobré ráno, Hermiono."

 
Trošku zčervenala, ale brzo se vzpamatovala.  "Dobrá, já už jsem se naučila, jaké nebezpečí spočívá ve snaze zvládnout všechno najednou. Tak můžu si prohlédnout tvůj rozvrh?” Prohlédnutí jí zabralo jen chvilku. "Máš víc hodin s Harrym než já!"

"Jistě. Je to Zmijozel."

"Je také Nebelvír--"

"Mělas ho celých šest let jen v Nebelvíru a teď mi nedopřeješ ani jediný rok?"

"Hej, není třeba se o mě přetahovat," řekl Harry, i když byl tou možností vskrytu potěšen.

"Jen buď vděčná, že máme tolik zmijozelsko-nebelvírských společných hodin," řekl Draco Hermioně.

Harry se usmál. Bylo skvělé, být zpátky ve škole. Doopravdy zpátky, se všemi ostatními kolem. "Představ si to, Hermiono. Být vděčná za to, že jsi spojená se Zmijozelem."

"Poměrně divný pocit, ano,” řekla Hermiona s úsměvem. Ale hned na to svraštila obočí. "Tak ji tu máme zase a zase se předvádí. Co má ta ženská za problém?"

Harry pohlédl k hlavnímu stolu a uviděl Mauru Morrighanovou, jak se usazuje na židli vedle Severuse. "Předpokládám, že na to brzo přijdem," řekl Harry, protože Draco na ni jen hleděl mírně skelným pohledem. "Uvidíme se za chvíli na obraně.”

---------------------------------------------------

Učebna obrany byla zbavená gobelínů a podobných věcí, které Aran pověsil na zdi. Teď byla z větší části holá a bez ornamentů, i když si Harry všiml kříže sv. Brigity, zavěšeného přes jedno okno a něčeho, co vypadalo jako borové větve, které spočívaly na zábradlí schodů, jež vedly do soukromého kabinetu Morrighanové.

Profesorka sama ale nebyla nikde k vidění.

"Možná se převléká do hábitu," řekla Hermiona jízlivým tónem. "Jak jinak by Ron s Dracem mohli dávat pozor na to, co říká?"

"Nechápu, jak souzení lidí podle jejich oblečení může být přijatelné, když souzení podle krve není," odpálil Draco.

"V otázce oblékání má na výběr, proto-"

Harry jim zabránil v další hádce tím, že se posadil k nejbližší lavici a poklepal na židli vedle sebe.

K jeho pobavení se ji oba, Draco i Hermiona, pokusili zabrat.

Ale Draco byl gentleman a ustoupil, než došlo ke skutečné srážce. Našel si místo o dvě řady vepředu, které mu pravděpodobně v každém případě víc sedlo. Lepší úhel rozhledu. Harry se skoro ušklíbl.

Ron přišel skoro pozdě, ale on nikdy rád neopouštěl snídani včas. Vklouzl do židle v zadní řadě jen pár sekund před tím, než se dveře na vrcholu schodiště otevřely a Maura Morrighanová vešla.
Po několik sekund nic neříkala, jen shlížela na shromážděné studenty.

"Přísahám, že nosí kontaktní čočky," řekla Hermiona téměř neslyšitelným šeptem. "Nebo je to kouzlo. Ničí oči nezáří tolik jako její."

Harry si jejích očí až do teď nevšiml. Byly teple hnědé, ale co na tom lidi k čertu zajímalo? Byla schopná učit svůj předmět? To byla jediná otázka, která ho zajímala.

No, tohle, a ještě ten "rozhovor", který ho čekal s otcem.

"Vítejte v sedmém ročníku obrany proti černé magii," řekla Morrighanová svým melodickým irským přízvukem. "Jak dobře víte, jsem profesorka Morrighanová a--"

"Když to víme, tak proč nám to říká?"

"Ššš," řekl Harry a dloubl do Hermiony pod stolem.

Přišlo mu zvláštní, že musí říkat on jí, aby byla zticha během hodiny.

"... toto je klíčový rok vašich studií a to nejen proto, že na jaře budete dělat zkoušky OVCE. Se zničeným a stále ještě zcela neobnoveným ministerstvem nelze pochybovat o tom, že nás čekají neklidné časy. To, co se tu naučíte, vám pomůže nejen ve vaší kariéře, zanedlouho by vám to doslova mohlo zachránit život. Vzhledem k tomu, nemáme čas nazbyt.”

Harry přikývl. Doposud souhlasil s každým slovem, co řekla.

Hermiona vypadala, že souhlasí také. Potlačila povzdech, zalovila v brašně u svých nohou a vytáhla přidělenou učebnici. Několik dalších studentů, včetně Draca, udělalo to samé. Harry je rychle následoval.

Stále ještě lovil svou knihu, když jej přerušil profesorčin hlas. "Co je to?" zeptala se a zvedla Hermioninu knihu z lavice.

Hermiona pro jednou vypadala, jako by nevěděla, jak odpovědět na učitelovu otázku. Ačkoli, byla to velmi neobvyklá otázka. "To je učivo obrany, profesorko Morrighanová."

"Oh, ne, ne," řekla. "Ne, rozhodně ne."

"Ale je to jedna z poslaného seznamu," protestovala Hermiona a popadla kousek pergamenu a dvě další knihy ze své brašny. "Společně s těmito. Vidíte? Tady jsou pokyny, které byly poslané sedmým ročníkům."

Všechno strčila Morrighanové pod nos.

Profesorka pohlédla na pergamen a její hnědé oči se zachmuřily. "Tři knihy, ano?" Podívala se na ostatní studenty a promluvila pevným tónem nepřipouštějícím protesty. "Všechny je odložte. Jestli chcete, čtěte si je ve svém volném čase, ale má vlastní filosofie je, že obrana není něco, co se můžete naučit z knih. Budeme tady mít praktická cvičení, každou hodinu, a vaší domácí úlohou bude pokaždé plně ovládnout dovednosti, které vás naučím. Nikdo nikdy nepřelstil černokněžníka tím, že by mu citoval části knih, slečno..."

"Grangerová," řekla Hermiona upjatě.

Více než upjatě; vypadala, že možná každým okamžikem vybouchne jako napěněná nádoba.

Profesorka Morrighanová zkřížila ruce na hrudi a třásně na jejích rukávech se zahoupaly, jak se pohnula. "Nuže, slečno Grangerová? Dejte ty knihy pryč."

Hermiona to udělala, ale zároveň se zeptala: "Proč jste je tedy napsala na seznam učebnic, když jste neměla v úmyslu je použít?"

"Myslím, že odpověď na tuto otázku je jasná. Nenapsala."

Hermiona vypadala, jako by k tomu ještě měla co dodat, ale Morrighanová se otočila, aby vyvolala Deana, který se hlásil. "Ano, pane..."

"Thomas. K těm domácím úkolům, které jste zmiňovala. Myslela jste tím, že nebudete zadávat eseje? Žádné tři stopy tohohle, dvě stopy tamtoho?"

“Jistěže ne. Absolutně žádné eseje a požadované čtení. Obrana je něco, co děláme, dámy a pánové, ne něco, co studujeme. Ne, jestliže si přejeme zůstat naživu."

Třídou se rozlehlo zavýsknutí. Tedy od půlky studentů. Mužské půlky. Dívky byly stále příliš vyvedené z míry tím, jaký měla Morrighanová vliv na kluky, kteří oslavovali vše, co řekla.

I když i Harry se bezesporu cítil v slavící náladě. "Je opak Umbridgeové," zašeptal škodolibě  Hermioně, když byla Morrighanová z doslechu. "Nic jiného než praktická cvičení!"
Hermiona se jen zamračila.

"Dobrá, připravte si hůlky," přikázala Morrighanová. "To je první pravidlo v mé třídě. Připravené hůlky po celou dobu. Až se naučíte trochu víc, tak na vás budu útočit bez varování. Řízené souboje jsou dobré na procvičování, ale musíte být připravení pro opravdový svět venku. Svět, který je ve válce. Mou prací je, abyste na to nezapomněli."

"Perfektní," zamumlal Harry.

"Můžeme se naučit spousty užitečných kouzel z knih, Harry-"

"To děláme už roky, Hermiono--"

"Vstaňte a seřaďte se podél zdí," nařídila Morrighanová. Dala jim jen pár sekund na to, aby se přesunuli, a pak její podivná, listím obrostlá hůlka zasvištěla vzduchem.

V ten okamžik každý stůl a židle v učebně byly přeměněny v zelené krabovité stvoření s obrovskými zubatými klepety.

Studenti, kteří dost rychle nenásledovali profesorčiny pokyny, se drali pryč od zvířat, která se pohybovala tak rychle, že podlaha vypadala jako živá.

"No?" zeptala se Morrighanová a vyskočila na zábradlí schodů za sebou. Borovicové jehličí se sneslo dolů. V klidu se posadila a přehodila nohu přes nohu. "Budete tam jen tak stát s vypoulenýma očima? Skandinávští štípaví krabi možná nevypadají tak zle, ale mohou vás pěkně zranit, když je necháte."

Možná nevypadají tak zle? Harry si myslel, že vypadají krvelačně. A hladově.

 
"Finite Incantatem," zvolala Parvati, ale nic se nestalo.

"Impedimenta!" zkusila to Hermiona.

Krabi ani nezpomalili.

"Buď jsou to magičtí tvorové, odolní našim kouzlům nebo je stvořila tak, aby ignorovali kouzla studentů-"

"Arresto Momentum!" zkusil Harry, opatrný, aby do kouzlení nezapojil hůlku. Nechtěl prozradit své síly, než bude Řád připraven.

Jeho kouzlo – ostatně jako tucty ostatních, které slyšel od studentů - se ukázalo neúčinným.

"Gigt," řekl Draco klidným, jasným hlasem.

Na to krabi zpomalili a začali se pohybovat trhaně, jako by byli v bolestech.

Všichni studenti přestali se zběsilými výkřiky a zadívali se na Draca, který něco mumlal, mával hůlkou v malých smyčkách, a přitom bedlivě sledoval vzduch před sebou.

Pak opět namířil hůlku na kraby. "Fangelsi," řekl, tentokrát s větší silou.

Odnikud se vymrštila drátěná klec a uvěznila všechny kraby, až na pár zbloudilých, uvnitř. Morrighanová je šla zvednout a jemně je polaskala, než je usadila na vrchol klece.

"Velmi dobře. Opravdu, velmi dobře," řekla Dracovi a usmála se takovým způsobem, že kluci ve třídě vytřeštili oči. Samozřejmě, to zase rozzuřilo děvčata. "Mohl byste vysvětlit třídě, jak jste ten problém vyřešil?"

Draco držel svou hůlku připravenou, když mluvil, i když Harry pochyboval, že by ho chtěla Morrighanová napadnout první den školního roku. "Profesorka se zmínila, že krabi byli původem ze Skandinávie. Myslel jsem, že by to mohlo být vodítkem. Neodpovídali na latinská zaklínadla, takže mě napadlo, že je možná přeměnila tak, aby reagovali pouze na rodnou magii. Zatímco vy ostatní jste na ně stříleli kouzla, která se od nich odrážela, já jsem zkusil kouzlit ve staré skandinávštině."

"A ty samozřejmě mluvíš starou skandinávštinou," řekl Ron a přimhouřil oči. "Tak proč ti to trvalo tak dlouho?"

"Slyšel jsi slovo zkusil, Weasley? Moje překladové kouzlo nemohlo skandinávštinu zvládnout, tak jsem zkusil moderní islandštinu, ale i tak, jen pár zaklínadel je vůbec možné přeložit. Nakonec se mi ale podařilo najít překlad pro kouzlo želatinových noh.”

"Základní překladová kouzla jsou velmi omezená a velmi špatně se slaďují s máváním hůlkou. Bylo by od vás velmi dovedné najít jedno kouzlo, které účinkuje, o dvou ani nemluvě," řekla Morrighanová. "Mimochodem, gigt je islandsky dna. A vaše druhé kouzlo?"

"Incarcerous."

"To bylo významově blíž, fangelsi znamená vězení."

Parvati zvedla ruku. "Proč ti kraby nezaútočili na vás, paní profesorko?"

"Protože jsem je stvořila tak, aby to nedělali, jak jinak. Teď, kdo mi řekne, co jste se z této lekce naučili?"

"Překládací kouzlo," řekl Zabini.

"Studovat v předstihu, abychom ho znali," řekla Hemiona drze.

"Vyhýbat se pobřeží!"

Harry nevěděl, kdo řekl poslední větu, ale Morrighanová zúžila oči. "To jsou jenom detaily vztahující se k této naší situaci. Co jste se opravdu naučili?"

"Sledovat, co vaši nepřátelé prozradí," řekl tiše Harry. "Kouzelník... nebo čarodějka... možná použije magii, se kterou nepočítáte, ale jestli dáváte pozor, tak si možná všimnete náznaku, který můžete využít pro sebe."

"Ano, přesně tak. Velmi dobře, pane..."

Harry měl pocit, že jeho jméno už zná, ale líbilo se mu, že s ním jednala úplně stejně jako s ostatními studenty. Moc se mu to líbilo. "Potter."

"Velmi dobře, pane Pottere." Ladně se otočila na jedné noze - uh, nosila kožené boty zdobené korálky - a věnovala Dracovi plnou pozornost. "A vaše jméno?"

"Snape."

Zabini vydal posměšný zvuk.

Morrighanová pozvedla obočí. "Skutečně. Máte něco společného s mistrem lektvarů Snapem?"

"Jsem jeho syn." Když její obočí vylétlo ještě výš, Draco pokračoval, "stejně jako Harry. Adoptoval nás oba. Minulý rok. Bylo to ve všech novinách."

"Zjevně nečte ani je," zašeptala Hermiona.

Draco hodil pohled Ronovým směrem. "Pro některé lidi je těžké oslovovat mě Snape, paní profesorko. Jestliže tomu dáváte přednost, můžete mi říkat Draco."

Její pohled se nesporně stal ještě upřenějším. "Říkal jste Draco?"

"Říkal jsem ti, že to je divný jméno," zašeptal Ron do Harryho druhého ucha.

"Sklapněte, oba," zasyčel Harry. Nevěděl, co je špatně, ale něco určitě bylo. Morrighanová náhle vypadala vztekle.

Vyslovením jediného slova se Draco změnil z obzvlášť nadaného studenta na někoho, koho očividně nechtěla ve své třídě mít.

Ne ale, že by ho vykopla ven, jako to minulý rok zkusil Aran s Harrym.


Nicméně, strávila zbytek hodiny poukazováním na všechny jeho omyly a opomíjela případy, kdy uspěl v úkolech, které zadala. Když ho kritizovala, nebrala si servítky.

A nebyla jen brutálně upřímná. Vypadala, že se vyžívá v jeho ponižování. V jednu chvíli dokonce prohlásila, že by ještě neměl být v sedmém ročníku, když zjevně není natolik duševně zralý, aby rozuměl jedinému slovu z učiva etiky.

Tenhle komentář přišel úplně znenadání během ukázky mocného štítového zaklínadla.

Ron si samozřejmě myslel, že je to celé úžasné.

Hermiona musela připustit, že je hluboce zmatená.

Harry byl vzteklý. Věděl, jaké to je mít učitele, který je na vás zasedlý. Ale co má jen proti Dracovi?

Že by na sebe Lucius Malfoy někdy v minulosti přivolal hněv další ženy? Ale Draco nebyl jako jeho otec, to už věděl i Harry.

Maura Morrighanová, jak se zdá, se to teprve musí naučit.

Poslední komentáře
10.03.2010 15:08:27: Tak som konečne tu, normálne som sa stále nemala a nemala čas prečítať a okomentovať. smiley Perfektná...
10.03.2010 06:58:14: Opravené postrehy od Elzy.
09.03.2010 23:42:31: Moc pěkné, hádám, že naše milá amazonka nemá moc dobré zkušenosti se jménem Malfoy, ale jinak vypadá...
09.03.2010 22:25:01: Vždyť to říkám, už tu číhá smiley${1}smiley${1}
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.