Vítejte v magickém světě Harryho Pottera

Trilógia od Aspen: I. Rok jako žádný jiný (A Year Like None Other); II. Léto jako žádné jiné (A Summer Like None Other); III. Rodina jako žádná jiná (A Family Like None Other)



Tieto stránky sú pokračovaním pôvodných stránok Roku, ktoré sú venované prekladom skvelej fanfiction od Aspen in Sunlight (trilógia AYLNO, ASLNO a AFLNO). Je alebo bude na nich zverejňovaný česko-slovenský preklad Roku, preklad Leta a Rodiny.

Rok jako žádný jiný

Kapitola 68. CO BUDE DÁL

Preklad: Chalibda

Betareader:  Chalibda

Záverečné beta: soraki


Harry neměl ani pomyšlení na to, aby jedl nebo spal, jak mu doporučil jeho otec. Hlavou se mu honilo tisíce otázek. Co se děje na Bradavických pozemcích? Je Draco v pořádku? Dostal se za hranici pro přenášení? A pokud ano, jak dlouho bude trvat, než ho Voldemort chytí?

Cítí Draco alespoň trochu lítosti nad tou příšernou věcí, kterou udělal?

Musí něco cítit, když utíká pryč, rozhodl se Harry... i když to samozřejmě mohl být jen Dracův nápad, jak ochránit sám sebe. Přestože ne příliš chytrý. Muselo mu přece být jasné, že Severus ani on by ho nenechali zavřít do Azkabanu. Když si Harry vzpomněl, co to místo udělalo se Siriem, nemohl si pomoci, ale otřásl se.

Tak proč tedy Draco utíká od jediných lidí, kteří by mu mohli pomoci tuhle hrůzu vyřešit? Proč utíká vstříc jistému mučení a smrti v Luciusových rukou? To přece nedává smysl. To přece vůbec nedává smysl.

Najednou viděl svůj věštecký sen z jiného úhlu pohledu. Ron a Hermiona se obávali, že Snape možná nenechá nikoho navštěvovat Harryho... ale ne proto, že Draco zemřel v rukou pomstychtivých Zmijozelů, jak se předtím domníval. Muselo to být proto, že se Draco stal tím nebezpečným, a aby ho ochránil, Snape nastavil nová ochranná kouzla...

Tak proto tedy Draco utíká? Protože ho napadlo něco podobného? Protože si myslí, že není cesty zpátky?

Ne, rozhodl se Harry, to je hloupost. Draco Severusovi určitě věří daleko víc.

Důvěra... důvěra... tichý hlásek uvnitř Harryho hlavy si začal razit svou vlastní cestu vším tím přemýšlením o Dracovi. Co když měl Ron pravdu? A Draco utíká, protože šel do Sovince, aby mě zradil? Co když ten Pansyin dopis byla jen záminka?

Harry sevřel ruce v pěst a zatnul zuby a poslal ten hlásek do háje. On Dracovi věří. Neodvrátí se od svého bratra, ať už Ron řekl o té ráně do oka nebo o tom, proč šel do Sovince, cokoli.

Ale co bude dál? A proč Draco opouští lidi, kteří by ho mohli ochránit? Proč opustil Harryho, jehož temné síly by mohly udržet z dosahu i bystrozory, pokud by bylo potřeba?

Imperius, rozhodl se Harry. To je ta jediná věc, která dává smysl. Někdo Draca donutil, aby zamířil k hranici přenášení. Severus sice říkal, že Draco nemohl pod kletbou Imperius zrušit ochrany Sovince, ale co když nějaký ďábelský genius temné magie, jako třeba Lucius, je zdvihl už předtím? A potom ho na dálku donutil vraždit? I když je to trochu divné. Jaký zájem by měl Lucius Malfoy na Pansyině smrti? No... možná měl nějaký vlastní důvod a teď už jen čeká na Draca...

Samozřejmě, že celý tenhle plán měl své mezery. Lucius je ve školní radě a může do hradu, kdykoli se mu zlíbí. Jakmile by Draco opustil Snapeův byt, jediné, co by od něj Lucius potřeboval, by bylo, aby se dotkl přenášedla, byť jen jedním prstem... Nutit Draca, aby přešel přes celé pozemky, bylo poněkud nesmyslné.

Jenže ještě pořád dávalo Imperius větší smysl, než že Draco je tak hloupý, aby zahodil svou jedinou šanci na bezpečí.

Harry, úzkostí bez sebe, začal přecházet po bytě. Nejprve sem a tam po obývacím pokoji, a pak, když ho to omrzelo, začal chodit do kruhu po vlastní ložnici. Rozuměl tomu, proč tu musí zůstat, ale ta bezmoc ho opravdu drtila. Co když tam někde venku číhá Lucius? Severus by mohl potřebovat pomoc! I pokud v tom Lucius není zapletený, mohl by Severus potřebovat Harryho, aby zabavil náhodné kolemjdoucí, zatímco bude přesvědčovat Draca, aby se vrátil zpátky.

Přesvědčovat? Harry se téměř rozesmál. Severus by se o tomhle s tím zmijozelským klukem jen stěží dohadoval. Ale co mu řekne? A co by mu měl říct? Koneckonců Snape přece věděl, jak odčinit příšerné skutky. Ředitel mu před všemi těmi roky řekl něco takového jako: „To, co jsi udělal, je špatné, ale když teď tvoje skutky budou dobré, Světlo tvoje zločiny přehlédne...“

Zločiny. Ach, Bože. Harry cítil, jak se mu sevřel žaludek. Jestli Draco nebyl pod Imperiem, pak je vrah. Před pár měsíci by ho to nepřekvapilo, ale teď? Když nebude počítat tu scénu s Dubbym, nepodobalo se to Dracovi, jak ho teď znal.

Možná, žes ho nikdy dobře neznal, zašeptal znovu ten hrozný slabý hlásek v jeho hlavě

Harry zatřásl hlavou, aby si ji pročistil. Samozřejmě, že Draca znám! Je to můj bratr!... ale taky znám Severuse. Severuse, který dokáže nenávidět nekonečně dlouho... Už nikdy nic nebude takové, jako bylo dřív.

Během jediného odpoledne se mu jeho úžasná nová rodina začala rozpadat před očima. Jak to mohl Draco udělat? Harry zuřil. My všichni tuhle rodinu potřebujeme! Nakopl svůj kufr a cítil, že se tím jeho napětí uvolnilo. Kopal do něj tak dlouho, dokud ho pořádně nerozbolela noha.

Se zoufalým povzdechnutím začal znovu chodit sem a tam, bolest v noze ho trochu uklidňovala, alespoň nemusel pořád myslet na pulzující bolest v oku. Proč to trvá tak dlouho? Dostal se Severus do potíží? Kdyby alespoň měl mapu a mohl se do ní podívat!

Jak tak prošel kolem očarovaného rámu, došlo mu, že má způsob, jak se podívat ven. Nebo by mohl mít. Ten rám byl přece očarován tak, aby ukazoval přání, Dracova přání. Ale možná, že to tak bylo jenom proto, že to Harry před tím nikdy nezkusil. Samozřejmě, že ten rámeček neměl ukazovat lidi, ale Severus mu dokázal přikázat, aby ukázal famfrpálový zápas. Takže to nějak šlo udělat. Bylo jen třeba zbavit se těch omezení, kterými ho Severus opatřil, chtělo to jen najít ten správný způsob.

Hada. Potřebuje hada. Není čas honit Salsu, úplně mu postačí odznak. Harry si došel pro plášť a oblékl si ho, aby měl obrázek stále u sebe, a pak se zachmuřeným obočím přistoupil k rámu, dotkl se ho prsty a pokusil se zavolat svoji magii.

Ukažžž mi Draca,“ syčel s očima upřenýma na odznak a s myšlenkami na bratra.

Jediným pohledem na rám se ujistil, že se nestalo nic. Stále ukazoval cestičku ke skleníkům.

Harry se znovu zamyslel a zkusil to: „Ukažžž mi mého bratra hada.“ V hadí řeči nenašel lepší slovo pro Zmijozel a když to nefungovalo: „Ukažžž mi přítele zzz mého hnízzzda!“

Harry rozčileně zaťal zuby a přemýšlel, jaká další slova by pro tohle kouzlo mohl použít. Pomohlo by mu, kdyby věděl, co Snape tenkrát tomu rámečku řekl. Možná by to měl říct s větším důrazem.

A nebo taky ne, protože přikazuji ti, ukaž mi Draca nefungovalo. Ani žádná z dalších variant, které si vymyslel.

Naposledy zkusil, i když věděl, že je to hloupost, 'ukaž mi draka'!

Nic.

Vůbec nic.

Dobře, tenhle rám očaroval jeho otec a ten je opravdu mocný kouzelník. Takže možná, že důvod, proč nejde Harrymu to kouzlo zrušit, je v tom, že nemá dost síly, aby překonal kouzlo Severuse Snapea.

Harryho myšlenky se náhle zastavily. Síla, došlo mu. To je ono. Potřebuju do mých kouzel dát více síly, abych měl šanci zlomit ta, která tenhle rám chrání. A teď jsem do toho dal všechnu sílu, které jsem byl schopen. To znamená, že potřebuji svou hůlku.

Pak mu ale došlo ještě něco. To bylo ale od Draca opravdu hnusné, vzít mi hůlku!

Chvíli soptil, ale pak ho napadlo řešení. Prostě si hůlku přivolá. Už před lety byl tak dobrý, že dokázal přivolat během prvního úkolu svoje koště přes celé pozemky. A teď, když je schopen magie bez hůlky, určitě se mu podaří přivolat hůlku, i kdyby byla daleko...

Ale co když Draco tvoji hůlku potřebuje, napadlo ho náhle. Co když někde ztratil tu svoji? Možná proto si ji se slovy 'jen pro případ' vzal s sebou... Chtěl se s Pansy vidět, ale tušil, že by ho mohla přivést do nějaké nebezpečné situace. Napadlo ho, že záložní hůlka by mu mohla pomoci přelstít nepřátele...

Harry nevěděl, jestli to takhle přesně bylo, ale stejně se příliš nehrnul do toho přivolat si svoji hůlku, pokud tu byla ta možnost, že ji Draco potřebuje. Takže... prostě jen bude muset být opatrný, kolik síly do toho kouzla dá. Hadí jazyk byl pro tyhle případy velmi dobře použitelný. Už si párkrát zkoušel udělat bez hůlky Silencio, některá silnější a některá slabší. Takže to prostě udělá tak opatrně, aby kouzlo dosáhlo jen na konec sklepení a ne až na pozemky, kde je Draco.

Jen pro případ. Jako to řekl Draco.

Pokud se k němu jeho hůlka rozlétne, patrně se zastaví před Snapeovými dveřmi... ledaže by strážné kouzlo bylo tak chytré, že by poznalo jeho hůlku. Harry si nebyl jist. Nicméně stejně se vydal do obývacího pokoje, aby slyšel, pokud by něco zvenčí narazilo do dveří. Pak natáhl svoji ruku a zasyčel velmi jemné přivolávací kouzlo: „Jessstli jsssi někde blízzzko, pojď sssem, Harryho hůlko!“

Něco přilétlo, ale ne z venku.

Jeho hůlka přelétla místnost a vklouzla mu do ruky takovou silou, až to zabolelo.

Harry se rozhlédl dokola a spatřil zvířený prach nad vrškem knihovny. Chvíli jen údivem zíral. Draco položil jeho hůlku tam nahoru, kde by ji nikdo neviděl, dokud by si nestoupl třeba na židli. Ale sebou si ji nevzal.

Přestože ho bolelo oko, tohle mu udělalo radost. Už nepochyboval o Dracově loajalitě... ne, že by o ní někdy skutečně pochyboval. Ale tohle bylo... neoddiskutovatelné.

Ať už měl Draco jakékoliv problémy se sebeovládáním, nevystavil Harryho hůlku nebezpečí.

Ale to mohlo znamenat, že je teď v nebezpečí Draco! Co když, přestože to nebylo vidět, v Sovinci proběhl nějaký souboj? A co když Pansy Dracovi vzala jeho hůlku? Co když ji vyhodila z okna? Co když se proto Draco přestal ovládat a vystrčil ji ze Sovince? Co když běžel na pozemky, aby sebral hůlku? Kdyby ji nechal na místě činu, byl by to důkaz!

V téhle teorii samozřejmě scházelo Imperius, se kterým Harry stále ještě počítal, a nevysvětlovala odstranění ochranných kouzel, ale v jeho hlavě teď vířilo tolik teorií, že vážně nevěděl, co si má myslet o Dracově náhlé potřebě vraždit.

Nebyla náhlá, otravoval zase ten neodbytný hlásek, když se Harry vracel zpátky do ložnice. Draco se choval odporně k Dubbymu. Kdyby měl jen trochu příležitost, asi by ho zabil. Severus sice říkal, že je k tomu potřeba temná magie, jenže Draco je Malfoy, takže předpokládám, že by si věděl rady. A samozřejmě měl pocit, že pro zabití Dubbyho důvod má. A co když si to samé začal myslet o Pansy. Možná pochopil, že mu lhala a že se nerozhodla být na něj znovu milá...

S touto myšlenkou se znovu otočil k očarovanému rámu. Byl si vědom toho, že by to neměl dělat, a že mu otec přísně zakázal používat nevyzkoušená kouzla s hůlkou bez dozoru. Ale měl příliš starostí o Draca, než aby se na to ohlížel.

Jednou rukou se opřel vší silou o rám a druhou se hůlkou dotkl pozlaceného povrchu a zároveň se díval dolů na svůj odznak. Byl tady, dokonalá zlatnická práce, Nebelvír a Zmijozel, rovni jeden druhému, stojící vedle sebe jako bratři. Harry se nechal prostoupit svým pocitem obav o Draca a vyhnal z mysli pryč hrůzu z vraždy. Ať se stalo cokoliv, má Draca rád a musí vědět, že je v pořádku.

Ukažžž mi Draca!“ zasyčel a vložil do toho kouzla všechna svá přání a obavy.

Rám pod jeho rukou zmizel a on cítil, jak se jeho ruka dotkla studené kamenné zdi, ale ta pak náhle také zmizela tak rychle, že skrz ni téměř propadl do otcovy laboratoře. Harry odskočil od zdi nebo od toho, co mělo být zdí.

Nyní se tam místo ní od jednoho konce ložnice k druhému rozprostíral obraz trávy vlnící se v mírném vánku.

Nejprve se Harry nezmohl na nic jiného než na vyděšený pohled. Vypadalo to, jako by se celá zeď změnila v projekční plátno. Až na to, že se celý obraz skládal z mlhy. Kdyby chtěl, mohl by se natáhnout a vzít něco z laboratoře. A když se hodně snažil, mohl mezi vlnící se trávou laboratoř vidět.

Ale kde je Draco? Řekl přece ukaž mi Draca. Tak kde, k sakru, je? Ve výhledu nebylo nic než pozemky, až na...

Oh, Bože. Pár bot. Dracovy černé boty z dračí kůže, to bylo všechno, co z něj zbylo. Podrážky byly obrácené k hradu, který Harry viděl v dálce a špičky mířily k nebi. Co se tu stalo? Kde je Draco a proč tu nechal boty?

Pak Harrymu došlo, že je to pitomost. On vidí Draca, ale ten je pod neviditelným pláštěm. Otázkou zůstává, proč, když se pokouší schovat, neschoval si i nohy?

Pak ho napadla odpověď. Protože nemůže.

Draco se nezabalil do pláště ve snaze skrýt se, on prostě během úprku zkolaboval. Pravděpodobně omdlel. Mohlo by to být tím, že byl příliš dlouho pod Imperiem? Asi, ne. Darswaithe byl přeci pod kletbou celou cestu v Bradavickém expresu. I když možná, že on byl zvyklý být pod Imperiem...

Mohlo to tak být i přes to, co viděli na mapě. Pansy mohla Draca proklít, aby ho oslabila. Není divu, že Draco opouštěl Sovinec tak pomalu. Jestli se celou dobu s námahou snažil udržet při vědomí...

„Vstávej Draco, vstávej!“ prosil Harry, ale nestalo se vůbec nic.

V zoufalství se pokusil natáhnout a zatřást s ním, ale jediné, čeho dosáhl, bylo, že se částí těla dostal do laboratoře. Udělal pár kroků zpátky a přál si, aby mohl udělat víc, než jen dívat se a čekat.

Dívat se a čekat... Teprve teď pochopil alespoň trochu, jaké to muselo být o Samhainu pro Severuse.

Naštěstí nemusel čekat dlouho. Jako by ho Harryho poslední myšlenky přivolaly, náhle se v obraze objevil Snape. Jeho černý plášť se vzdouval ve větru. Jeho krok byl dlouhý a rozvážný. Nespěchal, nepanikařil.

Kdyby se v tomto okamžiku kdokoli díval z hradu, vypadalo by to, že Snape je prostě jen na procházce.

Mapu měl v ruce, i když ji měl pečlivě poskládanou do malého čtverečku, aby utajil její existenci. A zatímco kráčel po trávníku, čas od času se do ní potají podíval.

Mířil přímo k Dracovi.

Harry zakřičel: „Tady, přímo tady!“ a snažil se ukázat, ale ten člověk pravděpodobně nemohl nic ze sklepení slyšet.

Harry si vzpomněl, jak mu učitel Lektvarů vysvětloval, že rám ukazuje jen obrázky.

To omezení fungovalo oběma směry. Zrovna tak on neslyšel Snapea, když došel k Dracovi a klekl si tak, aby přes něj z hradu nebyly vidět Dracovy boty. Harry viděl Snapea, jak do těch bot párkrát šťouchl, ale nedočkal se žádné odpovědi. Boty se nepohnuly ani o milimetr, za celou tu dobu, co se Harry díval.

Snape začal mluvit, ale jakmile se začaly pohybovat jeho rty, projížděl prsty trávou, jako by tu sbíral něco do lektvarů. Byl to další klam, Snape se snažil ze všech sil, aby nikdo nepochopil, že je tu proto, aby odvedl Draca zpátky, přestože byl teď k hradu zády. Harry byl pro jednou za otcovu paranoiu vděčný. Teď to bylo důležité. Nemohou Draca nechat skončit v Azkabanu, zvláště ne teď. Harry nevěděl, jestli to Draco udělal v sebeobraně, nebo proto, že ho někdo ovládal, ale to nejdůležitější bylo, že je nevinný. Nevinný.

Neudělal to Pansy. Harry polkl, když mu došlo, že se příliš rychle rozhodl, že to Draco udělal. Prakticky bez důkazů, se rozhodl, že je jeho bratr chladnokrevný vrah. Samozřejmě, že měl tu mapu, ale ta mu přece nemohla říct, jestli je někdo pod kletbou Imperius. A nebyla dost podrobná. Ne dost na to, aby Harry mohl rozhodnout, že to nebyla sebeobrana.

To, v jakém stavu se teď Draco nacházel, a celý ten jeho podivný útěk přes pozemky, to byl důkaz, že se stalo něco víc, než co mohli vidět.

A oh, Bože... Co když Draco skončí v Azkabanu za zločin, který nespáchal? Bylo by to stejné jako se Siriem. Příšerné, absolutně příšerné. Až na to, že Draco není zvěromág, aby se mu podařilo zachovat si zdravý rozum.

Harry se zatvářil rozhodně, když začal přemýšlet, jak by teď vypadal jeho Patron, kdy by použil hůlku. Místo toho, aby jen odehnal mozkomory, mohl by je zabít? Mohl by je vyhnat z Azkabanu, aby osvobodil Draca? Ne, nemohl. Světlá strana ještě pořád potřebuje místo, kde může věznit smrtijedy.

S velkým sebezapřením tyto myšlenky zahnal a prostě se jen díval na otce. Co proboha může Snape Dracovi říkat? Výraz učitele Lektvarů byl přísný, kontrolovaný a v jeho rysech se neodrážely žádné emoce. Mluvil na Draca, přestože ho nemůže slyšet? Ne, tím by Snape čas neztrácel. Musel se pokoušet kouzlit, aby zlomil kletbu. To, že nebylo vidět hůlku, nic neznamenalo. Harry už předtím párkrát viděl svého otce kouzlit bez hůlky, i když ne příliš často...

Harrym začalo cloumat nerozumné pokušení. Nemohl by prostě jen napřáhnout hůlku a přikázat zdi, aby slyšel? Pak by věděl, co se doopravdy děje...

Jenže to by mohlo jeho skutek přesunout od lehkovážnosti ke stupiditě, napadlo ho. Ten rám nebyl na zvuky udělaný. Nikdo by nemohl říct, co by se stalo, kdyby se o to pokusil, a Snape stejně během krátké chvilky přestal mluvit, takže to přání ztratilo na důležitosti.

Stále otočený zády k hradu, i když napjatá linie jeho zad napovídala, že ostražitě sleduje vše, co by se za ním mohlo dít, učitel Lektvarů bleskově zakryl pláštěm Dracovy boty. Pak vstal, očistil si kalhoty, v dlani svíral pár zavřených květů. Jeho rty se znovu pohnuly, jen krátce, pak se otočil a odcházel přes trávník pryč.

Proč ten člověk nevzal sebou Draca? Proč ho nenese domů?

Draco samozřejmě v momentě, kdy mu Snape upravil neviditelný plášť, zmizel z obrázku úplně, takže kde teď je?

Harry zapomněl na svá minulá předsevzetí, znovu ukázal hůlkou na zeď a přikázal: „Ukaž mi Draca!“ Ale obrázek se nezměnil, stále sledoval Snapea, který právě procházel kolem Hagridovy chatrče.

Sledoval Snapea...

Takže takhle to je! Nechtěl přece vidět otce, a když už jednou byla omezení na rámu překonána, mohlo mu to ukázat kohokoliv v dosahu. Ale jestli se celý obraz rozhodl sledovat Snapea, muselo to znamenat, že tam někde je i Draco...

Jeho otec byl dalek toho, aby ukázal, že nese svého syna domů. Nechtěl, aby bylo zjevné, že nese někoho neviditelného. A tak použil Mobilicorpus nebo něco podobného. A jak promluvil poprvé, tak to pravděpodobně provedl nějaké kouzlo, aby z Draca nesklouzl plášť, zatímco bude levitovat.

Snape teď zaklepal na Hagridovy dveře, a když nikdo neodpověděl, prostě vešel dovnitř. Pravděpodobně na to stačila jednoduchá Alohomora, protože Hagrid nebyl v magii nijak zběhlý. Snape čekal neobvykle dlouhou dobu, než za sebou zavřel dveře. Čekal, než za ním Draco vpluje celý dovnitř. Harry předpokládal, že má Snape v plánu přenést je oba domů krbem. Ještěže jeho otec nechal zapojit Hagridův krb do letaxové sítě...

Najednou mu došlo, že je něco špatně. Něco důležitého. Něco, co se snažilo prorazit do jeho vědomí.

Zachmuřil se a vydal se do obýváku. Přemýšlel, v čem by mohl být s krbem problém...

Salsa, to je ono! Salsa, jejíž krabičku Draco rozbil. A ona se přece pokaždé, když se necítí dobře, chodí zahřát do krbu. Salsa je určitě v krbu a za chvíli tam budou i Severus a Draco...

Harry se vrhl na kolena a rukama začal prohledávat kameny. Samozřejmě, Salsa tam byla. Úplně vzadu a její tělo bylo ochablé, protože tam zřejmě byla už v momentě, kdy Snape přiletěl krbem, aby Harrymu pomohl najít Draca.

„Sssalsso,“ napomenul ji Harry rozzlobeně hadím jazykem, když ji vytáhl z krbu. „Kolikrát jsssem ti už říkal...“

„Harry...“ Salsa se trochu třásla, když si otírala hlavu o jeho palec.

Chladné kameny zazářili ohněm, objevil se Snape, a když udělal pár kroků dopředu, téměř si stoupl na Harryho. Harry bleskově uskočil a jeho otec, který zřejmě nesl něco neviditelného, si klekl, aby jemně položil Draca na podlahu. Pak zašeptal kouzlo, mávl hůlkou, stáhl plášť z Dracova na břiše ležícího těla a podal ho Harrymu, který ho položil stranou, protože měl v rukou vyděšeného hada.

Snape probodl Harryho pohledem, i když se mezitím hůlkou dotýkal Dracova krku a zápěstí. „Řekl jsem ti, aby si se najedl a odpočíval, a ty tady místo toho lezeš po podlaze?“

Harry poznámku ignoroval, protože kromě toho, že ho bolelo oko, se cítil skoro v pořádku. Ne zrovna skvěle, ale rozhodně tak, aby mohl zůstat vzhůru a zjistit, co se stalo bratrovi. Ale co se stalo? Draco byl tak bledý! Jistě, zmijozelských chlapec byl vždycky bledý, ale teď byl skutečně zsinalý.

„Co mu je?“ vyhrkl Harry, který v rukách svíral Salsu a v jeho hlase se objevila panika.

„Když budeš tak laskavý a necháš mě, pokusím se to zjistit,“ odsekl Snape.

Harry se rozhodl být zticha a jen dokořán otevřenýma očima pozoroval otce, jak Draca zkoumá. Ten sice dýchal, ale byla to slabá útěcha. Jeho dech byl téměř nepostřehnutelný. Téměř nedokázal zdvihnout jeho hrudník. Ale alespoň byl živý...

Musíš to přežít, naléhal na něj v duchu Harry. Musíš, nevzdávej to...

Snape se zhluboka nadechl, jako by mu něco došlo. V dalším okamžiku se rozhodl prozkoumat Dracovy otevřené oči.

Harrymu přeběhl po zádech mráz, nebyly tady stopy po šedé, ani stříbrné, jen bílá. Dracovy oči byly zapadlé, někde hluboko v hlavě. Zachmuřený ještě víc se Snape naklonil dopředu k Dracovu obličeji a zhluboka se nadechl jeho dechu.

„Je předávkovaný lektvarem,“ oznámil učitel. „Jmenuje se Somulus a způsobuje koma.“

Do háje, to znělo špatně, opravdu špatně. „A jsi si jistý, že jenom z dechu poznáš, že je to Somulus?“

Mistr lektvarů místo odpovědi jen zkřivil rty.

„Promiň, jasně, že jsi,“ došlo Harrymu. „A… existuje nějaký protijed?“

„Vždycky mám jeden připravený,“ vzdychl Snape, a když si prohlížel chlapce ležícího na podlaze, bylo vidět, že má starosti. „Ale problém je v tom, že nereaguje normálně. Neměl by být ani náhodou tak bledý.“

Harry zalapal po dechu: „Myslíš si, že je alergický?“

„Dracovy symptomy tomu neodpovídají. Ale odpovídají tomu, že mu ten lektvar byl podán v době, kdy byl pod vlivem nějakého kouzla nebo spíš nějaké kletby. A já nedokážu říct jaké. Už byla odstraněna a nezůstal žádný důkaz, že byla použita.“

„Není žádný důvod, proč by si Draco vzal vědomě takový lektvar a vystavil se útoku,“ poukázal Harry. „To je pro mě dostatečný důkaz.“

„Samozřejmě,“ zamumlal Snape a dotkl se zápěstím Dracova krku.

Harryho oči kmitaly z Dracova bezvládného těla k otci a nazpátek. Měl pocit, že Snape něco tuší. Harry viděl v záři těch temných očí pochopení. Děje se tu něco divného...

Co když byl Draco na pozemcích pronásledován? Ale ne, mapa nic takového nenaznačovala. Ale stejně, pokud se Draco nepředávkoval sám, musel s ním někdo být. Údiv v otcových očích Harrymu říkal, že ani on neviděl nikoho, kdo by kráčel po školních pozemcích.

Ale to nejdůležitější teď bylo přivést Draca k normálu. „Bude v pořádku?“ zašeptal Harry úplně vyschlým hrdlem. „Bude ten protijed na Somulus fungovat, když ho ta kletba pokazila?“

„Ale ona ho nepokazila,“ namítal Snape. „Ona ho neuvěřitelným způsobem zesílila.“ učitel Lektvarů se zachmuřil. „Nicméně se domnívám, že jediná věc, kterou můžeme udělat, je podat mu protijed.“

Harry vyskočil a zastrčil Salsu do kapsy. Jeho had bude v pořádku, a i kdyby ne, Draco je důležitější.

Snape položil ruku na Dracovo čelo, dlouhými prsty ho pohladil po vlasech. „Zelený napěněný lektvar v trojhranné lahvičce, pátý zleva v druhé polici.“ Požádal tichým šepotem a mávl hůlkou, aby otevřel skříňku s lektvary.

Harry nebyl příliš překvapený, že Snape lektvar pečlivě zkontroloval předtím, než ho Dracovi podal. Ale byl překvapený, že ještě před tím, než lahvičku otevřel, zaváhal a řekl: „Buď připravený, Harry. To, co teď Draca sužuje, je koma daleko hlubší, než to, které běžně Somulus vyvolává. Nejsem si jistý, jestli protijed bude fungovat tak, jak očekáváme.“

Harry krátce přikývl. „Jen to prostě... udělej,“ zaprosil.

Snape přikývl, naklonil se a jemně otevřel Dracovy rty.

Harry zadržel dech a když ani po šesti kapkách jeho bratr nevykazoval žádnou změnu, hlasitě vydechl.

Snape postřehl jeho ustaraný pohled. „To nejlepší, v co můžeme doufat je, že protijedu prostě jen bude trvat o něco déle, než začne fungovat.“

„To nejlepší?“ zachraptěl Harry.

Snape se naklonil, podebral Draca pod rameny a koleny, aby ho zdvihl. „Ano,“ odpověděl a jeho hlas byl stále vážný. „Buď připraven čelit i horším věcem. Pravda je, že pokud ta kletba vyvolala nějakou změnu vědomí, pak Dracův mozek mohl být ve velmi zranitelném stavu v momentě, kdy mu byl lektvar podán, a v tom případě by pravděpodobným výsledkem kombinace těchto dvou věcí bylo poškození mozku.“

Poškození mozku,“ zopakoval Harry a z té myšlenky se mu dělalo zle. „Ale madam Pomfreyová to bude umět uzdravit, že ano?“

„Možná,“ připustil Snape, ačkoli, jak tak mířil do ložnice, s Dracem bezpečně uloženým v náručí, vrtěl hlavou. „To překonáme, Harry, ale to, co mi teď dělá největší starosti, je...“ Snape se náhle odmlčel.

„Co?“ naléhal Harry a rukou zachytil otcovu paži, když prošli dveřmi do ložnice. „Řekni mi to, tati. Prosím.“

Učitel Lektvarů si odkašlal, když si prohlížel ruku, která ho zastavila, ale pak k němu vzhlédl a chraptivě přiznal: „Moje největší obava teď je, že pokud ta kletba, která ho zasáhla, byla silná, pak... Harry... je mi líto, že ti to musím říct, ale je možné, že se tvůj bratr už nikdy neprobudí.“

Žádné komentáře
 

Výhradným vlastníkom týchto stránok je Chalibda. Administrátorom je v súčasnej dobe Jimmi. Charakter, význam a dôvod existencie týchto stránok určujete VY.