Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rok jako žádný jiný

Kapitola 60. CO JE NA JMÉNU?

Preklad: Chalibda, Atet

Betareader:  Chalibda

Záverečné beta: soraki


Harryho probudil pocit tíhy na hrudi. Nebyl to tak příšerný tlak, že by nemohl dýchat, byla to jen něčí prostá přítomnost, někdo na něm odpočíval.

Ne někdo, došlo mu, když otevřel oči a poznal otcovy dlouhé tmavé vlasy. Zmateně se rozhlédl dokola. Byl u sebe v pokoji, ležel ve vlastní posteli a Draco ležel v oblečení na svém vlastním neodestlaném lůžku. Ron byl skrčený v křesle, které sem bylo doneseno z obývacího pokoje, byl otočený ke zdi a chrápal.

Otec byl v dalším křesle, přitaženém ke straně postele, ale místo toho, aby seděl, byl natažený a tváří spočíval na Harryho hrudníku.

Harry si pomyslel, že to není příliš snapeovské, ale v hloubi duše ho to potěšilo. Pamatoval si kouzlo, které dopadlo opravdu příšerně, pamatoval si, jak hlavou narazil do zdi, jak se pokoj točil, když ho Ron držel a nutil ho zůstat vzhůru. Ale to on nezůstal, že ne? Jediné, co ho napadlo bylo, že se zranil a Severus ho ošetřoval, ale to stejně nevysvětlovalo, proč se ten člověk rozhodl na něm spát.

Věděl, že by otec nechtěl, aby ho ti dva ostatní chlapci viděli takto, a tak mu zlehka zaklepal na rameno. „Severusi,“ zašeptal. „Hej, tati. Myslím, že by ses měl radši vzbudit.“

Pramen dlouhých, mastných vlasů mu přejel po ruce, jak se Mistr lektvarů pohnul. Musíme s tím něco udělat, pomyslel si Harry. I když darovat šampon by bylo bezpochyby poněkud nezdvořilé. Což mu připomnělo něco, o čem před chvílí přemýšlel a chtěl se na to zeptat. Opravdu měl věnovat té adopční smlouvě víc pozornosti, jenže tehdy se cítil vážně mizerně. „Kdy máš narozeniny?“

„Cože?“ Jak se Snape posadil a protáhl, zvuk praskajících kloubů ukončil ticho v místnosti. Harry se s porozuměním pousmál a všiml si, že i chlapci se pohnuli.

„Tvoje narozeniny,“ opakoval stále ještě šeptem. „Kdy je máš?“

„Zbláznil jsi se?“ vrčel Snape. „Právě jsi ovládl temné síly, upadl při tom do bezvědomí a jediné, co chceš vědět je, kdy já mám narozeniny?“

„Cítím se dobře,“ posadil se Harry a naléhal. „Na něco jsem se ptal.“

Snape na něj zíral. „Na začátku ledna,“ odsekl.

„Ou, to jsem nevěděl.“ zamumlal Harry a cítil se opravdu špatně. Tehdy už byl Severusův syn, ale jeho narozeniny propásl. „To je mi líto. A co se vlastně stalo? Pamatuji si to kouzlo a to, že jsem ničil obývací pokoj a to, že... odpusť mi ten gauč a tu zeď… a všechno, co jsem zničil.“ Harry se nadechl. „Ron tě přivolal z Doupěte, že?“

Snape se na něj nevrle podíval a vrčel. „Nebylo třeba, aby mě někdo volal, ne když ochranná kouzla na mé kanceláři byla prolomená tak zcela neslýchaným způsobem.“

„Poslouchej, nikdo nevstoupil do tvé kanceláře!“ zaječel Harry a pak si začal třít hlavu. „Tak proč jsi naštvaný? Děláš, jako kdybych tu zeď chtěl svou hůlkou zničit!“ Ke konci už zase ječel, což ve skutečnosti způsobilo jediné, zase ho rozbolela hlava. Náhle vyčerpán, zhroutil se zpátky do polštářů a díval se na Snapea.

„Já se nezlobím kvůli té zdi,“ řekl Snape a povzdychl si, když se natáhl, aby pohladil Harryho po vlasech. „Já se vůbec nezlobím, jen to byla dlouhá a těžká noc.“

„Copak už je ráno?“ Harry se otočil, aby viděl na kouzelný rám. „Aha. To je mi líto.“

„Prosím tě, přestaň se omlouvat,“ přerušil ho Snape unaveným hlasem. „Jen mě ujisti, že jsi v pořádku.“

„Řekl jsem, že jsem,“ připomněl mu Harry.

Snape si otřel ruce o kalhoty a přikývl způsobem, který měl asi vypadat energicky, napadlo Harryho. „Ano. Madam Pomfreyová nás ujišťovala, že budeš. Přišla sem dolů a kouzlem odstranila tvůj otřes mozku. A pak řekla, že se potřebuješ pořádně vyspat. Varovala mě, že se po probuzení budeš nejspíš cítit slabý, je to tak?“

„Hmm, trochu,“ uvědomil si Harry. „A... můžu se... zeptat,“ ztišil hlas, „proč jsi spal na mně?“

Snape zrozpačitěl. „Bylo potřeba tě držet.“

Harry zdvihl jedno obočí a čekal, co bude dál.

„Byl jsi v bezvědomí, ale... rozrušený,“ vysvětloval Snape. „Přestal jsi se třást jenom, když jsem tě držel, což není nijak překvapivé. Právě jsi dokázal přinutit své temné síly, aby proudily tvou hůlkou, což musela být vyčerpávající zkušenost. A tvoje temné síly mě poznaly, jako bezpečný přístav, protože jsem už kdysi byl ve tvé mysli.“

„Aha...“ Harry si vzpomněl, že o tomhle Snape už jednou mluvil.

„Pokoušel jsem se zůstat vzhůru...“ pokrčil rameny Snape.

„V pořádku,“ Harry si dokázal představit zbytek věty.

„A nyní bys mi možná mohl přesně vysvětlit, jak se ti podařilo zničit ty zdi?“

Harry náhle strnul hrůzou. „Ta zeď,“ zalapal po dechu. „Strážné kouzlo!“

Jeho otec ho uklidnil krátkým stiskem ruky. „Strážné kouzlo nebylo zničeno. Poznalo tvou magii a nechalo ji proudit. Bezpochyby, kdyby s tvým kouzlem bojovalo, měli bychom problém. A nyní mi, pokud můžeš, vysvětli, co se vlastně stalo.“

„Já to vlastně úplně přesně nevím,“ řekl Harry a snažil se přemýšlet. „Mluvil jsem se Salsou a vysvětloval jí Lumos. Aa, a... prostě se to povedlo.“

Rona to probralo a tak si přitáhl křeslo k Harryho posteli. „Ty si nic víc nepamatuješ? Držel jsi svou hůlku a syčel na hada a pak jsi svou hůlku namířil na zeď, stejně, jako když jsi cvičil a pak... to bylo!“

„Děkuji vám za vaši vědeckou analýzu,“ suše poznamenal Snape a potřásl hlavou. „Mluvil jsi tedy hadím jazykem, co jsi říkal?“

Harry v zamyšlení stáhl obočí. „No něco jako tohle. Podívej Salso, takhle se to dělá. A pak jsem natáhl ruku s hůlkou a pokoušel jsem se říct Lumos, jenže to mně nešlo. Je to zvláštní, nedokážu přeložit latinu do hadího jazyka. Jenže jsem jí to stejně chtěl ukázat a tak jsem místo toho řekl Rozsviť se!!.“

„V hadím jazyce?“

„Samozřejmě, že v hadím jazyce, když jsem zrovna mluvil s hadem!“

„Nemusíš se hned tak bránit.“ vmísil se do debaty Draco, který se posadil na posteli a zíval. „Mělo mě už dřív napadnout, že bys mohl být schopen kouzlit v hadím jazyce.“

„To nedává smysl!“ namítal Harry.

„Já myslím, že dává.“ Snape vyčaroval sklenici vody a podal ji Harrymu. „Jak už jsme o tom mluvili, hadí jazyk sám o sobě je temná síla a v tvém případě to znamená, že jedna temná síla zpřístupňuje ty ostatní. Je to tak, jak jsem říkal. Tvá magie nezmizela. Jen bylo potřeba najít klíč k její nové formě.“

Harry se otřásl. Ty síly se mu skutečně zdály temné. „Jen jsem zkoušel Lumos,“ protestoval. „Nechtěl jsem odstranit zeď.“

„Řekl bych, že to bylo Lumos,“ řekl Snape. „Jenom ohromě silné. O tom už jsme také mluvili, jestli si vzpomínáš. Temné síly jsou opravdu velmi silné. Normálně je tlumí průchod povrchovou magií. Ale ty povrchovou magii nemáš, takže směřuješ své temné síly přímo do hůlky.“

„No to je ohromné,“ zasténal Harry. „Opravdu jsem chtěl zpět svou magii v takovéhle formě! Abych už nikdy nedokázal kouzlit normálně?“

„Ale pšš, pitomé děcko,“ tišil ho Snape. „Teď, když víme, že prostě musíš používat hadí jazyk, zbývá jediné, naučit se to lépe ovládat. Všechno bude v pořádku.“

V příští vteřině zažil Harry něco neuvěřitelného. Začala ho pálit jizva a žhnula tak, že měl pocit, že se mu něco zařezává do lebky. „Auuu!“ Skučel a bezděčně si tiskl ruku na čelo, jak se pokoušel té bolesti zbavit. Jako obvykle to nepomáhalo. A nikdy to nebylo takhle zlé. Jeho hlava se chystala vybuchnout. Harry se převaloval ze strany na stranu, přitahoval si nohy k hrudníku a rukou se mlátil do hlavy tak, že si poranil kůži.

„Já věděl, že ten zatracený polokrevný zmetek na Harryho nezapomněl!“ Přiřítil se s výkřikem Draco. „Sakra, co budeme dělat, studený obklad, nebo co?“

„Ano, přines nějaký,“ klidně doporučoval Snape a když Draco hmátl po hůlce položené na nočním stolku, dodal, „bez magie.“

Když Draco odběhl do koupelny, Ron zavrtěl hlavou s pohledem na Snapea. „Studený obklad mu s tímhle nikdy moc nepomohl.“ A ztlumeným hlasem: „Vsadím se, že jste jen chtěl Malfoye nějak zaměstnat?“

Snape ignoroval jeho otázku a natáhl se kupředu, aby mu opatrně uvolnil zuby, kterými si zraňoval ruce. Ty pak přidržoval v bezpečné vzdálenosti od Harryho obličeje. „Uzavři svou mysl,“ naléhal na něj. „Udělej to, Harry, víš přece, jak postavit ohnivou stěnu a vyhnat tu bolest.“

Harry náhle vykřikl, byl to hlasitý, uši rvoucí nářek.

„Teď, Harry!“ křičel Snape, „uzavři svou mysl!“

Lépe se to řekne, než udělá, pomyslel si Harry. Teď, když byl díky svým temným silám plně otevřený, Voldemort se do něj dostal a způsobil vzplanutí jizvy. Byl si jistý, že mu upadne hlava. Cítil, že nějaká mazlavá kapalina začíná stékat po jeho obličeji a skrz závoj bolesti slyšel Dracovo zaúpění, „ne, dobrý Merline, to...“

„Uzavřete svou mysl, Pottere!“ řval na něj Snape, svíral Harryho ruce tak, že mu téměř lámal prsty. Kupodivu to pomohlo. Ostrá bolest vzadu v hlavě přilákala jeho pozornost. Uvědomil si, že už to není jen jizva, byl to kouzelník, mocný kouzelník a jestliže ten tam vnikl, aby kouzly rozmetal ty stěny, pak Harry byl schopen uzavřít svou mysl zatraceně dobře, lépe než kdy jindy.
Harry zaťal zuby, ponořil se hluboko do sebe, svět zmizel v temnotě, jak se soustředil, aby našel zdroj svých temných sil. Oči v sloup, dech se prodíral přes zuby, ale pak vztyčil ohňovou stěnu kolem svého nitra. Mocným mentálním výpadem odrazil Voldemortův vpád přes plameny, zatočil s ním s takovou silou, že mohl slyšet, jak ďábelský čaroděj vykřikl, když byl vyhozen z Harryho mysli.

A pak se v pokoji rozhostilo ticho, až na jeho vlastní namáhavý dech.

Ztichlý, otevřel Harry oči a viděl tři kouzelníky, kteří na něj nevěřícně zírali. Harry si pomyslel, že není možné příliš často zastihnout Snapea s pusou otevřenou úžasem. „Co je?“

První se vzpamatoval Snape. „Tu máš, utři si obličej,“ naléhal, vzal Dracovi z ruky chladný a vlhký ručník a podal ho Harrymu. Ten mu ho vrátil ušpiněný od krve.

„Napadlo mě, že mi hlava pukla,“ pokusil se Harry zažertovat, ale nikdo se nezasmál. „No tak, co je?“ ptal se znovu.

„Kamaráde, z čela ti vyletěla ohnivá koule,“ řekl Ron tichým hlasem.

„Viděli jsme v ní tvář Pána zla než odsvištěla,“ dodal Draco. „Vypadal rozvztekaně.“

Snape vzal ručník a otřel místa, která Harry vynechal, pak pronesl hojivé zaklínadlo, aby odstranil stopy zubů z jednoho jeho palce. „Jak se cítíš?“

S polknutím Harry přiznal. „Uf, je mi trochu zle.“ Když se jeho otec chystal, že mu pomůže na záchod, Harry zavrtěl hlavou. „Ne, to bude dobrý. Jen mě chvilku nechte.“

Zatím, co čekal, až se Harryho dech zklidní, zeptal se Snape klidně: „Tvá mysl je dosud uzavřená?“

Harry se zabořil do polštáře. „Jo. Myslíte, že ji tak budu muset udržovat pořád? To bude děsně únavné.“

„Já si myslím, že si teď Voldemort dvakrát rozmyslí pokoušet se zase vniknout jizvou do tvé mysli,“ řekl Snape, zatím co odkládal ručník a narovnával Harrymu přikrývku. „Nicméně, ano, doporučoval bych ti, abys chránil svou mysl.“

Harry přikývl a uvažoval: „Hm... myslíte, že to, co ho přimělo k útěku, byl úder mé navrácené magie?“

Mistr lektvarů chvíli uvažoval, pak přikývl. „Samozřejmě to nevíme jistě, ale předpokládal bych, že se stále pokoušel o spojení, od tvého útěku ze Samhainu...“

„Od toho, jak jsi mě zachránil, bych řekl já,“ dodal Harry a doufal, že Ron tentokrát poslouchá.

Snape pokrčil rameny. „V každém případě, bych řekl, že až dosud bylo spojení přes tvou jizvu zablokováno.“

„Až dosud,“ opakoval Harry dost ponuře. „Co myslíte, všiml si Voldemort mých temných sil?“

„Je to velmi pravděpodobné.“

„Další prima novinky,“ bědoval Harry. „Co když teď také začne čarovat hadím jazykem. Tolik k silám, které Pán zla nezná.“

„Bylo to fyzické a duševní trauma, co spálilo tvoji lehkou magii a uvolnilo temné síly,“ připomenul mu Snape, pohledem ho varoval, aby se už víc nezmiňoval o Věštbě. „A co je zpřístupnilo pro hadí jazyk. Není pravděpodobné, že by Voldemort byl ochoten podstoupil takové utrpení, kterým jsi musel projít ty.“

„Je to zbabělý zmetek,“ uvědomil si Harry a zíral na Rona. Musí být pěkně vyděšený, měl těžkou noc. „Ale... skoro se bojím zeptat... kde mám hůlku?“

Snape ji vytáhl zpod oblečení a položil na noční stolek.

Harry si oddechl. „Už jsem se bál, že jsem ji taky spálil...“ Hůlka vypadala, že spí, což ho přimělo k otázce: „Jak jsi dokázal to kouzlo ukončit? Zkoušel jsem to, ale mně se to nepovedlo.“
„Kouzlo skončilo samo, když jsi omdlel,“ řekl mu Draco. „A víš, že ses ani jednou nepokusil použít hadí jazyk?“

„Lidé moc nepřemýšlejí, když mají otřes mozku,“ vyrazil Ron na Harryho obranu. „Proč by ho to mělo napadnout? Vůbec si neuvědomoval, co se stalo, a navíc, i kdyby, had už tam nebyl...“

„No jo, kde je Salsa?“ přerušil ho Harry. Napadlo ho, že se schovala. Takovéto Lumos muselo tvora, který příliš magii nerozuměl, obzvlášť vyděsit.

„Je v bezpečí ve své bedničce,“ uklidňoval ho Snape. „Mám ti ji přinést?“

„Ne, teď ne.“ Harry si úlevně oddechl. „Stačí, když vím, že se nepokusila utéct nebo tak.“ Zavrtěl se v posteli, měl pocit, že je trochu špinavý a pamatoval si, že na něj tekla voda. Vlhké povlečení muselo být usušeno, zatím co v něm spal. Byl trochu v rozpacích, protože byl si zcela jist, že by to jeho otec mohl udělat lépe, než že... ale jak, když zřejmě bylo nutné, aby ho držel. Těžko mohl zvládnout obojí, pevně ho držet a převlékat do pyžama. Došlo mu, že ani nikdo další není převlečený. Dokonce ani Draco, a vidět jeho v pomuchlané košili... no, to bylo tak neobvyklé, že to mluvilo samo za sebe.

A ještě tam byl Ron... Harry se pokoušel nezmiňovat se o tom, co viděl, ale nakonec si nemohl odpustit otázku. „Neměl bys udělat něco s tím tvým nosem?“

Ron se trochu ušklíbl a třel si spáleninu, kterou mu způsobilo Harryho Lumos, když prolétlo blíž, než bylo příjemné. „Je to lepší než to vypadá.“

„Draco, mohl bys podat panu Weasleymu nějaký balzám na spáleniny?“

„Ale ne, to je dobré, můžu si dojít na ošetřovnu...“

Snape se prudce obrátil k nebelvírskému chlapci. „Pane Weasley, jste student této školy a také nejlepší přítel mého syna. Dokonce jsem včera večeřel s vašimi rodiči.“ Temný tón hlasu odpovídal zamračenému pohledu. „Skutečně si myslíte, že bych vás chtěl otrávit?“

Harry zadržel dech. Moc se bál, že Ron zahučí ano.

Místo toho si jeho přítel jen dlouze povzdechl a beze slova zavrtěl hlavou.

Takže když se Draco vrátil s krémem na spáleniny. Zvedl jedno světlé obočí, když si ho Ron beze slova vzal a natřel si s ním špičku nosu. Rudé puchýřky se okamžitě změnily na pihy. Ron zavíčkoval krém a vrátil ho se slovy: „Děkuji vám, pane profesore.“

Snape se na něj chvíli díval. „Není třeba, abyste děkoval, dlužím vám omluvu, že jsem si toho nevšiml dříve.“

Ron se trochu začervenal. „Tedy, no... myslím, že jste měl dost práce s Harrym.“ Obrátil se k příteli: „Hele, jsi v pořádku, je to tak?“

Harry přikývl. „Díky žes tu zůstal. Jsem rád.“ Kupodivu tím neskončil, něco ho nutilo dodat: „I když si myslím, žes nemusel, protože...“ Najednou nevěděl jak dál, kdyby řekl, byl tu můj otec, aby se o mě postaral, znělo by to, jako kdyby si Ronovy přítomnosti necenil.

Kupodivu Ron porozuměl i nevyřčenému. Možná, že občas byl důvtipnější. „Nelituju toho, že jsem tu zůstal,“ a spěšně pokračoval, jako by se obával, aby mu Harry špatně nerozuměl. „Já bych byl ve skutečnosti nedokázal odejít, bylo strašné sledovat, co se s tebou děje. Musel jsem vidět, že po tom všem budeš v pořádku. Ale... to...“

Ron se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahu podívat se Mistrovi lektvarů do očí. „Pane, dlužím vám omluvu. Teď opravdu upřímnou. Je mi moc líto, že jsem vám a Harrymu nerozuměl. Chci říci, nikdy jsem si ve skutečnosti nemyslel, že jste... uch, dělal něco... ech, víte, s ním, ale ani jsem si nemyslel... hmm... že by vám na něm záleželo.“ Koktal Ron. „Jak bych byl mohl? Léta jste nás přesvědčoval, jak ho nenávidíte...“

„Ale, já ho skutečně většinou nenáviděl,“ bez rozpaků přiznal Snape.

„Jo.“ Polkl Ron. „Dobře, ale stejně, já si to už nemyslím. Chci říct, když jste vystoupil z krbu, byl jsem si jistý, že budete svolávat hromy blesky za tu zničenou kancelář. Ale vy jste viděl jen Harryho... ani jste se nešel podívat, co by se tam dalo zachránit. A vůbec jsem nepředpokládal...“

„To stačí, pane Weasley,“ vrčel Snape, „vaše omluva je přijata.“

„Co jsi nepředpokládal?“ naléhal Harry.

Ron neuvěřitelně zčervenal. „On... Harry, držel tě, aby tě uklidnil, ale pak, a to mě dostalo... on...“ bleskl pohledem na Snapea, „on... on ti zpíval!“

„Tys mi zpíval?“ zeptal se Harry otce. Vzpomněl si na Devon, hodiny a hodiny vyprávění příběhů. Možná, že i tam mu Snape zpíval.

Snape zvedl vyzývavě obočí. „Jen jsem tak broukal.“

Ron se zatvářil výmluvně, ale učiteli neodporoval. „Měl bych se vrátit,“ řekl Harrymu. „Ostatní se budou divit, kde jsem byl celou noc.“

Mistr lektvarů přimhouřil oči a trochu ostře poznamenal. „Můžete říci, že Harry byl nemocný a tak jste tu zůstal. Nebudete šířit žádné informace o jeho magii. Je to jasné?“

Harry se zamračil. „Cožpak i tak neví Voldemort už všechno?“

„Protože si tím nemůžeme být jistí, nevidím důvod nějak mu to usnadňovat.“

Draco zaťal zuby. „Navrhuji použít na Weasleyho kouzlo Zapomeň a bude to.“

Zapomeň nebude použito,“ ušklíbl se trochu Snape a pohledem ohodnotil Rona. „Pan Weasley si vždy dokázal poradit v záležitostech týkajících se Harryho. Jsem přesvědčen, že můžeme věřit, že to dokáže opět.“

Že to nebylo to, co by Draco chtěl slyšet, bylo zřejmé z toho, že zmijozelský chlapec zkřížil ruce na hrudníku a pohled jeho stříbrných očí ztvrdl. Když se ale Mistr lektvarů na něj upřeně zadíval, Draco si něco pro sebe zamumlal a zmizel z pokoje. Snape ho ignoroval a obrátil se k Ronovi. „Než odejdete, chtěl bych si s vámi promluvit o samotě, pane Weasley.“

Ron se podíval na Harryho se zděšením v očích, ale pak si stoupl a pokrčil rameny. „Dobře. Měj se Harry. Počítám s tím, že přijdu zase večer, jako obvykle, jo? Zatím odpočívej.“

Pak se krátce usmál a odešel z pokoje.

„Harry, řekl bych, že tvůj přítel má pravdu. To nejlepší, co můžeš udělat je, že se ještě prospíš.“ Po těch slovech Snape kouzlem zhasl světlo a důrazně mu připomenul: „Až si odpočineš, začneme spolu pracovat na způsobu, jak bys mohl používat svoji magii a neohrožovat při tom svoje zdraví a domov, je ti to jasné?“

„Jo, jasné jako Lubummum,“ mumlal Harry, skulil se na polštář a zavřel oči

***

Spát, jenže to bylo beznadějné. Harry se o to pokoušel asi hodinu, než pochopil, že je příliš rozrušený, než aby mohl odpočívat. Možná to bylo tím světlem v místnosti. Snape kouzlem odstranil i mírné světlo, které obvykle vycházelo ze stěn, ale neudělal nic s kouzelným rámem. Teď, když už Harry na spánek rezignoval, ukazoval rám pohled na Zakázaný les.

Ten pohled mu připomínal, proč nemohl usnout. Byl to hadí jazyk, který nakonec vyřešil jeho problémy s magií? Temná síla uvolnila jiné temné síly? Nevěděl proč, ale nevěřil tomu. Ale jak jinak vysvětlit to, co se stalo minulou noc? Pamatoval si, že se kvůli Salse pokoušel říci Lumos a uvědomoval si, že to slovo nešlo vyslovit nahlas, pamatoval si myšlenku, že tu latinu neumí překládat. Ale jak mohl nakonec převést svá slova do hadího jazyka tak, aby byla magická? Nebyly to obvyklé výrazy... tedy, zase ne tak neobvyklé, když pomyslel na záškodnickou mapu a na slavnostně přísahám, že... a tak dál.

Neschopný to už déle vydržet, vyskočil Harry z postele a sáhl po své hůlce. Když ji popadl, cítil stejné proudění tepla jako tenkrát u Olivandera. Takové, jaké necítil nikdy před tím. Mohl by zase kouzlit? Něco mu říkalo, že by mohl a že ví jak.

Samozřejmě, nebyl tak pitomý, aby znovu zkoušel Lumos, ale jak by mohl natropit nějakou škodu, kdyby řekl... Wingardium Leviosa? Když se nebude pokoušet nechat vznášet něco rozbitného, mohlo by to dopadnout dobře.

Harry se trochu otřásl a vyndal polštář z ozdobného povlaku, položil ho na zem a udělal několik kroků zpátky. Přichystal si hůlku a pokusil se vyslovit několik obvyklých kouzel… jen tak, na zkoušku. Když se nic nestalo, pochopil, že to musí zkusit v hadím jazyce. Salsa se zrovna nepotloukala nikde kolem a nechtělo se mu ji jít hledat, aby nevzbudil otcovo podezření. Protože věděl, že bez obrázku hada nedokáže mluvit hadím jazykem, bleskově si jednoho namaloval na útržek pergamenu. Pak se díval přímo na něj a pronesl Wingardium Leviosa, ale nic neslyšel, to bylo dobré znamení, mohl si být jist, že mluví hadím jazykem.

Takže teď už to bylo jasné, není schopen převést do hadí řeči latinu, pouze angličtinu.

Takže k tomu kouzlu… Harry si položil kresbu hada na vršek polštáře, couvl a namířil na něj hůlkou. „Zvedni se!“ přikázal a znělo mu to jako angličtina, takže to muselo být v hadím jazyce, jenže zrovna tak nemusel říkat nic, protože polštář se nepohnul ani o centimetr. „Vznášej se!“ zkusil, ale měl pocit, že v hadím jazyce slyšel ta samá slova jako k zdvihni se. Došlo mu, že to možná bude těžší než čekal, sedl si na podlahu, aby si to rozmyslel. Ledabyle mávl hůlkou, s bradou opřenou o pěst a pronesl: „Nahoru.“

Přemýšlel, jak dostat do inkantace Wingardium stejně tak jako Leviosa, a co vlastně to slovo může znamenat? Není schopen přeložit latinu do angličtiny, zejména pokud neví, co to slovo znamená. I když zrovna Wingardium mu neznělo úplně latinsky. „Získej křídla a leť!“ Zariskoval a polštář se, ve snaze poslechnout ho, roztřásl. Zvláštní. Vyzkoušel ještě několik dalších kombinací slov, o kterých si myslel, že by mohla kouzlo vystihovat. „Roztáhni křídla a leť,“ přikázal tichým hlasem a hůlkou mávl tak, jak se naučil už před lety.

Polštář vyletěl ze země takovou rychlostí, že mu Harry tak tak dokázal uhnout, a rozhodně ho nenechal na pochybách, co bude dál. Bylo slyšet tlumený úder, to jak vrazil polštář do stropu, a látka se tím nárazem roztrhla na tisíc útržků. Peří a kousky vlny pršely všude kolem Harryho a pokryly celý pokoj.

Do hajzlu,“ zaklel Harry a potřásl hlavou. V mysli se mu náhle vynořila představa jeho přísně se tvářícího otce. Bezmyšlenkovitě mávl hůlkou, pokusil se zakouzlit Reparo, ale jen se znovu utvrdil v tom, že normální kouzla mu nefungují. Po čtyřech se probojoval závějí a odfoukl peří aby se znovu objevil namalovaný had. „Opravuji tě,“ pronesl směrem k okolnímu nepořádku. Hmm, zase nic. To kouzlo předtím fungovalo, když vyslovil to, jak tomu kouzlu rozumí on. Takže… „ať je to jako nové!“ zasyčel.

Došlo mu, že si měl své přání rozmyslet. Nebo lépe řečeno, že si měl lépe rozmyslet, co jeho nová kouzla dokáží. Místo úhledně opraveného polštáře se díval na bečící ovci a nejméně pět kejhajících kachen. Jedna z nich se těžkopádně vznesla do Harryho postele a zřejmě tam hodlala hnízdit a ovečka začala okusovat závěsy Dracovy postele.

Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!“ úpěl Harry. Už měl na jazyku Silencio, ale napadlo ho, že by ta zvířata patrně přišla o hlas definitivně, nebo něco takového. Hůlku zahodil pryč, zoufale svěsil hlavu do dlaní a posadil se na podlahu.

„Co se to tu děje?“ zděsil se Draco, když rozrazil dveře.

„Harry co to vyvádíš?“

Snape přišel hned za ním. Když vešel do pokoje, ještě si utíral ruce, jakoby byl vyrušen uprostřed nějakého komplikovaného vaření. Často se v sobotu věnoval nějaké své práci a nesnášel být z ní vyrušován… Harry si byl jistý, že slova která přijdou, budou, „vysvětlete to, pane Pottere!“

„No… já jsem jenom chtěl vidět jestli dnes s magií pochodím o něco lépe.“ Poznamenal s trochu připitomělým výrazem, a svěsil hlavu.

„A jaké kouzlo jsi použil?“ vyzvídal Draco vztekle a hůlkou odháněl ovečku od svého povlečení. „Aparecium dobytčí farma?“

„Když to musíš vědět, tak jsem se jenom pokusil opravit svůj“ polštář a stěží se ovládl, aby se nerozesmál. Teď opravdu nebyl na smích vhodný okamžik, Snape nevypadal, že má dobrou náladu. Napadlo ho, že bude lepší, když vstane.

Snape vztáhl svojí hůlku a zakouzlil Immobilus dříve, než zvířata napáchají nějakou další škodu. Pak se naštvaně otočil k Harrymu. „Ať už jsem to řekl, nebo ne, nebylo jasné, že na tvojí magii budeme pracovat později?“

„Ani ne,“ odpověděl Harry rychle, čímž Snapea dokonale uzemnil, „to tedy promiň!“

„Neřekl jsi to jasně,“ trval na svém chlapec. „Neřekl jsi, že mám počkat.“

„Měl jsem pocit, že je to, poté co jsi mi spálil polovinu bytu, jasné. A pokud ne, měl by ses rozhlédnout po tom marastu v přijímacím pokoji.“

„Myslel jsem, že ti jde o mě a ne o nábytek“ frflal Harry a následoval Snapea do obýváku. Bylo to horší, než si pamatoval. Černé pruhy křižovaly zdi. Gauč byl skoro zničený. A ve zdi byla díra přímo do Snapeovy kanceláře, ve zdi, na které byla před tím knihovna. Málem znovu zaklel. Harry si ty police prohlížel mnohokrát, zatímco Snape za svým stolem známkoval práce studentů. Takže věděl, že byly pravděpodobně naplněny velmi vzácnými a cennými knihami o vaření lektvarů.

Další díra ve vzdálenější zdi kanceláře odhalovala pohled do potemnělé haly, nebo do nepoužívané komory, těžko říct.

„Promiň,“ vzdychl Harry a náhle se cítil opravdu, ale opravdu špatně. Až tak, že se mu z toho stáhl žaludek. „Když mi na chvíli půjčíš můj klíč od trezoru, napíšu Gringottovým o nějaké peníze, abys mohl koupit všechno, co jsem zničil a také bych mohl zaplatit opravu zdi a...“

„Nepotřebuji tvoje peníze!“ Vybuchl Snape a popadl ho za ramena. Harry čekal, že s ním zatřese, ale všechno, co Snape udělal, bylo, že ho dostrkal k ohořelému křeslu a pokynul mu, aby se posadil.

„Já chápu, že se zlobíš, kvůli těm věcem, co jsem zničil.“

„Já se zlobím, že ani to, když jsi viděl, co dokáže tvoje Lumos, tě nedonutilo myslet a znovu jsi praktikoval magii sám,“ štěkal Snape. „Co kdyby tě to kouzlo zranilo?“

Tohle Harryho vážně nenapadlo. Byl prostě jen štěstím bez sebe, že se znovu cítí, jako kouzelník… zrudl a dodal. „No, však víš, nebelvírská neukázněnost. Promiňte, pane. Teda, chci říct, otče.“

Snape stále ještě vypadal rozzuřený, když pronesl: „Merline, chraň mě. Mám dva syny, kteří mají problémy se sebeovládáním.“

„Mohl bys prosím tě změnit tu… dobytčí farmu zpátky na můj polštář?“

Otec se na něj podíval poněkud nakvašeně, ale pak odkráčel do ložnice. Harry a Draco šli za ním a Harry znovu zrudl, když viděl ten poněkud podivuhodný výsledek svého kouzla. Zrudl ještě o něco víc, když pochopil, že Snapeovo Finite jen znovu pokryje pokoj peřím a kousky vlny. A pak bude muset samozřejmě vysvětlit, jak svůj polštář zničil.

A nebo taky ne… protože se ukázalo, že Snapeovo vzteklé Finite zrušilo jen kouzlo Immobilus. Zvířata se začala hemžit po pokoji a když Snape zakouzlil znovu Finite, nestalo nic.

„Co to znamená?“ vmísil se zamračeně Draco.

Snape to chvíli rozvažoval. „Kouzlo, které je stvořilo, bylo vysloveno v hadím jazyce, takže protikouzlo, pravděpodobně musí být také takové.“

Draco pískl přes zuby. „To je skvělé,“ řekl a usmál se na Harryho. „Nikdo teď nedokáže zrušit tvé kouzlo.“

Harry byl všechno, jen ne šťastný. Bylo mu špatně z toho, že se choval jako spratek. „Voldemort by mohl, on také mluví hadím jazykem.“ Poukázal a měl z toho pramalou radost. Nechtěl se v žádném ohledu podobat tomu šílenci.

„Pán zla tak dokáže mluvit,“ souhlasně přikývl Draco. „Ale vsadil bych můj trezor, že v něm nedokáže kouzlit. Tvé temné síly vyšly na povrch, protože jsi prošel všemi těmi traumaty. Pán zla stále ještě má všechnu povrchovou magii.“

„Pro smilování,“ vybuchl Harry. „Proč mu neříkáš Voldemort, stejně jako Severus a já?“

Draco se na něj zadíval a pak udělal krok dozadu. „Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel,“ odkašlal si. „Pamatuji si, že když jsem vyrůstal, vždycky se o něm mluvilo, jako o Pánu zla…“

Harry věděl, jak hluboko člověka ovlivní dětství. I po šesti letech v kouzelnickém světě o sobě přemýšlel jako o nenormálním. Přesto, že věděl, že je to hloupé a nesmyslné. Ale ty myšlenky ho stejně pořád napadaly, stejně tak, jako před chvílí. Popravdě bylo znát, že Draco se snaží, jak jen může. Draco, který byl vychováván ve víře ve všechny ty nesmysly o čistokrevnosti, byl teď schopen přiznat, že čarodějka, narozená u mudlů, je hezká a chytrá. Možná neměl říkat tu poslední větu, jenže nazvat Hermionu chodící knihovnou, bylo docela trefné.

„Popřemýšlej o tom,“ doporučil mu Harry a rozhodl se téma opustit. Pak se obrátil ke Snapeovi. „Možná bych mohl zkusit mé vlastní Finite?“

„Dokud lépe nepochopíme dynamiku tvých temných sil, doporučoval bych ti opatrnost. Teď už je ti to jasné? Pokud ne, dovol mi to ještě upřesnit. Bez dospělého dozoru nesmíš kouzlit. Nikdo nedokáže předvídat, co se vlastně stane.“

Draco se tomu pousmál. „No, myslím, že můžeme, připadá mi, že temné síly znásobí působení kouzla. Takže Lumos vyprodukuje kouzlo tak jasné, že vypálí díru do zdi. Reparo vrátí věci do jejich původního stavu.“

Wingardium Leviosa donutilo polštář tvrdě narazit do stropu,“ přiznal Harry neochotně.

Snape se na něj znechuceně podíval, když pochopil, že Reparo nebylo jediné kouzlo, které Harry zkoušel o samotě.

„Hmm.“ Draco byl stále ještě ztracen ve svých myšlenkách. „Co by asi tak udělalo Alohomora? Vyvrátilo dveře z pantů? Nebo Enervate… způsobilo by, že ten člověk by už nikdy neusnul? A… přemýšlím, jaké by byly tvé nepromíjitelné. Usmrcovací kouzlo, pomocí nefalšovaných temných sil...“

„To stačí, Draco,“ přerušil ho Snape.

Jenže ten nepřestal. „Předpokládám, že by ve tvém provedení i Rictusempra, mohla být nepromíjitelná.“ Nenechal se zastavit. „Kdybys chtěl někoho polechtat, měl by z toho epileptický záchvat nebo mrtvici! Serpentsortia…. sladký Merline, pravděpodobně bys vyčaroval baziliška,“ otřásl se.

„To už vážně stačí,“ řekl Snape a tentokrát zvýšil hlas.

Harryho nic z toho příliš nepotěšilo. „Pokud nesmím cvičit bez dospělého dozoru,“ ptal se zoufale, „jak dostanu tyto síly pod kontrolu?“

„Budeš mít na cvičení spoustu času. Co myslíš, že jsem dělal, zatímco jsi spal? Dával jsem dohromady plán, jak ti s tímhle vším pomoci.“ Snapeovy oči zvážněly. „A Harry, myslím to naprosto vážně, ovládni své nápady cvičit někde o samotě. Nemyl se, jen proto, že jsi můj syn, se nebudu rozpakovat tě potrestat!“

„Já vím,“ ujistil ho Harry a pomyslel si, že deset tisíc vět by pravděpodobně ještě bylo málo. K čertu, vždyť on by byl schopen odečíst tisíc bodů, i když ne, on by asi tolik bodů Zmijozelu neodebral… nebo ano??

„To je dobře, protože bych ti nerad zabavil hůlku,“ poznamenal Snape.

„Mou hůlku!“

„Pokud bych ti nemohl věřit, pak ano!“

Harry se zamračil. „To znamená, držet se daleko od mé hůlky právě, když mi znovu začala fungovat?“

Draco se najednou rozesmál. „Aha, tak to je skvělé. A vezmeš mu také ruce, Severusi?“

Ta otázka Harryho zmátla, ale Snape vypadal, že ji pochopil velmi dobře. „Možná, bych na tebe měl seslat paměťové kouzlo,“ zavrčel, „když, evidentně, nejsi schopen držet jazyk za zuby!“

„Chceš tím říct, že mám mít tajnosti před bratrem?“ odsekl Draco. „To je špatné, ne? Nebo jsem ti špatně rozuměl, když jsi říkal Weasleymu, že rodina je na prvním místě?“

„Přestaň mu říkat Weasley!“ Vybuchl Harry. „Kdy jsi s tím zase začal?“

Draco pokrčil rameny.

„A co to máte s mýma rukama?“

Draco se potměšile usmál. „Věděl bys to, kdybys vyrůstal v kouzelnické rodině. Vsadím se. Ale protože to tak nebylo… Severusi, byl bys tak laskav?“

„Byl bych raději, kdyby ještě chvíli pracoval s hůlku,“ vrčel Snape.

„Dobře, tak mu to řeknu já,“ rozhodl Draco. „Víš, co to je hůlka, Harry? A víš, proč ji kouzelnici potřebují? Je to zesilovač. Naše síly jsou průchodem přes povrchovou magii oslabeny a hůlka jim pomáhá dostat se na takovou úroveň, aby byly schopny něco vykonat. Někteří silní čarodějové mají tolik magie, že i po tom ztišení, stejně dokážou kouzlit bez pomoci, to je kouzlení bez hůlky. Ale ty jsi jiný případ. Tvé temné síly proudí na povrch a nejsou ničím ztišeny a tys je pak ještě nechal projít hůlkou. Ty nepotřebuješ magický zesilovač, Harry.“

Harry se na něj pochybovačně podíval. „Říkáš, že bych mohl udělat normální kouzlo, kdybych kouzlil bez hůlky?“

„Vždyť tvá divoká magie proudila skrz tvé ruce. A myslím, že se to tvému tělu docela líbilo, protože od té doby ti magie, která se pokouší vyjít ven, způsobuje ty bolesti rukou.“

„Co si myslíš ty?“ zeptal se Harry otce. „Můžu to zkusit?“

„Bez dozoru ne,“ řekl Snape a zavrtěl hlavou.

Harry ukázal na zvířata. „Ale teď tu jsi, takže můžu?“

„Tady určitě ne. Půjdeme do Devonu, kde můžeme pracovat pod širým nebem. V Dracově podání to znělo jednoduše, ale magie bez hůlky je daleko nevypočitatelnější než ta s hůlkou.“ Snape zvířata znovu znehybnil, zmenšil je a dal si je do kapsy u kalhot. „Můžeme?“

„Hned?“ ptal se Harry a podíval se po svém pomačkaném oblečení.

„Ty jsi byl celý nedočkavý, pokud si dobře vzpomínám,“ připomenul mu Snape. „A mimo to, myslím si, že bude lepší být pryč, až skřítkové přijdou uklízet.“

„Rád bych se osprchoval, připadám si trochu ulepený. A Draco by se také určitě rád převlékl...“

Draco zavrtěl hlavou. „Pořád přemýšlíš jako mudla.“ Bez dalších řečí kolem nich tří zakouzlil čistící kouzlo. Harrymu potom připadalo jeho oblečení jako nové. Přemýšlel, jak by to dopadlo, kdyby se o to kouzlo pokusil on. Vyčistily by jeho temné síly látku tak, až by se rozpadla? A čistící kouzlo samozřejmě fungovalo i na kůži, to by mohlo dopadnout ještě příšerněji. Harry se zakabonil, když mu došlo, jak byl hloupý, když zkoušel magii bez svého otce, který mu ji mohl pomoci držet pod kontrolou.

„Teple se na ten výlet oblékni,“ řekl Snape. „A ty taky, Draco.“

***

Cestovali tak jako dřív, nejprve krbem na Grimmauldovo náměstí a pak se přenesli na louku nedaleko chalupy.

„Můžeme tady strávit léto?“ ptal se Harry, když se rozhlížel po zchátralém domečku.

„Myslím, že část ano,“ odsouhlasil Snape, ale když chtěl chlapec jít dovnitř, položil mu ruku na předloktí. „Přišli jsme, abychom cvičili venku, nebo ne?“

Harry se roztřásl, oblečení ho před vlezlou zimou příliš nechránilo. „Mohl bys zakouzlit ohřívací kouzlo?“

„Nemyslím, že ti bude zima dlouho.“ Snape se náhle prudce otočil doleva.

„Draco, kam si myslíš, že jdeš?“

Blonďatý kluk ztuhl uprostřed kroku. „Chtěl jsem si sednout támhle na skálu, protože jsem tu k ničemu.“

„Ty jsi ale pitomec,“ odpověděl Harry, dřív než to stihl Snape. „Jsi tu, abys mi pomohl.“

Draco se posmíval. „No jasně, moje rozsáhlé zkušenosti s magií bez hůlky jsou neocenitelné, a to nezmiňuji, že moje Lumos taví zdi každý den v týdnu.“

„Harry potřebuje mít na koho mířit svými kletbami,“ suše poznamenal Snape, a zvedl jedno obočí, když Draco zbledl. „Pro Merlina, nechápu, že věříš tomu, že mu nemůžeš pomoci jinak. Jsi tu abys dával pozor. Potřebuji někoho, kdo by mi pomohl sledovat, jak Harryho temné síly fungují.“

Draco kupodivu zbledl ještě víc. „Oceňuji tvoji důvěru,“ řekl, když udělal několik kroků směrem k nim, „ale je to moudré? Pokud se mne Pán zla pokouší dostat, nebylo by lepší, kdybych toho věděl co nejméně?“

Harry teď zblízka viděl, že se zmijozelský chlapec i přes panující zimu potí.

Zmrzlá tráva zapraskala Snapeovi pod nohama, jak šel k Dracovi. „Stojím si zatím, co jsem řekl Harrymu, když k nám přišel bydlet. Máš velký intuitivní smysl pro magii. Chci, abys jeho magii porozuměl a mohl mu tak poskytnout pomoc, pokud by ji někdy potřeboval.“

Draco stále vypadal pochybovačně, ale přikývl na souhlas, pak poodstoupil, aby je pozoroval.

Snape magicky očistil velké území od trávy a kamení, pak požádal Harryho, aby znova vytvořil svoje Lumos.

Harrymu došlo to, co prve doma, jak moc je jeho temná magie omezená. „Co kdybys nejprve z lesa přivolal nějakého hada, však víš, nemůžu mluvit hadím jazykem, dokud nějakého nevidím. Pak se zakabonil. „Ačkoli jednou se mi to už podařilo. Tenkrát ve sklepě Siriusova domu, teda mého domu. Nemusel jsem Salsu vidět. A bylo to, když Lucius Malfoy vnikl dovnitř. Jo, musím vidět hada, a nebo vědět, že ho držím...“

„Žádní normální hadi v tomhle počasí nejsou venku,“ připomněl mu Snape trochu podrážděně.

„Můžeme se vrátit pro Salsu? A nebo máš brk, abych si něco namaloval na ruku...“

„Ježkovy zraky!“ zaječel Draco. „Tak se podívej na můj plášť.“

Zmijozelský odznak samozřejmě fungoval. Když Harry hadím jazykem poručil svým silám, vylétla z jeho hůlky zář nesrovnatelná se světlem normálního Lumos. Holá země zčernala a zjizvila se, ale Harry byl tentokrát připraven na náraz a tak se nohama pevně zapřel, aby opět nebyl odhozen dozadu.

„Teď Nox,“ instruoval ho Snape.

Harry si pamatoval z vyučování, že Nox znamená temnotu, nebo možná noc, to už přesně nevěděl. Nicméně ani jedno z těch slov nefungovalo. Znovu mu došlo, že jeho kouzla v hadím jazyce předtím vždycky fungovala, když slovy vysvětlil, jak on kouzlu rozumí. „Už žádné světlo,“ zkusil a usmál se, když viděl, že proud světla z jeho hůlky náhle ustal.

Otec měl pravdu, už mu nebyla zima. Magie, která skrz něj proudila vše vyřešila. Do té míry, že si dokonce sundal hábit a hodil ho na zem. Ostatní bezpochyby Lumos nezahřálo. Ale pokud by potřebovali, mohli použít ohřívací kouzlo.

Snape kouzlem uhasil doutnající uhlíky, pozůstatky jejich experimentu, pak se souhlasně podíval na Harryho: „Takže, prostě bude jen stačit, když vylepšíš svou schopnost překládat latinu, očividně...“

„To není přesné,“ přerušil ho Harry a vysvětlil mu, že to, co řekl, nebylo úplně přesně Nox.

Mistr lektvarů se zamyslel. „Potom je potřeba, aby sis vytvořil vlastní lexikon kouzel. Musíš projít každé kouzlo, kletbu, nebo zaříkání, které si se už naučil a zjistit, jak ho vytvořit s tvými novými silami. To zabere nějaký čas.“

Harry se zamračil. „Um… Já jsem tak trochu doufal, že bych mohl znovu začít chodit do školy. Třeba… v pondělí?“

„Dej si pár týdnů na to, aby sis přivykl používat své temné síly,“ doporučil mu Snape.

„Pár týdnů!“

„Ano.“ Snape ho probodl pohledem. „Kdyby to záleželo jen na mně, byl bych raději, kdyby ses do školy už nikdy nevrátil. Je to nebezpečnější, než si dokážeš představit. Co myslíš, že Albus a já děláme na těch našich schůzkách? Pokoušíme se analyzovat možná nebezpečí přicházející ze Zmijozelu.“ Pokrčil rameny. „Nicméně, ty se potřebuješ stát plně vycvičeným kouzelníkem a to se nestane, pokud budeš izolován od svých druhů. Až se vrátíš do vyučování, vrátíš se i do věže.“

Harry se zakřenil. „Díky, tati, budu za tebou chodit často na návštěvy.“

„To bys měl,“ kysele dodal Draco. „A také by sis měl pamatovat, co jsem ti řekl.“

„A to bylo co?“ otázal se Snape.

„Harry ví.“

Mistr lektvarů je oba sjel pohledem, ale dál nenaléhal. „Nyní, když víš, jak kouzlit, i jak kouzlo ukončit, se podíváme, jestli by tvá kouzla nebyla o něco přijatelnější bez hůlky,“ navrhl Harrymu.

Už se stmívalo. „Neměli bychom se vrátit už zpátky?“ namítal Harry. „Ron se bude divit, kam jsem zmizeli.“

Snape se na něj podíval z vrchu, přes svůj dlouhý nos. „Musím říct,“ potměšile se usmíval, „že pan Weasley není jediný natvrdlý Nebelvír. Proč myslíš, že jsem si ho ráno pozval k soukromému rozhovoru?“

Harry vážně neměl tušení a tak pokrčil rameny.

„Odpustil jsem mu všechny další tresty.“

Harrymu došlo, že to dává smysl. Ron se omluvil a co víc, přiznal, že Snape je Harrymu dobrým otcem, takže ve skutečnosti nebyl už žádný důvod nutit ho, aby přicházel dolů, jenže… „Skvěle, takže teď ho týdny neuvidím,“ vrčel a naštvaně si všiml, že Draca ta poznámka potěšila.

„Bez hůlky,“ vrátil Snape jeho pozornost zpátky k učení.

„Mě se do toho nechce,“ mrmlal Harry. „Je to divné a připomíná mi to ten incident s maskou a pláštěm.“ Ale jen to dořekl, svrbění ukryté hluboko v jeho prstech mu prozradilo, že jeho tělo chce zkusit magii bez hůlky, ať už si o tom on myslí cokoli.

„Není to divné,“ odsekl Snape. „Většina průměrných kouzelníků, by dala svou hůlku, a to myslím doslovně, za to, aby tuto schopnost získala.“

„Jo a většina průměrných kouzelníků si také myslí, že odrazit nepromíjitelnou kletbu svou vlastní hlavou je úžasné. Jenže já tu jizvu nenávidím!“ vztekal se Harry. „Všechno, co jsem kdy chtěl bylo být normální a to zavšivený Mudla, protože to jsem nebyl, ale ve chvíli, kdy jsem zjistil, že jsem kouzelník, zjistil jsem, že nejsem normální ani v tomhle světě. Mé jméno je cejch, stejně jako ta jizva! A je to čím dál tím horší! Hadí jazyk, uprchlí vězňové z Azkabanu, kteří mě honí, fiasko na turnaji tří kouzelníků, pak jsem způsobil smrt vlastního kmotra a teď tohle!“

Draco se na něj chvíli tiše díval, pak k němu došel a náhle ho pevně objal. „Přestaň se chovat, jako blbec,“ šeptal mu do ucha. „Nemohl jsi být zavšivený Mudla, protože si Mudla nebyl, ty zatracenej pitomče a pokud chceš mluvit o tom, že tvé jméno je cejch, tak konec konců to tvoje je slavné. Nevíš, jaké to je, stydět se za svého otce a nevíš, jaké to je stydět se za své jméno!“

Harry se nejdříve pokoušel něco namítat, ale potom zmlkl. Věděl, co to znamená stydět se za jednoho ze svých otců, ačkoli to nemohl vysvětlovat, pokud nechtěl odhalit Snapeovy nejhorší vzpomínky. A to zrovna neměl v plánu. Přitáhl si Draca zpátky a tiše mu řekl do ucha. „Severus je tvůj otec, takže kdo je tady zatracenej pitomec?!“

„Ty, pokud říkáš, že chceš být normální! Kdybys byl, byl bys už mrtvý a my všichni bychom se stali otroky Pána zla. Takže promiň, pokud nemám pochopení, pro tvůj záchvat sebelítosti!“

„Pokud už jste dostatečně urazili jeden druhého,“ poznamenal Snape chladně, což Harrymu připomnělo, že ten člověk slyší bublání v kotlíku na sto metrů, „možná by Harry mohl věnovat pozornost kouzlům bez hůlky dříve, než tu všichni umrzneme.“

„Dobře,“ zamumlal Harry, setřásl Draca a poodstoupil do bezpečné vzdálenosti. Ze zvyku mávl hůlkou a tak mu jí Snapeovo Expeliarmus vytáhlo z ruky. Ovládl se a nic mu na to neřekl. Natáhl ruku před sebe, spojil prsty a neochotně se zeptal. „A jak to vlastně funguje?“

„Většina kouzelníků je schopna téměř dokonalého nitrozpytu jenom tím, že se dokonale soustředí na tok magie,“ vysvětloval Snape a snažil se překřičet vítr. „I když pochybuji, že tvá zkušenost bude stejně obtížná. Jenom se podívej na Dracův odznak a vyslov kouzlo.“

Podíval se stranou, aby viděl na hada a znechuceně zašeptal svým prstům, aby se rozsvítily.

A stalo se. Tedy tři z nich. Jeho palec a malíček vypadaly normálně, ale ty tři ostatní se rozzářili, i když tak malinko, že to téměř nebylo vidět, ale svítily. I když se to nedalo srovnat se skvělým Lumos, které Harry viděl kouzlit Snapea hůlkou.

„Skvěle,“ vztekal se a přišel blíž, aby to ukázal otci a bratru. „S hůlkou ničím zdi a bez ní se někde přerazím. To je to nejubožejší Lumos, které jsem kdy viděl!“

„No, tak to jsi neviděl Longbottomovo.“

„Draco, zmlkni.“ Snape vzal Harryho zápěstí do dlouhých prstů a otočil chlapcovu ruku tak, aby si mohl světlo lépe prohlédnout. „Vrať se tam, kde jsi byl, zruš tohle kouzlo a zkus ho vyslovit znova s větší silou.“

Harry to zkusil, ale protože opravdu nechtěl dělat magii bez hůlky, výsledek nebyl o nic lepší.

Draco vypadal, že toho má právě dost. „Jestli k tobě budu muset znova dojít, abys dostal rozum,“ vyhrožoval, „tak tě vážně praštím! Pro Merlina, Harry! Jak se můžeš tvářit, jako by magie bez hůlky bylo něco odporného, co ty dělat nebudeš!“

„Voldemort ji používá!“ odsekl mu Harry.

„A stejně tak i Severus a tvůj miláček Brumbál!“

Harry to samozřejmě věděl, jenom na to v záchvatu paniky zapomněl. Pomyšlení na to, že by mohl otce urazit, bylo poněkud stresující. Nechtěl naznačit, že magie bez hůlky je poněkud ďábelská. Prostě jen chtěl být jako jeho přátelé, místo toho, aby se vždycky jen odlišoval. Jenže tomu se zřejmě nedokáže vyhnout. Draco má pravdu. Chová se jako pitomec.

„Rozsviť se,“ řekl Harry znova a tentokrát přesvědčivěji.

Světlo, které vylétlo z jeho tří prstů tentokrát, ozářilo celou louku. Díky tomuhle světlu viděl na dvacet metrů, ale co bylo zajímavější, vycházelo z celé délky jeho prstů. Což bylo, zvláště, pokud hýbal rukou, poněkud dezorientující.

Snape vytáhl svou hůlku, zakouzlil Lumos a došel k Harrymu. „Dokážeš to přizpůsobit tomuhle?“

Harry se soustředěně díval na své prsty a vůlí světlo ztlumoval a ztlumoval, dokud nebylo stejné, jako otcovo.

„Výborně,“ pochválil ho Snape. „Bude tvou výhodou, pokud se nám podaří tvé síly utajit tak dlouho, jak jen to bude možné.“

„Což bude možná problém, pokud mi budou svítit prsty,“ poukázal Harry.

„Souhlasím, že Lumos by ti svou podstatou mohlo dělat problémy. Ale většina kouzel nemá žádný viditelný efekt. Pokud budeš při kouzlení držet hůlku určitým způsobem, nikomu nedojde, že kouzlíš bez hůlky.“

Harry na něj zíral. „Ty chceš, abych kouzlil bez hůlky, zatímco ji budu držet v ruce.“

„Váhal jsem, jestli ti to mám nabídnout,“ řekl Snape. „Když jsi byl prve tak zoufalý ze své výjimečnosti. Nicméně, tato neupřímnost ti může zachránit život. Čím méně nepřátel ví o tvých zbraních, tím lépe.“

„Jo,“ souhlasil Harry. „takže… teď třeba Incedio?“

„Ne, teď bude večeře, řekl bych. Na štítových kouzlech a lexikonu kouzel budeme pracovat zítra. A ty beze mne nesmíš dělat žádná kouzla, ani bez hůlky. Je ti to jasné?“

„Ano, pane.“

Musel to znít podrážděněji, než se cítil, protože Snape hned dodal. „Harry, já zruším všechna omezení hned, jakmile si budu jistý, že už se nemůže stát nějaká nehoda.“

„To je v pořádku,“ vzdychl Harry. „Myslím, že jsem jen unavený. Možná bych se měl pokusit opravit můj polštář, dokud jsme venku. Jen pro případ, že by se něco pokazilo. Poničil jsem ho hůlkou, takže bych se měl asi stejnou cestou pokusit to napravit…“

Snape vyndal zvířata z kapsy, bleskově je zvětšil, pak ukončil Imobillus a díval se, jak Harry vytáhl vlastní hůlku. Ten se rychle podíval na Dracův odznak a pak zasyčel v hadím jazyce. „Konec kouzla!“

A nic. Harry zkusil několik variant na toto téma, ale nenašel ta správná slova, dokud ho nenapadlo, že když dřív používal Finite, mělo pro něj více významů, něco jako Lumos a Nox. Tohle kouzlo mohlo být zrušeno jenom svou vlastní inkantací. Takže… jak by mohl zrušit Reparo? „Ať je z vás to, co předtím!“ a díval se, jak se zvířata rozplynula do závěje peří a útržků látky. Pak odklonil hůlku, aby si byl jistý, že použije jenom prsty a zvolal. „Ať je to jako nové!“

A na poničené zemi se najednou objevil polštář.

Snape vypadal jeho pokrokem potěšený a Harry mu začal vysvětlovat. „Nemůžu použít obvykle jenom Finite. Musím kouzlo ukončit slovy, která popíší co chci, aby se stalo.“

„Tak to zahrň do svého lexikonu. Pojďme už domů, Harry. Vypadáš unaveně.“

To byl, ale jeho nálada se zlepšila v momentě, kdy dorazili domů. Na krbu ležel svitek pergamenu, na kterém bylo nadrápáno Harryho jméno rukopisem, který dobře znal.

Harry ho popadl a četl.

Milý Harry,

Přišel jsem se podívat, jak se ti daří, ale po dvaceti minutách postávání v chodbě mi došlo, že nikdo není doma. Brumbál mě viděl, jak se plížím do kuchyně a když jsem mu to vysvětlil, dovolil, abych použil jeho krb a dal ti vědět, že jsem tu byl. Předpokládám, že už ti Snape řekl, že můj trest skončil. Hurá!! Byl to hrozný čas. Snape mi vysvětlil, že mi dal tak dlouhý trest jen pro to, abych viděl, že vy dva spolu vycházíte. Nejdřív jsem tomu nechtěl věřit, ale teď vím, že to tak bylo. A upřímně, Harry. Jak jsi se mohl stát tak zmijozelský?

Víš už, že jsem se omluvil Snapeovi? A asi bych se měl omluvit i tobě. Měl jsem tě poslouchat, když jsi mi říkal, že vy dva spolu vycházíte. Nedokázal jsem si to představit a byl jsem si jistý, že je to od něj nějaká hnusná hra. Myslel jsem, že v momentě, kdy ho budeš nejvíce potřebovat, tě zradí. Ale nikdo, kdo by tě chtěl podvést, by se tak nepokořil, aby ti zpíval. (To byl zpěv, to ti teda povím.)

Brumbál už tu začíná poklepávat nohou, takže raději skončím. Vyřiď prosím tě Snapeovi, že se ode mne nikdo nedozví, co se poslední noc stalo. A řeknu ti, že Hermiona ze mě tedy ale tahala detaily. A tak jsem jí řekl, že jsi se uhodil do hlavy ještě předtím, než jsem přišel, (takže se mě nemohla zeptat, jak se to stalo) a že jsi byl prostě otřesený a čekal jsem, než se vzbudíš. Mimochodem, kam jste to šli dnes večer? Doufám, že oslavujete, ty víš co. Budeš mi muset vyprávět, co dělají Zmijozelové, když mají radost.

Mám tě rád.

Ron

Snape zjevně poznal rukopis a tak se opatrně ptal: „Doufám, že je vše v pořádku?“

„Je,“ odsouhlasil Harry a přitrouble se usmíval. „Všechno je skvělé. Ron mě prosil, abych ti vyřídil, že nic neprozradí, jak jsi si přál.“

Draco něco zavrčel.

Harry otočil hlavu tím směrem. „Říkej mu zase Rone, proč jsi se vrátil k Weasleymu?“

„No, nejprve jsem si myslel, že tě naštval tak, že jsi začal produkovat divokou magii… a potom…“ Draco si povzdychl. „Jenže pak jsem viděl, že je vyděšený a nakonec jste se vy dva usmířili!“

„Jo, protože to přátelé dělají,“ oznámil Harry. „A my jsme přátelé už dlouho. I když to asi v poslední době nebylo vidět.“

Draco se pomalu obrátil.

„Bratři si také odpouštějí,“ dodal.

Zmijozelský chlapec znovu vzkypěl. „Naznačuješ, že jsem udělal něco, co by mi mělo být odpuštěno?“

„No, zvažme to.“ Začal Harry vypočítávat na prstech. „Serpensortia. Hra na mozkomora. Klofan. Hermioniny zuby. Rita Holoubková. Umbridgeová. Vyslýchání...“

„A něco ze současnosti, Pottere?“

„Aha, takže ze současnosti.“ Harry se usmál. „Myslím, že když přijde na současnost, poměry se obrátily. Chci říct, že jsi byl tak hodný a odpustil mi, že jsem se k tobě choval tak hrubě a nezdvořile. Vidíš? Zapomenu Ronovo špatné chování tak, jako ty jsi zapomenul na moje.“

„Ale v tom je rozdíl,“ řekl Draco a přivřel oči. „Já tě potřebuji, abys mě udržel před branami Azkabanu, kam mě mé jméno posílá. Ale ty toho zrzavého pitomce k ničemu nepotřebuješ.“

„Ale jo, potřebuji ho. Potřebuji ho k tomu, aby se ze mě nestal úplný Zmijozel, když trávím celý ten čas s tebou.“

„To už by ale neměl být problém, když se teď vrátíš ke všem svým přátelům,“ vrčel Draco. „Za Severusem budeš chodit do jeho kabinetu a sem dolů už nikdy nepřijdeš.“

„Ale to je přece úplná pitomost,“ smál se Harry. „Chceš tím říct, že se na tebe vykašlu? Poslouchej Draco. My dva spolu strávíme celé léto a bude to úžasné. Jen si to představ. Budu moci létat. Budeme moci hrát famfrpál jeden proti jednomu!“

„Jo, v létě,“ hučel Draco. „Ale já tu ještě budu muset strávit zbytek zimy a celé jaro. A budu tady zavřený úplně sám a ty se vrátíš ke svým nablblým kamarádíčkům a zapomeneš, že máš bratra. Jestli chceš, tak se s tebou vsadím!“

„Vsadíš svůj trezor?“

Draco polkl. „Prosím?“

„Nedávno jsi o tom mluvil, že vsadíš svůj trezor.“ A pokračoval. „Jen si dělám legraci, Draco. Nezapomenu na tebe jen kvůli tomu, že se vrátím do Nebelvíru. Slibuji, že tě budu chodit navštěvovat. Přemýšlím, jestli bych mohl ředitele požádat, abych mohl používat jeho krb.“

„Pěšky to není daleko,“ vmísil se do debaty Snape s očima upřenýma na Harryho. Vyzýval ho, aby přestal mluvit o návštěvách, Harry si nebyl jistý.

„V podstatě se jen snažím chránit zmijozelské před úrazem,“ vysvětloval.

„Stejně se jim nevyhneš,“ připomínal mu Draco. „Pamatuješ? Jsi Zmijozel. Společenská místnost, společenský stůl, zmijozelský chytač...“

„Chytač ne.“

„Ale to ostatní ano. Slíbil jsi to.“

„Neslíbil! Řekl jsem, že se nad tím zamyslím, to je všechno.“

Snape si odkašlal. „Ve skutečnosti, Harry hned tak nikam nepůjde, takže, můžeme se navečeřet?“ Mávl směrem ke stolu a objevilo se jídlo. Harry předpokládal, že ho Snape musel objednat, zatímco se s Dracem dohadovali. Zjevně to byla kachna na pomerančích a úžasný dort Pavlova jako dezert. A láhev šampaňského. Wow! Bude muset Ronovi vyprávět, jak oslavují zmijozelští.

Jídlo bylo skutečně vynikající, ale ne proto, že by bylo až tak výjimečné. Tady dole Harry jedl už tolik skvělých jídel, že jich byl skoro přesycen. Ale tohle jídlo bylo výjimečné tím, že se po dlouhé době cítil hladový, dychtivý a nadšený. Věci se začaly obracet. Jeho magie byla zpět, a zdálo se, že po nějaké době jí bude schopen úplně ovládnout. Samozřejmě, že nebyl nadšený tím, že bude muset kouzlit bez hůlky, ale nakonec to nebylo zas až tak strašné. A možná, že to, že kouzlí v hadím jazyce, bude některé studenty děsit i bez toho, aby to dělal bez hůlky. Nějak to půjde.

Jen ti zmijozelští, pomyslel si. Nějaká jeho část, chtěla výzvu té situace přijmout. Bylo to jako s jeho magií. Poté, co se rozhodl něco se svým problémem dělat, se věci zlepšily. Bylo na čase přijít na to, jak vyřešit i tento problém. Ještě štěstí, že má experty, kteří mu s tím mohou poradit. Protože Ron a Hermiona by mu s tímhle problémem asi nepomohli.

Dojedl svou porci kachny a předtím, než začal mluvit, otřel si ústa ubrouskem. „Předpokládám, že by bylo dobré, kdybys mi řekl všechno o mých spolužácích z mé nové koleje. Víš, koho je dobré si naklonit a koho praštit a kdo je určitě rozhodnutý pokusit se mě zabít.“ Pak si na něco vzpomněl. „Víš co? Začni s nečistokrevnými a dětmi mudlovských rodičů. Kteří to jsou? A jak jsi daleko se svými dopisy?“

A na celý zbytek večera se zabrali do intrik, které Draca už tak dlouho zaměstnávaly.

Poslední komentáře
30.01.2012 19:57:39: Opravdu už nějakých pár dní ve volném čase jen čtu tuhle povídku. A musím říct, že je opravdu skvělá...
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.